Regulace cen, daně a efektivita TNH (S-4) Pavel Seknička

Obsah Regulace cen Daně Přebytek spotřebitele Přebytek výrobce Efektivnost Rovnost Selhání trhu

Regulace cen Cenový strop, je nejvyšší povolená cena, za kterou se může zboží prodávat. Příkladem cenového stropu je např. regulace nájemného. Pokud je cenový strop pod úrovní rovnovážné ceny převýší poptávané množství nabízené množství. Minimální cena, je nejnižší povolená cena, za kterou se může zboží prodávat. Příkladem je minimální cena. Pokud je minimální cena nad rovnovážnou cenou, nabízené množství převýší poptávané množství.

Daně Daně jsou příjmy, které se posléze používají na veřejné účely. Daně jsou důležitým politickým nástrojem, který podstatným způsobem ovlivňuje naše životy i celou ekonomiku. Daňový dopad je zkoumání toho kdo nese daňové břemeno. Daňové břemeno dopadá větší vahou na tu stranu trhu, která má nižší elasticitu. Daně ovlivňují tržní aktivitu. Pokud je statek zdaněn je prodané množství tohoto statku v nové rovnováze menší. Kupující a prodávající nesou daňové břemeno společně. V nové rovnováze platí kupující za statek více a prodávající obdrží méně.

Vlastnosti daní Daně jsou peníze, které musíme povinně platit do státního rozpočtu. Daň je neúčelová. Všechny daně se vybírají do jedné „pokladny“ a přerozdělují se podle potřeby. Daně jsou také neekvivalentní, což znamená, že subjekt (člověk) nemusí dostávat ze státního rozpočtu zpět přesně tolik kolik do něj vložil. Daně platíme proto, že stát má moc donucovací, daně jsou tedy nedobrovolné, povinné a vynutitelné. Neplacení daní je trestný čin (§240 trestního zákoníku).

Funkce daní Úloha zdanění vyplývá z hlavních ekonomických funkcí veřejného sektoru, za které považujeme: Funkci alokační – která se uplatňuje tehdy, když trh projevuje neefektivnost v alokaci zdrojů; Funkci redistribuční – jenž je důležitá proto, že lidé nepovažují rozdělení důchodů a bohatství vzniklých fungováním trhu za spravedlivé; Funkci stabilizační – která znamená zmírňování cyklických výkyvů v ekonomice v zájmu zajištění dostatečné zaměstnanosti a cenové stability Uvedené funkce mohou být doplněny i funkcí regulační. Nejdůležitější funkcí daní je funkce fiskální. Rozumí se jí získávání finančních prostředků do veřejných rozpočtů, z nichž jsou pak financovány veřejné výdaje. Fiskální funkce je historicky nejstarší – panovník musel od poddaných získávat prostředky k financování potřeb dvora a státu a je obsažena ve všej již uvedených funkcích.

Klasifikace (třídění) daní (1) - podle dopadu Daně rozlišujeme na přímé a nepřímé. Nepřímá daň je daň, kterou přímo nevidíme, je součástí ceny zboží. Přímé daně naopak platíme přímo my daňoví poplatníci. Přímé daně tvoří asi 40% daňových příjmů státního rozpočtu, nepřímé daně představují 60%. Daně přímé: Daně důchodové (DPFO, DPPO) Daně majetkové (daň z nabytí nemovitých věcí, daň z nemovitých věcí, daň silniční) Daně nepřímé: Daně z přidané hodnoty (DPH) Daně spotřební (dně na minerální oleje, líh, pivo, víno, tabákové výrobky, surový tabák)

Klasifikace (třídění) daní (2) Další možnosti klasifikace (třídění) daní: Podle objemu (z důchodů (příjmů), ze spotřeby, z příjmů) Podle veličiny (kapitálové a běžné) Podle adresnosti osobní, in rem/na věc) Podle druhu sazby (stanovené bez vztahu k daňovému základu, specifické, ad valorem/k hodnotě) Podle daňového určení (státní, municipální, vyšších územněsprávních celků, svěřené)

Klasifikace (třídění) daní (3) - institucionální, klasifikace daní OECD Institucionální klasifikace (třídění) slouží k účelům srovnávacím a řídícím. Nejvýznamnější jsou klasifikace Eurostatu, OECD, MFF apod. Klasifikace daní OECD Do daní se v klasifikaci OECD řadí i povinné příspěvky na sociální zabezpečení. OECD rozděluje daně do šesti skupin: Daně z důchodů, příjmů a kapitálových výnosů Příspěvky na sociální zabezpečení Daně z mezd a pracovních sil Daně ze zboží a služeb Ostatní daně

Klasifikace (třídění) daní (4) - na základě koloběhu příjmů a výdajů Na základě ekonomického koloběhu lze také provést klasifikaci (třídění) daní: Podle trhu na němž jsou uloženy (na trhu produktů, na trhu výrobních faktorů apod.); Podle subjektu jenž platí (domácnost, podnik); Podle postavení daňového subjektu na trhu (daně placené prodávajícím, daně placené kupujícím).

Historie daňových teorií Klasická ekonomie (A. Smith, D. Ricardo, J. St. Mill); Neoklasicismus (A. C. Pigou, K. Wicksell); Keynesiánská teorie zdanění; Neokonzervativismus

Daňové zásady - historie Smithovy kritéria (kánony) Adam Smith ve svém díle Bohatství národů uvedl čtyři kritéria, která by každá daň měla splňovat. Daň by měla být (podle A. Smitha): Spravedlivá Přesně stanovená Pohodlná pro poplatníka Efektivní pro stát

Daňové zásady Uvádíme pět kritérií „dobrých daní“: efektivnost, pozitivní vliv na ekonomické chování, resp. omezení negativních vlivů (daňové stimuly), spravedlnost, správné působení na makroekonomické agregáty, právní perfektnost a politická průhlednost.

Efektivnost daní Efektivnost daňového systém lze posuzovat ze dvou hledisek: Fiskální efektivnost daní, která je chápána jako schopnost daní zaplatit požadované množství finančních zdrojů; s toto efektivností souvisí Lafferova křivka, mající tvar paraboly a vyjadřuje souvislost mezi výší daňových příjmů státu a výší daňového zatížení podniků i jednotlivců. Ekonomická efektivnost daní, se vztahuje k jejich celkovému vlivu na hospodářství a zahrnuje jak přímé, tak i vedlejší účinky.

Spravedlnost daní Spravedlnost daní souvisí s principem užitku a s principem platit daň. Princip užitku vychází z toho, že daně by měli platit ti, kteří mají z veřejných statků, k jejichž financování daň slouží, nejvyšší prospěch. Princip schopnosti platit daň je založen na konceptu, že daně by měli být na jednotlivé daňové subjekty uvalovány na základě jejich schopnosti platit. Princip schopnosti platit daň lze uplatnit dvěma způsoby, tj. vertikální a horizontální daňová spravedlnost.

Vertikální a horizontální daňová spravedlnost Vertikální daňová spravedlnost znamená, že daňoví poplatníci s vyššími příjmy platí vyšší dně. Toto pravidlo může být dále diferencováno podle uplatnění: Principu progresivního zdanění (progresivní daň); Principu proporcionálního zdanění (proporcionální daň). Horizontální daňová spravedlnost zdůrazňuje zásadu, že daňový poplatníci se stejnou či podobnou schopností platit daně (výší příjmu) by měli odvádět daň ve stejné výši.

Ekonomie blahobytu Ekonomie blahobytu je obor ekonomie, který se zabývá tím, jaký vliv má alokace zdrojů na ekonomický blahobyt

Přebytek spotřebitele Ochota platit je minimální částka, kterou je kupující ochoten za daný statek platit. Přebytek spotřebitele je rozdíl mezi ochotou kupujícího platit a částkou, kterou kupující ve skutečnosti zaplatí. Přebytek spotřebitele tak měří prospěch, kteří kupující získají ze své účasti na trhu.

Přebytek výrobce Náklady je hodnota všeho, čeho se výrobce musí vzdát, aby vyrobil daný statek. Přebytek výrobce je rozdíl mezi částkou, kterou prodávající dostane za statek zaplacenu, a jeho náklady.

Tržní efektivnost Přebytek spotřebitele a přebytek výrobce jsou dva základní nástroje, které ekonomové používají, když analyzují blahobyt kupujících a prodávajících na trhu. Rovnováha nabídky a poptávky maximalizuje součet přebytku spotřebitele a přebytek výrobce. Znamená to, že neviditelná ruka trhu vede kupující a prodávající tomu, že alokují zdroje efektivně. Efektivnost je vlastnost té alokace zdrojů, která maximalizuje celkový přebytek získány všemi členy společnosti. Rovnost je spravedlnost daného rozdělování blahobytu, mezi jednotlivé členy společnosti. Zatímco efektivnost je cíl objektivní, který je možno posoudit na striktně pozitivních základech, rovnost zahrnuje soudy normativní, které přesahují oblast ekonomie a pronikají do sféry politické filozofie.

Selhání trhu Druhy selhání trhu jsou: Externality, Veřejné statky. Monopoly, Morální hazard, Asymetrické informace. Jestliže existuji shora uvedené tržní selhání trhy nealokují zdroje efektivně

Použitá literatura Mankiw, N. G.: Zásady ekonomie. Praha: Grada Publishing, 1999, kap. 6, 7, 8. Buchanan, J. M.: Veřejné finance v demokratickém systému. Brno: Computer Press, 1998. Černohorský, J. – Teplý, P.: Základy financí. Praha: Grada Publishing, 2011. Kubátová, K.: Daňová teorie a politika. Praha: Wolters Kluver, 2010.