Kontrola veřejné správy II.

A. Parlamentní kontrola 1. "preventivní" kontrola vlády (čl. 68 odst. 3) 2. průběžná kontrola vlády (čl. 71 a čl. 72) 3. schvalování (vládních) návrhů zákonů (zejm. čl. 39 odst. 1 a 2, čl. 41 odst. 1 a čl. 46 - 48) 4. schvalování státního rozpočtu a státního závěrečného účtu (čl. 42) 5. interpelace (čl. 53)

6. účast na jednání orgánů zákonodárného sboru - výbory, podvýbory a komise Poslanecké sněmovny, příp. Senátu - vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny (čl. 30) - zvláštní, stálé parlamentní orgány 7. oprávnění skupiny poslanců nebo senátorů podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu 8. kontrola prováděná prostřednictvím Veřejného ochránce práv

B. Petice, stížnosti a obdobná podání Petiční právo zaručuje Listina v čl. 18: Ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo se sám nebo společně s jinými obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy se žádostmi, návrhy a stížnostmi. Peticí se však nesmí zasahovat do nezávislosti soudu ani se jí nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených Listinou. zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním Nález I. ÚS 21/94 (nález č. 35/1994 Sb.ÚS, sv. 1)

2. Stížnosti vládní vyhláška č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících návrh na vydání zákona o příjimání a vyřizování stížností (Poslanecká sněmovna 2000, tisk 574) vl. vyhláška č. 150/1958 Ú.l. zrušena nař. vlády č. 370/2005 Sb.

§ 175 správního řádu (1) Dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany. (2) Podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu; odpovědnost za trestný čin nebo správní delikt není tímto ustanovením dotčena. (3) Stížnost lze podat písemně nebo ústně; je-li podána ústně stížnost, kterou nelze ihned vyřídit, sepíše o ní správní orgán písemný záznam. (4) Stížnost se podává u toho správního orgánu, který vede řízení. Tento správní orgán je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.

(5) Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti. (6) Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, je správní orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě se učiní záznam do spisu; stěžovatel bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal. (7) Má-li stěžovatel za to, že stížnost, kterou podal u příslušného správního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti. Rozhodnutí NSS č.j. Aps 2/2010 – 44 (rozhodnutí č. 2339/2011 Sb. NSS, seš. 8)

Vyřizování stížností orgány samosprávy (územní, profesní i ostatní) 1. územní samospráva (občané mají právo podávat orgánům obce a kraje návrhy, připomínky a podněty, které orgány vyřizují bezodkladně, nejdéle však do 60 dnů, jde-li o působnost zastupitelstva, nejpozději do 90 dnů).(§ 16 odst. 2 písm. g/ obec. zříz., § 12 odst. 2, písm. e/) 2. profesní samospráva (jen některé zákony o komorách problematiku stížnosti upravují) 3. Ostatní stížnosti analogicky § 175 spr. řádu čl. 1 odst. 1 Ústavy (1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

C. Veřejný ochránce práv (zákon č. 349/1999 Sb., o VOP) § 1 (1) Veřejný ochránce práv (dále jen " ochránce") působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, čímž má přispívat k ochraně základních práv a svobod. (2) Působnost ochránce podle odstavce 1 se vztahuje na ministerstva a jiné správní úřady s působností pro celé území státu, správní úřady jim podléhající, Českou národní banku, pokud působí jako správní úřad, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, orgány územních samosprávných celků při výkonu státní správy, a není-li dále stanoveno jinak na Policii České republiky, Armádu České republiky, Hradní stráž, Vězeňskou službu České republiky, dále na zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení, jakož i na veřejné zdravotní pojišťovny (dále jen "úřad").

(3) Ochránce provádí systematické návštěvy míst, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované péči, s cílem posílit ochranu těchto osob před mučením, krutým, nelidským, ponižujícím zacházením nebo trestáním a jiným špatným zacházením. (4) Působnost ochránce podle odstavce 3 se vztahuje na a/ zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova anebo ochranné léčení, b/ další místa, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí, zejména policejní cely, zařízení pro zajištění cizinců a azylová zařízení, c/ místa, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě v důsledku závislosti na poskytované péči, zejména ústavy sociálních služeb a jiná zařízení poskytující obdobnou péči, zdravotnická zařízení a zařízení sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "zařízení").

(5) Ochránce vykonává působnost ve věcech práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací. (6) Ochránce provádí sledování zajištění cizinců a výkonu správního vyhoštění, předání nebo průvozu zajištěných cizinců a trestu vyhoštění cizinců, kteří byli vzati do vyhošťovací vazby, nebo kteří vykonávají trest odnětí svobody (dále jen „sledování vyhoštění“) (7) Působnost ochránce se nevztahuje na Parlament, prezidenta republiky a vládu, na Nejvyšší kontrolní úřad, na zpravodajské služby České republiky, na orgány činné v trestním řízení, státní zastupitelství a na soudy, s výjimkou orgánů správy zastupitelství a státní správy soudů. (8) Ochránce je oprávněn podat návrh na zahájení řízení podle zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců a zúčastnit se tohoto řízení. (9) Ochránce není oprávněn zasahovat do činnosti a rozhodování úřadů a zařízení jinak, než jak stanoví tento zákon.

Znaky instituce Veřejného ochránce práv nezávislá osoba volba parlamentem šetření stížností na veřejnou (státní) správu předmětem stížnosti jednání nebo nečinnost, která je v rozporu s právními předpisy nebo je jinak "nesprávné" , tj. je zejména v rozporu s principy tzv. dobré správy

Důvody zřízení 1. nezávislé a kvalifikované prošetřování stížností 2. akty orgánů Rady Evropy 3. existence instituce prakticky ve všech evropských státech

Přednosti oproti (správnímu) soudnictví jednoduchost a neformalizovanost "řízení" rychlost a operativnost bezplatnost přístupnost "obyčejným" lidem, právním laikům (právní zastoupení se nevyžaduje ani neočekává)

Veřejný ochránce práv je monokratickým nezávislým a nestranným státním orgánem, který stojí mimo veřejnou správu a je zákonem povolán k tomu, aby kontroloval a dohlížel nad činností veřejné správy… (rozh. č. 1586/2008 Sb. NSS, seš. 8)

Podněty a šetření z vlastní iniciativy Zprávy Specifické prostředky Veřejného ochránce práv novinka: žalobu k ochraně veřejného zájmu je oprávněn podat Veřejný ochránce práv, jestliže k jejímu podání prokáže závažný veřejný zájem (§ 66 odst. 3 s.ř.s. ve znění zák. č. 303/2011 Sb.)

Jiné instituce vykazující některé znaky ombudsmana Zmocněnec vlády pro lidská práva Úřad pro ochranu osobních údajů (finanční arbitr)

Literatura Základní literatura: Sládeček, V. Obecné správní právo. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2009. Nepovinná (k hlubšímu studiu): Sládeček, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. Praha: C.H. Beck, 2011. Zbíral, R. Vyšetřovací komise jako nástroj parlamentní kontroly veřejné správy. In: Kolektiv autorů. Kontrolní mechanismy fungování veřejné správy. Olomouc: Periplum, 2009, s. 113 an. Sládeček, V. Stížnosti a správní řád. Právní zpravodaj, 2008, č. 12. Sládeček, V. Mikule,V. Syllová, J. Ústava České republiky. Komentář. Praha: C.H. Beck, 2007.