Souvětí souřadné (parataktické) Český jazyk - 8. ročník

Souvětí souřadné (parataktické) Vypracovala: Mgr. Věra Sýkorová Použitá literatura: E. Hošnová a kol.: ČESKÝ JAZYK pro základní školy, SPN, Praha, 2008. V. Hartmannová: JAZYKOVÉ ROZBORY pro žáky základních i středních škol a studenty víceletých gymnázií, Olomouc, 1996. P. Jindra: Píšeme souvětí nejen v hodinách českého jazyka, Třebíč 1999. V. Styblík: Větné rozbory pro základní školu, SPN, 2001. Použité příklady souvětí byly také čerpány z uvedené použité literatury.

SOUVĚTÍ SYNTAX = SKLADBA lingvistická disciplína se skládá ze dvou a více vět => více základních skladebních dvojic obsahuje myšlenkově ucelenou informaci SYNTAX = SKLADBA lingvistická disciplína

V souvětí najdeme: Věty hlavní – významově i formálně samostatné Naše mužstvo chlapců bylo silnější, a tak zvítězilo. Věty hlavní a vedlejší (závislé na jiné větě v souvětí) Odešla do svého pokoje, aby si napsala úkol.

Závislosti Vztahy mezi větami v souvětí Souřadnosti mezi větami hlavními Seděla za stolem a usilovně přemýšlela. mezi větami vedlejšími (společně stejným způsobem závisí na větě hlavní nebo na jiné větě vedlejší) Maminka nařídila dětem, aby skončily hru a aby se šly navečeřet. Závislosti mezi větou řídící a závislou Maminka nařídila dětem, aby skončily hru.

Podřadné – jedna věta hlavní + několik vět Rozlišujeme souvětí Podřadné – jedna věta hlavní + několik vět vedlejších Kdo souhlasí, ať se podepíše. Souřadné – dvě nebo více vět hlavních Kluci se dívali na televizi a dívky si povídaly.

STUPŇOVACÍ ODPOROVACÍ VYLUČOVACÍ PŘÍČINNÝ (DŮVODOVÝ) DŮSLEDKOVÝ Mezi větami hlavními je významový poměr SLUČOVACÍ STUPŇOVACÍ ODPOROVACÍ VYLUČOVACÍ PŘÍČINNÝ (DŮVODOVÝ) DŮSLEDKOVÝ

Poměr slučovací (A + B) obsahy vět jsou významově rovnocenné, jeden navazuje na druhý následující věta obohacuje obsah předešlý o nový Typické SP: a, i, ani, také, též, (a) pak, (a) potom, přitom, rovněž, (a) nakonec Zdvojené SP: ani-ani, i-i, jednak-jednak, hned-hned, tu-tu, dílem-dílem, zčásti-zčásti

Přišli jsme domů a navečeřeli jsme se. VH1 a VH2. Šel ho zachránit a nakonec tam zůstal sám. VH1 a nakonec VH2. Nikdy už k nim nepřišel ani jim nic nenapsal. VH1 ani VH2. Konečně se mraky protrhaly, také sluníčko se ukázalo. VH1, také VH2. Několikrát zahřmělo, potom se spustil prudký liják. VH1, potom VH2. Ani človíčka nebylo ve vsi vidět, ani pes nezaštěkal. VH1, ani VH2. Jednak se mi ten kabát příliš nelíbí, jednak je dost drahý. Jednak VH1, jednak VH2. !!!!! Před spojkami a, i, ani v poměru slučovacím nepíšeme čárku!!

Poměr stupňovací (A B) druhá hlavní věta stupňuje obsah první věty obsah druhé věty je závažnější a důležitější Typické SP: ba, ba i, ba ani, dokonce, dokonce i, přímo, nadto Zdvojené SP: nejen(že) - nýbrž (i), nejen(že) – ale (i), nejen – ale dokonce (i), nejen – nýbrž naopak

Skauti nám tábor ukázali, ba i na oběd nás pozvali. VH1, ba i VH2. Jindra se učil dobře, dokonce měl vyznamenání. VH1, dokonce VH2. Puma nejenže nikdy neútočí na člověka, ale dokonce losa či jelena nenapadá mimo údobí hladu. Nejenže VH1, ale dokonce VH2. Spojky a, i, ani v poměru stupňovacím (a ještě, a dokonce, a hlavně, a především, a nadto) Spustil se prudký liják, i kroupy padaly. Nepoděkoval, a ještě byl hrubý.

Poměr odporovací (A B) obsahy vět si navzájem odporují, jsou postaveny proti sobě Typické SP: ale, však, avšak, leč, jenže, nýbrž, naopak, nicméně, ale zato, zato však, ale ani, ale také Zdvojené SP: sice – ale, jistě – ale přece jen

Celé odpoledne jsme byli na houbách, ale našli jsme jich jen málo. VH1, ale VH2. Chtěli jsme se koupat, avšak voda byla příliš studená. VH1, avšak VH2. Chtěl jsem mu vše vysvětlit, jenže on neměl zájem. VH1, jenže VH2. Slunce pěkně vycházelo, obloha se však brzy zatáhla. Spojka a v poměru odporovacím Čekali jsme na něj, a on nepřišel. Byl tam, a odešel. Věřil jsem ti, a tys nás zklamal.

Poměr vylučovací (A B) obsah vět se vzájemně vylučuje platí-li obsah jedné věty, neplatí obsah druhé věty Typické SP: nebo, anebo, či, jinak Zdvojené SP: buď – (a) nebo, zda – či, ať – či, aťsi - nebo

Dělej tu práci pořádně, anebo toho raději nech. VH1, anebo VH2. Buď Leoš nedostal pozvánku včas, nebo je nemocen. Buď VH1, nebo VH2. Už sis tu záležitost vyřídil, či se ti to ještě nehodilo? VH1, či VH2? Spojka nebo, či v poměru slučovacím Dnes večer půjdeme do kina nebo se budeme dívat na televizi. Odpoledne chodím na hřiště nebo se dívám na televizi. Děje se přímo nevylučují, ale označují jen dvě možnosti.

Typické SP: neb, neboť, vždyť, totiž Poměr příčinný (důvodový) (A B) druhá věta vyjadřuje příčinu, důvod nebo vysvětlení obsahu první věty Typické SP: neb, neboť, vždyť, totiž

Letadlo nemohlo vzlétnout, neboť byla velká mlha. VH1, neboť VH2. Jeho nevhodnému chování jsme se příliš nedivili, vždyť jsme ho znali už dost dlouhou dobu. VH1, vždyť VH2. Všichni byli hrozně ospalí, však také už bylo pozdě. VH1, však také VH2. Mezi houbami nebyla ani jediná liška, je to totiž v dnešní době velmi vzácná houba. VH1, totiž VH2. Leoš to jistě nezapomene zařídit, je to spolehlivý člověk. Leoš to jistě nezapomene zařídit, neboť je to spolehlivý člověk. VH1, (neboť) VH2.

Typické SP: proto, a proto, tedy, a tedy, tak, a tak, tudíž Poměr důsledkový (A B) druhá věta vyjadřuje důsledek obsahu první věty Typické SP: proto, a proto, tedy, a tedy, tak, a tak, tudíž

Já o tom nevím, proto ti nemohu nic říct. VH1, proto VH2. Děti už byly unavené, a proto bylo nutno udělat přestávku. VH1, a proto VH2. Marek nechce nikam jít, půjdeme tedy sami. VH1, tedy VH2. Čas letí, a tak se dejme rychle do práce. VH1, a tak VH2. Obrácený vztah mezi obsahy vět v poměru důsledkovém a v poměru příčinném: Začalo pršet, a proto jsme zůstali doma. Zůstali jsme doma, neboť začalo pršet. Poměr důsledkový je možné změnit v poměr příčinný.

Složité souvětí obsahuje věty hlavní a vedlejší skládá se nejméně ze tří vět složité souvětí složité souvětí podřadné souřadné

Složité souvětí podřadné Když některý kluk upadl, musel se ihned z klouzačky odvalit, aby ostatní přes něj neupadli. Když VV1, VH2, aby VV3. VH2 aby VV1 VV3 Když VV1 – příslovečná časová VV3 - příslovečná účelová

Složité souvětí souřadné Když napadl první sníh, říkali nám staří, že svatý Martin přijel na bílém koni, a tu jsme my děti zase vypočetly, kdy už zase přijde Mikuláš. Když VV1, VH2, že VV3, a VH4, kdy VV5. VH2 VH4 kdy že VV5 VV1 VV3 Když VV1 – příslovečná časová VV2 - předmětná VV3 - předmětná

Téma: Souvětí souřadné – 8. roč. Použitý software: držitel licence - ZŠ J. J. Ryby v Rožmitále p.Tř. Windows XP Professional SMART Notebook Zoner - České kliparty 1, 2, 3 Autor: Mgr. Věra Sýkorová ZŠ J. J. Ryby v Rožmitále p.Tř. (www.zsrozmital.cz)