Bible – Písmo svaté Bible – z řečtiny; znamená kniha. Město Biblos bylo ve středověku známé výrobou papyru. Tak dalo vznik novému slovu, které se pak stalo vlastním názvem pro Písmo svaté.

Obsahuje celkem 73 biblických knih. Z toho je 46 starozákonních a 27 novozákonních. 1) sbírka knih, které zachycují plán Boží. Asi 1700 let před Kristem si Bůh zavolal ze severní Mezopotámie do Palestiny muže zvaného Abraham. Slíbil mu, že z jeho národu se narodí Vykupitel světa. Dějiny vyvoleného národa pokračují přes Mojžíše, proroky, babylonské zajetí atd. až po Krista. Všechny tyto dějiny nazýváme Starým zákonem. 2) je Božím slovem, dopisem Boha ke všem lidem všech generací naší řečí, kde zjevuje svou lásku a svou starostlivost o člověka. 3) je dobrou zprávou Jan 3,16 Jan 1,1

4) v Písmu svatém najdeme všechno a jenom to, co potřebujeme k životu a věčné spáse 5) Zjevuje: co Bůh učinil a činí pro nás a pro celý vesmír, aby všechno přivedl ke spáse! sám sebe nám cíl a smysl našeho života nám Krista, našeho Spasitele a Vykupitele nám Církev nám tedy nejzákladnější pravdy, týkající se našeho života, na které bychom sami od sebe nebyli přišli

6) Autorem Písma svatého prvořadým a hlavním Bůh – inspiroval autory jednotlivých knih Písma svatého a použil jich jako účinný nástroj pro zjevení své pravdy. (Všechny knihy Písma svatého jsou tedy vnuknuté Duchem svatým.) druhořadými a pravými Svatopisci – inspirovaní autoři (psali podle svého osobního stylu, charakteru, ale pod vedením Božím)

Boží slovo je mocné – bylo jím stvořeno všechno spasitelné – zachraňuje nás a vykupuje představuje nejvyšší pravdu – nejvyšší mravní a náboženské ideály úžasně činné – “učte všechny národy!” pronikavé – dovede rozťat i nejzapletenější situace osobní i společenské plodné – přináší úrodu slovo pravdy slovo lásky slovo věčného života Boží slovo se nejúžasnějším způsobem projevilo v Ježíši Kristu, neboť on je zosobněné Boží slovo.

Biblické jazyky Bible se zrodila ve třech původních jazycích: hebrejština je základní jazyk Starého zákona aramejština je řeč, kterou se začalo mluvit na Blízkém východě v době vlády Perské říše (od konce 6. stol. př. Kr.). Aramejsky jsou psané jen menší pasáže v některých knihách. Je to v podstatě lidový jazyk, nářečí. řečtina (koiné dialektos) dialekt řečtina obecná je jazyk Nového zákona. V době Ježíšově to byl “světový jazyk”, kterým se mluvilo v celé oblasti Středozemního moře. (Do Homéra nebyla řečtina klasická.)

Vznik Bible a její pisatelé Bible byla napsána v údobí zhruba šestnáct století. Vznikala tedy během více než 60ti generací. Knihy SZ vznikaly asi od 13. do 12. století př. Kristem. Velká většina spisů NZ vnikla v období od 50 do 67 r. po Kristu. Psalo ji více než 40 pisatelů, kteří zastupují různé společenské vrstvy: králové, rolníci, filozofové, rybáři, básníci, státníci, učenci, pastýři, aj.

Např. Mojžíš - politický vůdce, vychovaný na univerzitách starého Egypta Petr - prostý rybář Ámos - pastýř Jozue - vojevůdce Nehemjáš - královský úředník Daniel - královský poradce a později ministerský předseda Lukáš - lékař Šalomoun - izraelský král Matouš - výběrčí daní Pavel - původně židovský rabín

Bibli lidé psali v různých dobách, na různých místech a v různých situacích a rozpoloženích. Vznikala ve třech světadílech: v Asii, Africe a Evropě. Mojžíš - psal na poušti Jeremjáš - v hradním žaláři Daniel - ve vladařském paláci Pavel - v římském vězení Lukáš - na cestách Jan - ve vyhnanství na ostrově Patmos David - v čase války Šalomoun - v době hlubokého míru Někteří ji psali na vrcholu radosti a štěstí, jiní pod tíhou starostí a utrpení.

Původní texty Písma svatého se nám nedochovaly, zachovaly se nám jejich opisy. Z doby před r. 900 po Kristu např. máme opisy děl Vergilia, Cicerona, Ovidia, 1 opis Tacita, ale máme více než 4000 opisů evangelií. Opisy Vergiliových děl - o 400 let mladší než původní rukopis. Díla Ceasarovy – rozdíl až 900 roků. Platonových – až 1300 Homerových – takřka 2000 let. Opisy evangelií - okolo 200 let. Nejstarší opisy (kodexy) obsahující celé Písmo sv. jsou Vatikánský (4. st. po Kristu), Sinajský (4. st. po Kristu), Alexandrijský (5. st. po Kristu). Objevy potvrzující pravdivost Písma svatého: Ve 20. století, Egypt - malý útržek papyru s úryvkem evangelia sv. Jana z roku 130 po Kristu. Rozdíl mezi originálem a rukopisem asi 30 roků. V Kumranských jeskyních (1947) byly nalezeny kodexy SZ pocházející až z 1. a 2. st. př. Kristem. V jeruzalémském chrámu (muzeu) knihy – nejzachovalejší a nejúplnější rukopis.

Jak chápat Písmo svaté? Při čtení a studiu knih Písma svatého je důležité poznat v které době v jaké literární formě vznikly

Literární druhy jsou to rozličné formy a způsoby, kterých používali lidé v dané historické době v rámci určité kultury, aby vyjádřili své myšlenky. Proto je důležité hledat smysl, který svatopisec chtěl v daných okolnostech vyjádřit a skutečně vyjádřil pomocí literárních druhů. Oni se vyjadřovali svou řečí, slovními obraty, způsobem myšlení i literární formou. Abychom Písmu rozuměli dnes, v době, kdy se mluví a vyjadřuje úplně jinak, je třeba si před jeho čtením uvědomit aspoň to nejzákladnější. Totiž, že v Písmu rozlišujeme tzv. literární druhy. Místo teorie příklad: V Písmu sv. najdeme také mnoho literárních druhů, a to tak pestrých, jako byli pisatelé sami. Většina z nich se však dnes vůbec neužívá, mnohé z nich už ani neznáme, např.:

Epištola spis týkající se nějaké obecné náboženské otázky ve formě dopisu (Židům, Efesanům, listy Římanům) Podobenství příběh; literární útvar podávající nejčastěji mravní poučení vyprávěním analogického (podobného) příběhu, nejčastěji ze života člověka Jer 13,1-11; Lk 6,47; Lk 8,4; Proroctví má dvojí význam: buď je to slovo Boží k lidem skrze proroka vztahující se na minulost, přítomnost i budoucnost, anebo předpověď budoucnosti. Iz 7,10-17 Žalm zpěv provázený hudbou Blahoslavenství údiv nad štěstím, kterého se dostalo člověku Lk 1,46 chvalozpěv Mariin Lk 6,20

Katalog. schematický seznam ctností nebo neřestí Atd Katalog schematický seznam ctností nebo neřestí Atd. prolog, požehnání, genealogie Mt 1; Jan 41; 1. Paralipomenon Přísloví Šalomounova 3,27.28.29 Pohádky Dan 6; Jonáš 1,4; Píseň (hymnus) Ex 15,1-21; Novela Gn 37 Drama Job Dopis 29,1-22 Svatební písně o lásce, Píseň písní 4,5 Při neznalosti tehdejších literárních druhů se zdá být správné pochopení Písma svatého téměř nemožné.

Knihy Starého zákona byly napsány v rozmezí jednoho tisíciletí 1000 – 500 př. Kr. Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. královská 780 – 740 Ámos, Ozeáš 740 – 700 Izajáš (kapitoly 1 – 39), Micheáš 640 – 587 Sofonjáš, Jeremjáš, Nahum, Abakuk 587 – 539 Ezechiel, Deutero-Izajáš (kapitoly 40 – 55), Pláč 539 – 516 Ageus, Zachariáš (kapitoly 1 – 9), Trito-Izajáš (kapitoly 55 – 66) 500 – 400 Malachiáš, Abdijáš, Ezdráš, Nehemjáš, Rút, Jób, ¨ Píseň písní 330 – 200 knihy Paralipomenon, Jonáš, Jóel, Deutero-Zacharjáš (kapitoly 9 – 14), kompletní kniha žalmů, Přísloví 200 – 150 Sírachovec, Kazatel, Ester, Daniel, Báruk, Tóbijáš, Júdit; 1. a 2. Makabejská 30 – 0 Kniha moudrosti

historické naučné prorocké Knihy Starého zákona historické naučné prorocké

Pentateuch (5 knih) – nazývají se též pěti knihami Mojžíšovými. Genesis - popisuje stvoření světa, jakož i dějiny patriarchů. Exodus – Odchod - popisuje odchod a vysvobození Izraelitů z Egypta. Leviticus - kniha Levitu Numeri - kniha Čísel Deuteronomium - Obnovený zákon - obsahuje náboženské předpisy a zákony pro kněze a lid. Kniha Jozue, kniha Soudců a kniha Rút - zaznamenávají dějiny údobí, kdy Izraelité neměli ještě králů. 2. kniha Samuelova mluví o počátcích království. 2. kniha Královská podává zprávy o izraelských panovnících až po babylonské zajetí. 2. kniha Kronik vypráví ještě jednou dějiny od doby krále Davida až po babylonské zajetí. Dvě krátké knihy - Ezdrášova a Nehemiášova - popisují, jak se zajatci vrátili do zbořeného Jeruzaléma a znovu začali budovat svaté město. Knihy Tobiáš, Judit a Ester vyprávějí o spasitelných zásazích Božích v prospěch svého lidu v době babylonského zajetí. 2. kniha Makabejská o vlasteneckých válkách Makabejců proti syrské okupaci. Historické knihy

Kniha Job je velkou otřesnou básni o lidském utrpení a o problému Boží spravedlnosti. Žalmy - v nich je vyjádřen postoj lidstva - člověka k Bohu v různých životních okolnostech. Kniha Přísloví je sbírkou životní moudrosti, shrnuté v krátkých příslovích. Kniha Kazatel je též kniha o moudrosti a poukazuje na myšlenkové nedostatky, které se vyskytly v životě izraelského člověka. Kniha Moudrosti opisuje Boží moudrost a Boží působení v dějinách izraelského národa. Kniha Sirachovcova je sbírka moudrých výroků s praktickým životním zaměřením. Píseň písní je sbírka úchvatných alegorických básní o pravé lásce. Naučné knihy

Prorocké knihy - zde se popisuje urputný zápas Božích proroků o zachování pravé víry v izraelském národě. Proroci se stávají Božími bojovníky proti zpronevěření se velké části vyvoleného národa. Předpovídají tresty a katastrofy, ze kterých se zachrání pouze “zbytek” věrných. Nejdůležitější prorocké knihy jsou knihy takzvaných čtyř velkých proroků: Izaiáše, Jeremiáše, Ezechiela a Daniela. Po nich následují kratší spisy dvanácti menších proroků: Ozeáše, Joela, Amosa, Abdiáše, Jonáše, Micheáše, Nahuma, Habakuka, Sofoniáše, Agea, Zachariáše a Malachiáše.

Ukazuje rysy Ježíšova prorockého poslání Nový zákon Ukazuje rysy Ježíšova prorockého poslání

Knihy Nového zákona byly napsány v rozmezí padesáti let 48 - 51 po Kr. listy Soluňanům 56 - 57 list Galaťanům, Filipanům a Korinťanům asi 60 list Jakubův 61 - 63 list Kolosanům, Efesanům a Filemonovi asi 64 1. list Petrův 68 evangelium podle Marka 70 - 85 listy Timotejovi a Titovi; evangelium podle Matouše; evangelium podle Lukáše; Skutky apoštolů; 2. list Petrův; list Judův; 90 - 100 evangelium podle Jana a Janovy listy po 100 list Židům

Evangelium – dobrá (radostná) zpráva – je záznamem o životě Ježíše Krista. Vznikla pro katechetické potřeby.

Marek rekonstruuje Ježíšův život. Pro Marka je Ježíš Mesiáš a Syn Boží. Matouš - je určeno židům obráceným na křesťanství (psal pro palestinské židy). Ježíš je představen jako nový Mojžíš a jako očekávaný Mesiáš. Mnoho cituje Starý zákon. Synoptická Lukáš zdůrazňuje biblické téma exodu. Představuje Ježíše jako spasitele všech lidí bez výjimky. Jeho evangelium je univerzální, zaměřeno na všechny lidi. Jan - psal jako starouci. Lišil se od ostatních. Představuje Ježíše ve světle velkých biblických témat (světlo, život, smrt, láska, víra, vinný keř, pastýř, voda života, chléb), jeho řeč je velmi symbolická. Je zde zdůrazňováno Kristovo Božství a lidství zároveň, jeho vztah k Otci, vzájemná láska a poslušnost Otcově vůli.

historické naučné prorocké Knihy Nového zákona historické naučné prorocké

Zvláštním způsobem vynikají čtyři Evangelia, protože jsou hlavním svědectvím o životě a učení Ježíše Krista. Slovo “evangelium” z řeckého euangelion znamená dobrá zvěst, poselství. Evangelium je tedy vlastně Boží poselství o naší spáse, kterou nám přinesl a zasloužil Ježíš Kristus svým životem a výkupnou smrtí na kříži. Toto poselství hlásali apoštolové z Kristova pověření nejprve ústně a později oni sami, nebo jejich spolupracovníci z vnuknutí Ducha svatého zanechali i písemně jako základ víry a pravidlo celého života. Historické knihy Skutky apoštolů napsal Lukáš. Je to pokračování jeho evangelia. Vypráví zde o životě apoštolů. Popisuje činnost apoštolů a život první křesťanské komunity.

Naučné knihy Listy Svatému Pavlovi se připisuje 14 listů. 9 se obrací přímo k různým křesťanským obcím. A 3 pastorální dopisy (2 listy Timotějovi, 1 Titovi a Filemonovi). Dopisy napsané sv. Pavlem jsou starší než evangelia. V uspořádání kánonu NZ následuje po listech sv. Pavla 7 listů “katolických” čili všeobecných (list Jakubův, 2 listy Petrovy, 3 Janovy, list Judův). Znamená to, že nejsou adresovány určitému člověku či křesťanské obci, ale více komunitám a vlastně celé církvi.

Jediná prorocká kniha Zjevení sv. apoštola Jana (Apokalypsa) Jde o poslední knihu NZ. Je přisuzována sv. Janovi. Chce touto knihou podpořit první křesťany ve víře a dodat jim odvahu, aby snášeli pronásledování.

Jak hledat v Bibli Mt 18, 1-5 Název knihy Číslo kapitoly Čísla veršů Nejprve najdeme knihu, v níž se úryvek nachází: Mt je zkratka pro evangelium podle Matouše. Pak najdeme kapitolu číslo 18. V kapitole 18 se díváme po verších 1 až 5 (verše jsou značené malými čísly).

Např. Ex 5,12 odkazuje na knihu Exodus (Druhou Mojžíšovu), pátou kapitolu, dvanáctý verš. Např. Ex 5,12-20 odkazuje na text od dvanáctého až do dvacátého verše páté kapitoly Exodu. Např. Ex 5,12;8,1 středníkem je oddělena osmá kapitola, první verš, té samé knihy. Zkratka srv. znamená srovnej; uvádí se v odkazu na ta místa v Bibli, která nejsou citována doslovně, jen se na ně v textu naráží či se parafrázuje.

Vztah Starého a Nového zákona Cibulka narcisu. Uvnitř je skryto něco, co se objeví později – cibulka je doba před narozením Krista, které je popsána ve Starém zákoně. Cibulka je příslibem květu. Stejně jako v Novém zákoně vidíme naplnění Starého.

Několik výroků významných osob o Bibli V knize “Světová revoluce píše T. G. Masaryk: “Komenského Kšaft zůstal mi na cestě kolem světa, vedle Bible Kralické, denním, národním a politickým mementem.” Prezident Spojených států Theodor Roosevelt: “Doslova, pravím doslova – ne obrazně – nemůžeme si vůbec představit, jaký by byl život, kdyby zásady Bible zmizely ze světa. Ztratili bychom normy, kterými měříme veřejnou i osobní mravnost.” Anglický král Jiří V. prohlásil: “Šíření Písma svatého prospělo ku pozdvižení mravnosti a k duchovnímu ozdravění na této zemi více než cokoliv jiného. Bible je ten nejcennější dar, jaký kdy svět dostal.”

Přírodovědec, fyzik a filozof Pascal: “Lidé, kteří se sice považují za vzdělané, avšak podceňují Bibli a nad jejími pravdami se usmívají, dokazují, že jim chybí schopnost pochopit nejhlubší pravdy jejího obsahu. Pokud sahá naše lidská paměť, nebyla napsána kniha, která by měla tak zušlechťující a povznášející vliv jako Bible. Kdo chce vykonat něco dobrého pro sebe i pro druhé, ten ať se ponoří do této knihy a dovolí, aby ovlivnila nejenom jeho myšlení a ducha, ale jeho samého i jeho bližní." Filosof Imanuel Kant: “Existence Bible, jako lidové knihy, je největším dobrodiním, jakého se kdy lidstvu dostalo. Každý pokus snížit Bibli a její význam, je zločinem proti společnosti i celému lidstvu.” “Jsou dvě velké knihy, které jsou božské: vesmír a Bible.”

Prezident Spojených států Wilson: “Žádné studium není pro dítě a mladého člověka důležitější nad studium Bible a pravd, které ona učí.” “Lituji lidi, kteří nečtou Bibli. Divím se, že se tak sami ochuzují o sílu a potěšení.” Dr. K. Lányi, filozof: “Bible je kniha pro všechny lidi, pro všechny národy. Proč právě tam, kde se jí lidé drží, vidíme největší pokrok? Proč jsou ty národy, kde Bible nebyla pálena a kde její čtení není zakázáno, na vyšším stupni vzdělání, než ty národy, kde Bibli lidem vzali?” Osvícenský filozof J. J. Rousseau píše v knize Émile: “Evangelia měla by být smyšlenkou? Příteli můj, tak se nevymýšlí! Činy Sokratovy, o nichž nikdo nepochybuje, nejsou tak prokázány, jako činy Ježíšovy. Evangelium nese na sobě pečeť pravdy tak veliké, tak překvapující a tak nenapodobitelné, že vynálezce byl by tu větší než hrdina…”