Základní právní pojmy Právo – soubor pravidel pro lidské soužití, pro jednání osob a jejich vztahy Právo nepsané – zvykové, obyčeje, morální zásady, náboženské zásady Právo psané – vydávané státem jako organizací Stát – organizační soustava společnosti na ohraničeném území. Základní znaky státu: území, obyvatelstvo, řídící aparát, ozbrojená moc Právo příslušného státu – všeobecně závazná pravidla (předpisy) pro chování jednotlivců, organizací i státních orgánů

Právo subjektivní – společností dovolená možnost (oprávněný nárok) jedince vytvořit právní vztah jednáním nebo bez přičinění. Možnosti musí být známy. Právo objektivní – všeobecná úprava právních vztahů písemným vyjádřením všech předvídaných a z nich odvozených možností vztahů Právní řád – souhrn právních předpisů (právních norem) uspořádaný podle jejich právní síly: Základní (zákonné) právní předpisy Ústava a ústavní zákony Zákony a zákonná opatření Podzákonné (prováděcí) předpisy vládní nařízení vyhlášky ústředních orgánů státu vyhlášky nižších orgánů (obcí, krajů) Právní sílu určuje postavení vydávajícího orgánu a způsob přijetí ( ústava – ústavní většina, zákon – parlamentní většina, vyhláška obce – většina zastupitelstva)

Právní stát – zaručuje platnost objektivního práva přijatého demokratickými procesy, dbá na důsledné dodržování právního řádu bez ohledu na osoby a je sám vázán právem, které vytváří. Základní zásady práva: - před zákonem jsou všichni rovni (rovnost společenská) - neznalost zákona neomlouvá - svoboda je dána v rámci zákonů – dovoleno je vše, co není zákonem zakázáno - nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá - svoboda je omezena v rámci rovnosti - právo vyrovnává faktickou nerovnost (přirozenou – děti, ženy, invalidé apod.) - předpis nesmí být retroaktivní - konání nesmí odporovat dobrým mravům

Aspekty práva: Právo hmotné stanoví práva a povinnosti adresátů Právo procesní stanoví postup uplatnění práv a chování subjektů v procesu Právní norma kogentní – donucující (zavazující)adresáty a aplikovaná vždy Právní norma dispositivní – umožňuje volnost k autonomní úpravě vztahu subjektů, zavazuje tehdy, není –li autonomní úprava sjednána Právní norma striktní nedává možnost k úvaze při aplikaci Právní norma pružná dává možnosti výběru při aplikaci v daných mezích Systém práva V soustavě práva soukromého mají subjekty vůči sobě rovné postavení (ekvivalentní) - občanské, obchodní, pracovní, rodinné V soustavě veřejného práva je jeden subjekt podřízen ve vztahu stát (územní samospráva) – soukromý subjekt ( ústavní, správní, trestní, finanční, stavební aj.) Právo smíšené – úprava živností

Osoby v právních vztazích: fyzická osoba – lidský jedinec od narození do smrti, je nositel právní subjektivity, které ho nelze zbavit. Každý je způsobilý mít práva. právnická osoba – na základě práva vzniklý subjekt, který má právní subjektivitu určenou zákonem soukromoprávní p.o. – korporace, nadace a fondy veřejnoprávní p.o. – územní samosprávné celky, stát Právní úkony: jednání zakládající, měnící nebo zrušující právní vztahy Právní úkon je platný, je-li určitý, srozumitelný, svobodný a vážný. Obsahem nebo účelem nesmí odporovat zákonu, obcházet zákon a příčit se dobrým mravům. Právní úkony jsou jednostranné, dvoustranné nebo vícestranné. Nejčastějším p.ú, je smlouva. Jednání v právních úkonech je -výslovné - jinak projevená vůle (konkludentní činy, nečinnost)

Vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů – od té doby je platný Účinnost zákona pro adresáty – dnem stanoveným v platném zákoně nebo dnem vyhlášení ve Sbírce. Sbírka zákonů vyhlašuje ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, rozhodnutí Ústavního soudu, nařízení vlády, vyhlášky ústředních orgánů, sdělení a oznámení a mezinárodní smlouvy. Sbírka je členěna podle kalendářních let a v daném roce na částky. Každý předpis ve Sbírce má číslo (pořadové číslo v roce), název, datum vydání, vydávající orgán. Změny právních předpisů: vydání nového předpisu při zrušení (derogaci) starého, novelizace – změna některých ustanovení platného předpisu, zrušení předpisu bez náhrady. Formální členění předpisu: (preambule), části, oddíly, paragrafy (články) a v nich odstavce, pododstavce, písmena

Územní samospráva Je součástí veřejného práva, má oprávnění rozhodovat ve vlastních záležitostech volenými orgány nezávisle na státě. ČR se člení na obce a kraje, které jsou veřejnoprávní korporace občanů, mající právní subjektivitu. Obec – základní územní jednotka (každá část území náleží některé obci) a základní územní samosprávné společenství občanů, má vlastní majetek. Obec s aspoň 3000 obyvateli je městem, pokud tak stanoví předseda PS. Města se dělí na Hl.m. Praha, statutární města (13 krajských měst a 7 dalších) a města. Orgány obce: volené zastupitelstvo, rada obce, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce. Obdobně u města.Statutární města mají primátora a magistrát Kromě samosprávy vykonávají orgány obce přenesenou působnost státní správy. Zákon č. 128/2000 Sb. O obcích (obecní zřízení) Kraj – vyšší územní jednotka, územní společenství občanů, má vlastní majetek. Orgány kraje: volené zastupitelstvo, rada kraje, hejtman, krajský úřad a zvláštní orgány kraje. Kromě samosprávy vykonávají orgány kraje přenesenou působnost státní správy. Zákon č. 129/2000 Sb. O krajích (krajské zřízení)