Barvy mají přiblížit atmosféru jednotlivých svátků a slavností. Liturgické barvy Zvláštní symbolika bohoslužebných rouch se v křesťanství vyvíjí teprve potom, co dochází k rozlišení světského a liturgického oděvu. Barvy mají přiblížit atmosféru jednotlivých svátků a slavností.

Symbolika barev BÍLÁ ČERVENÁ barvou světla, a proto je obrazem Krista, který je světlem světa symbolizuje nevinnost, čistotu a radost používá se o všech svátcích Páně, pokud nepřipomínají umučení, o svátcích P. Marie, andělů… ČERVENÁ je barvou ohně a krve používá se o svatodušních svátcích, je také připomínkou mučedníků

Symbolika barev ZELENÁ FIALOVÁ barvou naděje - evokuje pohled na zelené osení slibující bohatou úrodu symbolizuje také Kristovo zmrtvýchvstání používá se v liturgickém mezidobí FIALOVÁ barva připomínající barvu popela znamená pokání a kajícnost používá se v době adventní, postní a při mši za zemřelé

Symbolika barev ČERNÁ RŮŽOVÁ značí smutek a smrt dříve se používala při pohřbech RŮŽOVÁ barva radostná je vhodná pro 3. neděli adventní („Radujte se“) a 4. neděli postní („Vesel se“)

Symbolika barev ŽLUTÁ - ZLATÁ MODRÁ barva důstojnosti, slavnosti používá se při velkých slavnostech MODRÁ barva čistoty a nevinnosti používá se o svátcích Panny Marie

Liturgické oděvy Novozákonní liturgické oblečení se nevyvinulo ze sakrálního oděvu starozákonního kněžstva, ale ze světského šatu běžného tehdy v celém řecko-římském světě. Od 7. století se začíná světská móda měnit, tunika se zkracuje a začínají se zavádět nohavice. Církev se však přidržela staršího způsobu odívání a liturgický oděv se nemění. Jelikož stále roste důraz na slavnostní charakter, stávají se roucha bohatšími a zdobenějšími.

Alba vznikla z antické tuniky původně byla liturgickým oděvem pro všechny osoby, které měly vyšší svěcení bělostná barva značí svatost, obnova života, čistotu duše v posvěcující milosti

Cingulum šňůra, kterou se zachytí alba a upraví do patřičné délky symbolický význam je uchování svatosti, kterou alba naznačovala, nebo provazy, jimiž byl Kristus bičován

Rocheta vznikla z alby až do 13. stol. ji nosili všichni klerikové, pak se její nošení omezilo na preláty.

Límec - horní část ministrantského oděvu

Sukně - dolní část ministrantského oděvu

Humerál látka, kterou se zahalovala hlava při oblékání liturgických rouch, a teprve poté nebo až u oltáře byla spouštěna na ramena, takže tvořila jakýsi límec nyní má podobu čtyřhranného šátku s tkanicemi, kterou kněz obléká jako první pod albu kolem krku prakticky brání ušpinění mešních rouch.

Štóla štóla připomíná dlouhou a úzkou šálu, kterou kněz a biskup nosí volně kolem krku jáhen přes levé rameno, s konci sepnutými na pravém boku symbolicky označuje jho Páně, kterým jsou závazky svěcence

Ornát výhradně kněžský oděv užívá se při mši svaté, případně při všech obřadech, které se mší svatou souvisejí

Dalmatika bohoslužebné roucho pro jáhna ve tvaru T se širokými rukávy

Pluviál původně plášť do deště, proto byl opatřen kapucí v předu je otevřený a je opatřen sponou. místo kapuce je v současné době zdobený štít používá se při procesích, požehnání, chórové modlitbě

Vélum na požehnání - pokrývka užívaná při žehnání monstrancí s Nejsvětější svátostí

Klerika (sutana) splývavá černá tunika v kombinaci s bílým kolárkem (bílý límeček, původně zakrýval celou horní část těla)

Biret liturgická pokrývka hlavy, která se používá ke klerice Používá se při různých liturgických úkonech jako je pohřeb, svatba, křest…

Mitra špičatá čepice, kterou nosí biskupové používá se od 11. stol.

Tiára vysoká čepice s šlechtickou korunkou nosil ji papež od 12. stol. při neliturgických příležitostech. nošení tiáry bylo odstraněno Janem XXIII.

Solideo malá kulatá čepička používá se jako znak hodnosti duchovních

Pektorál náprsní kříž ze zlata a stříbra obsahující relikvie

Berla ozdobná pastýřská hůl, nahoře zahnutá nebo zavinutá do spirály užívá ji biskup a drží ji v levé ruce

Prsten - biskupská insignie

Palium nosí arcibiskup kolem krku bílá páska s šesti černými kříži na znamení plnosti moci

Hábit - oděv řeholních kněží, kteří ho mají předepsaný svými řádovými regulemi