5.1 Zjevení - konstitutivní moment Fundamentální teologie 19.3.2016

Obsah 5.1 KONSTITUTIVNÍ MOMENT 5.2. INTERPRETAČNÍ MOMENT A. Zjevení v SZ B. Zjevení v NZ 5.2. INTERPRETAČNÍ MOMENT Otcové církve První zmínky o zjevení v dokumentech magisteria První vatikánský koncil (konstituce Dei Filius) Druhý vatikánský koncil (konstituce Dei Verbum) Pokoncilní teologie (modely zjevení podle A. Dullese)

Literatura M. Ryšková: Doba Ježíše Nazaretského, 208-226 (255); 261-271 Vyznání víry církve. Jihočeská univerzita, České Budějovice 1999, 112-128; 141-164. Dei Verbum 1-6 (úvod, povaha a předmět zjevení, příprava NZ zjevení, přijetí vírou, vztah k lidskému poznání) A. DULLES, Víra a zjevení in Fiorenza, 105-145. K. RAHNER – H. VORGRIMLER, Teologický slovník 412-416. H. WALDENFELS, Kontextová fundamentální teologie, 207-230. O. PESCH, Existuje? Poznání Boha dnes, 24-31.

Zjevení Boha v Písmu Starého a Nového zákona Norma každé další zkušenosti víry (konstitutivní pramen poznání Boha) Co základního zjevuje: Bůh, který se dává poznat Vystupuje ze své skrytosti, odhaluje svá tajemství Je živým Bohem a Bohem živých Je Bohem dialogu s člověkem Sebe-sděluje se člověku

5.1.1. Boží zjevení ve Starém zákoně A) Zjevení ve slovech Zákona Teologie Božího jména (srov. Ex 3,14-15) Smlouva a Zákon (Ex 20; Dt 5) Úvaha o počátcích B) Zjevení Boha ve slovech proroků Zjevení jako slovo soudu Zjevení „nové smlouvy“ C) Zjevení skrze Moudrost Moudrost je zdrojem poznání Boha Kritická moudrost (Job, Kaz) Personifikovaná moudrost D) Dovršení dějin zjevení: apokalyptika E) Další typy zkušenosti izraelského lidu se zjevujícím se Bohem Bůh jako soudce Bůh, který navrací život a naději Bůh, který žehná všemu, co stvořil Boží přítomnost jako šechíná a kabod

čtyři typy prezentace zjevení v SZ: jako prvotní struktura Božího zjevení: ZÁKON (Tóra) jako dějinná dynamika: zjevení není jen původní událost, ale neustálé Boží vycházení vstříc svému lidu – PROROCI jako životní zkušenost – obě předchozí pak vstupují do života člověka (MUDROSLOVNÁ LITERATURA) Jako pohled na dějiny s výhledem na jejich dovršení (APOKALYPTIKA)

A) Zjevení Boha ve slovech Zákona Teologie Božího jména (srov. Ex 3,14-15) Smlouva a Zákon (Ex 20; Dt 5) Úvaha o počátcích

Teologie Božího jména - srov. Ex 3,14-15 Bůh řekl Mojžíšovi: „Jsem, který jsem.“ A pokračoval: „Řekni Izraelcům toto: Jsem posílá mě k vám.“ Bůh dále Mojžíšovi poručil: „Řekni Izraelcům toto: »Posílá mě k vám Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.« To je navěky mé jméno, jím si mě budou připomínat od pokolení do pokolení.“

interpretace textu Ex 3,14-15: Jméno sděluje obsah Božího zjevení „Bůh byl a bude s námi“ – jedná v náš prospěch Zjevení ve specifické dějinné chvíli Zjevuje se Bůh Mojžíšovi, nikoliv odkrytí Boží přítomnosti člověkem Dějiny jako místo Božího zjevení + Bůh zjevuje význam dějin

Smlouva a Zákon (Ex 20; Dt 5) Lid vysvobozený z Egypta dostává na cestu dar Zákona: má udržet vztah k Hospodinu Na druhé etapě cesty (k Sinaji) proto uzavřena smlouva Zachování smlouvy = poslušnost jako cesta k naplnění zaslíbení Zákon konkretizuje smlouvu Smlouva ustavuje vztah: ne symetrický, rysy vazalství (Boží věrnost – poslušnost lidu)

Úvaha o počátcích počátky, tj. stvoření světa jako součást smlouvy pokus přivlastnit si Boží identitu, změnit vztah s Bohem = porušení smlouvy a deformace obrazu Boha (nedůvěra: Bůh žárlivý, nepřející) nedůvěra se šíří i do vztahů s druhými lidmi i na obecné společenství (viz Bábel)

Resumé sdělení o Bohu obsažené v Zákoně Zjevení skrze dějiny izraelského lidu (exodus jako prototyp Božího zásahu do dějin) Bůh, který se stará o svůj lid (vyvolení, zaslíbení) Jeho péče má být lidem přijata Zákon ne jako právní norma či uspořádání společnosti, ale jako dar na cestu k naplnění Božího příslibu Smlouva ustanovuje jakou podobu má vztah mezi Bohem a jeho lidem (věrnost-poslušnost, silnější, slabší)

B) ZJEVENÍ BOHA VE SLOVECH PROROKŮ Nová historická situace Skrze proroky k lidu Boží slovo soudu a nabídka nové smlouvy (povzbudit k obrácení) Zjevení ne jako cosi vzdáleně minulého, ale promlouvající do přítomnosti, smlouva musí být oživována

Zjevení jako slovo SOUDU: Prorok není věštec Zájem na obnovení smlouvy-vztahu, ne potrestat Boží slovo apeluje na obrácení S obrácením souvisí poznání Boha: slovo žaloby, obvinění jen proto, aby povzbudilo ke spáse

Slova proroků o „nové smlouvě“ Nové pojetí hříchu počítá s tím, že hluboce zakořeněn v lidském srdci Bůh tuto zásadní slabost partnera smlouvy bere vážně a obnovuje „zevnitř“: uschopňuje k obrácení a k nové poslušnosti Zákona Toto možné díky zkušenosti exilu a krize víry Boží spásné jednání jako účast na osudech svých proroků, zvěstujících novou smlouvu (Jer, Iz) Možnost víry i v situaci všudypřítomného hříchu a zla Boží svatost a zranitelnost: láska je posvátná, protože zranitelná (Ez)

Zjevení skrze Moudrost Moudrost je zdrojem poznání Boha Moudrý nahlíží vlastní zkušenost, dospěje k bázni před Hospodinem Odkrýt řád a smysl života: lze vírou, řádem je věrnost Boha svým zaslíbením Dobrý život vede ke šťastnému životu (naše jednání má hodnotu) Kritická moudrost (Jób, Kazatel) Řád a smysl života nelze definovat, nelze ovládat Neplatí logika odměny/odplaty Negativní životní zkušenost uchovává smysl pro přesažnost Boha Jób: krajní utrpení, kde tradiční víra nestačí k obhájení Boha Kazatel: jaký životní cíl si volím? Neuchopitelnost Boha a iluzornost našich jistot. Prostota života v postoji víry: věřit a nesoudit, co není dovršeno Personifikovaná moudrost Není totožná se Stvořitelem, ale ve vztahu k němu i ke světu: je prostřednicí, umožňuje komunikaci a harmonii Volá k naslouchání, je Božím hlasem ve světě, spojení s ní je pro člověka velmi důležité

Dovršení dějin: apokalyptika Ukazuje celkový horizont, k němuž kráčíme, konec dějin, jejich dovršení (dovršení zjevení) Dějiny jsou v Božích rukou: sekvence událostí, které se odvíjí podle jeho plánu, zlo bude růst, ale na konci Bůh zasáhne Dějiny jsou vedlejší: hlavní je Boží jednání Všechna zaslíbení v sobě soustředí „Syn člověka“

Další typy zkušenosti Izraele se zjevujícím se Bohem: Zjevení patriarchům Zaslíbení a uctívání Nesamozřejmost monoteismu: Bůh patriarchů se stopami klanových božstev kočovných kmenů Bůh jako příbuzný, stará se o svou „rodinu“ Ne patření, ale slyšení Boha Bůh – soudce Je na straně utlačovaných: na konci bude proces s dějinami. Není neutrální pozorovatel, bude se ptát po spravedlnosti a pravdě. Bůh, který navrací život a naději Odpouští a má soucit se svými tvory, trest vždy mnohem menší než jeho péče, nabídnout čas k obrácení Bůh, který žehná všemu, co stvořil Je Pánem bez konkurence: i smrt je na něm závislá Udržuje stvoření při životě tím, že mu žehná Stvoření je od počátku tob = dobré, krásné Boží přítomnost jako šéchíná nebo kabod Boží příbytek mezi lidmi (vyvážení transcendence) Boží sláva, moc, která se projevuje v dějinách a stvoření