3. zasedání 32. synodu ČCE Praha – Vinohrady 15.května 2009 ČCE & evangelizace a misie

"Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás." (Jan 20:21) Boží misie není posláním Ježíše Krista ukončena. Vzkříšený a na nebe vstupující Kristus se ujímá vlády nad celým světem. Tuto svou vládu uskutečňuje tak, že své učedníky zmocňuje Duchem svatým a posílá je zvěstovat své evangelium všem lidem a všem národům, aby z nich činili nové Kristovy učedníky (Mt 28,18-20; Mk 16,15-16; Jan 20,21; Sk 1 8). Tato misijní služba apoštolů se pak stává trvalým úkolem všech dalších generací církve a je jediným důvodem její existence na světě. („Misijní poslání církve“ – elaborát POT pro 22.synod ČCE, Praha – listopad 1981)

„Jako mne poslal Otec, já posílám vás.“ (Jan 20:21) Kdo má konat misii? Misijní poslání je svěřeno všem Kristovým učedníkům bez rozdílu. Pro všechny platí slovo: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ (Jan 20,21) Toto slovo nebylo řečeno jen dvanácti, nýbrž učedníkům, takže misijní úkol byl svěřen všem, kdo Krista přijali. Kristus po tomto rozkazu dal svého Ducha těm, které poslal. Misie není vyhražena zvláštnímu stavu (např. kazatelům, misionářům, presbyterům), nýbrž je úkolem a pověřením každého učedníka Kristova. Nový zákon v tomto ohledu nezná rozdílu mezi věřícími. Rozdíl nastává ovšem tam, kde se jedná o způsob poslání

"Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.„ (Mt 28:18-20) Nikoli obavy o budoucnost naší církve, ale nové pochopení evangelia jako jediné cesty pro všechny a poslušnost slovu Kristovu uprostřed soudů je legitimním důvodem k misii. Pokud jsou nám lidé a jejich věčný úděl lhostejní, potud je předčasné a marné připomínat nutnost misie. misie je záležitostí celé církve (navíc v ekumenickém rozměru), nikoli zvláštní organizací nebo nadšených jedinců. Toto sjednocení v Dillí se má uskutečnit v církvi i ve sboru, ba i v srdci každého křesťana. Ale než se misie stane věcí celé církve, celého sboru, každého kazatele a presbytera, ba každého jejího člena, bude zatím třeba těch, kdo budou otázky misie víc než jiní promýšlet a praktikovat. To je posláním evangelizačních nebo misijních odborů ve sborech, v seniorátech a v církvi.

13 `každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen´. 14 Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? 15 A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? (Ř 10:13-15) Bez probuzeného svědomí bude přemýšlení o „nových cestách“ a „nových formách práce“ jen novou formou organizované nekajícnosti církve, která pozoruje svou neplodnost (nerodí znovuzrozené), ale nechce si přiznat příčinu a chce ujít Božím soudům lacino – bez pokání.

„...dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky...“ (Sk 1:8) Misie může dnes vyrůst jen z touhy po Duchu svatém a jeho darech. Pouze Duchem probuzený a jeho dary obdarovaný sbor bude konat misii. „Čeho se pak naší církvi nedostává na prvním místě, není svoboda, ale probuzení z Ducha svatého.“ (J.Karafiát, Reformované listy 1901) („Misijní poslání církve“ – elaborát POEM pro 22.synod ČCE, Praha – listopad 1981)

„Ti všichni se svorně a vytrvale modlili“ (Sk 1:14) Modlitba jako očekávání na Ducha svatého je základem veškeré misijní služby (Sk 1,4; L 24,49). Misijní aktivitě musí předcházet modlitební očekávání. Ve sboru by měl být aspoň malý modlitební kruh z těch, kdo takto očekávají. („Misijní poslání církve“ – elaborát POEM pro 22.synod ČCE, Praha – listopad 1981)

„Člověk se dívá na to, co je před očima, ale Hospodin hledí k srdci...“ SI DUO FACIUNT IDEM, NON EST IDEM. Za nejpodstatnější považuji sledování a podporu vnitřní proměny = od „egocentrismu“ v přerozmanitých formách k „theo-“ či přesněji „christo-centrismu“ Ne předně JÁ potřebuji Krista, abych já měl, byl spasen, nýbrž Kristus potřebuje mne, abych pro něj pracoval, žil, svědčil...

maqhteu&sate (Mt 28:18-20) učednický model církve: služba Kristu, ne servis pro náboženskou poptávku církev jsou učedníci pro všechny ostatní církev tu není nikdy sama pro sebe !! = hráz exkluzivitě x potřebuje ty, kdo v ní budou sloužit evangeliem ostatním, kdo se na to budou připravovat a v tom povzbuzovat a vzdělávat...růst, kdo se nevnucují, ale jsou připraveni přijmout poslání, až do martyria

Řekl jim: "Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Sk 1:7-8) Jak dál ? Na příštím synodu: Eklesiologie – KDO jsme, KAM jdeme, CO chceme a PROČ ? A pak teprve JAK ? Mezitím tyto materiály poslat k seznámení a projednání do sborů. Na příštím jednání synodu shrnout výsledky.

18 Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi. 19 Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. 20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. (Mt 18:18-20) Nikdo nemůže říci, mě se to netýká Do té doby, než to všichni přijmou, musí tu být ti, kdo začínají = POEMy malé skupinky ve sborech, setkávající se i na úrovni seniorátní i celocírkevní skupinky očekávající, modlící se, vzdělávající se – růst ve víře

Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči (Žd 5:12) Dospělost, dozrávání víry (2Tm 2:2) Stará Jednota Bratrská – třístupňové členství – počínající / pokračující / k dokonalosti se nesoucí Žádný věřící křesťan se nemůže vymlouvat, že by jemu nebyl misijní úkol svěřen (1Pt 3,15). Každý má být „připraven dát odpověď“ na otázku, co je naší nadějí, každý má získávat druhé pro Krista, každý má o něm vydávat svědectví.

Poptávka – nabídka // Missio Dei Podle čeho se orientujeme ? Na co reagujeme ? Co je pro nás směrodatné ? úkol = vyřídit evangelium VŠEM !! Ne je obrátit !! Změnilo se prostředí, očekávání, ohrožení, „doba“ x úkol zůstal = jde o to hledat nové adekvátní způsoby práce Nutně se musíme vracet ke kořenům: KDO jsme? CO chceme? A PROČ ? – Až pak teprve bude na místě otázka JAK?

EGO v. THEO – centrismus (Post)moderní člověk se obejde bez (představy) Boha. x Platí to však i naopak? Obejde se Bůh bez člověka? = v pravdě ne ty potřebuješ Boha, ale Bůh stojí o tebe. A to ti dává smysl, cíl i naplnění, jistotu („...a aj, já s vámi jsem...- což však neplatí pro každého a kdykoli, nýbrž pro učedníky, kteří se na základě Kristova povolání vydávají po všem světě...kázat, křtít a učit zachovávat.)

„Majíť Mojžíše a Proroky – ať je poslouchají..“ (L 16:29) Máme jedinečný zdroj v Písmu x Jak s ním nakládáme ? Máme dobré Církevní řády x Jak je respektujeme ? U obého platí, že jde předně o ducha nikoli o literu zákona. (sr.Mt 5:17-20)

(Ef 1:2-19) 2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. 3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; 4 v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. 5 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny 6 a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. 7 V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, 8 kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, 9 když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, 10 že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. 11 On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, 12 abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy. 13 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého 14 jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy. 15 Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a lásce ke všem bratřím, 16 nepřestávám za vás děkovat a stále na vás pamatuji ve svých modlitbách. 17 Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali 18 a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu 19 a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.