Morfologie – přednáška 13 PaeDr. Jarmila Alexová, CSc. 12. ledna 2010

Souřadicí výrazy rovnocennost prvků vztahy  slučovací  odporovací  vylučovací  stupňovací ne obsahově rovnocenné děje, ale vztah závislosti ale vyjádřen paratakticky!!  příčinné a důvodové  důsledkové

Slučovací a, ani, jako  Maminka vaří oběd a zpívá si vícedílné spojovací výrazy  jak jak

Odporovací k první skutečnosti připojujeme jinou skutečnost, která je srovnatelná, ale vytváří „korekturu“  tj. omezuje platnost přijela jsem na přednášku včas, ale zdržela jsem se  ale, však, avšak  nýbrž nepřišla jsem, nýbrž poslala jsem dopis

Vylučovací dva srovnatelné situace, z nichž je třeba vybrat jednu  vydám se buď do Francie nebo do Belgie obvykle ze znalosti komunikační situace silná disjunkce  není možná pravdivost obou  oddělit čárkou slabá disjunkce  mohou platit obě varianty  neoddělovat čárkou  nebo, či vícedílné  buď buď, buď nebo, nebo nebo

Stupňovací specificky  buď slučovací nebo odporovací poměr výrazy od původu ne spojky, ale jiné SD  částice ba (spojka stupňovací)  částice ano (spojka stupňovací)  kombinací ba i, ba dokonce, ba také  vícedílné nejen – ale také, nejen – ale dokonce

Důvodové (vysvětlovací) neboť, vždyť, totiž (vysvětlovací) důvodové  osvětlení existence druhého celku vzala jsem si deštník, neboť pršelo  vysvětlovací vzala jsem si deštník, totiž něco, co se tomu trochu podobalo...

Důsledkové obsah první věty vede k realizaci druhé propozice  a proto, a tedy, tedy, tudíž, a tak venku sněží, a proto jsem si vzala dva svetry

Podřadicí (Hypotaktické) začlenění obsahu výpovědi do obsahu jiné výpovědi souvětí s větou řídící a větou závislou propracované sémantické dělení podle MČ 2.

Sémantické dělení i. obsahové  že, zda, jestli, aby  řekl mi, abych přišla časové  když, až, dokud, jakmile  právě když, když vtom, když najednou  tehdy – když, tak dlouho – dokud kauzální  protože, poněvadž, jelikož, ježto, anžto  proto – že

Sémantické dělení ii. účelové  aby  jen aby, by  proto – aby podmínkové  jestliže, když přípustkové  ačkoli, ač, jakkoli, byť i

Sémantické dělení iii. způsobové  relativa jak  korelativa tak – aby, tak – jak

Částice (Partikule)

Částice nezákladní SD nesamostatný SD (jevy v rámci komunikace)  postoj mluvčího k obsahu a struktuře komunikátu  funkce je dovoditelná ze znalosti komunikační situace  funkce aktualizační expresivní

Částice funkce dělá z částice částici, může to být i jiný slovní druh s ohledem na většinu ostatních SD jsou částice problematické (cf. zájmena)

Dělení MČ 1. apelativní (apelové)  signalizace komunikativní funkce výpovědi (cíl sledovaný tím, že něco říkám)  Cožpak ty sis to nepřečetl?  Ať tě ani nenapadne!  Kéž by bylo jaro!

Dělení MČ 2. hodnotící  mluvčí signalizuje, že nějakou složku výpovědi považuje za hodnou pozornosti, postoj, etc.  modální částice dříve řazeny k modálním příslovcím možná, asi, snad, zřejmě  jistotní modalita nevyhnutelně, určitě  voluntativní modalita (nutnost, možnost, záhodnost) přijatelné z hlediska společenských norem  samozřejmě, očividně, evidentně

Dělení MČ 3. emocionální  bohužel, bohudík on bohužel nepřišel – částice on nepřišel, bohužel – citoslovce

Dělení MČ 4. strukturační  strukturace textu  výrazy dříve hodnoceny jako příslovce, slovesa  text začíná či končí no tak co bych vám řekla...  copak vám mám říct? – tázací zájmeno  copak to nevidíš? – částice apelativní ono není jednoduché spěchat  takže, zaprvé, zadruhé, nejprve, potom, řekněme, dejme tomu

Citoslovce (Interjekce)

Citoslovce nezákladní SD úplně specifický  neoznačuje jevy světa  neoznačuje vztahy v textu a komunikaci  bezprostřední reakce člověka na podnět  foneticky mimo rámec výpovědi Ach, co si počnu?! Co si – ach – počnu?! Co si počnu, ach?!  jednočlenné věty vokativní (starší pojetí)  nevětné výpovědi  větný ekvivalent

Citoslovce foneticky  i kombinace neobvyklé v jiných SD mňam ňuf – Ň+vokál zadní funkční dělení 1. emocionální 2. volní – zaměření na adresáta 3. onomatopoická (zvukomalebná)  vstupuje do výpovědi ve funkci obvykle přísudku  Žába žbluňk do vody  Vrabec frnk na střechu

Citoslovce jednotlivé funkce v dané výpovědi se mohou kumulovat  Á, to je pěkné. líbí nelíbí ironizace  záleží na intonaci hlásková spojení jsou reduplikovatelná  tatatatatata výraz jiného SD -- transpozice  šmarjápano, jéžišmarjá, fujtajxl ?co už je a co ještě není?  lexikalizace hmmm – ano c-c-c-c-c – citoslovce ještě není (ale co to je?)