Klasická politická ekonomie TNH 1 (DET-4) Pavel Seknička

Obsah A. Smith – základní „doktríny“ obsažené v „Bohatství národů“ D. Ricardo J. B. Say – zákony trhů J. St. Mill – vyvrcholení KPE

Adam Smith metodologické a obsahové základy Ve svém díle Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776) demonstruje tyto základní doktríny: Neviditelná ruka trhu; Hospodářský liberalismus; Dělba práce; Přirozený řád; Pracovní teorie hodnoty.

Klasická politická ekonomie Hlavní představitelé: David Ricardo (1772 – 1823) Jean Baptiste Say (1767 – 1832) John Stuart Mill (1806 – 1873) Fréderic Bastiat (1801 – 1850)

David Ricardo Úspěšný burzovní makléř, obchodník i politik. Dílo: Základy politické ekonomie a zdanění (1817) Zastánce teorie pracovní hodnoty, rozvinul teorii rozdělování – mzda, pozemková renta (zákon postupného obdělávání stále horších půd a zákon klesající úrodnosti půd), kterou Ricardo definoval jako část produktu země, která je vyplácena majitelům půdy za užívání originálních a nezničitelných si půdy, jejíž množství je omezeno. S růstem poptávky po potravinách roste renta, protože množství půdy je absolutně dáno. Zabýval se také konceptem komparativních výhod (v oblasti zahraničního obchodu).

J. B. Say Nejvýznamnější představitel francouzské větve KPE. Dílo: Pojednání o politické ekonomii (1803) Katechismus politické ekonomie (1817) Bohatství společnosti je vytvářeno pomocí práce, Výrobní faktory vysvětluje jako cenu služeb výrobních faktorů – mzdy, zisk, renta. Ve vztahu ke kapitálu přiřazuje úrok jako složky zisku (součást podnikatelského zisku jako komplexního kapitálového důchodu) Sayův zákon trhu: zdůrazňuje, že celková nabídka a poptávka se nemohou odlišovat. Primární je nabídka. Nabídka vytváří poptávku. Tím podporuje tezi o vnitřní stabilitě tržní ekonomiky. Say rozdělil politickou ekonomii do tří oddílů: teorii výroby, teorii rozdělování, teorii spotřeby.

John Stuart Mill Vrcholný představitel KPE. Dílo: Zásady politické ekonomie a použití některých v sociální filozofii (1848) Politickou ekonomii chápe jako vědu o tvorbě a rozdělování bohatství, ale zároveň věnuje pozornost i politickým a sociálním otázkám. Jádrem je teorie výroby a rozdělování. Značnou pozornost věnuje problematice nákladů. Výroba se spíše přibližuje přírodním zákonům, rozdělování však více závisí na společenských poměrech a zvycích. Mzdu přibližuje existenčnímu minimu (inspirace D. Ricardem). Zisk je však složkou nákladů. Zisk je tvořen dvěma složkami: podnikatelským ziskem (tvoří mzdu podnikatele a odměnu za riziko) a úrok jako odměnu za abstinenci. Pozemková renta není vázána na pozemkové vlastnictví, je rozdílem mezi cenou a výrobními náklady. V oblasti mezinárodního obchodu navazuje na D. Ricarda a vytváří koncept reciproční poptávky (rozdělení výhod mezi jednotlivé země).

Použitá literatura Sojka, M. – Kadeřábková, M.: Stručné dějiny ekonomických teorií. Praha: EUPRESS, 2004, str. 8 – 18.