Pracovní právo Pracovní právo je souhrnem právních norem upravujících pracovněprávní vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, podmínky vzniku, trvání a zániku pracovního poměru, mzdy, dovolené, odpovědnosti za škodu apod. Hlavním pramenem pracovního práva je zákoník práce. Pracovní poměr - právní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Obvykle vzniká uzavřením pracovní smlouvy ke dni nástupu do práce. Pracovní smlouva, aby byla platná, musí obsahovat tři podstatné náležitosti, a to druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce. Pracovní poměr lze sjednat na dobu určitou (nesmí přesáhnout více jak tří roky), nebo na dobu neurčitou. V pracovní smlouvě lze sjednat zkušební dobu. Ta nesmí být delší než tři měsíce (u vedoucích pracovníků šest měsíců) a musí být sjednána písemně nejpozději v den nástupu do práce, jinak je neplatná. Pracovní poměr lze skončit dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením a zrušením ve zkušební době.
Ukončení pracovního poměru dohodou – zaměstnanec a zaměstnavatel se písemně dohodnou, kterým dnem pracovní poměr skončí; výpovědí – zaměstnanec může dát písemnou výpověď bez uvedení důvodu (výpovědní doba 2 měsíce počíná běžet od prvního dne následujícího kalendářního měsíce), zaměstnavatel může oproti tomu dát písemnou výpověď pouze z důvodů výslovně v zákoně stanovených; okamžitým zrušením – zaměstnavatel zruší pracovní poměr při hrubém porušení pracovní kázně či odsouzení zaměstnance pro trestný čin, zaměstnanec zruší pracovní poměr, nedostane-li mzdu nebo je-li prací vážně ohroženo jeho zdraví; zrušením ve zkušební době - zaměstnavatel i zaměstnanec může ve zkušební době ukončit pracovní poměr bez uvedení důvodu.
Děkuji za pozornost.