Životní prostředí – vývoj a současný stav Tři etapy ve vývoji úplná závislost na prostředí – minimální znečištění, člověk se přizpůsobuje vznik zemědělství – člověk si přizpůsobuje prostředí, úbytek lesů průmyslová výroba – vyšší požadavky na nerostné suroviny, výrazné dopady na prostředí

Životní prostředí – vývoj a současný stav Podrobnější pohled starověké civilizace – vodovody, stoky, odpady raný středověk – zhoršení stavu, odpad v ulicích novověk – méně špíny, ale více imisí

Znečištění životního prostředí (odb.) znamená uvolnění environmentálních kontaminantů (znečišťující látka) do přírodního prostředí. Kontaminace (odb.) znečištění prostředí (např. vody, vzduchu apod.) škodlivými látkami, zamoření (med.) vniknutí choroboplodných zárodků do organizmu Křížová kontaminace znečištění, kontaminace (např. tepelně zpracovaného) materiálu nebo produktu jiným (např. tepelně nezpracovaným) materiálem nebo produktem

Hlavní typy znečištění Znečištění vzduchu, vypouštění částic chemikálií do atmosféry. Mezi typické příklady patří oxid uhelnatý, uhličitý, siřičitý, freony, polyaromatické uhlovodíky nebo oxidy dusíku. Mezi zdroje znečištění patří průmysl (bodové zdroje), lidská sídla (plošné zdroje) a dopravní prostředky (liniové zdroje). Znečištění vody, povrchovým odtokem a prosakováním do podzemní vody. Mezi typické polutanty patří pesticidy, rozpouštědla, průmyslová hnojiva atd. Kontaminace půdy vzniká buď znečištěním povrchu půdy, nebo porušením podzemních nádrží. Mezi nejvýznamnější látky, znečišťující půdu patří polyaromatické uhlovodíky, těžké kovy jako rtuť, chróm, olovo nebo kadmium, herbicidy, pesticidy a chlorované uhlovodíky. Kontaminace potravin, znehodnocení potravin látkami jakou jsou např. pesticidy, dioxiny, polychlorované bifenyly (křížová kontaminace)

Hlavní typy znečištění Radioaktivní znečištění, bylo zjištěno díky pokrokům atomové fyziky ve 20. století. Hlukové znečištění, které zahrnuje hluk z pozemních komunikací, hluk letadel a hluk průmyslu. Světelné znečištění, zahrnující nadužívání světelných zdrojů a přesvětlování interiérů. Snížení estetické hodnoty, za něž je obvykle považován výskyt objektů, jako jsou: vedení vysokého napětí, billboardy podél silnic, narušený reliéf (pozůstatky povrchové těžby), povrchové skládky odpadu, atp. Tepelné znečištění, jež zahrnuje veškeré změny teploty vodních těles, způsobené lidským vlivem, např. výpusti chladící vody jaderných elektráren

Světelný smog

Životní prostředí – vývoj a současný stav Podrobnější pohled industriální revoluce – polovina 18. století, Velká Británie, pak USA a dále; masivní využívání uhlí první polovina 20. století – I. sv. válka stagnace péče o životní prostředí 40. a 50. léta – obnova válečných škod, dominance průmyslu 50. a 60. léta – počátky řešení ekologických problémů

Životní prostředí – vývoj a současný stav konec 60. a 70. léta – základy ekologické legislativy 1968 Římský klub 1972 konference ve Stockholmu založení IISA (International Institute for Applied Systém Analysis) Meadows&Meadows Meze růstu Poluter Pays Principle Washingtonská úmluva

Životní prostředí – vývoj a současný stav Podrobnější pohled 80. léta 1983 Světová komise pro ŽP 1985 ozonová díra 1986 havárie v Černobylu

Životní prostředí – vývoj a současný stav Podrobnější pohled 90. léta 1990 Světový program ochrany ŽP 1992 konference v Rio de Janeiro celoevropská ochrana ŽP 1997 konference v Kjóto

Životní prostředí – vývoj a současný stav Výsledky konference v Rio de Janeiro Deklarace o ŽP a rozvoji Rámcová úmluva OSN o změně klimatu Úmluva o ochraně biologické rozmanitosti - Zásady obhospodařování lesů - Agenda 21

Životní prostředí – vývoj a současný stav Výsledky konference v Kjóto Akční environmentální program Kjótský protokol - neúspěch

Kjótský protokol smlouva vyjednaná v prosinci 1997 v Kjótu, ratifikovaná 16.02.2005 cílem této dohody je postupně snížit množství emisí skleníkových plynů, které jsou považovány za příčinu globálního oteplování a změny klimatu snížení o 5-8% v porovnání s rokem 1990 musí být dosaženo v období 2008-2012 náklady na splnění závazků Kjótského protokolu v průmyslově vyspělých zemích se odhadují na 0,1 až 2% hrubého národního příjmu v roce 2010

Montrealský protokol o látkách, které oslabují ozónovou vrstvu v rámci Vídeňská konvence na ochranu ozónové vrstvy (z roku 1985) původně omezení spotřeby pouze pěti látek typu CFC o 50% do prosince 1999 a zmrazil spotřebu tří halogenidů V prosinci 2001 Vídeňskou konvenci ratifikovalo již 182 zemí a Montrealský protokol 181 zemí výroba většiny látek rozkládajících ozón, včetně všech látek, které byly uvedeny v původním Protokolu, byla ve vyspělých zemích zastavena do konce roku 1995 pokud budou přijata všechna opatření Montrealského protokolu všemi státy světa, lze očekávat, že ozónová vrstva se začne obnovovat v 10. až 20. letech 21. století a její tloušťka se vrátí na úroveň před rokem 1980 ve druhé polovině 21. století

Současný stav ozonu Ozonová díra oblast s úbytkem 50-70% ozonu, méně než 220 D.U. jedna Dobsonova jednotka (D.U.) představuje celkové množství ozónu ve vertikálním sloupci atmosféry, které by při tlaku 1013 hPa a teplotě 15 °C vytvořilo vrstvu silnou 0,001 cm

Severní a jižní polokoule

Vývoj stavu ozonové díry na jižní polokouli

Životní prostředí – vývoj a současný stav Výsledky konference v Aarhus Úmluva o dálkovém znečištění ovzduší tzv. Aarhuská úmluva (o přístupu k informacím) několik strategických dokumentů Strategie o šetření energie v Evropě Celoevropská strategie postupného ukončení výroby a distribuce olovnatého benzínu Rezoluce o biologické a krajinné diverzitě

Životní prostředí – vývoj a současný stav Konference v Johannesburgu 2002 revize výsledků z Ria implementační plán deklarace o udržitelném rozvoji Konference v Moskvě 2003

Životní prostředí – vývoj a současný stav Mezinárodní organizace zabývající se ŽP vládní nevládní

Priority: Současnost: EU má již šestý akční plán pro ŽP na léta 2001-2010 Změna klimatu Boj s globálním oteplováním Příroda a biologická rozmanitost ŽP a zdraví a kvalita života Přírodní zdroje a odpad Akční plán je nezávaznou aktivitou EU. EEA logo = European Environment Agency = Evropská agentura pro ŽP v Kodani, kt. hodnotí ŽP v Evropě. Rozhoduje mimo rámec EU. EU se dnes obecně považuje za nejprogresivnějšího aktéra globální environmentální diplomacie = špička světové en.pol. Do pol. 80.let vedly Spojené státy v souvislosti s rozvojem ochrany ozónové vrstvy. Pak se do středu pozornosti dostaly změny klimatu a hlavní roli převzala EU. En. pol. EU směřuje k vysoké úrovni ochrany a přitom je brána v úvahu rozmanitost situací v různých regionech. Politika ŽP působí na třech úrovních: Regionální = znečištění ovzduší Sub – regionální = správa moří Mezinárodní = Kjótský protokol

Různé země = různé přístupy: Environmentálně progresivní členské země – Německo, Nizozemsko, Dánsko 80.léta německý styl ekologické politiky starší přístup, zaměřený na detailní legislativu, nejlepší dostupné technologie, kontrolu emisí 90.léta britský přístup nový styl, integrovaná kontrola znečištění, umožňuje pružný výběr nástrojů pro řešení problémů Vliv národních politik ŽP. Většinou země, kt. zavedly přísnější ekologické normy, exportovaly svou náročnější legislativu do prostoru celé Unie. Tím se v první řadě snažily zabránit tomu, aby ekonomicky doplatily na svou přísnější environmentální legislativu. Německo – př. montování filtrů na konci výrobních cyklů. 2001 – solární bundesliga = soutěž obcí ve vybavování solárními zdroji energie (V roce 2003 se mistrem solární bundesligy stalo bavorské městečko Schalkham - 1,2 m2 plochy solárních kolektorů na jednoho obyvatele.) Některé země Unie se spíše přizpůsobují a jejich domácí environmentální legislativa je důsledkem členství v EU (Itálie,Španělsko). V poslední době Španělsko však mění svou pasivní strategii a snaží se prosazovat společné zájmy středomořských států. Evropskou environmentální politiku a především normy přijímají i nečlenské země, ptz jde o relativně snadnou prošlapanou cestu, jak dosáhnout evropských standardů.

Životní prostředí v Česku Tři etapy ve vývoji uctívání přírody středověká ochrana lesů a zvěře uvědomělá ochrana

Životní prostředí v Česku

Životní prostředí v Česku Podrobnější pohled druhá polovina 19. století první polovina 20. století 1971 - 1989

Životní prostředí v Česku Stav životního prostředí v ČR ovzduší voda zdravotní stav obyvatel

Životní prostředí v Česku Podrobnější pohled 70. léta Registr zdrojů znečišťování ovzduší

Životní prostředí v Česku Podrobnější pohled 80. léta závazek ke snížení emisí nedodržování právních předpisů zatajování informací o ŽP

Životní prostředí v Česku Podrobnější pohled 90. léta pozitivní obrat ŽP se stává prioritou státní politiky 1991 konference v Dobříši

Životní prostředí v Česku

Znečištění v ČR - ovzduší Hlavní příčinou znečišťování ovzduší u nás je výroba tepla a energie, spalováním fosilních (pevných) paliv se dostávají do ovzduší, emise oxidu síry, dusíku, uhlíku, stopové prvky. Řada podniků se na emisích podílí - - přímo - vypouštěním nečistot do ovzduší - nepřímo - vysokou spotřebou energie (hutnictví 20 %, chemický průmysl 18 %, strojírenství 13 %) Druhou příčinou znečišťování ovzduší je automobilová doprava. Systém sledování emisí u nás byl vybudován v 70. letech REZZO (= Registr zdroju znečišťování ovzduší). Nejzávažnější emitovanou látkou je oxid siřičitý do množství i závažnosti. Největší hodnoty má v zimních měsících emise oxidu dusíku se zvyšují od 80 let s růstem automobilové dopravy. V zimě jsou až trojnásobně vetší než v teplé části roku.

Oblasti s největším znečištění ovzduší 1. severní Čechy 2. Praha 3. Ostravsko - Karvinská oblast 4. západočeská oblast - Plzeň 5. Mělnicko - Neratovická oblast 6. Hradecko - pardubická oblast 7. Brno

Řešení problému znečištěného ovzduší 1. odsiřovací program 2. snižování energetické náročnosti 3. hromadné zavádění katalyzátoru při výrobě automobilu Obecně lze říci, že nejvíc trpí znečištěním ovzduším velká města a obce v uzavřených kotlinách.

Znečištění v ČR - voda Poškození vod zavinuje do značné míry chemizace a mechanizace zemědělství. Využitelná množství vody jsou dána: 1. množstvím přirozeného výskytu vody 2. průměrnými ročními srážkami Jen asi 10 % vodních toku u nás má přirozený vodní režim. Ostatní toky jsou ovlivněny nádržemi, odběry a vypouštěním odpadních vod. Zásah do přirozených vodních toku začal již v minulém století. Ve 20. století se k němu přidal škodlivý způsob zemědělství, rozvinutý průmysl a narušení lesních porostu imisemi.

Podzemní vody Jsou zákonem přednostně vyhrazeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Ale pro čerpání pitné vody se využívají I povrchové vody z důvodu: 1. provozně méně náročný 2. nerovnoměrností výskytu podzemních vod na území naší republiky Proces kontaminace podzemních vod probíhá skrytě a jeho zjištění bývá až v době nezvládnutelné havárie. Podzemní vody jsou kontaminovány (= znečišťovány)": 1. chemikáliemi ze zemědělství 2. průsaky ze skladu a skládek 3. infiltrací nečisté vody ze závlah 4. haváriemi

Ochrana jakosti vod Kvalita a čistota vod je sledována již od 50 let. Opatření na ochranu vod však byla málo účinná. Závažné je plošné znečištění způsobené používáním hnojiv a chemických prostředku v zemědělství, velmi závažné jsou ropné havárie. Znečištění vod zhoršuje nejen kvalitu pitné vody, ale omezuje I vodní rekreaci. Jakost pitné vody závisí na kvalitě odbírané vody povrchové a podzemní. Jakost vody se zhoršuje chlorací.

Životní prostředí v Česku

Znečištění v ČR - Půda Veškerá půda u nás se dělí na 1. zemědělskou 2. lesní 3. rybochovné rybníky 4. ostatní vodní plocha 5. zastavěné plochy 6. komunikace Zemědělská půda zabírá více než polovinu plochy naší republiky. Tato půda je kontaminována: chemickými hnojivy, kyselými dešti, pesticidy. Za posledních 40 let došlo k degradaci zemědělské pudy: 1. degradace mechanická (těžkými stroji) 2. degradace fyzikální a fyzikálně mechanická (hnojivy) 3. degradace chemická (kyselými dešti) 4. degradace biologická (pesticidy) 5. degradace agronomická (zaplevelením)

Znečištění v ČR - Živá příroda Genetické informace, obsažené v živých organismech, nazýváme genetické zdroje nebo genofond. Zachování genofondu, to je základní úkol ochrany živé přírody. Genofond je ohrožován: 1. intenzifikací lesního hospodářství a velkoplošným zemědělstvím 2. chemizací životního prostředí 3. působením imisí 4. přímým i nepřímým pronásledováním a sběrem Stupeň ohrožení genofondu vyjadřují Červené seznamy ohrožených druhu živočichů a rostlin.

Životní prostředí v Česku Organizace zabývající se ochranou ŽP MŽP MPO SFŽP ČEÚ a mnohé další