Tradice v církvi a její význam. Liturgický rok Svatí a relikvie Odpustky a odpuštění hříchů. Celibát, kněžství a řehole. Tradice v církvi a její význam. Liturgický rok Svatí a relikvie Odpustky a odpuštění hříchů. Celibát, kněžství a řehole. Posvátná tradice a Písmo svaté jsou tedy ve vzájemném těsném spojení a sdílení. Obojí vyvěrá z téhož božského pramene, splývá jaksi v jedno a směřuje k témuž cíli.“ Jedno i druhé zpřítomňuje v církvi tajemství Krista a činí je plodným, neboť on slíbil, že zůstane se svými „po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,20). KKK 80 Aby se však v církvi stále zachovalo evangelium celé a živé, zanechali apoštolové jako své nástupce biskupy a postoupili jim své učitelské místo.“ … Toto živé předávání, vykonané v Duchu svatém, se nazývá tradicí - nakolik se liší od Písma svatého, i když je s ním úzce spojeno. Skrze tuto tradici podání „tak církev ve své nauce, životě a bohoslužbě zvěčňuje a všem pokolením předává všechno, co sama je a v co věří“. „Výroky svatých Otců svědčí o oživující přítomnosti této tradice, jejíž bohatství se přelévá do praxe a do života věřící a modlící se církve.“ KKK TRADICE

Pojem tradice pochází z latinského pojmu traditio, který vznikl spojením trans (přes) a dare (dávat). Tomuto pojmu odpovídá řecké slovo παράδοσις (paradosis). Tradice se chápe obvykle, jak již bylo uvedeno výše, jako předávání celku poznání, schopností, obyčejů a mravů kultury nebo skupiny. Tradice je z tohoto pohledu kulturním dědictvím, které se předává z generace na generaci. Pod toto pojetí spadá i vědecké poznání, umění, rituály, morální pravidla a recepty na přípravu jídel. Vedle těchto vysoce kulturních obsahů se k pojmu tradice řadí i dočasně platné zvyklosti – to, co je běžné a obvyklé. Méně často (například v právu) se pojmu tradice užívá pro tradování, samotný proces předávání, i když toto tradování vytváří samotnou podmínku přenosu tradice. WP CO JE TRADICE

Nemůže být pochyb o tom, že ve starém Izraeli existovala silná posvátná tradice, úzce spojená se zvláštním postavením vyvoleného lidu. Zahrnovala všechny projevy každodenního života: vzpomínky na historické události a víru, která se o ně opírá, způsob modlitby, moudrost každodenního života, obřady, svátky, bohoslužbu i právní předpisy. …Je to tradice posvátná nejen pro své úctyhodné stáří, jako každé jiné lidské podání, ale v prvé řadě proto, že je božského původu. Podkladem víry je zjevení, zprostředkované božskými vyslanci, a tak se zvyky i právo opírají o jejich prohlášení ve jménu Božím. SBT 519 Církevní tradice je nesena uspořádanou a hierarchickou společností. Není to anonymní nebo pouze lidská společnost, ale Tělo Kristovo, oživované Duchem svatým a vedené po staletí nástupci apoštolů, vybavenými též apoštolskou autoritou. Ukazují, jak při posuzování pravosti tradice, uchovávané v církvi, není rozhodující Písmo svaté samotné, ale společně s ním také autorita těch, kterým bylo svěřeno poslání bdít nad její čistotou, spolu s milostí, potřebnou k plnění této úlohy. STB 522 Starý Izrael Katolická Církev

Liturgický rok Advent Vánoce MEZIDOBÍ Postní doba Velikonoce MEZIDOBÍ Svatky a památky

Svátky a památky -Památka mučedníků a svatých, učitelů církve a duchovních pastýřích. -Svátky Mariánské, apoštolů a svatých, (sláva na výsostech) -Slavnosti k Boží oslavě, Mariánské, apoštolů (sláva na výsostech a vyznání víry) Povinné Zasvěcené svátky pro katolíka v ČR. Církev stejně doporučuje slavit i Zjevení Páně, Nanebevstoupení Páně, Těla a krve Páně, Neposkvrněné početí Panny Marie, Nanebevzetí Panny Marie, sv. Petra a Pavla, sv. Cyrila a Metoděje, sv. Václava, Všech svatých a sv. Josefa. JSOU TO VŠECHNY NEDĚLE, SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ SLAVNOST PANNY MARIE, MATKY BOŽÍ.(1.1)

SVATÍ A RELIKVIE Blahořečení Svatořečení Relikvie Beatifikace, je prohlášení zemřelého za pravoplatného člena Nebeského Království v lokálním prostředí. Nutné k tomu jsou: uznání zázraků nebo mučednictví. Kanonizace, je prohlášení zemřelého za právoplatného člena Nebeského Království v celé církvi. Nutné k tomu jsou: uznání zázraků nebo mučednictví. Pozůstatky po zemřelých, kteří byli prohlášeni za blahořečené nebo svaté, jsou buď věci přímé (tělesné pozůstatky světců) nebo nepřímé (předměty s životem svatých spojené).

Hřích je osobní skutek. Kromě toho máme odpovědnost za hříchy, které spáchali jiní, když při nich spolupracujeme: — když se na nich přímo a dobrovolně podílíme; — když je nařídíme, když k nim radíme, když je chválíme nebo schvalujeme; — když je neoznámíme nebo jim nezabráníme, jsme-li povinni to učinit; — když chráníme ty, kteří páchají zlo. KKK1868 Hřích Odpustky a odpuštění hříchů

Zpověď a její účinky Pět bodů dobré zpovědi. 1.Zpytování svědomí 2.Upřímná lítost 3.Předsevzetí 4.Vyznání hříchů 5.Zadostiučinění Pánu Bohu a bližnímu. Odpuštění hříchů znamená prominutí zla které bylo spácháno, nikoliv jeho následků. Proto každý z nás musí sám za sebe zodpovídat za následky činů, které konal. Duchovní účinky svátosti pokání jsou: — smíření s Bohem, jímž kajícník opět nabývá milost; — smíření s církví; — prominutí věčného trestu, který si člověk zasloužil smrtelnými hříchy; — prominutí, alespoň částečné, časných trestů, následků hříchu; — pokoj, klid svědomí a duchovní útěcha; — vzrůst duchovní síly pro křesťanský boj. KKK1496

BŮH Svátost smíření Náhrada škody Návrat k přátelství s Bohem Hřích Toto očišťování zbavuje toho, co se nazývá „časný trest“ za hřích. Tyto dva tresty nelze pojímat jako nějaký druh pomsty, kterou Bůh postihuje hříšníka zvenčí, nýbrž jako důsledky vyplývající ze samé podstaty hříchu. Prostřednictvím odpustků mohou věřící získávat pro sebe, ale i pro duše v očistci prominutí časných trestů, následků hříchů. KKK1498 Pýcha Lakomství Smilství Závist Nestřídmost Hněv Lenost

Celibát, kněžství a řehole KNĚŽKY ZÁVAZEK ŘEHOLNÍ ZÁVAZEK Čistoty Poslušností Chudoby Života podle regule Celibát Poslušností biskupovi a nástupcům Uspořádaný a umírněný život „Čistotou se musí vyznačovat osoby podle svých rozličných životních stavů: u některých je to panenství nebo zasvěcený celibát, jež představují vynikající způsob, jak se oddat snadněji nerozděleným srdcem Bohu ; u jiných způsobem, který pro všechny určuje mravní zákon, a podle toho, zda to jsou osoby ženaté či provdané nebo svobodné.“ Ženaté či provdané osoby jsou povolány žít manželskou čistotou; jiné zachovávají čistotu ve zdrženlivosti. „ Existují tři způsoby ctnosti čistoty: manželský, vdovský a panenský. Nevychvalujeme žádný z nich na úkor druhých. Právě v tom je církevní kázeň bohatá.“ KKK 2349

Řeholní život vznikl na Východě v prvních křesťanských staletích a uskutečňoval se ve společnostech kanonicky zřízených církví; liší se od jiných forem zasvěceného života svým kultovním aspektem, veřejnými sliby zachovávat evangelijní rady, společným bratrským životem, svědectvím o Kristově spojení s církví. KKK 925 Řeholní život pramení z tajemství církve. Je to dar, který církev dostává od svého Pána a který pak nabízí jako stálý životní stav věřícímu, jehož Bůh volá k životu podle evangelijních rad. KKK 925 Evangelijní rady ve své rozmanitosti jsou předkládány každému Kristovu učedníku. Dokonalost lásky, k níž jsou všichni věřící povoláni, ukládá těm, kteří dobrovolně přijmou povolání k zasvěcenému životu, povinnost zachovávat čistotu v celibátu pro Boží království, chudobu a poslušnost. A slib zachovávat tyto rady ve stálém životním stavu uznaném církví charakterizuje Bohu „zasvěcený život“. KKK 915 Evangelijní rady Řeholní život Řehole

Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům; je to tedy svátost apoštolské služby. Člení se na tři stupně: biskupství, kněžství a jáhenství. KKK 1536 Kristova výkupná oběť je jedinečná, přinesená jednou provždy. Je však zpřítomňována v eucharistické oběti církve. Totéž platí pro Kristovo jediné kněžství : je zpřítomňováno služebným kněžstvím, aniž je tím umenšována jedinečnost Kristova kněžství. „Vždyť jen Kristus je pravý kněz, zatímco ostatní jsou jeho služebníky.“ KKK 1545 Kněžství Sedm skutků tělesného milosrdenství Sytit hladové Dávat pít žíznivým Odívat nahé Ujímat se pocestných Navštěvovat nemocné Navštěvovat vězně Pohřbívat zemřelé Sedm skutků duchovního milosrdenství Radit pochybujícím Poučovat nevědomé Napomínat hříšníky Utěšovat zarmoucené Odpouštět urážky Trpělivě snášet obtížné Modlit se za živé a zemřelé KONEC P. Edward Walczyk