Ve ř ejné finance 2

1.Úvod do problematiky veřejných financí. 2.Veřejný sektor a veřejné statky. 3.Rozpočtová soustava. 4.Veřejné volba a její konsekvence pro oblast veřejných financí. 5.Fiskální federalismus a prostorové aspekty veřejných financí. 6.Veřejné příjmy. 7.Veřejné výdaje, projekty a programy. 8.Rozpočtová a fiskální politika, rozpočtový deficit a veřejný dluh. 9.Financování sociálního zabezpečení. 10.Sociální zabezpečení v ČR. 11.Dávky sociálního zabezpečení v ČR a jejich konstrukce. 12.Mezinárodní aspekty veřejných financí

2.1 Veřejné statky, jejich charakteristika a klasifikace. 2.2 Externality. 2.3 Veřejný sektor, jeho rozsah a struktura. 2.4 Veřejný sektor ve vazbě na teorii potřeby

4

Statky = předměty sloužící k uspokojování lidských potřeb Různá hlediska třídění

 Podle původu (1) statku členíme statky na :  volné;  ekonomické.  Volné statky jsou statky v přírodě volně dostupné, většinou bez omezení, a to v takovém množství, že není nutné je mezi uživatele rozdělovat. Tyto statky nelze ocenit (cena je nulová).  Ekonomické statky jsou produktem ekonomických činností člověka, jednotlivec je získává s určitým úsilím, musí za ně platit, tyto statky procházejí trhem. Za určitých podmínek se i volný statek může stát statkem ekonomickým.

 Ekonomické statky mohou mít různou podobu podle preferovaného hlediska, např. podle :  spotřeby (spotřební a kapitálové statky);  vzájemného vztahu (substituty a komplementy);  institucionálního hlediska (která instituce rozhoduje o statcích);  prostorového (geografického) hlediska (národní, regionální a lokální statky).

 Zatímco substituty jsou statky, které se ve spotřebě navzájem nahrazují (př. pero &propiska),  komplementy (př. pravá a levá bota) jsou naopak statky, které se ve spotřebě doplňují. Robert Holman, Ekonomie (3. vydání)

Třídění ekonomických statků

 Z hlediska sektorového (2) rozlišujeme statky :  soukromé – tyto statky poskytuje soukromý sektor;  veřejné – statky v různé míře poskytuje veřejný sektor, jsou zajišťovány státem, samosprávami (obce, kraje), jsou tedy produkovány veřejným sektorem, financovány z veřejných prostředků, tj. z veřejných financí soustředěných v soustavě veřejných rozpočtů. Kritériem rozdělení (klasifikace) statků se stává skutečnost, jak je daný statek alokován, zda zde hraje roli trhem generovaná cena, nebo zda je produkován, distribuován či financován v rámci veřejného sektoru.

 Z hlediska způsobu alokace statků (tzv. institucionální kritérium) se statky člení (3) na :  tržní (některými autory nazývané „čisté tržní statky“);  polotržní (některými autory nazývané „nečisté tržní statky“;  netržní (některými autory nazývané „čisté netržní statky“)

 Tržní statky jsou výslednicí střetávání nabídky a poptávky, jejich cena je sjednávána na trhu (bez jakýchkoliv intervencí státu).  Netržní statky neprocházejí trhem, nemají stanovenou cenu na základě poptávky a nabídky, o jejich produkci alokaci se nerozhoduje na trhu, ale rozhoduje o nich stát, územní samospráva, vláda, poslanci, zastupitelé, souvisejí tedy s veřejnou volbou.  Polotržní statky sice procházejí trhem, ale sjednaná cena na trhu je ovlivněna opatřením ze strany státu (diferencované nepřímé zdanění, dotace, subvence a příspěvky k ceně, limity nabídky apod.).

 Podle ekonomického kritéria (způsobu spotřeby statku) členíme statky (4) na :  čisté veřejné statky (kolektivní);  smíšené veřejné statky.  Definiční vlastností čistých veřejných statků (pro celou populaci spotřebitelů) je nerivalita a nevylučitelnost (viz dále).

 Nerivalita znamená, že spotřeba veřejných statků je nerivalitní, nedělitelná v kvalitě a v kvantitě, nelze přesně určit podíl jednotlivce na spotřebě, jednotlivci ani ve spotřebě nesoutěží, nekonkurují si, není reálné předepsat jednotlivci úhradu za jeho spotřebu, resp. ocenit spotřebu uživatelským poplatkem.

 Nevylučitelnost znamená, že nelze vyloučit jednotlivce ze spotřeby statku; spotřeba statku jedním uživatelem neubírá možnost spotřeby téhož statku pro jiného uživatele. Jedná se o statky s kolektivní spotřebou. Občan ale nemusí být ochoten tento statek spotřebovávat nebo podílet se na úhradě nákladů spojených s poskytováním tohoto statku; tato neochota přispívat na daný statek ho ale nemůže vyloučit ze spotřeby.

 Smíšené veřejné statky jsou statky :  u nichž je spotřeba dělitelná mezi jednotlivce, je proto možnost určit velikost spotřeby jednotlivce;  kvalita statku je ale nedělitelná;  spotřebu lze stanovit modifikovanou cenou, tj. stanovit uživatelský poplatek za jednotku spotřeby statku;  jednotlivce lze vyloučit ze spotřeby statku, nechce-li platit uživatelský poplatek;  spotřeba může být fakultativní, založená na individuálních preferencích;  v některých případech může být spotřeba přikázána státem (příkazový systém např. v podobě zákona), protože stát považuje za užitečné, aby tyto statky spotřebovávali všichni (jde o tzv. poručnické, preferované či paternalistické veřejné statky).

PORUČNICKÝ STATEK = statek pod ochranou - tento statek může být individuálně nebo kolektivně spotřebovávaným statkem, neboť pouze stát je schopen přijmout rozhodnutí o produkci veřejného statku s pozitivními externalitami a pouze stát může omezit nebo kontrolovat soukromou produkci statků s negativními externalitami (znečištění životního prostředí) - stát má právo určitým způsobem regulovat tj. omezit nebo usměrnit spotřebu vybraných statků. Typickým příkladem statků pod ochranou je např. zákaz používání drog, hranice povinné školní docházky nebo příkaz používat povinně bezpečností pásy v automobilech. 17

 Externality jsou jevy, situace a stavy, které jsou výsledkem určité činnosti výrobců nebo spotřebitelů, jejímž důsledkem je vyvolaný nechtěný či nezamýšlený vnější efekt se specifickým přenosem (užitku nebo újmy), který se primárně neprodává na trhu.  Rozlišujeme externality : 1)kladné (pozitivní); 2)záporné (negativní).

 Kladné (pozitivní) externality (1) přinášejí zpravidla užitek. Přenos užitku se děje tak, že aktivita jednoho subjektu (např. výrobce) vyvolává užitek, který si daný subjekt kompletně celý nemůže přivlastnit a tím vzniká externí užitek i pro jiné subjekty, a to bez zaplacení (protihodnoty).  Mezi kladné externality patří i případy vzájemného přenosu prospěchu (tzv. reciproční externalita), kdy si subjekty způsobí vzájemný prospěch.

 Záporné (negativní) externality (2) lze charakterizovat přenosem újmy na jiný subjekt, kdy aktivita jednoho subjektu (např. výrobce) vyvolává škodu a tím i externí náklady u jiných subjektů. Tento náklad původce újmy nehradí a přenáší ho na jiné subjekty, kterým ale finančně nepřispěje na náhradu škody. Tyto náklady hradí občané ze svých příjmů nebo prostřednictvím daní a poplatků, ze kterých stát nebo samospráva financují tyto náklady ze svých rozpočtů.

 Důsledky existence externalit :  státní zásahy s cílem vyrovnat působení externalit;  stát podněcuje kladné externality a potlačuje negativní externality;  pozitivní externality vedou k nesouladu mezi společenským užitkem a individuálními užitky soukromých subjektů;  negativní externality vedou zase k nesouladu mezi společenskými náklady a individuálními náklady soukromých subjektů;  stát zasahuje do oblasti externalit, protože trh v tomto směru není účinný nebo jen velmi málo účinný.

 Pozitivní a negativní externality mohou být : 1)produkční; 2)spotřební.  Produkční externality znamenají nezamýšlený přenos užitku či újmy při produkci určitého statku jiným subjektům (podnikům, obyvatelstvu).  Spotřební externality znamenají nezamýšlený přenos užitku či újmy ze spotřeby určitého statku na jiný subjekt.

Veřejný sektor je významným sektorem národního hospodářství, který především poskytuje veřejné statky. Je tedy částí (subsystémem) národního hospodářství : a) která je financována z veřejných financí; b) která je řízena a spravována veřejnou správou (státní správou a samosprávou) c) kde se rozhoduje o ní veřejnou volbou, tj. kolektivním rozhodováním (na rozdíl od soukromého sektoru, kde rozhoduje poptávka a nabídka, tj. tržní mechanismus) d) která podléhá veřejné kontrole (veřejná kontrola je právo i povinnost veřejnosti, tj. všech občanů, buď přímo nebo prostřednictvím svých zástupců kontrolovat veřejnou volbu a důsledky jejího rozhodnutí) e) jejíž majetek je ve státním nebo samosprávném vlastnictví

Rozsah (velikost) veřejného sektoru se zpravidla vyjadřuje prostřednictvím poměrových ukazatelů. Tyto ukazatele zpravidla umožňují komparaci v čase a prostoru. Nejčastěji se jedná o ukazatele. a) podíl veřejných výdajů na HDP (%); b) elasticita (pružnost) veřejných výdajů; c) struktura veřejných výdajů

VS stále roste velikost VS (nalezení optima obtížné) – časové a prostorové analýzy – srovnání vývoje vč. mezinárodního srovnání ukazatel: VVS/HDP x 100 kde: VVS – veřejné výdaje na veřejný sektor HDP – hrubý domácí produkt (v ČR bylo 45 %, plánuje se pod 40 % HDP) strukturální analýza VS - porovnání rozvoje jednotlivých resortů VS v prostoru a čase (školství, zdravotnictví…) VVS resortu /HDP x

Poměr veřejných výdajů na HDP v jednotlivých zemích v Evropě, podle nejnovějších údajů Eurostatu. Legenda: hnědá> 55%, 50-55% červená, oranžová 45-50%, 40-45% žlutá, zelená 35-40%, 30-35% modrá, fialová <30% (není v současné době používané). ČR v roce 2009 – 42,9 %

Posuzování efektivnosti výdajů ve veř. sektoru: Komparativní metody – v prostoru a v čase, benchmarking (= metoda porovnávání nákladovosti služeb, kvality služeb, výkonnosti, hospodaření mezi obdobnými organizacemi ve VS), vhodné ukazatele – finanční, naturální, nákladové, standardy – hodnoty umožňující sledovat a hodnotit výkony v určité oblasti VS. MF - ISPROFIN

Faktory ovlivňující velikost a strukturu VS :  Faktory ekonomické (fáze ek. rozvoje, výkonnost ekonomiky,...)  Faktory historické a geopolitické (tradice solidarity, využívání stát. paternalismu,...)  Faktory demografické (růst populace, změny ve struktuře obyvatelstva – věkový, sociální)  Faktory kulturně náboženské (soc. cítění, charitativní charakter soc. pomoci)  Faktory politické (volební programy politic. stran)  Faktory mezinárodní komparace

Problém – dosažení efektivnosti při vynakládání finančních zdrojů rozpočtové soustavy (zejména z daní) na financování potřeb VS Tendence k neefektivnosti VS je hlavním projevem jeho selhání i selhání veřejné vlády a veřejné správy, která VS řídí na jednotlivých vládních úrovních. Efektivnost = maximální množství VS a maximální užitek z dostupných společenských zdrojů

Efektivnost VS je výsledkem vztahu mezi velikostí vstupů a výstupů. Tendence k neefektivnosti: ve VS nepůsobí kategorie zisku produkty VS (=veřejné statky) se neposkytují za tržní cenu, ale za uživatelský poplatek či daňovou cenu, ale vstupy do VS se nakupují za tržní ceny vstupy do VS peněžně kvantifikovatelné, užitek občanů lze obtížně kvantifikovat efektivnost vložených prostředků – časové zpoždění, obtížně měřitelná a vyjádřitelná v Kč přirozená – narůstání počtu úředníků + vyšší výdaje, není přímý a konkrétní vlastník snaha výkonných orgánů – maximalizace svého užitku, byrokraté se snaží o udržení svého úřadu, zvýšení jeho prestiže, prosazují nepostradatelnost pro chod úřadu, snaží se získat veřejný vliv a moc, maximalizace objemu rozpočtu neexistence norem a limitu výdajů ve VS

Posláním veřejného sektoru je předcházení a řešení důsledků selhávání trhu v ekonomickém růstu a sociálním rozvoji. Z hlediska kategorie potřeb a objektivizace existence veřejného sektoru (tj. podle toho, jaké potřeby zabezpečuje) lze veřejný sektor strukturovat následovně: 1. potřeby související s ochranou osoby a jejího majetku a s územní ochranou (zajišťují armáda, policie) 2. potřeby související se zajištěním spravedlnosti (zajišťuje justice) 3. potřeba organizovaného uspořádání společnosti (zajišťují Parlament, Senát, Vláda ČR) 4. potřeby související s rozvojem osobnosti člověka 5. potřeby, které jsou nástrojem poznávání a zdroje informací 6. potřeby, které zabezpečuje technická infrastruktura 7. potřeby existenčního charakteru

Ekonomická teorie zabývající se problematikou veřejného sektoru se zabývá 3 základními okruhy problémů (STIGLITZ – am. ek. - keynesiánec), a to: 1) poznání toho, v kterých ekonomických aktivitách se veřejný sektor angažuje a jak jsou tyto aktivity organizovány 2) pochopení a předvídání konečných následků vládních opatření v co největší možné míře 3) ohodnocení alternativních opatření

Na jedné straně tedy jde o rozlišování mezi analýzou následků vládní politiky (tento způsob uvažování je charakteristický pro tzv. pozitivní ekonomii) & na druhé straně jde o posuzování vhodnosti této politiky (tento způsob uvažování je typický pro tzv. ekonomii blahobytu = angl. Welfare economics). Pozn. Pozitivní ekonomie popisuje fakta a ekonomické vztahy mezi subjekty: Pouze hledá odpověď na otázky, jaký ekonomický život je, ne jaký by měl být. „….ekonomie blahobytu poskytuje určité standardy, díky kterým můžeme hodnotit, nebo formulovat politiku ….kdykoli ekonom obhajuje určitou politiku (například doporučuje plnou zaměstnanost, nebo se staví proti státním zásahům do ekonomického dění), pak jeho výroky můžeme označit za součást ekonomie blahobytu“