Takhle jsme v roce 1992 za č ínali ne všichni ještě tehdy měli horské kolo, tak jich několik zakoupil a na závody zapůjčil majitel hotelu Bílý Kůň… poslední sobotu v září se v Lokti konávala Václavská pouť, počasí na konci září bývalo pěkné, pro naše závody to platilo taky…
Rok 1993 Byl to druhý ročník, protože ten 0-tý byl vlastně první V pionýrských dobách závodu se přilby ještě nenosily, protože i profíci v té době taky přilby ještě nenosili Kola byla ještě bez odpružení Mnozí tehdejší dorostenci jsou dnes mezi veterány
Asi tomu nebude nikdo věřit, ale na předchozím snímku, který byl pořízen při předávání cen v hotelu Bílý kůň v roce 1995 je tím nejmenším z dekorovaných FRANTIŠEK RABOŇ, dnešní úspěšný profesionál Na dalším snímku je jeho otec stejného jména, bývalý skvělý dráhař a vždy elegantní závodník
Martin Laciak Lukáš Kopecký Pavel Štícha Filip Eberl Nutno dodat, že časy Filipa Eberla nelze srovnat, neboť se poslední ročníky jely po nové trati, delší, po lesní silnici, starší ročníky se jezdívaly po pověstné louce, často těsně před závodem rozryté divokými prasaty…
Na srandu jsem tady já!!! pořadatelé měli tajnou dohodu s mistrem posledních míst Michalem Stránkým, zvaným Kočkin v této dohodě byly ujednány ztrápené grimasy trápícího se mistra… „Není umění vyjet kopec co nejrychleji, ale umění je se co nejvíc prošít!“(Mistr)
P ř ehled nejlepších č as ů v mezidobí nejlepší čas později překonal a dodnes drží Martin Laciak na seznamu nalezneme i jistého LUKÁŠE BAUERA – je to shoda jmen, nebo je to opravdu pozdější reprezentant v běžeckém lyžování?