1 Křesťanství Učení a napomínání

2

3 Rabi Jošua  Neztotožňuje se s žádným z tehdejších směrů v judaismu  Nelze ovšem ale říci, že by své vystoupení chápal jako boj proti některému z nich „Nepřišel jsem zákon rušit, ale naplnit:“  Staví na pojmu „AGAPÉ“, který je tak poté nadřazen ostatním hodnotám

4 Program a učení  Spiritualizace očekávaného Božího království – nový věk již nastal  Deklarace nových hodnot – AGAPÉ je mostem do nového způsobu existence, ležícího mimo kompetenci smrti (napojení na hodnoty trvalé povahy)  Změna životních paradigmat a definice úspěšnosti

5 Praktické důsledky učení  Láska k nepřátelům – contradictio in adiecto, jde o nový pohled na rovinu vztahů – nepřítel není vnímán jako nepřítel  Bezstarostnost – změna priorit a hodnot  Oddělení se od „starého“ stylu myšlení – magie, obchod

6 Pavel z Tarsu  Původně židovský farizeus a zákoník, pronásledovatel křesťanů, židovským jménem Saul. Pochopil patrně lépe než ostatní rozpor mezi křesťanským a ortodoxně židovským pojetím boha i spravedlnosti  Na cestě do Damašku, kde měl zakročit proti křesťanům prožil vidění.

7 Misijní dílo Pavla z Tarsu  Pavel je znalec hellénistické kultury a mluví řecky  Odstraňuje dosavadní zavazující podmínku přijetí křesťanství, kterou byla konverze k židovství – Kristova oběť je absolutně dostačující (možná se snaží vymanit z gravitačního pole antického „do ut des“)

8 Misijní dílo Pavla z Tarsu  Učení leží na půli cesty mezi teoretickou akademičností a prakticismem, vyjadřuje se k důsledkům toho, že člověk akceptuje Ježíšovo spasitelské božství jako výchozí postulát svého života.  Změnu vidí jako převratnou novou událost, po které se člověk stává zjela jiným, novým člověkem jiných názorů, cílů a paradigmat. Problémy a korekce.

9 Učení  Víra je dar, který se ovšem ze strany člověka stává závazkem. Nepřechází do lidské svémocné dispozice. Nepoužívá antický přesvědčovací styl.  Navazuje na některé římskoprávní představy – vina, trest, satisfakce.  Rozdvojená eschatologie – přítomné a budoucí.

10 Vývoj po Pavlovi  Institucionalizace a moralismus  Postup od charismatičnosti k struktuře  Reakce na akceptování „prodloužené lhůty“  Nutnost definice základních článků víry

11 Vznik raně katolické církve  Nutnost vytvořit strukturu  Moc přechází do rukou episkopa  Struktura umožňuje zachovat identitu ve složitých synkretických podmínkách a v pronásledování  Struktura ovšem do jisté míry potlačuje charismatičnost

12 Konstantinovský obrat  Pronásledování křesťanů v římské říši  Konstantin Veliký a jeho pragmatická kalkulace, dovršení vyhlášením křesťanství oficiálním náboženstvím říše.  Pyrrhovo vítězství? Je tato soustava určena a disponována pro tuto roli?  Panovnické zájmy a zásahy, vznik oficiálního dogmatu

13 Počátky systematického učení  Svatý Augustin, Dionýzos Areopagitský, vliv platonského a novoplatonského učení  Ucelená koncepce dějin, statut církve jako nového pokolení, dokonalé společnosti  Církev a stát.

14 Dvě cesty, dva směry  UČENÍ, DOGMA  První století církve jsou poznamenána věroučnými spory, do kterých se vměšuje i římský císař. Do věroučných otázek se promítají i jiné vlivy  ŽIVOTNÍ PRAXE  Životní praxe a životní styl křesťanů vyplývá z přijaté víry, avšak je předmětem napomínacích, připomínacích pasáží epištol

15 Nový životní styl  Přihlášení se ke Kristu znamenalo v pestré paletě hellénistických náboženství volbu zcela určitého životního stylu, jehož rysy nemusely být každému na první pohled jasné.  Parakalein, paranein, parakleze, pareneze – napomínání, připomínání, povzbuzování.

16 Vztah k svému vlastnímu bytí  Nejsem již nadále živ já, ale ve mně žije Kristus – proměna základu a smyslu člověkovy existence, znamenajíc – můj život není podnik v mé režii.  Jde o to, aby náš život byl co nejmenší karikaturou Krista.  Vědomí odlišnosti, nezakládající však nepřátelství nebo nenávist

17 Vztah k světu  Nesnažte se být podobní tomuto světu, pomíjí schéma tohoto světa  Vědomí jinakosti způsobuje, že nepřátelská reakce „světa“ je spíše předpokládána (i když apoštolové byli lidem milí a první následovníci Kristovi získávali další svědectvím své jinakosti).

18 Vztah k římskému státu  Každá duše křesťanská vrchnosti poddána buď, neboť není vrchnosti než od Boha..  Podřiďte se každému lidskému zřízení –(1 Pt) modlitby za vrchnost, aby dopřály pokojné časy  1 Pt 4,15 – netrpte za vraždu, krádež nebo jiný zlý čin nebo jako alotriepiskopos  Ep. Filemonovi – nové nastavení vztahů v ekonomické sféře

19 Vztah k antické kultuře  Nezalíbilo se Bohu spasit svůj lid skrze dialektiku  Tělesná cvičení a vypočítávání rodů jsou malého užitku  Kritický vztah k ideálu „kalokagathia“

20 Vztah k bližním  Žijte vzorně mezi pohany, aby byla vidět vaše dobré činy  Mějte jedni druhé za důstojnější než sebe  Jste svobodní, ale ne jako ti, kterým svoboda slouží jako plášť nepravosti  Ke všem lidem mějte úctu  Žádnému nebývejte nic dlužni - bilance

21 Vztah k majetku  Blahoslavenství chudých  Pragmatická relativizace a posun významu – chudý duchem = člověk, který disponuje majetkem, ale není na něj vázán, nepovažuje ho za boha a jistotu svého života  Stejná váha každého člověka

22 Řazení hodnot  Víra, láska, naděje- primární hodnoty nejsou materiální, nýbrž vztahové.  Pravidla a znaky lásky – 1 Kr 13  Činění pokoje

23 Řád života a rodiny  Žena má být podřízena muži, mladší má být podřízen starším.  Podřízenost ovšem neznamená, jako u severských barbarů, vydání na milost a nemilost (pán a rab). Nadřízený je podřízenému ochráncem, rádcem, patronem, pomocníkem a oporou.

24 Životní pocit  Na rozdíl od ponurosti či rozpustilosti hellénistických náboženských kultů je křesˇˇtanská bohoslužba radostným setkáním, a radost a radostnost jsou poznávacím i diferenčním znakem.

25 Životní styl  Mějte dosti na tom, co máte…  Jsme zde poutníci na zemi…. Nemáme zde trvalé město, ale hledáme to budoucí  Radujte se, opět pravím, radujte se, Mírnost vaše známa buď všem lidem

26 Vítězství systému

27 Vítězství systému a dogmatu  Záhy bylo pravověří učiněno rozhodujícím kritériem  Nová životní praxe se zredukovala na „skutky“, tedy na izolované činy, nekorespondující často s celým kontextem života.  Dilema „víra nebo skutky“ je zmateční

28