Digitální učební materiál Autor: Mgr. Eva Plačková Předmět/vzdělávací oblast: Český jazyk Tematická oblast: Větná skladba, druhy vět z gramatického a komunikačního hlediska, stavba a tvorba komunikátu Téma: Souvětí souřadné Ročník: 3. Datum vytvoření: Říjen 2013 Název: VY_32_INOVACE_12.3.14.CJL Anotace: Stavba souvětí souřadného, významové poměry mezi větami hlavními a jejich značení. Digitální učební materiál je určen pro žáky technických oborů. Výuka náročného tématu Syntax se stává názornější a přehlednější. Využití všech možností multimediálních prostředků usnadňuje porozumění tématu i u slabších žáků a žáků se SPU, udržuje jejich pozornost, podporuje jejich aktivitu. Závěrečné kontrolní otázky zvyšují interaktivitu výuky a podporují samostatné myšlení žáků. Metodický pokyn: Materiál je určen pro výklad a procvičování, nevyžaduje použití žádných pomůcek. Prezentace primárně slouží pro výklad a ověřování znalostí v hodině, ale díky své názornosti může být využita také k samostudiu, pro distanční formu vzdělávání, k opakování ke společné části maturitní zkoušky, případně k doplnění učiva pro žáky s individuálním učebním plánem. Kontrolní otázky na konci tématu ověřují, jak žáci danou problematiku zvládli, a po vytištění je lze použít i pro písemné ověření jejich znalostí. Materiál vyžaduje použití multimediálních prostředků – PC, dataprojektoru, popř. interaktivní tabule.

SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ

Souvětí souřadné obsahuje nejméně dvě věty hlavní, neomezený počet vět vedlejších věty hlavní jsou formálně i významově samostatné (ve vztahu přiřazování, parataxe) každá z vět hlavních může být rozvíjena jinou větou vedlejší věty hlavní jsou spojeny beze spojek (asyndeticky, čárkou) nebo spojkami souřadícími (syndeticky) věty hlavní jsou vůči sobě v různých významových poměrech

Značení poměrů mezi větami poměr slučovací +++++ poměr stupňovací poměr odporovací poměr vylučovací poměr příčinný poměr důsledkový

Významové vztahy (poměry) mezi větami hlavními poměr slučovací: obsahy vět sounáleží, jsou si rovné, obě věty platí, spojovacími prostředky jsou slučovací spojky (a, i, ani, nebo, či), příslovce (také, pak, potom), opakované a dvojité spojky (i – i, jednak – jednak, zčásti – zčásti, jak – tak, ať – ať, ani - ani) nebo jsou věty beze spojek (graficky oddělené čárkou) Neviděl mě ani neslyšel. Pršelo a foukal vítr. Odešla domů a už se neozvala. On to ani neví, ani ho to nezajímá.

Významové vztahy (poměry) mezi větami hlavními poměr stupňovací: druhá věta zesiluje obsah věty první, je závažnější než první, věty jsou spojeny spojkami (ba, i, dokonce, ba i, ba ani) a dvojitými spojkovými výrazy (nejen – ale i, nejen – nýbrž i) Na výlet jela celá třída, ba jel i Petr. Nejen že se nedostavil, ale ani se neomluvil. Ve městě nebyl žádný park, ba ani žádné stromy tam nebyly.

Významové vztahy (poměry) mezi větami hlavními poměr odporovací: obsahy vět si navzájem odporují, jsou neslučitelné, věty jsou spojeny spojkami (ale, avšak, však, jenže, nýbrž, leč, nicméně, naopak), spojovacími prostředky (ale přesto, sice – ale) nebo beze spojky Chtěl by odjet co nejdříve, jenže nemá s kým. Napsal jsem mu, ale on nepřijel. Bylo obtížné dojít do cíle, avšak zvládli jsme to.

Významové vztahy (poměry) mezi větami hlavními poměr vylučovací: obsahy vět se navzájem vylučují, pokud platí jedna věta, neplatí druhá, věty jsou nejčastěji spojeny dvojitými a opakovacími spojovacími prostředky (buď – (a)nebo, ať – či, buď – buď, ať – ať), případně spojkami (anebo, či, zdali – či) Buď mě doprovodíš, nebo nikam nepůjdu. Udělá zkoušku, anebo na škole skončil. Slyšel jsi to od ní, či jsi to viděl na vlastní oči?

Významové vztahy (poměry) mezi větami hlavními poměr příčinný (důvodový): druhá věta vyjadřuje příčinu (důvod), proč nastala věta první, věty jsou spojeny spojkami (neboť, vždyť, totiž) Znal ji dobře, vždyť s ní chodil do třídy. Ani se nedivila, je totiž zvyklá na jeho nápady. Byl spokojený, neboť se mu vše podařilo.

Významové vztahy (poměry) mezi větami hlavními poměr důsledkový: druhá věta vyjadřuje důsledek platnosti obsahu věty první, spojovacími prostředky bývají spojky v kombinaci s příslovci (proto, a proto, tudíž, tedy, a tedy, a tak) Venku je krásně, proto nezůstaneme doma. Znali les dobře, a tak dorazili na místo včas. Nevypracoval domácí úkol, tudíž dostal pětku.

Významové vztahy (poměry) mezi větami hlavními některé učebnice uvádí také poměr vysvětlovací, kdy druhá věta je vysvětlením věty první, týž fakt je podáván dvojmo, případně věta vysvětluje odkazem na jiný fakt, věty jsou spojeny spojovacími prostředky (tj. (tj.), a to, totiž, vždyť, však, to) Škola ho nebavila, tj. neučil se rád. Bydlí v bytě po rodičích, on ho totiž zdědil. Bylo slyšet zaklepání na dveře, to klepal Petr.

Procvičování Doplňte v souvětích interpunkci a odůvodněte: Rád by s tebou šel ale nemůže odejít. Učte se pilně nebo si v budoucnu nenajdete zaměstnání. Pavel se díval na televizi Jana poslouchala hudbu. Odřekla schůzku musela totiž do Prahy. Petr tam zůstal dlouho a Jirka nepřišel. Pršelo proto jsme nikam nejeli. Nejdříve byla mlha dopoledne se však zvedla a dokonce svítilo slunce. Nechtěl se zúčastnit vždyť nikoho neznal. Tenkrát mi lhal a tudíž mu nevěřím. Štěně pořád štěkalo dokonce nás chtělo pokousat. Měli jsme maminku rádi velmi o nás totiž pečovala. Byl chytrý málo to však dával najevo. Petr byl vstřícný a aktivní zato Pavla bylo nutné pořád povzbuzovat.

Procvičování Určete významový vztah mezi uvedenými větami: Petr miloval Janu a oženil se s ní. Petr miloval Janu, ale neoženil se sní. Petr miloval Janu, a proto se s ní oženil. Petr nejen miloval Janu, nýbrž se s ní i oženil. Petr se oženil s Janou, vždyť ji miloval. Buď se Petr ožení s Janou, nebo se neožení vůbec.

Správné řešení 1. Rád by s tebou šel, ale nemůže odejít. Učte se pilně, nebo si v budoucnu nenajdete zaměstnání. Pavel se díval na televizi, Jana poslouchala hudbu. Odřekla schůzku, musela totiž do Prahy. Petr tam zůstal dlouho, a Jirka nepřišel. Pršelo, proto jsme nikam nejeli. Nejdříve byla mlha, dopoledne se však zvedla a dokonce svítilo slunce. Nechtěl se zúčastnit, vždyť nikoho neznal. Tenkrát mi lhal, a tudíž mu nevěřím. Štěně pořád štěkalo, dokonce nás chtělo pokousat. Měli jsme maminku rádi, velmi o nás totiž pečovala. Byl chytrý, málo to však dával najevo. Petr byl vstřícný a aktivní, zato Pavla bylo nutné pořád povzbuzovat.

Správné řešení 2. slučovací, odporovací, důsledkový, stupňovací, důvodový, vylučovací

Použité zdroje MAŠKOVÁ, Drahuše. Český jazyk: přehled středoškolského učiva. 1. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2005, 175 s. Maturita. ISBN 80-902-5715-1. SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, 224 s. V kostce (Fragment). ISBN 978-802-5301-890. MUŽÍKOVÁ, Olga. Odmaturuj! z českého jazyka. Vyd. 1. Brno: Didaktis, 2002. ISBN 80-862-8536-7.