Analýza nákladů 1 TNH 1 (S-4) Pavel Seknička

Technologické a ekonomické optimum Analýza nákladů je nástrojem pro směřování k dosažení technologického a ekonomického optima. A to s vědomím souvztažnosti času a peněz: současná hodnoty peněz; třetí Gossenův zákon. Kapitál v souladu s Adamem Smithem chápeme jako „zhodnocující se hodnotu“: Efektivnost podnikání – rentabilita vstupů; Náklady a hledání optima.

Náklady explicitní a implicitní Náklady explicitní jsou standardně zachycovány v podnikové evidenci: ať již v účetnictví, kalkulacích, rozpočetnictví či statistice. Explicitní náklady a investiční výdaje představují vstupy podnikatelského procesu. V podnikatelském procesu se podnikatel setkává s dalšími náklady a to jsou utopené náklady, které jsou zvláštním druhem interních explicitních nákladů, které představují prostředky dříve vynaložené, které se již nedají nijak ovlivnit podnikatelským rozhodováním a proto nejsou zohledňovány. Podnikatel se může setkat i s negativními externalitami, které se promítnou do nákladů. Další skupinou nákladů jsou oportunitní náklady, které představují náklady alternativy, která není využita. Tyto náklady se nikde neúčtují, nezaznamenávají, ale jejich nezohledňování může mít za následek iracionální, ekonomicky neodůvodněné rozhodnutí. Implicitní náklady představují náklady příležitosti z titulu využití výrobních faktorů, které producent ani nenakupuje, ani nepronajímá, ale vlastní je.

Celkové náklady Celkové náklady – představují nejnižší celkové výdaje potřebné k vyrobení každé úrovně vstupu q . TC rostou, když roste q. Celkové náklady jsou součtem celkových fixních nákladů a celkových variabilních nákladů. Platí: TC = FC + VC

Fixní náklady Fixní náklady (FC) představují celkové výdaje, které zaplatíme, i když se nevyrobí žádné výstupy, změny množství výstupu nemají na fixní náklady vliv.

Variabilní náklady Variabilní náklady (VC) představují výdaje, které se mění s úrovní výstupu, např. výdaje na suroviny, mzdy, palivo apod. a zahrnují všechny náklady, které nejsou fixní. Podle vztahu k úrovni výstupu (objemu produkce) rozlišujeme: Progresívní (nadproporcionální) VC, Proporcionální VC, Degresívní (podproporcionální) VC, Indiferentní VC, např. manka a škody.

Průměrné náklady Průměrné náklady (AC) označují celkové náklady vydělené počtem vyrobených jednotek. AC = TC/q

Základní pravidla Pokud jsou mezní náklady pod průměrnými náklady, průměrné náklady klesají, Jestliže jsou mezní náklady nad průměrnými náklady, průměrné náklady rostou, Pokud se mezní náklady rovnají průměrným nákladům, průměrné náklady dosahují svého minima.

Pravidlo substituce Pokud cena jednoho výrobního faktoru klesá, zatímco ceny ostatních výrobních faktorů se nemění, firmám se vyplatí nahradit nyní levný faktor za ostatní faktory, pokud se mezní produkty na korunu pro všechny produkty nevyrovnají.

Mezní náklady Mezní náklady (MC) jsou dodatečné náklady výroby, které musíme vynaložit na výrobu dodatečné jednotky vstupu.

Alternativní náklady Alternativní náklady jsou svou podstatou implicitní či skryté, jelikož jsou spojeny, resp. spočívají ve ztrátě možnosti využít svůj čas (vzácný ekonomický zdroj) jiným způsobem. Tyto náklady provedeného rozhodnutí označujeme jako náklady alternativ či ušlých příležitostí.

Transakční náklady Transakční náklady jsou náklady na provoz ekonomického systému, jsou jakousi analogií tření ve fyzikálních systémech, jejich existenci zdůvodňuje efektivnost. (L. Mlčoch). R. Coase (1937) definoval transakční náklady jako náklady využití trhu. Dahlman v roce 1979 charakterizoval transakční náklady jako „…náklady na vyhledávání a informace, náklady na vyjednávání rozhodování, náklady na dohled a prosazení.“ Transakční náklady jsou spjaty s omezenou racionalitou, která avizuje přítomnost transakčních nákladů. Do transakčních nákladů často zahrnujeme náklady shody či vyhovění (compliance náklady), jejichž součástí jsou i náklady administrativní náročnosti.