VÝZNAMOVÉ POMĚRY Mgr. Michal Oblouk

mezi složkami několikanásobného větného členu mezi vedlejšími větami VÝZNAMOVÉ POMĚRY mezi hlavními větami mezi složkami několikanásobného větného členu mezi vedlejšími větami

SLUČOVACÍ POMĚR věty jsou navzájem rovnocenné a vyjadřují sounáležitost spojovací výrazy – A, I, ANI, PŘITOM, ROVNĚŽ, TÉŽ, PAK, POTOM, NAKONEC, ANI – ANI, JEDNAK – JEDNAK, HNED – HNED, TU – TU, DÍLEM – DÍLEM, ZČÁSTI – ZČÁSTI před spojkami A, I, ANI čárku nepíšeme jestliže jsou spojkové výrazy dvojdílné, věty čárkou oddělujeme Dojdi do kuchyně a přines mi něco k pití. V dubnu hned prší, hned svítí slunce. Napřed nám přineste polévku, potom si dáme řízek.

STUPŇOVACÍ POMĚR druhá věta zesiluje, stupňuje obsah první věty – je obsahově závažnější spojovací výrazy – BA, BA I, BA ANI, DOKONCE, PŘÍMO, NADTO, NEJEN – NÝBRŽ, NEJEN – ALE Na moři byly zaznamenány vysoké vlny, dokonce byla naměřena i třicetimetrová. Nejen že se nerozzlobil, nýbrž naopak mě pochválil. Dívala se na něho laskavě, přímo ho očima hladila. Navštívil nejen Kanadu, ale letěl i do Jižní Ameriky.

ODPOROVACÍ POMĚR obsahy vět jsou v rozporu – obsah druhé věty omezuje platnost obsahu první věty spojovací výrazy – ALE, AVŠAK, VŠAK, JENŽE, JENOMŽE, NICMÉNĚ, NÝBRŽ, NAOPAK, SICE – ALE před spojkou A píšeme čárku Směješ se, jenže nevíš proč. Začnu s ním zase mluvit, ale napřed se mi musí omluvit. Říše zanikla, nezaniklo však obyvatelstvo. Zdá se to věcí samozřejmou, přesto se objevují i opačné názory. Chtěl jsem s ním ještě povídat, a on už spal.

VYLUČOVACÍ POMĚR obsahy vět se navzájem vylučují – buď platí jedno, nebo druhé spojovací výrazy – NEBO, ANEBO, ČI, JINAK, BUĎ – NEBO, AŤ – ČI jestliže se děje přímo nevylučují, ale označují jen dvě možnosti, pak se před spojkami NEBO, ČI čárka nepíše Sním, či bdím? Buď umyj nádobí, nebo dojdi na nákup. Musíš se přiznat, jinak tě přísně potrestají. Teď se dívej na televizi nebo si něco čti.

PŘÍČINNÝ POMĚR důvodový, vysvětlovací druhá věta uvádí příčinu/důvod pro to, co se tvrdí v první větě druhá věta vyjadřuje to, co je důležité pro pochopení obsahu první věty spojovací výrazy – NEBOŤ, VŽDYŤ, TOTIŽ, VŠAK TAKÉ Je třeba se dobře připravit, neboť nás čeká dlouhá cesta. On o tom neví, já jsem mu totiž ještě nic neřekl. Nepospíchej tolik, vždyť máme ještě spoustu času. Nikam nejel, tj. ušetřil.

DŮSLEDKOVÝ POMĚR druhá věta vyjadřuje důsledek, který vyplývá z obsahu první věty spojovací výrazy – PROTO, TEDY, TUDÍŽ, A PROTO, A TAK, A TEDY, A TUDÍŽ před spojkou A píšeme čárku Nížina je krajina úrodná, a tak se v ní lidé usazují odpradávna. Koráli nesnášejí vodu zakalenou jílem, a tudíž se vyhýbají ústím řek. Neměl peníze, a proto nejel do Řecka.

NĚKOLIKANÁSOBNÉ VĚTNÉ ČLENY Tonda a Matěj chodí hrát fotbal. Ani dnes, ani zítra nemám čas. Ten film je určen nejen dětem, ale i dospělým. Pomalu, ba váhavě se k nám blížil. Byl to malý, ale silný pes. Nebyl to Petr, nýbrž Pavel. O víkendu budu buď doma, nebo u babičky. Zahrada byla nejlepším, neboť nejtišším místem k odpočinku. Mluvil překotně, a proto nesrozumitelně. Ve studni je zakalená, tudíž závadná voda.

VEDLEJŠÍ VĚTY Maminka řekla, že Tomáš nepůjde bruslit a nesmí jít ani do kina. Dohadovali se, co by mu mohli napsat, dokonce co by mu namalovali. Je známé, že brzy na jaře slunce svítí, ale ještě nehřeje. Hana říkala, že mě neslyšela volat, byla totiž v koupelně. Stěžovala si, že ji bolí noha, a proto musí chodit opatrně. Rozhodněte, zda půjdeme do zoo, nebo se pojedeme koupat na přehradu.