Čárka ve větě 9. ročník
- čárkou oddělujeme věty v souvětí, několikanásobný větný člen a výrazy, které jsou do věty volně vloženy nebo k ní volně připojeny
1. Více sloves ve tvaru určitém…vzniká souvětí Začíná jaro, všechno kvete, ptáci zpívají, lidé se radují.
2. Několikanásobný větný člen V zoologické zahradě jsme viděli slony, žirafy a medvědy.
3. Před zájmeny vztažnými Není mi známo, kdo to zavinil. To je ten kluk, o kterém jsme mluvili. Vím, co by se mělo udělat. Nevíš, čí to je ? To je jídlo, jaké mám rád.
4. Vložená věta – 2 čárky Ten dům, který jsme koupili, vypadá velice zachovale.
5. Před spojkami : ale, aby, že, protože, když, poněvadž, ač, ačkoli, třebaže, přestože, kdyby, jakmile… Je malý, ale náš. Nepůjdu, protože nechci. Řekl, že se jde učit. Chtěl, abych zavolal.
6. Oslovení – 5. pád Napiš mi, milá Petro, hned jak dorazíš. Honzo, slez už z té pece dolů. Jirko, vstávej ! Půjdeš taky, Jitko ?
Tiché ach se neslo šerem. (podmět) 7. Citoslovce Brr, to je zima. Fuj, to se mi nelíbí. Au, to bolí. Tiché ach se neslo šerem. (podmět)
8. Před až, než, jak, jako - následuje-li věta Je starší, než se zdá. Zavolám, až se rozední. Je starší než já. Zavolám až ráno.
Hokejisté přivezli zlaté olympijské medaile. (postupně rozvíjející) Přívlastek několikanásobný Byla to milá, ušlechtilá žena. Souhlasily všechny základní, střední i vysoké školy. Hokejisté přivezli zlaté olympijské medaile. (postupně rozvíjející)
Děti přihlášené do soutěže přijdou v pět hodin. 10. Přívlastek volný Starý hrad, obklopený hustým stromovím, byl cílem mnoha turistů. Děti přihlášené do soutěže přijdou v pět hodin. (přívlastek těsný)
11. Přístavek Svatováclavskou korunu nechal zhotovit Karel IV.,nejslavnější český král. Josef Čapek, bratr slavnějšího Karla, zemřel na konci války.
12. Samostatný větný člen Zmrzlinu, tu mám ze všeho nejraději. U rybníka, tam si nejvíce odpočinu. Tam se mu líbilo, u moře.
- odděluje se čárkami (jednoslovné nemusí), do pomlček, závorek 13. Vsuvka - odděluje se čárkami (jednoslovné nemusí), do pomlček, závorek Je to , podle mého názoru, houba nejedlá. Je to myslím muchomůrka. Řekněte to, prosím, hlasitěji.
před: a to, totiž, např., tj., jako (uvádějí různé vysvětlivky) Přijede ve středu, tj. zítra, a pak spolu půjdeme na oběd. Někteří skladatelé, např. Smetana a Dvořák, jsou slavní i v cizině.
- v poměru důsledkovém - a proto, a tedy, a tudíž, a tak 15. Čárka před „a“ - v poměru důsledkovém - a proto, a tedy, a tudíž, a tak Měl kašel, a tak zůstal v posteli. Mám chvilku čas, a proto si rád s tebou zahraji.
- v poměru odporovacím „a = ale“ 16. Čárka před „a“ - v poměru odporovacím „a = ale“ Všichni kluci tam mohli jít, a já ne. Nabízeli jí pozvání na kávu, a ona stále tvrdohlavě odmítala.
- v poměru stupňovacím „a = ba i“ 17. Čárka před „a“ - v poměru stupňovacím „a = ba i“ Bylo hodně zataženo, a k tomu se přidal silný déšť. Chvíli na sebe křičeli, a pak padla i nějaká facka.
18. VV musí být od VH oddělena čárkou : VH, VV, a VH. Vzal hrnek, který stál na polici, a naplnil ho až po okraj. VH, a VV, VH. Hodně se těšil, a když ji uviděl u dveří, jeho radost ještě vzrostla.
19. Čárka není ve sluč. poměru mezi VV (často se opakuje spojovací výraz) Mohl jen litovat, že zaspal a vlak mu ujel. Mám rád období, když taje sníh a (když) vykukují sněženky.
Čárka se nepíše před - aneb, čili, neboli Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert Podstatné jméno čili substantivum
21. Čárka se nepíše u přechodníků Chlapci sedíce v jizbě poslouchali dědečkovo vyprávění. Vyšel z pokoje zanechav za sebou udivené obličeje přítomných.
Čárka se nepíše před spojkami: a, i, ani, nebo, či (ve významu slučovacím) Děti se koulovaly a stavěly sněhuláky. Můžeš si vzít svetr nebo bundu. Mohli bychom jít do kina i zůstat doma.
23. Bez čárky jsou : ustálená slovní spojení Chodili jsme lesem křížem krážem. Dříve děti chodily v zimě v létě bosy.
24. Čárka není mezi různými příslovečnými určeními nebo pokud jde o postupné zpřesňování Našli jsme ho sedět na zahradě pod jabloní u záhonu růží. Stalo se to v Plzni 7. června 1997.
Honsigová, L. : Od pětky do osmičky Použitá literatura : Honsigová, L. : Od pětky do osmičky Dobešová, V. a Fialová, V. : Průvodce českým jazykem