Populismus https://www.youtube.com/watch?v=GoNozFruE6A

Populismus Populismus (z latinského výrazu populus – lid) je líbivá politika, prosazování líbivých postojů a činů. Jde o politickou doktrínu, která popisuje jednání, při kterém političtí aktéři proti sobě staví „lid“ a „elity“. Politický styl snažící se o získání velkého množství voličů. Zaštiťuje se tím, že chrání zájmy prostých lidí, aby nedošlo k jejich ohrožení. Prosazuje v diskusi témata, jež mají vzbuzovat emocionální reakce široké veřejnosti. Populismus se stává snahou získat přízeň nějaké skupiny lidí bez ohledu na to, o jakou jde věc. Populismus je podbízením se určité skupině

Populismus Toto populistické jádro má tři charakteristiky (Francisco Panizza): populisté staví lid a elity jako stejnorodé entity, zdůraznění konfliktu mezi lidem a elitou, lid je chápán jako morálně čistý aktér Antielitismus antipolitika identitární panika

Politické ideologie a demokracie Zásadně se však liší v chápání jejího charakteru, zejména co se týče: - Vztahu k hodnotovému zakotvení - Optimální míře participace občanů Aristotelský ideál: Politeia (mezon mezi demokracií a aristokracií, vládou lidí a vládou principů) „ani moc, ani málo“

„Liberální demokracie“ „liberální“ a „demokratická“ složka systému „Demokracie vzkvétá, svoboda nikoli“ Fareed Zakaria, Budoucnost svobody Totalitní demokracie (Jacob L. Talmon ) Demokratická složka: vláda lidu, procesuální, formální stránka Liberální složka: obsahuje normativní aspekty, mravní předpoklady (konstituce, pravidla, ochrana svobody, lidská práva)

CELOSTÁTNÍ REFERENDUM Otazníky Obecné referendum? „Bude stanoven výčet otázek, o kterých nelze referendum konat (např. o podstatných základech a náležitostech demokratického právního státu, o otázkách lidských práv a svobod, o otázkách národní bezpečnosti, o státním rozpočtu, finančních a daňových zákonech, nabývání a pozbývání státního občanství, o volbách, o personálních otázkách, v případech, kdy se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním /správním, soudním/ řízení)“ koalicni_smlouva_ods_top09_vv.pdf CELOSTÁTNÍ REFERENDUM Čl. 1 (1) V celostátním referendu mohou občané České republiky rozhodnout o zásadních věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu, o návrhu zákona, kromě zákona ústavního, nebo o souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy, kterou mají být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci (dále jen „referendum”).   (2) Otázka pro referendum nesmí směřovat ke změně podstatných náležitostí demokratického právního státu, jakož ani ke zrušení nebo omezení ústavně zaručených základních práv a svobod, k rozhodnutí, které by bylo v rozporu se závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva, k rozhodnutí, které by znamenalo úpravu daňových, poplatkových nebo jiných platebních povinností tvořících příjmy veřejných rozpočtů, k ustanovování jednotlivých osob do funkcí a k jejich odvolávání z funkcí, k zásahu do výkonu moci soudní.

Politické ideologie Ideologie je více či méně provázaný soubor idejí, které se stávají základem organizovaného politického postupu, ať už má tento postup stávající systém moci zachovat, pozměnit nebo svrhnout. Všechny ideologie: - přicházejí s určitým hodnocením stávajícího uspořádání - předkládají model nějaké žádoucí budoucnosti, vizi „dobré společnosti“ - objasňují, jak by se politická změna mohla a měla přivodit Neutrální pojem ideologie, ideologie jsou „paradigmata“ – verze hledání základních hodnot a principů, představ o člověku a povaze společnosti, průnik s politickou filosofií

Liberalismus Liberalismus je jakási „metaideologie“ v tom nejširším slova smyslu, ve všech svých variacích formující Západní civilizaci… Všechny současné hlavní ideologické proudy přijaly v jisté formě dědictví liberalismu (svoboda, lidská práva, ústavní demokracie, vláda práva) Liberalismus - jako politická doktrína - jako ekonomická doktrína

Systemizace politických ideologií Liberalismus Neokonzervatismus Neoliberalismus New Right Moderní socialismus Neomarxismus, New Left New Labour moderní klasický Socialismus Konzervatismus Komunitarismus

Politické ideologie

Hodnoty liberalismu individualismus (primát jednotlivce před společností) svoboda (co nejširší svoboda sladitelná se svobodou druhých) rovnoprávnost (nikoli rovnost) rozum (vychází z osvícenství, proti „předsudkům“) spravedlnost (rovnost příležitostí, meritokracie) tolerance a rozmanitost (pluralita)

Liberalismus Liberalismus je : individualistický egalitářský John Gray, Liberalismus (1986) Liberalismus je : individualistický egalitářský univerzalistický melioristický

Kořeny klasického liberalismu Omezování státní moci: John Locke (1632 – 1704) ideál konstituční monarchie, smluvní teorie státu moc zákonodárná, výkonná (soudní), federativní Dvě pojednání o vládě (1689), Dopis o toleranci (1689) Charles Montesquieu (1689 – 1755) O duchu zákonů (1748) Dělba moci: zákonodárná (legislativa), výkonná (exekutiva), soudní (justice) Základní lidská práva: John Locke: Právo na život, svobodu, majetek (life, liberty, property) Thomas Jefferson: Právo na život, svobodu a sledování štěstí (life, liberty, pursuit of happines)

Adam Smith Otec ekonomie Adam Smith Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776) Idea laissez faire je spojována s tzv. neviditelnou rukou trhu. - idea přirozeného (spontánního) řádu - spojuje jeho prosazování v hospodářství s ekonomickou svobodou - harmonie individuálního a společenského zájmu (že egoismus individua se nemusí stát nutně neslučitelným se zájmem celku

Merkantilismus Klasická politická ekonomie Bohatství drahé kovy statky Zdroj bohatství obchod výroba Přístup k hospodářství státní regulace liberalismus Obchod doktrína obchodní bilance doktrína svobodného obchodu

Klasický liberalismus - individualismus - svoboda - laissez faire

Svoboda svoboda negativní – formální V klasickém liberálním a neoliberálním pojetí je svoboda spíše prostou absencí nátlaku (obvykle se kryje se základními, všeobecnými lidskými právy) svoboda pozitivní – účinná V sociálně liberálním a socialistickém pojetí je ambice svobodu jednotlivce naplnit nějakým konkrétním obsahem. (obvykle vyjádřena sociálními, nárokovými právy)

Svoboda Tradice „anglická“ (empirická) Svoboda jako řád (angl. freedom) Sovobda a zákon se doplňují a předpokládají X Tradice „francouzská“ (racionalistická) Svoboda jako potenciál, moc Svoboda a zákon jsou zde spíše v protikladu, svoboda je bezzákonnost, zahrnuje prostor „všeho, co není zakázáno“, libertinismus (francouzská liberté, it. libertá, šp. liberdad, lat. libertas)“. „Výsledkem je, že dodnes máme dvě odlišné tradice teorie svobody: jednu empirickou a nesystematickou a druhou spekulativní a racionalistickou – první založenou na interpretaci tradic a institucí, které spontánně vznikly a byly chápány neúplně, druhou usilující o konstrukci utopie, o což se často pokoušela bez úspěchu “ (Hayek, Constitution of Liberty, s. 54)

Utilitarismus a pragmatismus 1.Princip následků 2.Princip užitečnosti 3.Princip hédonismu 4.Princip sociální (nejde jen o štěstí samotného jednajícího, ale o štěstí všech, jichž se jednání dotýká, o co možná největší štěstí co možná největšího počtu lidí a vposledku o sociální prospěch všech lidí vůbec) Jeremy Bentham (1748 – 1832) Přirozená práva jsou hloupost, kritérium štěstí – užitek John Stuart Mill (1806 – 1873) On Liberty (1859), Úvahy o vládě ústavní (1861), Ideál „liberální demokracie“, utilitarismus John Dewey – Rekonstrukce liberalismu (slovensky 2001) Blahobyt pro všechny, co nejširší demokratizace, silní role státu, kontrola ekonomiky

Moderní (sociální, progresivní) liberalismus - Zatímco klasický liberalismus považoval výraznou sociální nerovnost ve společnosti za přirozenou, žádoucí a morální, moderní liberalismus usiluje o vyrovnání sociálních nerovností, za tímto účelem začal usilovat o spojení se státní mocí - klasický liberalismus stavěl na individualismu a meritokracii, moderní liberalismus se vyznačuje příklonem ke kolektivismu, pragmatismu a socialismu. Spor o cíl svobody člověk usilující o rozvinutí svého lidského potenciálu (morálka) × člověk usilující o maximum slasti (efektivita)

Současná debata o spravedlnosti John Rawls (A Theory of Justice, 1971) „kolektivistický liberalismus“ ((levicově liberální pozice) spravedlnost jako „férovost“, experiment „závoje nevědomosti“, sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů) X Robert Nozick (Anarchy, State and Utopia, 1974) „anarcholibertarianismus“ (libertariánská pozice) spravedlnost jako „právo“, odmítá redistribuci majetku jakožto zásah do práv člověka, odmítá aby jedni byli prostředkem druhých

„Sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů“. (John Rawls) „Nejdůležitější změna, k níž rozsáhlá státní regulace vede, je psychologického typu - proměna lidského charakteru. To je z povahy věcí pozvolný proces, který trvá ne několik let, ale dokonce jednu nebo dvě generace“. (F. A. Hayek)

Ideje klasického a moderního liberalismu ve střetu aliance KL a konzervatismu x aliance ML a socialismu rovná daň x progresivní daň (DPH, daň z převodu nemovitosti, daňové slevy) základní práva x sociální a emancipační práva (kouření v restauracích, registrované svazky, adopce homosexuály) Zastupitelská demokracie x přímá demokracie (otázka referend, přímá volba prezidenta, poměrný volební systém, „odvolatelnost politiků“)