KSV/LVM Liturgie – vzor modlitby (lex credendi a lex orandi) 3. Lex orandi a jeho literární forma

Obřad není jen liturgie, ale spíše komplexní katolická tradice, jedinečný způsob, kterým jisté společenství věřících vnímá, vyjadřuje a prožívá svůj katolický život v rámci Kristova mystického těla.

Mentální struktura v jazyce neděle воскресе́нье domenica Sonntag

1. Židovská tradice modlitby Dvakrát za den, za svítání a když nadešla hodina odebrat se k odpočinku, všichni před Bohem ať vyznávají ta dobrodiní, která jim poskytl vysvobozením z Egypta. Vděčnost je přirozená povinnost, ať už se týká vděku za přijaté dary nebo naší připravenosti k vděčnosti za ty dary, které nám nabídne a dá v budoucnu. Josef Flavius, Židovské starožitnosti 4, 212

1. Židovská tradice modlitby Když se prvotní křesťané scházeli k modlitbě v chrámě, v podloubí Šalamounově, ukazovali tím, že sice měli velmi blízko k židovskému kultu a že stavěli na jeho tradici. Protože byli pronásledováni od Židů, byli zároveň chápáni jako skupina, která je vyloučena z oficiálního židovského náboženství. Vrátili se do chrámu jako lidé, kteří prožili nanebevstoupení Páně: „Poklonili se mu a s velkou radostí se vrátili do Jeruzaléma. Byli stále v chrámě a velebili Boha". (Lk 24, 52-53)

1. Židovská tradice modlitby To zcela naprosto nové, co bylo důvodem, že křesťané od samého počátku „s vděčností zpívali z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně", bylo pochopení modlitby: „Cokoliv mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.“ (Kol 3,16-17)

1. Židovská tradice modlitby Vyvstává docela přirozeně otázka: Proč křesťané přijali tolik prvků židovské modlitby? Proč neodmítli strukturu a vnitřní logiku starozákonních modliteb? Proč je s ní křesťanská modlitba tak spjatá?

2. toda = díkuvzdání Základem struktury židovské modlitby byla toda díkuvzdání, které se skládá a) z vyznání vlastní nevěrnosti; b) vyznávat vznešenost partnera smlouvy, který je vždy věrný;

Zde se vytvořila liturgicko-soudní forma, posvátný úkon, který bylo možno pochopit jen z literární formy, které vytvořily staré kultury Blízkého východu ve vztahu, který se vytvořil mezi vazalem – poddaným (to je lid Izraele) a lenním pánem (Bohem). Vazal měl právo léno užívat jen se souhlasem lenního pána, kterému byl navíc vázán řadou povinností, například poplatky či vojenskou službou. Souhrn povinností vazala vůči lennímu pánu se označoval jako „věrnost“ (lat. fidelitas) a jejich porušení bylo důvodem k odnětí léna.

2. toda = díkuvzdání toda – příkaz a nařízení smlouvy; – přistoupení, souhlas a přilnutí ke smlouvě; – žaloba [rib] proti vazalovi (izraelský lid): žaloba lenního pána; – žaloba proti Bohu; žaloba vazala proti lenními Pánu

2. toda = díkuvzdání Joz 7,19-26 Tu řekl Jozue Akanovi: „Synu, vzdej slávu Jahvovi, Bohu Izraele, a vzdej mu čest; vyznej [toda] mi, co jsi udělal, a nic mi neskrývej.“