A3V – 3.seminář (návaznost na teoretický seminář č.2) Mgr.Katarína Krahulová

Seminář č.2 Psychologie skupiny Psychologie rodiny co je to skupina druhy skupin psychologie skupiny Psychologie rodiny rodina krize rodiny náhradní rodinná péče

Opakování semináře č.2 Co není komunikace? silnice věta pohled auto Jaký typ komunikace mezi lidmi obecně převládá? verbální neverbální paraverbální instrumentální Co je to dialog? rozhovor mezi dvěmi účastníky rozhovor sam(a) se sebou komunikační pauza komunikační překážka

Mezi kterými osobami bude probíhat horizontální komunikace? učitel – žák spolužáci ředitel – učitel školník – žák Co je základní formou verbální komunikace? slovo časové usazení sociální role rozhovor Jaké komunikační zóny rozlišuje proxemika a jak jsou za sebou? intimní, společenská, sociální, veřejná intimní, osobní, společenská, veřejná osobní, veřejná, populační, civilizační obecná, krajová, státní, kontinentální

Co je to sociální percepce? jak člověk vnímá přírodu jak člověk pozoruje okolí jak člověk vnímán člověka jak lidé komunikují Co nepatří mezi chyby sociální percepce? halo efekt stereotyp projekce vizualizace Jaký je vývoj konfliktu? očekávání, hádka, koflikt neshoda, shoda neshoda, hádka, usmíření očekávání, neshoda, diskuse, otevřený konflikt

Čím je charakteristický interpersonální konflikt? sociální konflikt vnitřní konflikt skupinový konflikt konflikt dvou osob Co nepatří mezi styly zvládání konfliktu? soutěž spolupráce kompromis agresivita a důraz na ,,svém“ Co je to asertivní chování? komunikace odmítající agresivní i pasivní chování komunikace odmítající násilí komunikace odmítající terorismus komunikace bez konfliktů

Skupina = určité seskupení lidí, kteří se řídí stejnými normami (pravidly) stejný cíl (společný) vzájemná propojenost sociálních rolí Malá sociální skupina kritérium – komunikace tváří tvář vzájemně se známe (citové vazby) ideální: 7 – 15 osob silný sociální činitel sociální skupiny: rodina, školní třída, zájmové útvary, parta (na pivo), pracovní skupiny Velká sociální skupina větší počet lidí (nad 30) neprobíhá tam přímá komunikace ne všichni se osobně znají citové vazby nejsou mezi všemi (mezi jednotlivci ano) sociální skupiny: žáci, zaměstnanci, obyvatelé vesnice, politické strany, věřící, sekty

Druhy skupin podle priority Primární přispívá k prvním typicky lidským projevům základ sociálních rolí, seznamují se s rolí, která vyplývá ze získaného sociálního statusu rodina Sekundární učíme se specifickým projevům v různých sociálních situacích nadstavba po zvládnutí požadavků v primární skupině doplňují se požadavky vyplývající ze sociálních požadavků podle norem Formální normy pro fungování skupiny jsou předem stanoveny když chci být částí skupiny musím je dodržovat předem stanovené tresty při nedodržení pravidel z hlediska společenských zájmů vztahy – ze začátku neexistují Neformální odlišné od formální – členové si normy vytvářejí sami nově příchozí → může dojít ke změně pravidel přispívají k uspokojení potřeb a zájmů členství – existují silné trvalé vztahy mezi členy skupina vzniká spontánně – kapely, dramatický kroužek

ZÁKLADNÍ ZNAKY SOC. SKUPINY 1. interakce 2. existence společných cílů 3. vědomí soudržnosti a vzájemné závislosti 4. určitá organizovanost - každá své místo 5. společné hodnoty 6. skupinová disciplína 7. časté soc.kontakty 8. relativní soběstačnost 9. lidé jsou si vědomí svého členství

Role ve skupině Mentální (symbol - hlava) Akční (symbol - ruce) Specialista Inovátor, Iniciátor (Plant) Analytik, specialista (Evaluator) Akční (symbol - ruce) Formovač, Krtik (Shaper) Realizátor (Implementer) Dotahovač (Finisher) Sociální (symbol - srdce) Koordinátor Harmonizátor (team worker) Hledač zdrojů (Resource investigator) Bavič

Rodina Rodina (podle sociologické definice) představuje skupinu osob přímo spjatých pokrevními svazky, manželstvím nebo adopcí, jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí. Ačkoliv právní řád České republiky neobsahuje explicitně vyjádřenou definici rodiny, za rodinu pokládá především rodinu založenou manželstvím. Rodinu lze však zároveň i chápat jako malou skupinu osob, které jsou navzájem spojeny nejen manželskými a příbuzenskými, ale i jinými obdobnými vztahy a zvláště společným způsobem života. Další definice popisují rodinu prostřednictvím jejích funkcí.

Funkce rodiny funkce reprodukční sociálně ekonomické kulturně výchovné sociálně psychologické emocionální

Dva modely rodiny podle J. Hajnala Pro severozápadní model, kam tedy patřily i Čechy a větší část Moravy, byly typické tyto znaky: malý počet členů rodiny (v průměru 4 – 5 osob) nižší míra pokrevního příbuzenství v rodině relativně vysoký věk vstupu do manželství (25-26 let) 10% - 25% celoživotně neprovdaných žen a neženatých mužů. protože k uzavření sňatku museli mít potenciální snoubenci půdu, na které by se mohli usadit a která by jim zajistila obživu dědické právo: majetek dědil prvorozený syn, ale musel vyplatit matku a sourozence (kteří museli odejít z domu) a to tak, že se stanovila se odhadní cena celého majetku a buď jim nový vlastník dal jednorázovou sumu (to ale znamenalo prodat statek), ale mnohem častěji jim musel vyplácet závdavky, tj. na sv. Havla a sv. Jiří jim vyplácel vejrunky Jihovýchodní model byl naopak charakteristický těmito znaky: mnohočlenné rodiny vysoká sňatečnost sňatkový věk 20 - 21 let dědické právo: přesně se neví, kdo co dědil, ale sourozenci (jen sestry se vyvdávaly jinam) zůstávali na statku, fungovala tedy velkorodina; výlučnost patrilineárního principu tvoření rodiny Hajnalova teorie dvojího modelu byla mezi odbornou veřejností vesměs přijata, nově ale byl model regionálně zjemněn a ukazuje se, že ne všechny znaky byly tak přísně dodržovány jak na jihovýchodě, tak na severozápadě Evropy.

Krize rodiny Je rodina ve 21.století v krizi? méně dětí málo peněz partnerství versus manželství feminismus rovné příležitosti konzumní a anonymní společnost Myslíte, že je rodina k krizi?

Náhradní rodinná péče Náhradní rodinná péče se v ČR uskutečňuje ve třech právních režimech: adopcí (tj. osvojením), pěstounskou péčí nebo poručnická péče

Adopce Jednotlivci nebo manželé si mohou osvojit nezletilé dítě, které je právně volné (tzn. že rodiče dají s osvojením dítěte souhlas, případně jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo byl soudem určen nezájem rodičů o dítě). Osvojitelé mají stejná práva a povinnosti vůči dítěti jako rodiče, stávají se tak zákonnými zástupci dítěte a mají rodičovskou zodpovědnost k osvojenci. Osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Osvojené dítě získává příjmení osvojitelů. O osvojení rozhoduje soud na návrh osob, které si chtějí dítě osvojit. Osvojitelé musí mít s osvojencem přiměřený věkový rozdíl a musí splňovat kritéria jako například řádný život, dobrý zdravotní stav, bezúhonnost, finanční zajištění apod. K osvojení může dojít jen když to bude ku prospěchu dítěte. Osvojení je buď nezrušitelné, nebo je zrušitelné (prosté), které může soud zrušit na žádost osvojence nebo osvojitele. Před rozhodnutím soudu musí budoucí osvojitelé vychovávat dítě nejméně 3 měsíce na své náklady.

Pěstounská péče V pěstounské péči nemá dítě práva biologického potomka. Právní vztah mezi dítětem a pěstounem končí dosažením zletilosti dítěte. Biologičtí rodiče neztrácí rodičovskou povinnost, do péče pěstounů svěřuje soud v přítomnosti biologických rodičů, kteří tak ví, kde jejich dítě vyrůstá. Pokud biologickým rodičům situace dovolí a budou schopni se o dítě postarat, budou ho chtít zpět, dají žádost soudu a ten jejich požadavek zváží. Ročně bývá v ČR do pěstounské a poručenské péče svěřováno cca 700 dětí, z toho zhruba polovinu představují děti přecházející přímo od rodičů do péče příbuzných. Kolem 350 dětí bývá do pěstounské péče umisťováno z péče ústavní.