DĚJINY a etika. Dějiny nejsou  prostým sledem událostí  řetězcem důsledků v sobě uzavřených kauzalit  objektivní daností  změnou.

Prezentace na téma: "DĚJINY a etika. Dějiny nejsou  prostým sledem událostí  řetězcem důsledků v sobě uzavřených kauzalit  objektivní daností  změnou."— Transkript prezentace:

1 DĚJINY a etika

2 Dějiny nejsou  prostým sledem událostí  řetězcem důsledků v sobě uzavřených kauzalit  objektivní daností  změnou

3 Dějiny jsou  výtvorem lidské interpretace a lidského tvůrčího působení  tj. nalézání smyslu ve „skutečnosti“ poznávané kolem i v sobě, tedy projekce hodnot  důvěra člověka ve smysluplnost bytí  a ve vlastní svobodu

4 ČAS  ne nutně jako změna (představa klasické mechaniky)  nýbrž jako kvalita, durée

5 Dějiny jsou základem etiky  obecné postoje (nebo i mravní normy) v dějinách vyúsťují v konkrétní mravní požadavky (mravní imperativy či povolání)

6 událost zzakoušená skutečnost je člověkem pojímána jako událost tak, že v ní člověk nalézá smysl (resp. do ní projikuje smysl) ttedy předpokládá, že mezi ním, coby pozorovatelem, a pozorovanou skutečností je jakýsi společný znak, a ten interpretuje (hermeneutika) sskutečnost se stává událostí pouze tímto přivlastněním (appropriací)

7 událost zakládá závazek ttakto konstituovaná událost není morálně neutrální (x pozitivismus), nýbrž vybízí k zaujetí stanoviska a postoje ssama je plodem etické hermeneutiky, a zpětně eticky působí

8 mravní jednání  je přivlastnitelné osobou pouze proto, že je komunikovatelné a nese charakter znaku  nese tedy rysy události, tedy rysy dějinné  má autoreflexivní charakter

9 mravní správnost  je v tomto pohledu velmi konkrétní Demmer: Neexistuje mravní správnost, která by byla myslitelná bez své dějinné zakotvenosti. ( Moraltheologische Methodenlehre, s. 62 )

10 pohled morální teologie  základní otázka: Jak Bůh působí v dějinách člověka a jak je toto působení zakusitelné?  nutný pohled za ohrádku fundamentální teologie na koncept zjevení

11 zjevení Boha 3 modely zjevení  model teofanie  instrukčně-teoretický model  komunikačně-teoretický model

12 komunikačně-teoretický model ((komunikace překračuje rámec informace))  rámec porozumění, které vstupuje do prostoru  referenčním bodem takového pojetí zjevení je sebepojetí věřícího (jakoby za jazykovou složkou, tam, kde jazykovost vyvěrá)

13 sebezjevení Boha v události Ježíše Krista mmyšlení teologie nutně obráceno do minulosti aabsolutno se hledá ve vzpomínkách, setkání s ním nese strukturu vzpomínání (rámec církve jako společenství, které tuto vzpomínku udržuje)

14 Ježíš Kristus oosoba Ježíše z Nazareta – konkrétní dějinné naplnění absolutna ((srov. Redemptor hominis 13) nnikoliv v ideální představě zdařilého života kkonkrétní není deficientní modus obecného kkonkrétní obsahuje plnost skutečného

15 dějinná indukce  teologie (i morální teologie) nenalézá absolutní v obecném, nýbrž v konkrétním, v dějinném naplnění v Ježíši z Nazaretu  druhým krokem je deduktivní reflexe o sobě samé  explikativní charakter mth – progresivní rozvinutí události

16 obsah zjevení oobsah zjevení je antropologicky zprostředkován nositelem zjevení ccírkev zpřítomňuje toto zprostředkování jednak v tradovaných větách víry jednak (a především) v podílu na zážitku Boha, který se zjevil v Ježíši Kristu -> víra má formu účasti