Základní pojmy, principy a zákony Mikroekonomie bakalářský kurz - VŠFS Jiří Mihola, jiri.mihola@quick.cz , 2013 www.median-os.cz www.typologie.cz Téma 1 Základní pojmy, principy a zákony

Obsah. Vzácnost a užitečnost. Princip nákladů obětované příležitosti a hranice produkčních možností Princip utopených nákladů Efektivnost Paretovské optimum (Pareto-optimality) Konkurence a inovace Mezní (přírůstkové) veličiny Zákon klesajících mezních výnosů a zákon klesajícího mezního užitku

Vymezení mikroekonomie Mikroekonomie je věda, která se zabývá hledáním a výběrem optimálních variant výroby a spotřeby vzácných a užitečných statků. Je to věda, která studuje, jak lidé využívají vzácné zdroje k uspokojování svých potřeb, přičemž tyto potřeby uspokojují pomocí produkce statků. Zabývá se též rozdělováním těchto statků mezi členy společnosti.

Historie vzniku mikroekonomie Mnohé mikroekonomické pojmy vznikly spolu se vznikem ekonomie jako vědy. Adam Smith (*1723 -U1790); David Ricardo (*1772 -U1823) Nejvíce čerpá současná mikroekonomie z neoklasické ekonomie. Rakouská subjektivně psychologická škola C.Menger (*1840 -U1921); E. von Böhm Bawerk (*1851 -U1914) Cambridgeská škola Alfréd Marshall (*1842 -U1924); Artur C. Pigou (*1877 -U1959); D. H. Robertson (*1890 -U1963); J. M. Keynes a J. Robinsonová Lausánská škola L.M.E. Walras (*1834 -U1910) Vilfrédo Pareto (*1848 -U1893)

Neoklasická ekonomie je směr výzkumu a výuky dominující v současnosti v nauce o národním hospodářství. Odlišení od klasické ekonomie spočívá v zavedení marginální (mezní) analýzy v 70. letech 19. st. Stejně jako klasická ekonomie spočívá i neoklasická ekonomie na liberalistickém základním konceptu.

Neoklasická ekonomie Důležitým metodickým principem je objasnění všech jevů individuálními rozhodovacími akty (metodologický individualismus).

Neoklasická ekonomie Vypovídací schopnost neoklasické ekonomie je omezena zejména velmi restriktivními předpoklady, jako je dokonalá konkurence, dokonalé informace, flexibilní ceny, racionalita, etika … Neklasická ekonomie intenzivně využívá matematické prostředky. Počáteční neoklasické učení je převážně mikroekonomickou teorií.

Neoklasická ekonomie Jde zejména o teorii dílčí rovnováhy a teorii spotřebitele (A. Marshall, W. S. Jevons, C. Menger), teorii celkové rovnováhy (teorie rovnováhy, L. Walras) a teorii rozdělování (J. B. Clark). Součástí je také teorie blahobytu. Z makroekonomie je významnou cambridgeská verze kvantitativní teorie (dále též I. Fisher), teorie růstu (R. Solow) a verze kvantitativní teorie D. Patinkina.

Neoklasická ekonomie Od konce 60. let nastoupila další etapa neoklasické ekonomie v podobě nové konzervativní ekonomie, jejíž hlavní součástí je monetarismus, nová klasická makroekonomie (založená na hypotéze racionálních očekávání), ekonomie strany nabídky, teorie reálného hospodářského cyklu (makroekonomie, mikroekonomie, teorie konjunktury).

Racionalita chování Mikroekonomie se zabývá chováním racionálního člověka, tedy člověka, který volí statky, jež mu z jeho subjektivního pohledu přinášejí největší užitek

Racionální chování vynechat dojmový postup, zapojit pokud možno kalkulativní, exaktní, rozhodování podložené měřením a výpočty, neplýtvat energií, preferovat efektivní postupy a zbytečně nemeandrovat.

Racionální ekonomické chování více peněz je lepší než méně peněz, peníze dřív jsou lepší než peníze později, menší riziko je lepší než větší riziko,

Racionální ekonomické chování Výnos Riziko

Racionální ekonomické chování Výnos Riziko

Racionální ekonomické chování Výnos Riziko

Racionální ekonomické chování Výnos Riziko

Racionální ekonomické chování Výnos Riziko

Vzácnost a užitečnost Statky jsou užitečné, protože uspokojují naše potřeby. Množství naprosté většiny zdrojů k produkci statků je omezené, takže zdroje jsou vzácné. Logicky jsou potom vzácné i vyprodukované statky.

Vzácnost a užitečnost Konkrétními příklady vzácných zdrojů jsou: Půda: množství půdy na Zemi je omezené. Práce: množství osob, které jsou schopné pracovat, je omezené. Kapitálové statky, čili statky sloužící k produkci dalších statků.

Klíčové otázky mikroekonomie jsou: Co se bude produkovat? Které statky budou produkovány a v jakém množství? Jakým způsobem budou tyto statky produkovány a kdo je bude produkovat? Kdo bude vyprodukované statky spotřebovávat?

Princip nákladů obětované příležitosti a hranice produkčních možností V reálném životě lidé vždy narážejí na alternativy a musí se rozhodovat čemu dají přednost. Co budou spotřebovávat? Co budou vyrábět? Čím budou? Produkce jednoho statku znamená, že zdroje použité pro jeho výrobu již nelze použít pro produkci něčeho jiného, pročež jiný statek již nebude vyroben.

Princip nákladů obětované příležitosti Pokud používáme k produkci určitou metodu, tak zdroje využité při dané metodě nemohou být využity jinak. Pokud osoba A spotřebuje daný statek (za předpokladu, že je rivalitní), nemůže tento statek spotřebovat již někdo jiný. Ve všech těchto případech něco obětujeme, o něco přicházíme.

Princip nákladů obětované příležitosti Pokud produkujeme statek X, lze vyjádřit oběť/ztrátu čili náklad v podobě užitku/příjmu z jiného, nevyprodukovaného statku. Pokud používáme zdroje jistým způsobem, lze vyjádřit oběť/ztrátu čili náklad v podobě toho, o co přicházíme, kdybychom je využili jinak. Pokud daný statek spotřebuje osoba A, je obětí/ztrátou čili nákladem užitek jiné osoby.

Princip nákladů obětované příležitosti Při optimální ekonomické volbě, musí racionální člověk vždy spočítat nejen budoucí náklady, související s jeho volbou, ale i výdaje z nevyužité možnosti. Tuto skutečnost vyjadřuje princip nákladů obětované příležitosti. (anglicky opportunity cost).

Princip nákladů obětované příležitosti Užitek/cena z toho, co získáváme, musí být větší než užitek/cena z toho nejlepšího, čeho se vzdáme. Náklady obětované příležitosti jsou obecně rovny užitku z nejlepší alternativy, kterou nemůžeme realizovat, protože jsme se rozhodli pro alternativu, kterou realizujeme.

Princip nákladů obětované příležitosti Ztráta vzhledem k optimu Ztráta oběť Užitek z optimální varianty

Princip nákladů obětované příležitosti Pokud realizujeme optimální variantu jsou náklady obětované příležitosti

Princip nákladů obětované příležitosti Explicitní náklady jsou náklady, které vynakládáme ve prospěch jiných subjektů. Jsou vidět. Implicitní náklady, je jiný název pro náklady obětované příležitosti, a to právě proto, že vidět nejsou.

Hranice produkčních možností PPF je maximální možná kombinace všech statků, které v daném systému (firmě, území, ČR…) lze se všemi zdroji, jež máme aktuálně k dispozici, vyprodukovat. Pokud jsme na hranici produkčních možností, tak rozhodnutím zvýšit produkci nějakého statku přicházíme o užitek ze snížení produkce jiného statku.

Hranice produkčních možností PPF

Hranice produkčních možností PPF

Hranice produkčních možností PPF Hranice produkčních možností není neměnná. Z historie víme, že v minulosti byli např. lidé schopni produkovat mnohem méně statků než dnes. Pokud se zvyšuje množství všech statků, které můžeme s danými zdroji vyprodukovat, tj. pokud můžeme zvýšit produkci tak, aniž bychom museli snížit produkci některého statku, posouvá se i hranice produkčních možností. Grafické vyjádření: při zvýšení se posouvá vpravo nahoru, tj. severovýchodně. při snížení produkci všech statků se posouvá vlevo dolů, tj. jihozápadně.

Hranice produkčních možností PPF

Hranice produkčních možností PPF

Hranice produkčních možností PPF

Hranice produkčních možností PPF

Hranice produkčních možností PPF

Hranice produkčních možností PPF Hranice produkčních možností vyjadřuje maximální množství statků, které může daný systém vyprodukovat. Nacházíme-li se na PPF, tak nelze zvýšit produkci jednoho statku jinak než za cenu snížení produkce druhého statku.

Princip utopených nákladů jsou to náklady vynaložené v minulosti nebo náklady, které jsou vynaloženy v přítomnosti, či v budoucnosti budou v každém případě vynaloženy, tj. nelze se těmto nákladům vyhnout. Utopené náklady nesmíme zahrnout do svého rozhodování.

Efektivnost Chceme-li vyprodukovat nějaký výstup, musíme k tomu použít nějaké vstupy. Většina výstupů má podobu statků, tedy zboží a služeb, které uspokojují naše potřeby. V některých případech může být výstupem přímo dané uspokojení – např. když si čteme knihu, tak je výstupem uspokojení (užitek) z této četby. Výstupem mohou být také výrobní prostředky, které budou složit k výrobě jiných statků.

Přeměna vstupů na výstupy se děje v nějaké černé schránce. Efektivnost Přeměna vstupů na výstupy se děje v nějaké černé schránce. Vstupy jsou obvykle označovány jako výrobní faktory. Ke standardním výrobním faktorům patří půda, práce a kapitálové statky. Změna množství těchto faktorů při nezměněné kvalitě představuje extenzivní faktor. Za vstupy mohou být považovány také intenzivní faktory jako jsou znalosti, schopností, dovednosti, zlepšení organizace, managementu apod.

Veličina vyjadřující množství výstupů z jednoho vstupu je efektivnost. Efektivnost můžeme vyjádřit jako poměr mezi celkovým výstupem a celkovým vstupem. Takové vyjádření je velmi názorné pokud dokážeme všechny vstupy agregovat do jediného celkového vstupu tzv. souhrnný input vstupních faktorů SIF.

Jejich podíl je efektivnost. Vstupy a výstupy je potřeba nějak ocenit. Nejjednodušším způsobem je přiřadit vstupu či výstupu cenu, za kterou jej lze prodat či koupit. Ocenit lze i nehmotné vstupy a výstupy. Při peněžním ocenění mají vstupy podobu nákladů, výstupy podobu výnosů, respektive příjmů. Při peněžním ocenění je potom rozdíl mezi výnosy a náklady ziskem či ztrátou. Jejich podíl je efektivnost.

Efektivnost Pro podnikatele je výstupem celkový příjem TR (tržba) a vstupem jsou celkové náklady TC. Rozdíl obou veličin je zisk EP, pro který podniká EP = TR - TC Podíl obou veličin je efektivnost Ef = TR / TC TC FC TR VC

Efektivnost Tyto vztahy umožňují znázornit všechny čtyři veličiny TR; TC; Ef; EP v jediném diagramu: TR/TC EP

Efektivnost TR TR/TC Tyto vztahy umožňují znázornit všechny čtyři veličiny TR; TC; Ef; EP v jediném diagramu:

Změnila se efektivnost? Př. 14/1.kap. Ef0 = TR0/TC0 EP0 = TR0-TC0 Efe = 2.TR0/2.TC0= Ef0 EPe = 2.TR0-2.TC0= 2.EP0 Efektivnost vzroste na dvojnásobek Efi = 2.TR0/TC0=2.Ef0 EPi = 2.TR0-TC0= 2.EP0+TC0 EPi = EPe+TC0

Změnila se efektivnost? Př. 14/1.kap. TR TR=8 TC=2 EP=6 TR=8 TC=4 EP=4 TR=4 TC=2 EP=2

Paretovské optimum (Pareto-optimality) Ekonomický systém je ve stavu paretovského optima tehdy a právě tehdy, pokud nelze zvýšit užitek kohokoli, aniž by se snížil užitek kohokoli jiného. Paretovské zlepšení je potom takové zlepšení, kdy si alespoň někteří účastníci polepší – zvýší svůj užitek, aniž by se jiným účastníkům užitek snížil. Může dokonce nastat situace, že si všichni účastníci užitek zvýší a nikdo nesníží.

Reálné ekonomické situace nejsou zpravidla paretooptimální. Paretovské optimum Reálné ekonomické situace nejsou zpravidla paretooptimální. Předpokládejme, že osoba A začne produkovat a nabízet nový výrobek, který začne být vysoce poptáván, a v důsledku tohoto objevu, a jím vyvolané poptávky, poklesne poptávka po výrobcích osoby B.

Konkurence je určitým druhem soutěže. Konkurence a inovace Konkurence je určitým druhem soutěže. Vyhrává v ní právě ten, kdo je schopen statky, které poptáváme, nabídnout v co nejvyšší kvalitě, za co nejnižší cenu. Konkrétním příkladem toho, kdy je každý z nás vystaven konkurenci, je např. profesní trh, tedy trh, na kterém nabízíme své služby, tj. hledáme zaměstnání.

Konkurence a inovace Pokud jsou někde vytvářeny velké zisky, vstoupí do tohoto odvětví, je-li to možné, další výrobci. Konkurence se zde vyostří, neboť poptávka spotřebitelů se rozprostře mezi více producentů, takže na každého producenta připadne menší podíl celkové produkce, a zisky se „vypaří“.

Inovace jsou základním způsobem zvyšování efektivnosti. Konkurence a inovace Inovace je záměna starého (dosavadního) za nové, lepší. Inovace se může týkat výrobku, technologie, nových vstupů, organizace, marketingu, řízení, vzdělávání apod. Inovace mohou být také různě intenzivní. Inovace buď šetří náklady, nebo zvyšuje užitek nebo má kombinované důsledky. Inovace jsou základním způsobem zvyšování efektivnosti.

Konkurence a inovace Inovace je pro podnikatele zásadním zdrojem růstu konkurenceschopnosti, potřebného růstu efektivnosti a tím i jeho zisku. Významné inovace mohou vést až k monopolnímu postavení podnikatele, které může být jen dočasné, až do vstupu kopírujících podnikatelů či nových inovací. Realizace inovací přináší určité riziko, neboť realizace dosud nevyzkoušených postupu se nemusí vždy zdařit. Inovace mohou být různě intenzivní.

Mezní (přírůstkové) veličiny Při zkoumání ekonomické reality hrají důležitou roli veličiny, které popisují změny, tj. přírůstky, tempo změny nebo indexy stavových či tokových veličin. Mezními přírůstkovými veličinami se nazývají ty přírůstky, které vyjadřují o kolik se změní daná veličina, pokud se změní (vzroste) vstup na, kterém veličina tato veličina závisí o jednotku nebo určitý počet jednotek.

Mezní (přírůstkové) veličiny Mezní užitek: o kolik se zvětší celkový užitek, pokud zvýšíme spotřebu statku o další jednotku (případně určitý počet jednotek). Mezní náklady: o kolik se zvětší celkové náklady, pokud zvýšíme produkci o další jednotku (případně určitý počet jednotek). Mezní příjmy: o kolik se zvětší celkové příjmy, pokud zvýšíme produkci o další jednotku (případně určitý počet jednotek).

Mezní (přírůstkové) veličiny Pokud je přírůstek příjmů/užitku (mezní příjmy nebo mezní užitek) vyšší jak přírůstek nákladů (mezní náklady), vyplatí se danou variantu realizovat. MR (MU) ≥ MC Tedy zvyšujme např. počet vyráběných kusů, dokud z toho ještě bude zisk.

Zákon klesajících mezních výnosů a zákon klesajícího mezního užitku Zákon klesajících mezních výnosů říká, že pokud zvětšujeme množství jednoho vstupu, dříve nebo později začne přírůstek výstupu klesat. Tento zákon platí, i pokud zvyšujeme všechny jednotky vstupu. V takovém případě hovoříme o klesajících výnosech z rozsahu.

Zákon klesajících mezních výnosů

Zákon klesajících mezních výnosů

Zákon klesajících mezních výnosů a zákon klesajícího mezního užitku Zákon klesajícího mezního užitku říká, že pokud v odpovídajícím časovém intervalu zvětšujeme spotřebu určitého statku, tak dříve nebo později mezní užitek z další jednotky statku začne klesat.

Produkční funkce

Produkční funkce

Produkční funkce

Zákon klesajícího mezního užitku

Zákon klesajícího mezního užitku

Zákon klesajících mezních výnosů

Zákon klesajících mezních výnosů

Zákon klesajících mezních výnosů

Farmářský alokační příklad

Farmářský alokační příklad Disponibilní množství vody E = E0 = 30 hl

Farmářský alokační příklad

Farmářský alokační příklad 10 hl 12,5 q 35 hl 30 q 3 3 3 1 5 5 5 5 5 5 1,4.6=8,4 q 1,7 1,7 1,7 1,7 1,7 1,7

Farmářský alokační příklad

Farmářská alokace

Farmářská alokace 50 40 30 20 10

Farmářská alokace

Úrody … A+B; A; B A A A B B B A A B A B B

Výsledné rozdělení vody a úrod.

Farmářský alokační příklad

Farmářský alokační příklad

Děkuji za pozornost. Jiří Mihola jiri.mihola@quick.cz www.median-os.cz Teoretický seminář VŠFS Jiří Mihola jiri.mihola@quick.cz www.median-os.cz Děkuji za pozornost.