Vnitřní trh EU – právní rámec Prezentace 2015

Pojem vnitřního trhu definován SFEU: „Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními této smlouvy“

Předpoklady vytvoření vnitřního trhu Mezi národními trhy jako součástmi vnitřního trhu je nutno odstranit bariéry a překážky, charakteru technického (rozdílné normy z důvodů ochrany zdraví, bezpečnosti, ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitele), fyzického (např. hraniční závory) nebo daňového (např. různé sazebníky daně z přidané hodnoty či spotřební daně pro domácí a dovážené zboží). Za účelem znemožnění , aby byly omezovány základní svobody trhu, je třeba slaďovat, (harmonizovat) právní řády členských států

Metody a prostředky k vytvoření vnitřního trhu harmonizace (sbližování) právních systémů členských států; unifikace (sjednocování) jednotným právem EU; vzájemné uznávání národních předpisů  Formální prostředky: primární právo EU (zakládající smlouvy a smlouvy pozměňující); Sekundární právo - nařízení; směrnice, rozhodnutí „soft law“ vydávané Komisí (pokyny, sdělení…) judikatura ESD.

VOLNÝ POHYB ZBOŽÍ rozsah a úprava

Definice zboží Výrobky, které mají hodnotu vyjádřitelnou v penězích a které jsou právně způsobilé být předmětem obchodních transakcí (Případ 7/68 Komise vs. Itálie). Za zboží se tak mj. považují: zemědělské výrobky umělecké předměty předměty duševního vlastnictví (zvukové nahrávky na discích a kazetách, PC programy) výrobky dodávané spolu se službou (voda, energie i elektřina) suroviny odpadky (kladná peněžní hodnota tedy není definičním znakem zboží)

Cla a celní unie (čl. 27 SFEU ) „Společenství je založeno na celní unii, která pokrývá veškerý obchod zbožím a která zahrnuje jak zákaz vývozních a dovozních cel a všech poplatků s rovnocenným účinkem mezi členskými státy, tak i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu ke třetím zemím." Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku

SPOLEČNÝ CELNÍ SAZEBNÍK je jedno, kde zboží vstupuje do EU (nemožnost zvýhodnit importy oproti jiným zemím) změny cestou společného rozhodování propojeno se společnou vnější obchodní politikou systém TARIC: každé zboží importované do EU má svou kategorizaci a k ní připadá dané clo záleží na zemi původu K nahlédnutí: http://ec.europa.eu/taxation_customs/dds2/taric/taric_consultation.jsp?Lang=cs&redirectionDate=20110313

Dávky rovnocenné clům-článek 30 eliminace dávek rovnocenných clům – další krok po zrušení cel Judikáty ESD - široké pojetí toho, co je dávka s rovnocenným účinkem případ 24/68 Komise v. Itálie každá peněžitá dávka, byť jakkoliv malá a s jakéhokoliv určením účelu a způsobu použití, která je uložena jednostranně na domácí či zahraniční zboží z důvodu překročení hranic státu … i když není svým účinkem diskriminační nebo ochranářská

Dávky rovnocenné clům – článek 30 Výjimky – poplatky ukládané v souladu s evropským právem včetně veterinárních a jiných kontrol na základě směrnic, adekvátní dávky za skutečně poskytnutou službu při vývozu či dovozu (např. objednané samotným dovozcem) případ 18/87 Komise vs Německo Německo zavedlo poplatky ukládané při dovozu živých zvířat. Sloužily k provedení inspekce na hranicích, vyplývající ze směrnice 81/389. ESD uznal poplatek za oprávněný Poplatek za inspekci nesmí přesáhnout skutečné náklady vzniklé; tj musí být proporcionání

Fyzické překážky volnému pohybu zboží Kromě daňových překážek existují další opatření, která diskriminují dovoz a vývoz. Tato jdou známá jako kvantitativní omezení. Článek 34 SFEU stanoví: "množstevní omezení dovozu a všechna opatření s rovnocenným účinkem jsou mezi členskými státy zakázána." Článek 35 SFEU stanoví totéž ve vztahu k vývozům

KVANTITATIVNÍ OMEZENÍ A OPATŘENÍ S ROVNOCENNÝM ÚČINKEM zakázány jako nástroje obchodního protekcionismu zjevná kvantitativní omezení odstraněna již do roku 1968 Jiná byla situace u opatření s rovnocenným účinkem kvantitativním omezením (tzv. ORUKO) 70. léta - často používaný prostředek ochrany domácího trhu (není vždy snadné určit, zda se opravdu jedná o omezení dle čl. 28 nebo 29 SES)

KVANTITATIVNÍ OMEZENÍ A OPATŘENÍ S ROVNOCENNÝM ÚČINKEM judikatura ESD výrazně přispěla k pojmenování nejvýraznějších forem. Základ položil judikát ESD 8/74 Procureur du Roi v. Dassonville – definice opatření s rovnocenným účinkem : všechny obchodněprávní předpisy, přijaté členskými státy, které přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně brání obchodu mezi členskými státy.

VÝJIMKY ZE ZÁKAZU KVANTITATIVNÍCH OMEZENÍ (ČL. 30 SFEU) Ustanovení SFEU nevylučují zákazy nebo omezení dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží, odůvodněné veřejnou mravností veřejným pořádkem veřejnou bezpečností ochranou zdraví a života lidí a zvířat ochranou rostlin, ochranou národního kulturního pokladu, jenž má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví. Tyto zákazy nebo omezení však nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy

Důvod ochrany zdraví a života nutnost prokázat skutečné zdravotní riziko UHT mléko: ESD: systémy kontroly v členských. st. jsou dostatečné Komise vs. VB (dovoz drůbežího masa) VB - zákaz dovozu drůbeže s ohledem na nedostatečnou kontrolu před chorobami ve Francii… Sandoz BV Zákaz dovozu müsli tyčinek pro nadměrný obsah aditiv – oprávněný s ohledem na absenci harmonizace a za předpokladu, že je dovoz povolován, obsahují-li rozumné množství aditiv odpovídající potřebám výživy Komise vs Německo (z. o čistotě piva) zakázány všechny přísady, nejen takové, které německému konzumentovi mohly vadit neúměrnost chráněnému zájmu a neproporcionální

Princip vzájemného uznávání (Cassis de Dijon, 1978) ESD „Pokud je, výrobek vyprodukován a uveden na trh v jednom členském státě v souladu s jeho právními předpisy, není důvod, proč by tento výrobek nemohl být uveden na trh i v jakémkoliv jiném členském státě.“

Harmonizace nepřímého zdanění Od 1. 1. 1993 vytvoření vnitřního trhu: Směrnice Rady ze dne 16. prosince 1991 doplňuje společný systém daně z přidané hodnoty a mění směrnice 77/388/ EHS s ohledem na odstranění daňových hranic (91/680/ EHS) Od 1. ledna 2008 - společný systém DPH Směrnice Rady č. 2006/112 vztahuje se na výrobu a distribuci zboží a služeb v rámci EU a dovozy do EU umožňuje odečet DPH prostřednictvím systému částečných plateb stanovuje standardní sazbu DPH ve výši nejméně 15 % zdanitelné částky (platnost do 31. prosince 2010) a umožňuje aplikovat také jednu nebo dvě snížené sazby DPH ve výši nejméně 5 %.

2. Volný pohyb osob rozsah a pravidla

VOLNÝ POHYB OSOB A SLUŽEB volný pohyb fyzických i právnických osob úpraven ve třech souborech ustanovení SFEU , jimiž jsou volný pohyb pracovníků svoboda usazování („osoby samostatně výdělečně činné“ + společnosti a družstva) svoboda poskytování služeb

Volný pohyb osob Volný pohyb pracovníků čl. 39 SFEU - volný pohyb pracovníků svoboda poskytnuta těm , kdo se účastní hospodářského života pracovníkům (volný pohyb pracovníků) samostatně výdělečným osobám (svoboda podnikání) těm, kdo poskytují služby (svoboda služeb).

VOLNÝ POHYB PRACOVNÍKŮ (ČL. 39 SFEU) Bude zajištěn volný pohyb pracovníků ve Společenství. Volný pohyb zahrnuje, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky, odstranění jakékoli diskriminace pracovníků v členských státech na základě státní příslušnosti

Definice pracovníka rozhodnutí ESD 66/85Lawrie-Blum „Základní charakteristikou pracovníka je, že po určitou dobu poskytuje služby pro jinou osobu, pod jejím vedením a za úplatu" rozhodnutí ESD 53/81 Levin; C-357/89 Rawlin ,,Pojem pracovníka je třeba vymezit [nezávisle] na úrovni komunitárního práva ... Pracovníkem je ten, kdo vykonává skutečnou a opravdovou činnost, přičemž se nepřihlíží k činnostem, které mají tak malý rozsah, že je třeba je považovat za plně podřadné nebo nepodstatné."

VOLNÝ POHYB PRACOVNÍKŮ (ČL. 39 SFEU) „[volný pohyb pracovníků] ... zahrnuje právo: ucházet se o skutečně nabízená pracovní místa; pohybovat se za tím účelem volně na území členských států; pobývat v některém z členských států za účelem výkonu zaměstnání v souladu s právními a správními předpisy, jež upravují zaměstnávání vlastních příslušníků tohoto státu; zůstat na území členského státu po skončení zaměstnání za podmínek, které budou předmětem prováděcích předpisů vypracovaných Komisí."

Rovné zacházení (princip nediskriminace) (čl. 141 SFEU) 1. Každý členský stát zajistí uplatnění zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci. 2. Odměnou ve smyslu tohoto článku se rozumí obvyklá základní či minimální mzda nebo plat a veškeré ostatní dávky, jež zaměstnavatel přímo nebo nepřímo, v hotovosti nebo v naturáliích vyplácí zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním. ... 3. …

Sekundární předpisy Nařízení 1612/68 Směrnice 68/360 EHS právo hledat si práci po celém území ES zakazuje jakoukoliv diskriminaci na základě státní příslušnosti stejná odborová a sociální práva mohlou doprovázet i rodinní příslušníci (i tehdy, jestliže nebyli příslušníky některého z členských států ES) Směrnice 68/360 EHS odstraňovala překážky při výkonu práva volného pohybu zjednodušovala formality přechodu hranic státy mohly zakázat vstup na své území pouze z důvodů veřejného pořádku veřejné bezpečnosti ochrany zdraví

OSOBY NEVÝDĚLEČNĚ ČINNÉ 1990- tři směrnice pro studenty (nahrazena novou v roce 1993) důchodce osoby, žijící z nezávislých příjmů (např. kapitálu). Většina právních aktů byla nahrazena směrnicí 2004/38 o právu občanů EU a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států

Svoboda usazování Dle čl. 43 SFEU „V rámci níže uvedených ustanovení budou omezení svobody usazování pro příslušníky jednoho členského státu na území státu druhého zakázána. Stejně tak budou zakázána omezení při zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností příslušníky jednoho členského státu na území státu druhého.“

Právo na usazení Definice provozovny – obsažena v judikatuře umožňuje účast na hospodářském životě jiného členského státu než státu původu na stálé a kontinuální bázi fyzické osoby primární právo usazování zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností

Právo na usazení Společnosti sekundární právo usazování pro společnosti, které jsou založeny podle práva některého členského státu SFEU neumožňovalo, aby společnost, založená v jednom členském státě přemístila své sídlo a zachovala si právní subjektivitu v jiném členském státě

Právo na usazení Zakázaná diskriminace – právo na usazování obecný zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti má stejné důsledky jako zákaz diskriminace migrujících pracovníků zakázáno je určování sídla společnosti podle kritériích znevýhodňujících společnosti, které mají své sídlo v jiných členských státech

Svoboda usazování (čl. 43 SFEU) Materiální znak: • provozování soustavné samostatně výdělečné činnosti Formální znak: • sídlo (primární usazení právnické osoby) • místo podnikání (fyzická osoba) • organizační složka (sekundární usazení)

Rovné zacházení se společnostmi Čl. 48 SFEU „Se společnostmi založenými podle práva některého členského státu, jež mají své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti ve Společenství, se pro účely této kapitoly zachází stejně jako s fyzickými osobami, které jsou příslušníky členských států. Společnostmi se rozumějí společnosti založené podle občanského nebo obchodního práva včetně družstev, stejně tak i jiné právnické osoby veřejného nebo soukromého práva s výjimkou neziskových organizací."

VÝJIMKY ZE ZÁKAZU PŘEKÁŽEK SVOBODY USAZOVÁNÍ Článek 45 SFEU Ustanovení této kapitoly se v členských státech nevztahují na činnosti, které jsou v příslušném členském státě spjaty, i když jen příležitostně, s výkonem veřejné moci. Článek 46 SFEU Ustanovení této kapitoly a opatření přijatá na jejich základě nevylučují užití těch ustanovení právních a správních předpisů, které stanoví zvláštní režim pro cizí příslušníky z důvodu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a ochrany zdraví.

Uznávání odborné kvalifikace Právní základ - SFEU (čl. 47 SFEU )  1. přechodné směrnice - uznávání na základě stanovené doby odborné praxe dnes směrnice EP a Rady EU 1999/42/EC ze dne 7. července 1999, kterou se zakládá mechanismus pro uznávání kvalifikací v oblasti profesních aktivit) 2. sektorové směrnice - uznávání pro jednotlivá povolání na základě harmonizovaných studijních požadavků (lékař, zubní lékař, zdravotní sestra, porodní asistentka, veterinář, architekt) – tzv. regulované profese 3. obecné směrnice - porovnávání odborné kvalifikace uchazeče s odbornou kvalifikací vyžadovanou podle práva hostitelského státu (směrnice 89/48/EEC, směrnice 92/51/EEC)

Uznávání odborné kvalifikace a judikatura (judikát ESD C-340/89 Vlassopoulou) „ v případech kdy státní příslušník jiného členského státu žádá o přístup k určité profesi v cílovém členském státě, musí tento stát vzít v úvahu jeho doklady o kvalifikaci, které ho opravňují k výkonu stejné profese v členském státě původu, a porovnat znalosti … s odbornou kvalifikací potřebnou podle národních pravidel Pokud se znalosti a dovednosti kryjí …. jen částečně, může cílový členský stát po této osobě požadovat jejich prokázání……“

Směrnice 2005/36/ES Nahrazuje směrnice obecného systému i oborové směrnice. Základní pravidlo – občan EU, který získal pro výkon určité činnosti odbornou kvalifikaci v jednom členském státě, může tuto činnost vykonávat i v ostatních členských zemích. Příslušné orgány daného členského státu posoudí a uznají (neuznají) – ověří (neověří) jeho kvalifikaci. Procedura uznávání kvalifikace zůstává nadále u svobody usazování a volného pohybu pracovníků. Směrnice implementována zákonem 189/2008 Sb. o uznávání odborné kvalifikace. •

3. Volný pohyb služeb rozsah a pravidla

Definice služeb v právu EU Pojem (podle definice SFEU) služby – aktivity (průmyslové nebo obchodní povahy, řemeslníků či svobodných povolání), které jsou obvykle prováděny za úplatu přeshraniční prvek poskytovatelem a příjemcem služby musí být osoby usídlené v různých členských státech, jeden z nich se přemísťuje přes hranice s cílem získat (poskytnout) služby nebo služby jsou poskytované přes hranice aniž by se příjemce nebo poskytovatel služeb přemístil

TŘI REŽIMY POSKYTOVÁNÍ PŘESHRANIČNÍCH SLUŽEB : Případy svobody poskytovat služby přes hranice -např. právník nebo poradce, který se etabloval v jednom členském státě cestuje ke klientovi, který je rezidentem v jiném členském státě, s cílem poskytovat služby tam. Případy svobody přijímat služby za hranicemi – uznávána od judikátu Luisi a Carbone z toku 1984 – spotřebitel cestuje do jiného členského státu pro příjem služby (např. služby poskytované hotely, nemocnicemi nebo servisní garáží pro turisty

TŘI REŽIMY POSKYTOVÁNÍ PŘESHRANIČNÍCH SLUŽEB : Případ svobody překračování samotných služeb – upravena od přijetí judikátu Sacchi v roce 1974 – je to služba sama, která přechází přes hranice do jiného členského státu. (nikoliv poskytovatel nebo příjemce služby). Původně to ovlivnilo zejména přeshraniční vysílání rozhlasových a televizních programů. Nicméně stále vice nabývají na významu služby interneu, call center apod.

Dočasnost poskytování přeshraničních služeb volný pohyb služeb se liší od svobody usazování poskytovatel si nezřizuje sídlo za účelem poskytování služeb PODMÍNKOU JE: dočasná povaha co se týče trvání poskytované služby pravidelnosti poskytované služby (opakování nebo kontinuita) ALE : může být spojena s i určitou infrastrukturou (např. kanceláří) ESD - Smlouva samotná nenabízí pravidla k abstraktnímu určení doby trvání nebo frekvence, při jejímž překročení již poskytování služeb není v rozsahu připuštěném Smlouvou

Přípustné a nepřípustné omezení volného pohybu služeb přes hranice Článek 56 SFEU omezení volného pohybu služeb uvnitř EU je zakázáno s přípustnými výjimkami, stejnými jako v případě volného pohybu osob výkon veřejné správy ochrana veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví usnadněno vzájemným uznáváním diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci judikatura vykládá volný pohyb služeb a volného pohybu zboží souběžně Zejména v případě služby poskytované přes hranice bez přemístění příjemce nebo poskytovatele.

Přípustné a nepřípustné omezení volného pohybu služeb přes hranice Výslovnou výjimkou ze svobody pohybu služeb jsou činnosti, které jsou vykonávány (poskytovány) v členském státě, ať už trvale či dočasně , a souvisejí s výkonem veřejné moci /veřejné služby / (článek 62 SFEU ve spojení s články 51 SFEU) Např. vydávání stavebního povolení autorizovaným architektem, zjišťování pozůstalosti notářem z pověření soudu

Přípustné a nepřípustné omezení volného pohybu služeb přes hranice Smlouva rovněž připouští výslovnou diskriminaci se zohledněním státní příslušnosti poskytovatele, pokud jde o ostatní služby, jestliže lze tuto ospravedlnit nařízením zvláštního režimu poskytování služeb těmito osobami důvody ochrany veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a ochrany zdraví. (článek 62 SFEU ve spojení s čl. 52 SFEU)

Směrnice o službách v EU - 2006 Povinnost transpozice do národního práva do konce roku 2009 Horizontální charakter rámcová směrnice velký rozsah služeb pokrytých směrnicí (obchod a maloprodej, stavebnictví, řemesla, poradenské služby, právní a daňové poradenství, realitní agenti, strojírenství, turismus, zábavní služby

Směrnice o službách v EU - 2006 Hlavní pilíře: Zjednodušení administrativy ( jediná kontaktní místa, procedury využívající elektronických prostředků) Usazení poskytovatele služby může být požadováno jen naléhavými důvody obecného zájmu a proporcionálnmií tomuto zájmu Zajištění svobody poskytovat služby administrativní spoluprácí mezi ČS navzájem (mezi úřady států)

Směrnice o službách (2006) Podniká pan Helbig v Německu legálně? Ano IMI

2006 - směrnice EU o službách- rozsah použití Prvotní výjimky: finanční služby, telekomunikace, doprava. Následně sjednané další výjimky: zdravotní služby (včetně úhrady zdravotnických služeb) některé sociální služby audiovizuální služby dočasné pracovní agentury soukromé bezpečnostní služby, služby poskytované notáři sázkové služby

Směrnice EU o službách 2006 - zjednodušení administrativy Obecná povinnost přezkoumat a zjednodušit postupy a formality Jediná kontaktní místa (JKM) - článek 6 – poskytovatelé služeb musí mít možnost získat všechny relevantní informace a dokončit veškeré procedury a formality vztahující se k přístupu a výkonu služeb s využitím JKM Procedury s využití elektronických prostředků (čl. 8) – ČS jsou povinny umožnit dokončení všech formalit a procedur za použití elektronických prostředků , zahrnujíce v to poskytovetele služeb z jiných ČS

Směrnice EU o službách 2006 - zjednodušení administrativy Úprava administrativní spolupráce mezi členskými státy komunikace přímo mezi úřady jednotlivých členských států prostřednictvím elektronického systému výměny informací pro vnitřní trh (tzv. IMI systém) Snižuje potřebu kontaktovat a administrativně zatěžovat jednotlivé podnikatele Nařízení Rady EU a EP č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu

4. VOLNÝ POHYB KAPITÁLU rozsah a pravidla

Pohyb kapitálu a plateb v primárním právu • Současná úprava volného pohybu kapitálu a plateb primárním právu: články 56 - 60 SFEU (hlava III, kapitola 4) • Smlouvou o Evropské unii nahrazeny původní články 67 - 73 (články 73b - 73g s účinností od 1. ledna 1994) • Amsterodamská smlouva 1997 – přečíslování článků a formální zrušení přechodných ustanovení • Niceská smlouva - beze změny • Lisabonská smlouva - přečíslování článků

Kapitál a platby • úprava účinná od 1. ledna 1994 • zákaz omezení pohybu kapitálu a plateb se vztahuje i na pohyb uskutečňovaný mezi mezi členskými státy a třetími zeměmi • nejsou zakázána pouze omezení diskriminující, ale v zásadě jsou zakázána všechna omezení • přípustná omezení a ochranná opatření upravena čl. 57 - 60 SFEU

Volný pohyb kapitálu v sekundárním právu • přijímány směrnice k provádění ustanovení SE(H))S • Směrnice Rady (88/361/EHS) ze dne 24, června 1988, kterou se provádí článek 67 Smlouvy • přijata po rozhodnutí o vytvoření „vnitřního trhu" Jednotným evropských aktem (1986) • datum implementace 1. července 1990 • liberalizovala pohyb kapitálu mezi osobami usídlenými v členských státech • stále platná, význam pro interpretaci pojmů • přímý účinek - čl. 1

Požadavky na omezující opatření v judikatuře • opatření přijatá členskými státy omezující volný pohyb kapitálu a plateb mohou být v souladu se SFEU pouze, jsou-li jasná a dostatečně určitá • pouhé odvolání se na obecné důvody veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti nejsou bez bližšího určení postačující • nedostatečná informovanost adresátů norem je v rozporu s principem právní jistoty • z přijatého opatření musí být zřejmé, za jakých konkrétních podmínek je pohyb kapitálu a plateb omezen (judikáty C-54/99 Église de Scientologie a C-423/98 Albore )

Následky zavedení hospodářské a měnové unie Zrušení ochranných opatření V období od 1. ledna 1999 do začátku třetí etapy evropské měnové unie Články týkající se ochranných opatření na odvrácení krizových situací ve vývoji platební bilance (články 59 a 60 SFEU ) již nemohou být použity státy, které přijaly jednotnou měnu mohou být nadále použity státy, které nepatří do eurozóny  

Následky zavedení hospodářské a měnové unie Platby Harmonizace nákladů vnitrostátních a zahraničních plateb   Nařízení 2560/2001 ze dne 19.12.2001 vyrovnalo náklady na vnitrostátní a zahraniční platby uvnitř eurozóny.

NOVÝ PRÁVNÍ RÁMEC PROVÁDĚNÍ PLATEB Komise navrhla v prosinci 2005 směrnici, která zruší existující právní bariéry vytvořením jednotného platebního prostoru (SEPA) v rámci eurozóny od roku 2010. nová směrnice Rady EU 2007/64/ES o platebních službách na vnitřním trhu od1.11.2009 začleněna do práva všech členských zemí EU

JEDNOTNÝ PLATEBNÍ PROSTOR Jednotný platební prostor (SEPA) SEPA zahrnuje platební styk v eurech v rámci jednotného evropského prostoru, na základě jednotných technických standardů, obchodní praxe, společné infrastruktury a harmonizované legislativy. SEPA uživatelům poskytuje stejně rychlé, bezpečné a jednoduché bezhotovostní platby v eurech jako v tuzemsku. Národní schémata budou postupně zcela nahrazena jednotným SEPA schématem, které umožní výrazně snížit náklady na platební styk pro poskytovatele platebních služeb.  Hlavní cíle jednotné postupy při zpracování, jednotné lhůty pro zpracování transferů a inkas, jednotné platební instrumenty v rámci jednotného prostoru, jednotné XML formáty platebních příkazů (formát je závazný při zpracování transakce na úrovni banka-banka, na úrovni banka-klient je pouze doporučený)

Konec prezentace