Ing. Šárka Hyblerová, Ph.D. VEŘEJNÉ FINANCE Ing. Šárka Hyblerová, Ph.D. Sarka.hyblerova@tul.cz Tel. 2481 Budova H, 7.p.

VEŘEJNÉ FINANCE Výuka: KAŽDÉ PONDĚLÍ 12,30 – 14,00 hod., učebna H31 – PŘEDNÁŠKA, SUDÉ PONDĚLÍ 10,40 – 12,10 hod. – konzultace (kancelář H843, 7. p.), zpracování seminárních prací, 28/11 – přednáška; 12/12 – přednáška; 9/1 – prezentace seminárních prací.

Literatura Přednášky na MultiEdu Elearningový kurz VEŘEJNÉ FINANCE - EF TUL https://elearning.tul.cz Základní: HAMERNÍKOVÁ, B., MAAYTOVÁ A. Veřejné finance. Praha: Wolters Kluwer, 2010. PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Teorie a praxe v ČR. Praha: Wolters Kluwer, 2011. Doporučená: STIGLITZ, J.E.: Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada, 1997.

Požadavky na ukončení předmětu Dosažení min. 60 bodů (ze 100 možných), které lze získat: Splněním závěrečného písemného testu je možné získat max. 60 bodů (zkouška). Odevzdáním seminární práce v rozsahu cca 10 stran textu na zvolené téma (lze získat 25 bodů). Účastí na přednáškách odborníků z praxe (plánované 3 přednášky v rámci výuky) je možné získat celkem 15 bodů. Každá taková přednáška bude oznámena min. s týdenním předstihem, mj. na MultiEdu. Pro závěrečné hodnocení se body ze všech 3 částí sčítají.

Příklady témat seminárních prací Financování politických stran, Důchody a průměrná výše důchodu v ČR, Důchodová reforma v ČR, Analýza příjmů a výdajů státního rozpočtu v ČR za období 2006 – 2015, Analýza příjmů a výdajů vybraných krajů (komparace min. 2 vybraných krajů), Financování vysokých škol, Analýza veřejného dluhu ČR, Dluhová krize v EU, Možnosti financování obcí (vč. příkladů financování vybrané(-ných) obce(obcí)) Korupce, e-Government a e-Governance, mimorozpočtové fondy ČR, Veřejné zakázky a PPP projekty v ČR, Daňový systém ČR, Neziskové organizace v ČR.

Předmět – témata přednášek 1. Úvod do veřejných financí – základní pojmy, funkce, vazby na veřejný sektor 2. Ekonomická analýza veřejných statků – charakteristika, typologie. Externality. 3. Teorie veřejné volby. 4. Veřejné výdaje – funkce, členění výdajů, efektivnost veřejných výdajů. 5. Veřejné příjmy – funkce, klasifikace. 6. Úvod do daňové teorie. Sociální zabezpečení. 7. Rozpočtová soustava a rozpočtový proces. 8. Prostorové aspekty veřejných financí, fiskální federalismus, fiskální decentralizace, místní finance 9. Rozpočtová a fiskální politika 10. Krátkodobá a dlouhodobá fiskální nerovnováha, rozpočtový deficit a veřejný dluh 11. Současné trendy a problémy veřejných financí, 12. Veřejné finance EU, reforma veřejných financí v ČR.

FINANCE Definice FINANCÍ není jednoznačná a lze se setkat s řadou interpretací daného pojmu. V dnešní době se termín finance začal používat i v širším měřítku; finance se ztotožňují s penězi. Finance lze definovat např. „jako vědu a umění řízení peněz. Finance jsou především o slaďování zájmů institucí, trhů a nástrojů tak, aby byl zajištěn pohyb peněz mezi jednotlivci, podniky a státem.“(Kislingerová, E. a kol. Manažerské finance, 2004, s. 1) Z teoretického hlediska chápeme finance jako peněžní vztahy tvorby, rozdělování a užití peněžních fondů jednotlivých ekonomických subjektů. (Černohorský, J., Teplý, P. Základy financí, 2011, s. 13) Finance je učení, jak jednotlivci, instituce, vlády a podniky získávají, utrácí a spravují své peníze a ostatní finanční aktiva. (Melicher, R.W., Norton, E.A. Finance, 2007, s. 3.)

FINANCE řeší otázky získávání, rozdělování a užití devizových fondů. Obsahem mezinárodních financí je především problematika platební bilance, devizového kurzu, mezinárodních investic a mezinárodní měnové spolupráce. FINANCE řeší otázky získávání, rozdělování a užití veřejných fondů. Veřejné finance představují finanční vztahy mezi subjekty veřejné správy (stát, státní instituce, municipality) a ostatními subjekty (domácnosti, podniky, atd.). Existence veřejných financí a veřejného financování je opodstatněna snahou o eliminaci nedostatků tržních mechanismů. řeší otázky získávání kapitálu podnikem, jeho investování a rozdělení příp. zisku Oblast bankovnictví a pojišťovnictví je specifickou disciplínou financí. Zejména banky působí jako nejvýznamnější finanční zprostředkovatelé v tržní ekonomice. Jejich primární činností je zprostředkování pohybu finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty.

Veřejné finance a Veřejný sektor – vysvětlení pojmů Část národního hospodářství, Ta sféra společnosti, která se nachází ve veřejném vlastnictví, rozhoduje se v ní veřejnou volbou a probíhá v ní veřejná kontrola. Instituce veřejného sektoru jsou částečně či úplně financovány z veřejných prostředků. Veřejné finance: specifické finanční vztahy vznikající ve smíšené ekonomice mezi subjekty veřejného sektoru a mezi subjekty soukromého sektoru

VEŘEJNÉ FINANCE Veřejné finance = praktická činnost všech součástí veřejné správy. oblast finanční teorie. Termín „veřejné finance“ lze definovat jako označení specifických finančních vztahů a funkcí uskutečňujících se mezi orgány a institucemi veřejné správy (tj. subjekty veřejného sektoru – státem) na straně jedné ve vzájemné interakci s ostatními subjekty ekonomického systému na straně druhé (tj. soukromé subjekty – domácnosti, firmy).

VEŘEJNÉ FINANCE – model třísektorové ekonomiky Zdroj: Hejduková, P. Veřejné finance, teorie a praxe. C.H.Beck, 2015.

VEŘEJNÉ FINANCE - obsah zabezpečování veřejných statků (produkování a poskytování), zajišťování a profinancování různých transferů (především v sociální oblasti), usměrňování subjektů pohybujících se v ekonomice ke společensky žádoucímu chování (často diskutovaná je oblast ekologie a v ČR je to v současnosti otázka sebezajištění se na penzi) např. formou daní, pokut nebo dotací či jiných pobídek a poplatků. k tomu slouží Veřejná rozpočtová soustava (fiskální systém) Státní rozpočet, Rozpočty územní samosprávy, Rozpočty státních podniků, Rozpočty veřejných (veřejnoprávních) organizací, Rozpočty státních účelových fondů.

VEŘEJNÉ FINANCE - historie Ucelená teorie VF od 19. stol.; Rozvoj veřejných financí byl a stále je podmíněn problémy souvisejícími s ekonomickými mechanismy, které ideálně mají zajišťovat efektivní a spravedlivou alokaci omezených zdrojů. Ve 20. stol. propracované hlubší teorie (jako důsledek světových válek, krize ve 30.let 20.st. a 70.let 20.st.) - mění se úkoly státu, k tradičním funkcím státu (zákonodárná, sociální, bezpečnostní, atd.) přiřazuje funkce ekonomická (někdy se také uvádí jako funkce fiskální či funkce veřejných financí). Náplní této funkce je vykonávat činnosti alokační, redistribuční a stabilizační (zejména v sektoru školství, zdravotnictví, sociální péče a sociálního zabezpečení). Aktuální úkol: zhodnotit důsledky hospodářské krize poč. 21. stol.

VEŘEJNÉ FINANCE – základní prvky Veřejné výdaje = Výdaje realizované veřejným sektorem. Transfer mezi dvěma institucemi veřejného sektoru není veřejným výdajem. Souvisí s realizací fiskální funkce státu při uplatňování principů nenávratnosti a neekvivalence. Veřejné příjmy = Příjmy do veřejné rozpočtové soustavy. (nejčastěji daňové) Deficit = situace, kdy výdaje > příjmy Veřejný dluh = důsledek dlouhodobé fiskální nerovnováhy (tvořen převážně státním dluhem) Rozpočtový proces Rozpočtová politika

Individualismus vs. Kolektivismus Veřejná debata o významu státních zásahů do ekonomických mechanismů: Zásahy státu jsou pro ekonomiku nežádoucí, a proto jsou odmítány (individualistické názory). Zásahy státu jsou obhajovány (kolektivistické názory). Individualismus respektive kolektivismus pak ve společnosti ovlivňuje veřejné finance v těchto aspektech: Jak velká část statků bude rozdělována kolektivně. Jaká bude míra redistribuce důchodů a bohatství. Jaký objem prostředků odčerpají veřejné finance ze soukromého sektoru, aby byly fiskálním systémem přerozděleny podle principů veřejných financí.

VF (resp. veřejné financování) mají korigovat nedostatky standardních ekonomických mechanismů – tzv. tržní selhání. V tržním systému rozhoduje trh na základě nabídky a poptávky prostřednictvím cenového mechanismu (tj. systém je dobrovolný). Historie prokázala, že tržní systém je nejlepší pro efektivní alokaci a rozhodování .

EFEKTIVNOST TRŽNÍCH PRINCIPŮ  Neviditelná ruka trhu (A. Smith, Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, 1776) Uspokojování soukromých zájmů vede zároveň všechny členy společnosti k uspokojování potřeb celé společnosti tak, jako by byli vedeni neviditelnou rukou. Proč? Existuje-li nějaký statek (služba), který někdo potřebuje a není současně na trhu, zákazník je ochoten za něj zaplatit. Pokud je zákazník ochoten zaplatit víc, než jsou výrobní náklady, vyplatí se jej vyrábět (prostor pro zisk). Objeví-li výrobce efektivnější způsob výroby (jak vyrábět levněji), zvolí jej, aby snížil cenu a získal větší podíl na trhu a tím vyšší zisk.  Není třeba žádný zásah zvenčí, ale ne ve všech oblastech tento mechanismus funguje. Stiglitz, J.E. Ekonomie veřejného sektoru

EFEKTIVNOST TRŽNÍCH PRINCIPŮ Za jakých podmínek vede tržní hospodářství k efektivnímu využívání zdrojů? (ekonomie blahobytu, welfare economics) 2 teorémy: Konkurenční prostředí vede k takové alokaci zdrojů, kdy nelze najít jinou alokaci, která by některému z účastníků prospěla, aniž by zároveň nepoškodila některého jiného účastníka (paretovské optimum) Každý bod na křivce užitkových možností může být dosažen působením tržních mechanismů bez dalších zásahů při odpovídajícím rozdělení zdrojů mezi účastníky trhu.

1) Paretovské optimum Vilfredo Pareto (1848 – 1923) takový stav v ekonomice, kdy si žádný ze zúčastněných subjektů nemůže polepšit, aniž by si zároveň jiný subjekt pohoršil. Chce-li si tedy některý ze subjektů polepšit, musí tak učinit pouze na úkor druhého. Nutnou podmínkou pro to, aby mohlo být optima dosaženo, je dokonalá konkurence. Systém, který tohoto optima dosáhne, je v pojetí neoklasické ekonomie považován za efektivní, spravedlivý a stabilní.

1) Paretovské optimum Paretovské zlepšení – stav, kdy je možné zlepšit situaci jednoho, aniž by si jiný pohoršil – je cílem všech politiků = paretovský princip (přesvědčení, že paretovská zlepšení by měla být realizována) Celý balík opatření může vyvolat paretovské zlepšení, ale jednotlivá opatření nikoli.

Paretovské optimum křivka užitkových možností Paretovsky NEOPTIMÁLNÍ body Představuje všechny možné kombinace rozdělení dosažitelného (maximálně možného) užitku mezi dva spotřebitele. Body na ní jsou paretoefektivní. Stiglitz, J.E. Ekonomie veřejného sektoru, s. 94

2) Každý bod na křivce užitkových možností může být dosažen působením tržních mechanismů bez dalších zásahů při odpovídajícím rozdělení zdrojů mezi účastníky trhu. Možný přesun z bodu E do bodu E´na křivce užitkových možností je možný působením tržních mechanismů, Pokud je paretoefektivní bod nespravedlivý, je možné zasáhnout přerozdělením zdrojů a ponechat dál na působení tržních mechanismů, které zajistí dosažení hranice užitkových možností.  Je možné dosáhnout křivky užitkových možností při požadovaném rozdělní příjmů.

TRŽNÍ SELHÁNÍ Dochází k nim, když podmínky k dosažení tržně efektivního (paretoefektivního) řešení buď neexistují nebo jsou porušovány. DŮVODY: A) alokace zdrojů není efektivní (mikroekonomický problém), nedokonalá konkurence (společnosti dokážou „diktovat“ ceny), existence veřejných statků (spotřebitelé nechtějí odkrýt své preference, proto nelze určit správnou cenu), externality (nejsou identifikováni všichni spotřebitelé). neúplné informace (spotřebitelé nebo výrobci nemohou cenu správně určit), B) ekonomika v oblasti makroekonomických ukazatelů osciluje (ale nedosahuje) kolem žádoucích hodnot (makroekonomický problém), nedostatečné využití zdrojů a lidského potenciálu; C) distribuce bohatství a důchodu se může rozcházet s konsensem ohledně spravedlnosti (mimoekonomický problém).

A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM 1. Nedokonalá konkurence Aby neviditelná ruka trhu mohla efektivně fungovat, je nezbytná konkurence, V některých odvětvích existuje 1 nebo několik málo firem s podstatným vlivem na trh, což brání konkurenčnímu prostředí – dochází k deformaci cen a ztrátě užitku jednotlivých spotřebitel a tedy i celé společnosti (ovšem samotná existence malého počtu firem ještě neznamená, že se nebudou chovat konkurenčně (např. hrozba potenciální konkurence)

A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM 2. Veřejné statky Některé statky nejsou zabezpečovány tržním mechanismem vůbec nebo ne v dostatečné míře  veřejné statky Veřejné statky - charakteristika: Náklady nezávisí na počtu uživatelů (např. obrana, maják), Je nemožné či obtížně vyloučit kohokoli ze spotřeby veřejných statků. Např. Celkový užitek majáku je pro všechny lodě vyšší než náklady na jeho výstavbu, ale užitek pro každého jednotlivého majitele každé lodi je nižší než tyto náklady. Maják by nikdo ze soukromých subjektů nepostavil.

A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM 3. Externality Situace, kdy činnost jedné firmy ovlivňuje podmínky činnosti (náklady) jiných firem; např. znečištění vody, ovzduší atp. Negativní externality: činnost jednotlivce přináší vyšší náklady ostatním Pozitivní externality: činnost jednotlivce přináší ostatním prospěch. Tržní mechanismy nefungují, protože jednotlivé subjekty nezapočítávají do svých nákladů plné důsledky své činnosti. Důvod pro vládní zásahy (emisní limity, uvalení poplatků na negativní externality, příp. subvencí na pozitivní externality).

A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM 4. Neúplné informace Efektivní rozdělení zdrojů vyžaduje, aby se informace šířily bezplatně, Soukromé trhy ale poskytují jen omezené množství informací, Stát zasahuje stanovením nejrůznějších informačních povinností.

A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM Shrnutí: Všechna mikreokonomická selhání deformují tržní ceny, které nemohou zprostředkovat efektivní alokaci zdrojů. Mikroekonomická tržní selhání se tak stávají předmětem alokační funkce vlády, resp. alokační fiskální funkce vlády (je realizována prostřednictvím fiskálních nástrojů – daně, výdaje).

B) MAKROEKONOMICKÝ PROBLÉM Spočívá v nestabilitě ekonomického systému. Stabilitu ekonomického systému je možné vymezit: HDP – vysoká úroveň a rychlé tempo růstu, Zaměstnanost vysoká, dobrovolná nezaměstnanost nízká, Stabilní cenová hladina, Stabilita měnového kurzu a platební bilance. Výkyvy v těchto oblastech (zejména zaměstnanosti) ekonomové považují za důkaz nefunkčnosti v tržním mechanismu. Stabilizační funkce státu, resp. stabilizační fiskální funkce státu Nejednoznačné názory na její účinnost.

B) MAKROEKONOMICKÝ PROBLÉM Magický čtyřúhelník

C) MIMOEKONOMICKÝ PROBLÉM Souvisí s dosažením spravedlnosti v rámci rozdělení důchodů a bohatství společnosti. Trh při distribuci bohatství spravedlnost nevnímá, Redistribuční funkce státu, resp. redistribuční fiskální funkce státu. Cílem je dosáhnout stavu, který společnost považuje za spravedlivý. principy solidarity, sociálního cítění, charity atd. na základě společenského konsensu (politická soutěž) Sociálně orientované x liberální vlády

MIMOEKONOMICKÝ PROBLÉM Lorenzova křivka a Giniho koeficient Měří rozdělení důchodů Hamerníková, B., Maaytová, A. Veřejné finance, s. 16

MIMOEKONOMICKÝ PROBLÉM Giniho koeficient G je bezrozměrné číslo v intervalu ˂0;1˃, G = 0 … absolutní rovnost (Lorenzova křivka má tvar úhlopříčky), G = 1 … absolutní nerovnost. Obvyklé rozmezí tohoto koeficientu v evropských zemích se pohybuje mezi 0,24 až 0,36; v rozvojových zemích 0,3 – 0,7.

MIMOEKONOMICKÝ PROBLÉM efektivnost vs. rovnost Mezi efektivností a rovností spravedlností existuje substituční vztah Je předmětem diskuse.

TRŽNÍ SELHÁNÍ - Shrnutí Cíle optimálního tržního systému Možná tržní selhání Fiskální funkce vlády k nápravě selhání Efektivnost Mikroekonomická – selhání při alokaci důchodů a bohatství Alokační Stabilita Makroekonomická – selhání ekonomického systému Stabilizační Spravedlnost Mimoekonomická – selhání při dosahování spravedlnosti Redistribuční - Funkce vlády se vzájemně ovlivňují, je třeba stanovit priority. Hamerníková, B., Maaytová, A. Veřejné finance, s. 18

TRŽNÍ SELHÁNÍ – Shrnutí FUNKCE VEŘEJNÝCH FINANCÍ Alokační Zahrnuje činnosti související s produkcí, zabezpečováním a financováním veřejných statků a služeb ve vztahu k efektivnosti systému. Jaké veřejné statky a kolik produkovat? Redistribuční Kterým skupinám a v jakém množství odebrat zdroje? a Komu tyto získané zdroje redistribuovat? Kritérium spravedlnosti Stabilizační Použití VF k ovlivňování dynamiky hospodářského růstu. Kritérium stability ekonomiky. Sociálně orientované vlády kladou důraz na rozsáhlou alokační a redistribuční funkci.

SMÍŠENÁ EKONOMIKA

SMÍŠENÁ EKONOMIKA Vzniká spolupůsobením tržních nástrojů a vládních zásahů do ekonomiky. existuje kromě vlastnictví soukromého i vlastnictví veřejné. Veřejný a soukromý sektor spoluexistují se vzájemným prospěchem. Veřejný sektor je zpravidla neziskový (na rozdíl od soukromého s.) Selhává-li v zabezpečování statků některý z nich, nastupuje druhý sektor.

Principy, na nichž je veřejné financování založeno NENÁVRATNOST zásada „něco za něco“ neplatí NEEKVIVALENCE Ekonomické subjekty jsou nuceny přispívat do společné kasy, aniž mají zajištěný adekvátní příjem veřejných statků. NEDOBROVOLNOST Pokud není možné zaručit návratnost ani ekvivalenci, je třeba ekonomické subjekty k odvodům do společné kasy donutit.

VLÁDNÍ SELHÁNÍ Obtížný odhad dopadů státních opatření, Představují silný argument proti veřejnému financování Obtížný odhad dopadů státních opatření, Časové zpoždění, Omezená možnost kontroly realizace a důsledků vládních opatření, Specifické preference státních úředníků, Specifikum politických procesů. G.S.Becker: „Často se hovoří o tom, že stát musí svou viditelnou rukou napravovat selhání neviditelné ruky trhu. K těm by ale v naprosté většině případů nedocházelo, kdyby stát plnil svou povinnost a trh (volný trh) chránil.“ Zdroj: Hamerníková, B., Maaytová, A. Veřejné finance

Použitá literatura HAMERNÍKOVÁ, B., MAAYTOVÁ A. Veřejné finance. Praha: Wolters Kluwer, 2010. PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Teorie a praxe v ČR. Praha: Wolters Kluwer, 2011. STIGLITZ, J.E.: Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada, 1997. HEJDUKOVÁ, P. Veřejné finance, teorie a praxe. Praha: C.H.Beck, 2015. JACKSON, P.M., BROWN, C.V. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. a další.

Okruhy otázek ke zkoušce