Úvod + ob č anské právo

Morálka (mos, moris - mrav)  celkovou p ř edstava správného jednání ve spole č nosti.  od pravidel zdvo ř ilosti (zp ů sob jednání a vystupování, který vyjad ř uje respekt a úctu ke druhým) se liší tím, ž e se týká v ě cí záva ž ných a podstatných Morální sankce:  morální normy obsahují sankce, ty ovšem postrádají charakter donucovacích akt ů, tj. nejsou vykonatelné fyzickým donucením, nelze soudn ě vymáhat  sankce morálky mají povahu spole č enského odsouzení, zapuzení apod., tedy je to op ě t reakce spole č nosti na jednání opa č né oproti morálnímu pravidlu, p ř íkazu.

soubor platných právních norem pravidel chování (p ř íkaz ů, zákaz ů nebo dovolení), kterými se ř ídí lidské spolu ž ití a které jsou uznávané nebo p ř ímo stanovené státem + stát mocensky vynucuje všechny platné právní normy - právní ř ád daného státu Pozitivní (zákonodárce) x P ř irozené (p ř íroda, b ů h; stát - jen uznávat; lidská práva) Subjektivní x Objektivní Soukromé x Ve ř ejné

Subjektivní právo - právo ur č itého subjektu - mo ž nost chovat se ur č itým zp ů sobem - zákonem garantovaná míra mo ž ného chování. Objektivní právo pak subjektivní práva bu ď p ř ímo umo žň uje, subjektivní práva z n ě j vyplývají, anebo je alespo ň nezakazuje + zakládá postupy, kterými se subjektivní právo vynucuje, pokud je porušeno. Podle toho, č í subjektivní povinnosti takovému právu odpovídají, se subjektivní práva d ě lí na:  Absolutní - p ů sobí v ůč i všem (erga omnes), nap ř. vlastnické právo č i právo na ochranu osobnosti,  Relativní - p ů sobí jen v rámci n ě jakého právního vztahu (inter partes), nap ř. právo na splnění závazku

D ě lení objektivního práva pochází u ž z práva ř ímského - odlišovalo p ř edevším to, jaký zájem chrání:  zájem státu - právo ve ř ejné  zájem jednotlivce - právo soukromé Více teorií, jak tímto zp ů sobem právo d ě lit, nap ř.  podle vztahu jeho adresát ů,  pokud jsou si rovni a vzájemná práva a povinnosti si stanoví dohodou - soukromé právo  pokud je jeden z nich v nad ř ízeném postavení a práva a povinnosti m ůž e stanovit ostatním i proti jejich v ů li – ve ř ejné právo

Právní normy - obsa ž eny v r ů zných druzích pramen ů práva. Základní d ě lení pramen ů práva - materiální x formální. Materiálními prameny - r ů zné reálné skute č nosti, nap ř. spole č enské a hospodá ř ské pom ě ry dané spole č nosti nebo její historie, tedy d ů vody, které vedou k p ř ijetí ur č ité právní úpravy. Formálními prameny - zdroje, které právo p ř ímo obsahují, a to:  nepsané právo (ius non scriptum) – právní obyčeje a právní principy  psané právo (ius scriptum) – normativní právní akty - právní p ř edpisy (publikované ve Sbírce zákon ů ) + normativní smlouvy č i soudní precedenty  U nej č ast ě jšího pramene práva, kterým je právní p ř edpis, se pak rozlišuje:  platnost – p ř edpis se stal sou č ástí právního ř ádu,  legisvakan č ní lh ů ta – období mezi platností a ú č inností,  ú č innost – nastává povinnost se p ř edpisem ř ídit,  p ů sobnost – územní, osobní, č asová i v ě cná.

Všeobecně závazná pravidla chování, jejichž dodržování je vynutitelné státem. Právní normy přijímá normotvůrce, většinou parlament jako subjekt nadaný zákonodárnou mocí. Lze je rozlišovat mj. na:  zavazující  přikazující – stanoví povinnost nějak jednat, např. platit daně  zakazující – zakazují činit určité kroky, např. uzavírat kartelové dohody.  opravňující – umožňují se nějak zachovat, např. uzavřít smlouvu Souhrn právních norem, které upravují určitý druh společenských vztahů, např. vlastnictví, manželství apod., se nazývá právní institut.

1. Ústava Č eské republiky, LZPS, ústavní zákony 2. Zákony a zákonná opat ř ení 3. Na ř ízení (vlády, obce nebo kraje) 4. Vyhlášky (úst ř edního orgánu státní správy nebo jiného ú ř adu zmocn ě ného k jejich vydávání, obce nebo kraje)

 Ú č innost od  Ruší:  zákon č. 40/1964 Sb., ob č anský zákoník  zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů  zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník  zákon č. 94/1963 Sb., o rodině  zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů  zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku  zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech  zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě

Krom ě ob č anského zákoníku - nový  zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních spole č nostech a dru ž stvech, který nahrazuje obchodní zákoník  zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém

Ustanovení právního ř ádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvá ř ejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplat ň ování soukromého práva je nezávislé na uplat ň ování práva veřejného. Nezakazuje-li to zákon výslovn ě, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchyln ě od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Soukromé právo chrání d ů stojnost a svobodu č lov ě ka i jeho p ř irozené právo brát se o vlastní št ě stí a št ě stí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým zp ů sobem, jen ž nep ů sobí bezd ů vodn ě újmu druhým.

KAŽDÉ USTANOVENÍ SOUKROMÉHO PRÁVA LZE VYKLÁDAT JENOM VE SHOD Ě S LZPS A ÚSTAVNÍM PO Ř ÁDKEM V Ů BEC, SE ZÁSADAMI, NA NICHŽ SPO Č ÍVÁ TENTO ZÁKON, JAKOŽ I S TRVALÝM Z Ř ETELEM K HODNOTÁM, KTERÉ SE TÍM CHRÁNÍ. ROZEJDE-LI SE VÝKLAD JEDNOTLIVÉHO USTANOVENÍ POUZE PODLE JEHO SLOV S TÍMTO P Ř ÍKAZEM, MUSÍ MU USTOUPIT. VÝKLAD A POUŽITÍ PRÁVNÍHO P Ř EDPISU NESMÍ BÝT V ROZPORU S DOBRÝMI MRAVY A NESMÍ VÉST KE KRUTOSTI NEBO BEZOHLEDNOSTI URÁŽEJÍCÍ OBY Č EJNÉ LIDSKÉ CÍT Ě NÍ.

Č lov ě k má právní osobnost od narození a ž do smrti. Ka ž dý č lov ě k odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Kdo se vlastní vinou p ř ivede do stavu, v n ě m ž by jinak odpov ě dný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu u č in ě ná. Nasciturus Na po č até dít ě se hledí jako na ji ž narozené, pokud to vyhovuje jeho zájm ů m. Má se za to, ž e se dít ě narodilo ž ivé. Nenarodí-li se však ž ivé, hledí se na n ě, jako by nikdy nebylo.

Smrt č lov ě ka se prokazuje ve ř ejnou listinou vystavenou po prohlédnutí t ě la mrtvého. Nelze-li t ě lo mrtvého prohlédnout, prohlásí č lov ě ka za mrtvého soud, pokud byl č lov ě k ú č asten takové události, ž e se jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá (v rozhodnutí - den smrti) Není-li známo, kde č lov ě k zem ř el, má se za to, ž e se tak stalo tam, kde nalezeno jeho tělo. Za místo, kde zem ř el č lov ě k prohlášený za mrtvého, platí to, kde naposledy pobýval živý.

Zm ě na pohlaví č lov ě ka nastává chirurgickým zákrokem p ř i sou č asném znemo ž n ě ní reproduk č ní funkce a p ř em ě n ě pohlavních orgán ů. Má se za to, ž e dnem zm ě ny pohlaví je den uvedený v potvrzení vydaném poskytovatelem zdravotních slu ž eb. Zm ě na pohlaví nemá vliv na osobní stav člověka, ani na jeho osobní a majetkové poměry; man ž elství nebo registrované partnerství však zaniká.

Pln ě svéprávným se č lov ě k stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku v ě ku. P ř ed nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá p ř iznáním svéprávnosti, nebo uzav ř ením man ž elství. Svéprávnost nabytá uzav ř ením man ž elství se neztrácí ani zánikem man ž elství, ani prohlášením man ž elství za neplatné.

Má se za to: ka ž dý nezletilý - zp ů sobilý k právním jednáním co do povahy p ř im ěř eným rozumové a volní vysp ě losti nezletilých jeho v ě ku. Závislá práce nezletilých mladších ne ž patnáct let nebo nezletilých, kte ř í neukon č ili povinnou školní docházku, je zakázána – jen um ě leckou, kulturní, reklamní nebo sportovní č innost. Nezletilý, který dovršil patnáct let a ukon č il povinnou školní docházku, se m ůž e zavázat k výkonu závislé práce + zákonný zástupce nezletilého, který nedosáhl v ě ku šestnáct let, m ůž e rozvázat pracovní pom ě r.

Navrhne-li nezletilý, který není pln ě svéprávný, aby mu soud p ř iznal svéprávnost, soud návrhu vyhoví, pokud nezletilý dosáhl v ě ku šestnácti let, pokud je osv ě d č ena jeho schopnost sám se ž ivit a obstarat si své zále ž itosti a pokud s návrhem souhlasí zákonný zástupce nezletilého. V ostatních p ř ípadech - jen z vá ž ných d ů vod ů v zájmu nezletilého.

Za nezv ě stného m ůž e soud prohlásit svéprávného č lov ě ka, který opustil své bydlišt ě, nepodal o sob ě zprávu a není o n ě m známo, kde se zdr ž uje. Soud uvede v rozhodnutí den, kdy nastaly ú č inky prohlášení nezv ě stnosti. (na návrh osoby, která na tom má právní zájem). Na návrh osoby, která na tom má právní zájem, prohlásí soud za mrtvého č lov ě ka, o n ě m ž lze mít d ů vodn ě za to, ž e zem ř el, a ur č í den, který se pokládá za den jeho smrti. Na č lov ě ka, který byl prohlášen za mrtvého, se hledí, jako by zem ř el. Prohlášením man ž ela za mrtvého zaniká man ž elství dnem, který se pokládá za den jeho smrti; toté ž platí o registrovaném partnerství.

Byl-li č lov ě k prohlášen za nezv ě stného a vyplývají-li z okolností vá ž né pochybnosti, zda je ješt ě ž iv, a č koli jeho smrt není nepochybná, m ůž e ho soud prohlásit za mrtvého na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a ur č í den, který nezv ě stný z ř ejm ě nep ř e ž il. Má se za to, ž e tento den je dnem smrti nezv ě stného. Č lov ě ka, který byl prohlášen za nezv ě stného, lze prohlásit za mrtvého nejd ř íve po uplynutí p ě ti let po č ítaných od konce roku - prohlášen za nezv ě stného. Nelze – zpráva nezv ě stný je dosud na ž ivu.

Č lov ě ka, který se stal nezv ě stný tím, ž e opustil své bydlišt ě, nepodal o sob ě zprávu a není o n ě m známo, kde se zdr ž uje, avšak nebyl za nezv ě stného prohlášen, lze prohlásit za mrtvého nejd ř íve po uplynutí sedmi let od konce roku - poslední zpráva. Č lov ě ka, který se stal nezv ě stným p ř ed dovršením osmnáctého roku v ě ku, nelze prohlásit za mrtvého p ř ed uplynutím roku, v n ě m ž uplyne dvacet p ě t let od jeho narození. Č lov ě ka, který se stal nezv ě stným jako ú č astník události, p ř i ní ž byl v ohro ž ení ž ivota v ě tší po č et osob, lze prohlásit za mrtvého nejd ř íve po uplynutí t ř í let od konce roku – poslední zpráva. Zjistí-li se, ž e je na ž ivu, k prohlášení za mrtvého se nep ř ihlí ž í; man ž elství nebo registrované partnerství se však neobnovuje.

Jméno č lov ě ka je jeho osobní jméno a p ř íjmení. Ka ž dý č lov ě k má právo u ž ívat své jméno v právním styku + právo na ochranu svého jména a na úctu k n ě mu. Č lov ě k - u ž ívá jiné jméno ne ž své vlastní, nese následky omyl ů a újem z toho vzniklých. Č lov ě k, který byl dot č en zpochybn ě ním svého práva ke jménu nebo utrp ě l újmu pro neoprávn ě ný zásah do tohoto práva, zejména neoprávn ě ným u ž itím jména, se m ůž e domáhat, aby bylo od neoprávn ě ného zásahu upušt ě no nebo aby byl odstran ě n jeho následek. + m ůž e uplatnit jeho man ž el, potomek, p ř edek nebo partner + neoprávn ě ný zásah p ř íjmení - d ů vod spo č ívající v d ů le ž itém zájmu na ochran ě rodiny, m ůž e se ochrany domáhat samostatn ě man ž el nebo jiná osoba dot č enému blízká, by ť do jejich práva ke jménu p ř ímo zasa ž eno nebylo.

Č lov ě k m ůž e pro ur č itý obor své č innosti nebo i pro soukromý styk v ů bec p ř ijmout pseudonym. Právní jednání pod pseudonymem není na újmu platnosti, je-li z ř ejmé, kdo jednal + nem ůž e-li druhá strana mít pochybnost o osob ě jednajícího. Vejde-li pseudonym ve známost, po ž ívá stejné ochrany jako jméno.

Č lov ě k má bydlišt ě v míst ě, kde se zdr ž uje s úmyslem ž ít tam s výhradou zm ě ny okolností trvale; takový úmysl m ůž e vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností p ř ípadu. Nemá-li č lov ě k bydlišt ě, pova ž uje se za n ě místo, kde ž ije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúm ě rnými obtí ž emi, pova ž uje se za bydlišt ě č lov ě ka místo, kde má majetek, pop ř ípad ě místo, kde m ě l bydlišt ě naposledy.

Chrán ě na je osobnost č lov ě ka v č etn ě všech jeho p ř irozených práv. Ka ž dý je povinen ctít svobodné rozhodnutí č lov ě ka ž ít podle svého. Ochrany po ž ívají zejména ž ivot a d ů stojnost č lov ě ka, jeho zdraví a právo ž ít v p ř íznivém ž ivotním prost ř edí, jeho vá ž nost, č est, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Č lov ě k, jeho ž osobnost byla dot č ena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávn ě ného zásahu upušt ě no + odstran ě n jeho následek. Po smrti č lov ě ka se m ůž e ochrany jeho osobnosti - kterákoli z osob jemu blízkých.

Zachytit jakýmkoli zp ů sobem podobu č lov ě ka tak, aby podle zobrazení bylo mo ž né ur č it jeho toto ž nost, je mo ž né jen s jeho svolením. Rozši ř ovat podobu č lov ě ka je mo ž né jen s jeho svolením. Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný d ů vod. Zejména nelze bez svolení č lov ě ka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý ž ivot. Svolení není t ř eba - k výkonu nebo ochran ě jiných práv nebo právem chrán ě ných zájm ů jiných osob + v p ř ípad ě, ž e n ě kdo ve ř ejn ě vystoupí v zále ž itosti ve ř ejného zájmu + k v ě deckému nebo um ě leckému ú č elu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.

Č lov ě k je nedotknutelný. Lidské t ě lo je pod právní ochranou i po smrti č lov ě ka. Nalo ž it s lidskými poz ů statky a s lidskými ostatky zp ů sobem pro zem ř elého ned ů stojným se zakazuje.

Mimo p ř ípad stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity jiného č lov ě ka bez jeho souhlasu ud ě leného s v ě domím o povaze zásahu a o jeho mo ž ných následcích. Souhlasí-li n ě kdo, aby mu byla zp ů sobena záva ž ná újma, nep ř ihlí ž í se k tomu; to neplatí, je-li zásah podle všech okolností nutný v zájmu ž ivota nebo zdraví dot č eného. Zákonný zástupce m ůž e ud ě lit souhlas k zásahu do integrity zastoupeného, je-li to k p ř ímému prosp ě chu osoby, která není schopna dát souhlas sama. Kdo chce provést na jiném č lov ě ku zákrok, vysv ě tlí mu srozumiteln ě povahu tohoto zákroku. Vysv ě tlení je ř ádn ě podáno, lze-li rozumn ě p ř edpokládat, ž e druhá strana pochopila zp ů sob a ú č el zákroku v č etn ě o č ekávaných následk ů i mo ž ných nebezpe č í pro své zdraví, jako ž i to, zda p ř ichází v úvahu p ř ípadn ě i jiný postup. Ud ě luje-li souhlas za jiného jeho zákonný zástupce, podá se vysv ě tlení i tomu, kdo má být zákroku podroben, je-li schopen úsudku, zp ů sobem p ř im ěř eným schopnosti dot č eného vysv ě tlení pochopit. Nezletilý, který není pln ě svéprávný, m ůž e v obvyklých zále ž itostech ud ě lit souhlas k zákroku na svém t ě le také sám, je-li to p ř im ěř ené rozumové a volní vysp ě losti nezletilých jeho v ě ku a jedná-li se o zákrok nezanechávající trvalé nebo záva ž né následky.

Souhlas k zásahu do integrity č lov ě ka vy ž aduje písemnou formu: - odd ě lena č ást t ě la, která se ji ž neobnoví. - k léka ř skému pokusu na č lov ě ku - Zákroku - zdravotní stav č lov ě ka nevy ž aduje; neplatí - kosmetické zákroky nezanechávající trvalé nebo záva ž né následky. Ud ě lený souhlas m ůž e být odvolán v jakékoli form ě, i kdy ž se pro ud ě lení souhlasu vy ž aduje písemná forma. P ř i zákroku i p ř i ud ě lení souhlasu se vezme z ř etel na d ř íve vyslovená známá p ř ání č lov ě ka, do jeho ž integrity má být zasa ž eno.

Je-li ž ivot č lov ě ka v náhlém a patrném nebezpe č í a nelze-li souhlas ve stavu nouze získat ani v jiné ne ž stanovené form ě, lze okam ž it ě zakro č it, pokud to je ve prosp ě ch zdraví dot č ené osoby nezbytné. Má-li být zasa ž eno do integrity nezletilého, který dovršil č trnáct let, nenabyl plné svéprávnosti a který zákroku vá ž n ě odporuje, t ř eba ž e zákonný zástupce se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez souhlasu soudu. To platí i v p ř ípad ě provedení zákroku na zletilé osob ě, která není pln ě svéprávná. Nesouhlasí-li zákonný zástupce se zásahem do integrity osoby uvedené v odstavci 1, a č si jej tato osoba p ř eje, lze zákrok provést na její návrh nebo na návrh osoby jí blízké jen se souhlasem soudu. Má-li být zasa ž eno do integrity č lov ě ka neschopného úsudku zp ů sobem zanechávajícím trvalé, neodvratitelné a vá ž né následky nebo zp ů sobem spojeným s vá ž ným nebezpe č ím pro jeho ž ivot nebo zdraví, lze zákrok provést jen s p ř ivolením soudu. Bylo-li zasa ž eno do integrity č lov ě ka, který byl ve stavu, kdy nemohl posoudit, co se s ním d ě je, a nedal-li sám k zákroku souhlas, musí mu být, jakmile to jeho stav dovolí, vysv ě tleno zp ů sobem, kterému bude schopen porozum ě t, jaký zákrok byl na n ě m proveden, a musí být pou č en o jeho mo ž ných následcích i o riziku neprovedení zákroku.

P ř evzít č lov ě ka bez jeho souhlasu do za ř ízení poskytujícího zdravotní pé č i nebo ho v n ě m bez jeho souhlasu dr ž et lze jen z d ů vodu stanoveného zákonem a za podmínky, ž e nezbytnou pé č i o jeho osobu nelze zajistit mírn ě jším a mén ě omezujícím opat ř ením. Podání návrhu na omezení svéprávnosti nezakládá samo o sob ě d ů vod, aby byl č lov ě k bez svého souhlasu do takového za ř ízení p ř evzat nebo v n ě m dr ž en. Je-li č lov ě k p ř evzat do za ř ízení poskytujícího zdravotní pé č i nebo je-li v n ě m dr ž en, oznámí to jeho zákonnému zástupci, opatrovníku nebo podp ů rci a jeho man ž elu nebo jiné známé osob ě + do 24 hodin soudu. Soud o u č in ě ném opat ř ení rozhodne do sedmi dn ů. Poskytovatel zdravotních slu ž eb zajistí, aby se č lov ě ku p ř evzatému do za ř ízení poskytujícího zdravotní pé č i nebo zadr ž enému v takovém za ř ízení dostalo bez zbyte č ného odkladu nále ž itého vysv ě tlení jeho právního postavení, zákonného d ů vodu u č in ě ného opat ř ení a mo ž ností právní ochrany v č etn ě práva zvolit si zmocn ě nce nebo d ů v ě rníka. Vysv ě tlení se podá tak, aby mu č lov ě k mohl dostate č n ě porozum ě t a uv ě domit si povahu u č in ě ného opat ř ení a jeho následky; má-li takový č lov ě k zákonného zástupce, opatrovníka nebo podp ů rce, podá se vysv ě tlení bez zbyte č ného odkladu také jemu. Kdo byl do za ř ízení poskytujícího zdravotní pé č i p ř evzat nebo kdo je v n ě m dr ž en, má právo projednávat se svým zástupcem, d ů v ě rníkem nebo podp ů rcem vlastní zále ž itosti p ř i osobním rozhovoru a bez p ř ítomnosti t ř etích osob + právo, aby jeho zdravotní stav, zdravotní dokumentaci nebo vyjád ř ení ošet ř ujícího léka ř e o neschopnosti úsudku a projevit p ř ání samostatn ě p ř ezkoumal léka ř nezávislý na poskytovateli zdravotních slu ž eb v tomto za ř ízení i na jeho provozovateli. Rozhodl-li soud o p ř ípustnosti u č in ě ného opat ř ení, schvaluje se tím nucený pobyt v za ř ízení poskytujícím zdravotní pé č i, tím však neodnímá právo odmítnout ur č itý zákrok nebo lé č ebný výkon.

Č lov ě k, jemu ž byla od ň ata č ást t ě la, má právo dozv ě d ě t se, jak s ní bylo nalo ž eno. Nalo ž it s od ň atou č ástí lidského t ě la zp ů sobem pro č lov ě ka ned ů stojným nebo zp ů sobem ohro ž ujícím ve ř ejné zdraví se zakazuje. Od ň atou č ást t ě la č lov ě ka lze za jeho ž ivota pou ž ít k ú č el ů m zdravotnickým, výzkumným nebo v ě deckým, pokud k tomu dal souhlas. K pou ž ití od ň até č ásti t ě la č lov ě ka k ú č elu svou povahou neobvyklému se vy ž aduje jeho výslovný souhlas v ž dy. O tom, co má p ů vod v lidském t ě le, platí obdobn ě to, co o č ástech lidského t ě la. Č lov ě k m ůž e p ř enechat č ást svého t ě la jinému jen za podmínek stanovených jiným právním p ř edpisem. To neplatí, jedná-li se o vlasy nebo podobné č ásti lidského t ě la, které lze bezbolestn ě odejmout bez znecitliv ě ní a které se p ř irozenou cestou obnovují; ty lze p ř enechat jinému i za odm ě nu a hledí se na n ě jako na v ě c movitou.

Č lov ě k má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti nalo ž eno s jeho t ě lem. Provést pitvu nebo pou ž ít lidské t ě lo po smrti č lov ě ka pro pot ř eby léka ř ské v ě dy, výzkumu nebo k výukovým ú č el ů m bez souhlasu zem ř elého lze jen, pokud tak stanoví jiný zákon. Č lov ě k je oprávn ě n rozhodnout, jaký má mít poh ř eb. Náklady poh ř bu a opat ř ení poh ř ebišt ě se hradí z poz ů stalosti. Pokud poz ů stalost nesta č í - poh ř ben alespo ň slušným zp ů sobem podle místních zvyklostí. Zem ř e-li č lov ě k, ani ž projeví souhlas s pitvou nebo s pou ž itím svého t ě la po smrti zp ů sobem podle - platí, ž e s provedením pitvy nebo s takovým pou ž itím svého t ě la nesouhlasí. Kdo souhlasí, aby po jeho smrti bylo jeho t ě lo pitváno nebo pou ž ito zp ů sobem viz výše - zapíše své stanovisko do rejst ř íku vedeného podle jiného právního p ř edpisu; tento souhlas lze projevit i ve ve ř ejné listin ě, nebo v ůč i poskytovateli zdravotních slu ž eb s ú č inky v ůč i tomuto poskytovateli. Souhlas lze odvolat. Odvolá-li souhlas č lov ě k ve zdravotnickém za ř ízení, m ůž e tak u č init prohlášením v písemné form ě.