Jak vést lidi v těžkých situacích MUDr. David Polednik

Nejtěžší životní situace Smrti životního partnera Rozvod Rozvrat manželství Věznění Smrt blízkého člena rodiny Choroba, nehoda Účast ve válečných operacích (i pasivně) Znásilnění

Charakteristika těžkých životních situací: Mimořádnost (ne denní problémy) Intenzita (výrazně stresogenní) Potřeba pomoci druhé osoby (v izolaci těžce zvladatelné)

„Břemena“ ve zdravotnictví (Galatským 6,2 –“Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův“ ) Chronicky nemocný Umírající Pozůstalí (rodina)

Zdravotník v kontaktu se smrtí: (Úskalí) Studium zaměřeno na „boj s nemocí“ nebo na návrat pacienta do zdraví. Malá připravenost na skutečnost nutnosti i paliativní léčby, doprovázení umírajícího. Zapomínání na skutečnost, že každý život končí smrtí. Osobní nevyrovnanost zdravotníka s vlastní smrtí nebo smrtí blízkých.

Modely vztahu zdravotník - pacient Model aktivní – pasivní Model učitel – žák Model vzájemné participace Model přátelství

Terapeutický vztah Vytváří se již při prvním kontaktu Navazování důvěry a vzájemné úcty Nezbytný pro další spolupráci pacienta na léčbě (compliance)

(Elizabeth Kübler-Rossová) Zármutek Fáze šoku: Objevuje si při sdělení tragické zprávy. Projevy ohromení, zoufalství, paniky, epizody zmatenosti, neklidu. Někdy i citový útlum, určitá strnulost.

Zármutek Fáze popření: Obrana, neochota přijmout tragickou informaci. Popírání pravdy. (Např. „Určitě je to omyl…“) Fáze smlouvání: Pacient iracionálně doufá, že změní skutečnost „smlouvá s osudem“. (Např. dodržením léčebného plánu se vyléčí apod.)

Zármutek Fáze agrese: Agrese zdánlivě namířená proti zdravotníkům. (Jde o agresi proti „zlému osudu“, ale lékař, sestra je na blízku, osud ne). Důležitost pochopení ze strany personálu, soucit (empatie), možnost ventilace emocí pacienta

Zármutek Fáze deprese: Depresivní reakce na závažnost situace. Pacient se stává pro personál srozumitelným. Deprese může být i hluboká Pozor: Sebevražedné myšlenky pacienta, pozůstalého (uzavření proti-sebevražedné smlouvy)

Zármutek Fáze přijetí: Pacient (pozůstalý) akceptuje, přijímá skutečnost a závažnost sdělené informace. Vhodné, aby všechny reakce proběhly při jednom rozhovoru (většinou možné jen u pozůstalých). Umírající prochází delším procesem zármutku.

Zármutek x deprese: U prostého zármutku chybí: Plošné sebeobviňování (u zármutku je cílené – léčba, péče o nemocného atd.) Obecné pocity zbytečnosti Časté sebevražedné myšlenky

Zármutek x deprese U prostého zármutku chybí: Patologická identifikace se zesnulým Nutnost antidepresivní léčby ( U zármutku postačuje soucitná, podpůrná péče, terapie )

Konkrétní postup péče: Přesné informace (o pacientovi, nemoci, komplikacích, okolnostem smrti) Klidné místo, možnost je posadit Nutnost se představit, sdělit své postavení Oslovit pacienta (nejbližšího příbuzného) Vyjádřit účast: „Přijměte mou upřímnou soustrast“.

Konkrétní postup péče: Nejlépe, když informace sděluje lékař Nutnost dostatku času Popsat postup léčby, všechny záchranné aktivity Používat jasných výrazů („zemřel“, je mrtvá“ – neužívat eufemizmy „odešel“) Vhodné podat ruku, letmý dotek, náznak obětí

Konkrétní postup péče: Jen nezbytná administrativa (zbylé později) Nabídnout další kontakt s pacientem (pozůstalým) Nebavit se o možnostech odběru orgánů zemřelému

Příklady: Příklad č. 1: Matka – ztráta syna během autonehody (izolace, sebeobviňování) Příklad č. 2: Rodiče – tragická ztráta dcery (opora v okolí- pozůstalých)

Duchovní péče v zármutku Nést pomoc potřebným: Galatským 6,2 : „Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův“. Nutnost osobní zodpovědnosti: Galatským 6,4-5: „Každý ať zkoumá své vlastní jednání, pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými. Každý bude odpovídat za sebe“

Duchovní péče v zármutku: Ujištění: Jan 3, 36: „Kdo věří v Syna, má život věčný.“ (Možná poslední možnost k výzvě přijetí Krista jako spasitele!) Potěšení a soucit: Římanům, 12,15-16: „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého“.

Duchovní péče v zármutku: Efezským 2,10 „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvoření k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil“. - Pán si nás použije ve správný čas a dá nám k tomu potřebnou sílu a požehnání.

„Miluj svého bližního jako sám sebe“ Mat. 22,39 „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi…“ Mat. 7,12