Petr Musil Blok č. 1

Úvodní informace veškeré info dostupné v Informačním systému/studijní materiály zkouška: písemný test – multiple choice kontakt: Literatura: Burda, M. – Wyplosz, Ch.: Macroeconomics: A European Text. Oxford University Press, ISBN Holman, R.: Makroekonomie: středně pokročilý kurz. C.H.Beck, Praha, ISBN

Co je makroekonomie? část ekonomie, která se zabývá chováním národního hospodářství jako celku (dané země nebo regionu) dlouhodobé trendy vs. krátkodobé oscilace mezinárodní srovnání vs. vývoj ekonomiky v čase cílem teorie je vysvětlit reálné ekonomické jevy, tj. proč se něco děje, jak se to děje a co se bude dít, když... ne vždy a všude je dosud známá teorie schopna vysvětlit reálné ekonomické jevy (např. tranzitivní ekonomiky, Čína apod.) – to, co platí ve standardní ekonomice nemusí platit ve specifických podmínkách

Přístupy k makroekonomické teorii dlouhodobé trendy – využití metod, používaných v mikroekonomii – neoklasický přístup (produkční funkce, mezičasové preference, robinsonovská ekonomika apod.) krátkodobé oscilace – ostatní přístupy: základ je v keynesiánství (nástroje jako model AS-AD, IS-LM, Phillipsova křivka) → „neoklasická syntéza“ je tedy nutné rozlišovat, zda zkoumáme dlouhodobé nebo krátkodobé jevy (trendy vs. oscilace)

Předmět makroekonomie Zkoumání vývoje hlavních makroekonomických agregátů, souvisejících veličin a vlivů hospodářské politiky na ekonomiku co je příčina a co důsledek HDP a jeho dlouhodobý růst trh práce a nezaměstnanost vnější rovnováha a platební bilance peníze, inflace, reálný směnný kurz a měnová politika fiskální politika a politika strany nabídky

Geneze makroekonomie Klasická škola politické ekonomie – od 1776 vrcholné období – A. Smith a jeho pokračovatelé – makroekonomický proud: snaha o vysvětlení reálných ekonomických jevů, ztotožnění bohatství s množstvím statků a služeb, odmítnutí merkantilismu, důraz na samoregulaci trhu Velká hospodářská krize 1929 – 33 – keynesiánství jako mainstream, po WW2 neokeynesiánství – poptávkově orientovaná makroekonomie, důraz na státní zásahy Ropné šoky – selhání keynesiánství, neschopnost zdůvodnit reálné ekonomické jevy – do popředí monetarismus, škola racionálních očekávání, ekonomie strany nabídky Současnost: New Keynesians – jakoby „návrat ke kořenům“, praktická politika – mix keynes. a neoklas.

Makroekonomické „účetnictví“ Hrubý domácí produkt (GDP – Gross Domestic Product) – základní makroekonomický ukazatel GDP = součet veškeré realizované finální produkce za určité období (zpravidla rok nebo čtvrtletí) (výdajová metoda), nebo: GDP = součet všech hrubých příjmů výrobních faktorů (důchodová metoda), nebo: GDP = součet přidaných hodnot na všech stupních výroby (metoda přidané hodnoty) jakákoli metoda vede ke stejnému výsledku

Koloběh národního hospodářství „kolektivně“ vyrábíme, abychom „kolektivně“ spotřebovávali Produkt Důchod Důchod po zdanění

Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností čisté vývozy vládní výdaje na statky a služby soukromé hrubé domácí investice výdaje domácností na spotřebu GDP, neboli celková poptávka po statcích a službách, vyrobených na území dané země

Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností opotřebení kapitálu (obnovovací investice) čistý domácí produkt (Net Domestic Product) = C+I N +G+NX

Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností nepřímé daně národní důchod

Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností minus nerozdělené hrubé zisky firem =......= osobní důchod

Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností minus osobní daně plus transfery =......= osobní disponibilní důchod (disponibilní důchod domácností) Disponibilní důchod domácností = C + S = (výdaje na spotřebu + úspory)

Klíčová identita národního účetnictví C + S + T = Y = C + I + G + (X – M) celkové příjmy soukroméveřejnéužití důchodu (výdaje na GDP) po úpravě: (S – I) + (T – G) = Y = (X – M) saldo soukromého veřejného sektoru čistý export (saldo běžného účtu) Pokud jsou celkové výdaje domácích subjektů větší než jejich příjmy (soukromý+veřejný sektor v deficitu), pak je nutně v deficitu i saldo běžného účtu (záporné čisté exporty), neboli: domácí subjekty chtějí nakoupit více, než kolik je v dané ekonomice vyrobeno

Účetní identita ve vybraných zemích v roce 1999 (v % GDP) Zdroj: Burda, Wyplosz, NX

Nominální vs. reálný produkt nominální GDP = součet hodnoty finální produkce, oceněné cenami běžného roku reálný GDP = součet hodnoty finální produkce, oceněné cenami základního období (stálými cenami) reálný GDP je očištění o vliv změny (zpravidla růstu) cenové hladiny k očištění se užívají cenové indexy, a to buď: IPD (Implicit Price Deflator) = (nomin.GDP/real.GDP)x100 CPI (Consumers´ Price Index) IPD – proměnlivé váhy komodit, CPI – stálé váhy komodit

GDP České republiky a IPD (mil.CZK) Rok Nominální Reálný (ceny roku 2000)IPD , , , , , , , , , , , , , , , ,5 Zdroj: OECD (2007), vlastní výpočty

Ekonomická síla vs. ekonomická úroveň Ekonomická síla = GDP v absolutním vyjádření Ekonomická úroveň = GDP na osobu Ekonomická síla nebo úroveň podle parity kupní síly (PPP – Purchase Power Parity) – při mezinárodním srovnávání je zohledněna rozdílnost cenových hladin v jednotlivých zemích)

Ekonomická úroveň ČR (v EUR, b.c.) GDP/os.(PPP)GDP/os n.a n.a n.a n.a Zdroj: ČSÚ (2009), vlastní výpočty

Struktura GDP (čtvrtletní průměry 1970 – 1998, v % z GDP) Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.

Struktura GDP v ČR (v %) CIGNX ,927,021,2-1, ,528,021,1-1, ,928,021,1-1, ,227,522,3-1, ,726,723,4-1, ,325,822,11, ,124,922,14, ,824,621,35, ,124,320,47,3 Zdroj: Eurostat (2009), vlastní výpočty

Má ukazatel GDP absolutní vypovídací schopnost? nikoli: nejsou v něm zahrnuty transakce, které neprochází trhem, nebo jsou naopak započítány výdaje, které by být neměly co v GDP není, ale mělo by být: stínová ekonomika, neplacená práce (např. domácí práce), hodnota volného času, kvalita zboží apod. (hodnota GDP je podhodnocena) co v GDP je, ale být by nemělo: nápravy škod na životním prostředí apod. (hodnota GDP je nadhodnocena) ukazatel NEW (Net Economic Welfare) – čistý ekonomický blahobyt – započítává odhady výše uvedených položek

Odhad rozměru stínové ekonomiky v roce 1999 Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.

Odhad podílu neplacené práce (Nizozemí, 1990) Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.

GDP vs. GNP GDP = finální produkce na území určité země za určité období GNP (Gross National Product) = finální produkce vyrobená výrobními faktory dle národní příslušnosti (bez ohledu na území) za určité období je pravděpodobné, že pro zemi, která hodně investuje v zahraničí, bude platit: GNP > GDP (např. USA) a naopak: pro zemi, která je čistým příjemcem zahraničních investic bude platit: GNP < GDP (např. ČR) který ukazatel a kterých zemí bude ovlivněn, pokud Škoda Auto bude vyrábět osobní vozy v Indii? poroste GDP Indie a GNP Německa

Změna GDP krátkodobá vs. dlouhodobá změna krátkodobá změna: meziroční, mezičtvrtletní procentní změny reálného GDP dlouhodobá změna: růstový trend – jako dlouhodobý průměr meziročního růstu reálného GDP tempo růstu vs. koeficient růstu tempo růstu: [(GDP(t) – GDP(t-1)]x100 / GDP(t-1) [%] koeficient růstu: GDP(t) / GDP(t-1) růst GDP vs. hospodářský růst růst GDP = jakákoli změna GDP mezi dvěma obdobími hospodářský růst = změna (růst) potenciálního produktu, tj. dlouhodobá změna GDP (růstový trend)

Růst GDP a ekonomický růst v USA (1977 – 2008) Zdroj: (leden 2009)

GDP na osobu (v EUR roku 2000) Zdroj: Burda, Wyplosz, Dlouhodobé tempo růstu GDP na os.

Co je zdrojem růstu výkonu ekonomiky? Krátkodobý růst: především změny v agregátní poptávce – zjednodušeně řečeno:...čím více lidé, firmy a vlády utrácejí, tím vyšší agregátní poptávka a tím vyšší GDP Dlouhodobý růst: změny produkční funkce ekonomiky – ty mohou být extenzivního nebo intenzivního charakteru Extenzivní změny (extenzivní růst): zapojení většího množství VF do výroby Intenzivní změny (intenzivní růst): efektivnější využití stávajících VF – technologický pokrok

Fakta dlouhodobého růstu: 1. produktivita práce (Y/L) dlouhodobě roste Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.

2. kapitálová intenzita (K/L) dlouhodobě roste Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.

3. produktivita kapitálu (K/Y) bez dlouhodobého růstu (K/Y) Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.

4. reálné mzdy dlouhodobě rostou 5. míra zisku je dlouhodobě stejná 6. podíl práce a kapitálu na produktu je dlouhodobě stejný Proč produkt dlouhodobě roste? Solowův model hospodářského růstu

Agregátní produkční funkce – extenzivní forma množství zapojené práce je konstantní celkový produkt roste s rostoucím množstvím zapojeného kapitálu jaké množství kapitálu bude zapojeno do výroby? ve stabilním stavu (steady-state) přesně tolik, kolik je třeba k zachování jeho nezměněného množství

Agregátní produkční funkce Cobb-Douglasova produkční funkce s konstantními výnosy z rozsahu......definovaná pro fixní objem pracovní síly Y = A.K α.L (1-α) kde: A... technologická úroveň K... kapitál, L... práce α... podíl daného výrobního faktoru na celkovém výstupu mezní produkt kapitálu je klesající každá ekonomika má nějakou produkční funkci, která určuje její dlouhodobé kapacitní možnosti

S = s.Y I R = δ.K K* Y* steady-state Pro steady-state (stabilní stav) platí: Úspory (S) = obnovovací investice (I R ), tedy objemu opotřebeného kapitálu Kapitálová zásoba se nemění a zůstává na úrovni K* Výstup je na úrovni Y* a za jinak stejných okolností se nemění Dosáhne-li ekonomika steady-state, pak za jinak stejných okolností neroste. V realitě ale produkt roste. Proč?

S = s.Y I R = δ.K K* Y* steady-state K1K1 K2K2 Y1Y1 Y2Y2 IRIR ININ ∆K Nachází-li se ekonomika vlevo od steady-state pak platí: Výchozí kapitálová zásoba je na úrovni K 1 a výstup na Y 1 Úspory jsou vyšší než obnovovací investice, část úspor financuje investice čisté – kapitálová zásoba se zvyšuje na K 2, produkt roste na Y 2, ekonomika roste a přibližuje se steady-state Bude-li ekonomika vpravo od steady-state, pak dojde k poklesu kapitálové zásoby (úspory jsou menší než obnovovací investice) a k poklesu výstupu

Co je zdrojem dlouhodobého růstu výstupu ekonomiky? a) růst objemu pracovní síly (populace) b) růst technologické úrovně... proč? a) i b) způsobuje, že se steady-state neustále posouvá vpravo a reálná ekonomika jej tak neustále „dobíhá“

Jak poznáme příspěvek jednotlivých faktorů k hospodářskému růstu? Pro hospodářský růst platí: ∆Y = α∆K + (1-α)∆L + ∆a [%], neboli: procentní změna produktu je součtem procentních změn v objemu zapojené práce (L), kapitálu (K) a míře růstu technologického pokroku. procentní změnu L a K lze zjistit výpočtem ze statistik – pro ∆a tedy platí: ∆a = ∆Y – ∆L – ∆K [%] proměnnou „a“ nazýváme Solowovým reziduem

Agregátní produkční funkce – intenzivní forma A – steady-state, při kapitálové intenzitě k* se růst produktu na hlavu zastaví Při výchozí kapitálové intenzitě k 1 vznikají čisté investice, kap.intenzita roste a roste i produkt na hlavu. Je-li naopak výchozí kap.intenzita na úrovni k 2, pak kap.intenzita klesá, stejně tak i produkt na hlavu

Co je zdrojem dlouhodobého růstu výstupu na hlavu (tedy HDP na osobu)? a) růst objemu populace?... nikoli, ten by objem výstupu snižoval b) růst technologické úrovně?... ano, ale pozor: je nutné rozlišovat výstup na pracovníka (na hlavu) a výstup na efektivnostního pracovníka... jelikož efektivnostní pracovník je víceméně teoretická kategorie (v praxi nás zajímá výstup na pracovníka), pak lze technologický pokrok označit za jediný zdroj dlouhodobého růstu ekonomické úrovně (HDP na osobu)

Někdy méně znamená více Ačkoli vyšší míra úspor posouvá steady-state vpravo a přispívá k růstu produktu, tak ne vždy platí, že vyšší spořivost vede k vyššímu blahobytu ZLATÉ PRAVIDLO: taková míra úspor, při které ekonomika ve steady-state maximalizuje spotřební výdaje v každém období

Zlaté pravidlo bod A odpovídá ekonomice ve steady-state při optimální míře úspor – zde je maximalizována současná i budoucí spotřeba pro maximální C platí: MPK=δ při vyšší míře úspor by byla současná spotřeba nižší a zároveň by bylo nutné i v dalších obdobích udržovat vysokou míru úspor, aby bylo čím financovat (vysoké) obnovovací investice – spotřeba v každém období bude nižší než při naplnění zlatého pravidla

„Zlaté pravidlo“ funguje?