Řízení ochrany veřejného zdraví RNDr. Karla Říhová Ministerstvo zdravotnictví

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD USNESENÍ předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky. Článek 31 Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.   Právo na ochranu zdraví je ústavním právem každého občana ČR a je ústavně danou povinností státu, aby toto právo garantoval na příslušné úrovni, je tedy z definice součástí systému veřejné správy ČR.

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Kompetenčním zákonem je tato garance svěřena ministerstvu zdravotnictví ČR (MZ). Praktickou realizací procesů s danou garancí souvisejících se zabývá Úsek hlavního hygienika ČR (ÚHH), který je organizačně součástí ministerstva zdravotnictví. Proces jako celek nazýváme ochranou veřejného zdraví Ochrana veřejného zdraví, tak jak ji definuje Ústava, je proces, který je z hlediska ČR celoplošný. Jednotlivé úkony, které jsou součástí tohoto procesu a které mají odbornou povahu, je tedy nutné provádět na celém území ČR. Organizačně je tedy nutné mít k dispozici systém, který zajišťuje provádění všech úkonů, které souvisejí s realizací garance ústavního práva občanů ČR. Tato definice obecně platí, pro všechny úkony veřejné správy (veřejnou správou rozumíme státní správu a samosprávu).

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Teorie veřejné správy, která úzce souvisí s matematickou teorií systémů, definuje jako optimální systém ten, který v příslušné míře využívá principů centralizace a decentralizace veřejné správy . Na základě těchto (a dalších - politických) principů bylo území ČR ústavním zákonem rozděleno na celkem 14 krajů (13 krajů + hlavní město Praha). Tyto kraje tvoří zároveň správní území, kde je aplikována veřejná správa. Ochrana veřejného zdraví je proces, který z principu není možné provádět decentralizovaně, protože pro události, které musí zvládat, jsou hranice správních celků irelevantní ( epidemie, terorismus, atd.). Přitom je zároveň nutné, aby tento proces probíhal dostatečně rychle a flexibilně po celém území ČR.

OCHRANA VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ Proces ochrany veřejného zdraví je výkonem státní správy a je možné konstatovat ( z důvodů jak racionálních i historických), že území kraje je přiměřeně rozsáhlým územím pro to, aby v se v něm mohl provádět proces ochrany veřejného zdraví. Zákon 258/2000 Sb., definuje v souladu s výše uvedeným v každém kraji Krajskou hygienickou stanici , jejímž úkolem je vykonávat tento proces v příslušném správním území.

OCHRANA VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ Celý proces je realizován pomocí struktury, která má následující organizaci: Jedná se o strukturu, která má dvě vrstvy, z nichž vrstva 1 (úsek hlavního hygienika na MZ), je nadřízena vrstvě 2, kterou tvoří KHS v jednotlivých krajích.  Tato struktura musí být vybavena pravidly fungování, tak aby byla schopna garantovat ústavní práva občanů ČR. Musí tedy existovat SYSTÉM ŘÍZENÍ procesu ochrany veřejného zdraví.

SYSTÉM ŘÍZENÍ OCHRANY VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ Z hlediska teorie řízení se jedná o víceúrovňový (dvouúrovňový) hierarchický systém (sociálně – ekonomické povahy). Hierarchický systém se vyznačuje jednou podstatnou vlastností: Ke každému prvku v hierarchickém systému existuje nejvýše jeden prvek jemu nadřízený.

SYSTÉM ŘÍZENÍ OCHRANY VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ Pravidla fungování organizace (systém) jsou vyjádřena: Výčtem práv a povinností jednotlivých prvků systému (pracovní náplně, organizační řád – faktické vyjádření nadřízenosti a podřízenosti) Popisem informačních toků a způsobu jejich realizace uvnitř systému (pošta, porady, atd.) Popisem chování prvků systému v případě událostí vně i uvnitř systému (standardní – očekávané události, krizové chování, atd.)

SYSTÉM ŘÍZENÍ OCHRANY VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ Obecná pravidla informačních toků v hierarchickém systému : 1. „Komunikace směrem nahoru“. Podřízený prvek nesmí komunikovat s jiným prvkem systému, než s jemu bezprostředně nadřízeným. „Komunikace směrem dolů“. Nadřízený prvek smí komunikovat s jinými než jemu bezprostředně podřízenými prvky pouze s vědomím těchto prvků. 3. „Horizontální komunikace“. Každý prvek může komunikovat s jinými prvky téže vrstvy pouze na základě přesně definovaných pravidel. „Kontrolní prvek“. V systému musí existovat prvek, který provádí kontrolu jednotlivých prvků struktury. Tento prvek musí být nezávislý na činnosti prvků kontrolovaných .

SYSTÉM ŘÍZENÍ OCHRANY VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ Příklady Reprezentant KHS nesmí komunikovat s jinými prvky MZ, než s úsekem HH Hlavní hygienik nemůže přikazovat vedoucímu odboru KHS Jednotlivé KHS se nemohou domlouvat jiným než předem definovaným způsobem (pravidla komunikace, organizační řád) Kontrolu hospodaření a správnosti postupů KHS kontroluje prvek z úseku hlavního hygienika

STRUKTURA ZÁKLADNÍCH PRVKŮ ORGANIZAČNÍ STRUKTURY Základními prvky organizační struktury rozumíme ÚHH a KHS Analogie - ekonomické formace (podniky) s odštěpnými závody , principy systému řízení zůstávají stejné, jde o hierarchické vícevrstvové systémy „produktem“, který je výsledkem procesu, je akt státní správy „výrobními jednotkami“ jsou jednotlivé KHS „generální ředitelství“ je ÚHH

ZÁKLADNÍ STRUKTURA „Výrobní jednotky“ mají v případě ekonomických subjektů následující základní strukturu Analogie v případě KHS - „Výrobu“ reprezentují jednotlivé odborné činnosti a „servis“ činnosti „ne-odborné“ (např. HTS). V případě ekonomické výrobní jednotky se servis dále člení na další úseky přímo podřízené vedení (obchodní, ekonomický, atd.).

ZÁKLADNÍ STRUKTURA KHS Systém funkčně homogenní, ředitel řídí tři jasně definované úseky, které se navzájem neovlivňují. Zajímá jej úsek jako celek, nikoliv to, jak pracují další složky úseku. Ředitel komunikuje s tím, kdo zodpovídá za odbornou činnost v rámci KHS a ne s jednotlivými vedoucími odborů. Samozřejmě, že i zde platí čtyři zásady hierarchického systému.

STRUKTURA ÚSEKU HLAVNÍHO HYGIENIKA Odpovídá struktuře „generálního ředitelství“. Je rozdělena na výrobní a servisní úseky (odbory). Kancelář hlavního hygienika je řídící prvek sítě KHS. Mimo to zajišťuje všechny právní záležitosti (jak legislativní, tak správní – plní úlohu odvolacího orgánu), plní analytické a strategické úkoly, zajišťuje management celého systému. Odborný útvar obsahuje všechny odborné činnosti, které odpovídají činnostem aplikovaným na úrovni KHS. Jeho úloha je výrazně metodická. Servisní útvar má na starosti ekonomické zajištění, investice, IT, atd.

Metoda konstrukce systému Tento systém reprezentuje cílový stav systému stávajícího. Není možné předpokládat, že k tomuto stavu lze dospět „ze dne na den“. Proces transformace stávajícího systému si vyžádá jistý časový nárok (řádově v měsících) a samozřejmě i časový plán zavádění jednotlivých etap transformace. Podstatná reorganizace byla učiněna od 1.1.2002, kdy někdejší „hybridní“ organizace byla nahrazena vertikálně konstruovanou organizací, kterou definuje zákon č.258/2000 Sb. ve znění zákona 320/2002 Sb. Jedná se však o novou organizační strukturu, která je sice korektní, ale zatím není vybavena odpovídajícím systémem řízení

Konstrukce pracuje s následujícími fakty: Dá se očekávat, že případná mimořádná událost v současné politické situaci ve světě se bude týkat právě orgánů odpovědných za ochranu veřejného zdraví. Historie systému je v přímém rozporu s nároky, který na něj klade zákon č.258/2000. Systém byl původně výrazně horizontálně orientován (zřizovatel OÚ) a někdejší OHS byly prakticky úplně nezávislé subjekty. KHS i MZ měly ve vztahu k procesu ochrany zdraví převážně metodický vztah. Naopak systém s sebou nese rysy historického vývoje, které působí výrazně proti jednotnosti zabezpečení ochrany veřejného zdraví na celém území státu ve všech svěřených oblastech (epidemiologie, hygiena práce, hygiena výživy…atd.). Vzrůstající naléhavost urychlení transformace systému v efektivně fungující strukturu (mezinárodní terorismus, hrozba epidemií a pandemií).

Konstrukce podobných systémů bývá rozložena v čase a probíhá tzv Konstrukce podobných systémů bývá rozložena v čase a probíhá tzv. prototypovým způsobem. Jedná se o pracnou, ale velmi účinnou metodu, kdy je vytvořen rámcový návrh chování určité části systému, který se upřesňuje a detailizuje na základě praktických dopadů a snaží se maximálně využít zažitou praxi, pokud podporuje systém jako takový (metoda tzv. „Baťových chodníků“ = chodník stavím tam, kudy lidé chodí). Prvním krokem byla hloubková analýza současného stavu řízení systému ( v našem případě především analýzou jednotlivých pracovních náplní, organizačních, spisových a jiných řádů), která umožnila zjistit jak dalece se stávající systém liší od optimálního. Dalším krokem je stanovení způsobu transformace v  cílový stav a časového harmonogramu této transformace

Časový harmonogram Tento systém je vytvářen metodou „shora dolů“ (top-down) – transformace začíná reorganizací řídícího prvku na nejvyšší úrovni – tedy úseku HH, přičemž nesmí být narušena činnost stávajícího systému. Poté bude následovat transformace druhé vrstvy – tedy KHS. Časový horizont lze rámcově určit takto: 1. Počátek transformace ÚHH - leden 2005 2. Ukončení transformace ÚHH - červen 2005 3. Počátek transformace KHS - duben 2005 4. Ukončení transformace KHS - prosinec 2005

Děkuji Vám za pozornost !