Bůh, ďábel a neprozkoumané síly ve světě. Magie, okultizmus a numerologie. Co je špatné na reiki a józe. Alternativní medicína. Modlitba uzdravování a víra. Bůh Tím, že církev zastává názor, že lidský rozum je schopen poznat Boha, vyjadřuje svou důvěru, že může mluvit o Bohu ke všem lidem a také se všemi lidmi. Toto přesvědčení je východiskem jejího dialogu s ostatními náboženstvími, s filosofií a vědami, a také s nevěřícími a s ateisty. KKC 39 Všichni tvorové mají určitou podobnost s Bohem, obzvláště však člověk stvořený k Božímu obrazu a podobě. Všemožné dokonalosti tvorů (jejich pravda, dobro, krása) zrcadlí tedy nekonečnou dokonalost Boha. Proto též můžeme mluvit o Bohu, vycházejíce z dokonalostí jeho tvorů, „neboť z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich Stvořitele“ (Mdr 13,5). KKC 41 Protože naše poznání Boha je omezené, je stejně omezená i naše řeč o Bohu. Nemůžeme pojmenovat Boha jinak než tím, že vycházíme od tvorů a vyjadřujeme se podle našeho omezeného lidského způsobu poznání a myšlení. KKC 40

Zlo v této prosbě není něco abstraktního; označuje naopak osobu satana, zlého ducha, anděla, který se protiví Bohu. „Ďábel“ [„dia-bolos“] je ten, který „chce překážet“ Božímu úradku a jeho „dílu spásy“ dovršenému Kristem. KKC2851 Ďábel „Vrah od počátku“, „lhář a otec lži“ (Jan 8,44), „satan, svůdce celé země“ (Zj 12,9) je ten, skrze něhož přišel na svět hřích a smrt a po jehož konečné porážce bude celý vesmír osvobozen „z hříchu a smrti“. „Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něho nevloží ruku. Víme, že jsme z Boha, ale celý svět má v moci zlý duch“ (1 Jan 5,18-19). „Pán, který smazal hřích a odpustil vaše viny, je s to chránit vás a střežit proti nástrahám ďábla, který proti vám bojuje, aby vás nepřekvapil nepřítel, který obyčejně zplodí vinu. Kdo se však svěří Bohu, ten se nebojí ďábla. ‘Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?’ (Řím 8,31).“ KKC Písmo a církevní tradice vidí v této bytosti padlého anděla, nazývaného satan nebo ďábel. Církev učí, že na počátku to byl dobrý anděl, stvořený Bohem. „Satan a ostatní zlí duchové byli Bohem stvořeni přirozeně dobří, ale sami ze sebe udělali zlé.“ KKC 391 SÍLY VE SVĚTĚ. DOBRÉ ZLÉ

Učení církve: Je třeba odmítat všechny způsoby věštění: vzývání satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých nebo jiné praktiky, o nichž se neprávem soudí, že „odhalují“ budoucnost. Uchylovat se o radu k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu předtuch a věšteb, k jevům jasnovidectví, ptát se věštců (médií), v tom všem se skrývá vůle mít vládu nad časem, nad dějinami a konečně nad lidmi a zároveň touha naklonit si skryté mocnosti. Je to v příkrém rozporu se ctí a úctou spojenou s láskyplnou bázní, jakou dlužíme pouze Bohu. KKC 2116 Všechny praktiky magie a čarodějnictví, kterými člověk zamýšlí podrobit si skryté síly, aby mu sloužily, a tak dosáhnout nadpřirozené moci nad bližním, byť by to směřovalo i k jeho uzdravení, závažně odporují ctnosti zbožnosti. Takové praktiky jsou ještě více odsouzeníhodné, jsou-li spojeny s úmyslem škodit druhým nebo když se dovolávají zásahu zlých duchů. Také nošení talismanů je hodno pokárání. Věštění nebo magie se často užívá ve spiritismu. Proto církev věřící před ním varuje. Uchylování se k tzv. přírodním léčebným metodám nesmí vést ani ke vzývání zlých mocností, ani ke zneužívání důvěřivosti druhých. KKC 2117

Magie je svou definicí umění, které provozuje mág nebo kouzelník, a vypadá to, že jde o umění staré jako sám svět. Historicky totiž najdeme kasty mágů již u Chaldejců, potom u Peršanů a Médů. Po celou dobu svého trvání církev, a to dokonce i ve svém středu, bojovala proti těmto magickým praktikám, aby byl zachován ve vší své čistotě kult jediného Boha ve třech osobách. Z teologického hlediska je magie určitý druh pověrčivosti; to znamená, že se staví do protikladu k náboženství svými výstřelky: božsky uctívá toho, komu toto uctívání není určeno, nebo Boha uctívá způsobem deformovaným nebo neadekvátním. Magie spočívá v tom, že se při ní dosahuje mimořádných a zázračných účinků s pomocí jiných prostředků než prostředků Božích. MAGIE Jestliže se na tuto událost pohlíží jako na příčinu, jde o magii. Jestliže v důsledku není pokládána ani za to či ono, avšak přesto se trochu věří, že by mohla mít nějaký skrytý význam, ať už k tomu člověka vede rutina nebo určitá slabost ducha, jde o pověrčivost. Je důležité také rozlišovat magii od pověry, která pak vede k tomu, že si člověk uspořádává svůj život i své skutky v závislosti na zcela náhodných a příležitostných událostech, kdy například na základě určitých zvláštních okolností očekává, že ho stihne neštěstí, nebo že ho naopak potká nenadálé štěstí. Philippe Madre Pověra je úchylka úcty, kterou vzdáváme pravému Bohu. Projevuje se modloslužbou a různými formami věštění nebo magie. KKC 2138:

Okultismus představuje duchovní nauku („vědu“) spojenou se zvláštními schopnostmi, ve které lidé hledají buď poznání nebo moc z jiného zdroje než z Boha, a to tam, kde takové poznání nebo moc může pocházet pouze z Boha. Jde o tajnou nebo skrytou nauku, která se zabývá nadsmyslovými jevy, jež nelze vědecky vysvětlit. Každá okultistická nauka vychází z přesvědčení, že ve světě kromě racionálně poznaných sil existují ještě jiné neznámé síly, se kterými může člověk nějakým způsobem zacházet a ovládat je pomocí magie nebo tajné praktiky, a tak dosáhnout nadvlády nad lidmi nebo věcmi. Takovými praktikami za účelem tajného poznání nebo moci se lidé otevírají působení zlých duchů, i když si to neuvědomují a často mají pocit, že nedělají nic špatného. Všechny křesťanské církve považují jakékoli formy okultismu za hříšné a škodící člověku na jeho životní cestě. Písmo sv. Starého i Nového zákona v tomto mluví zcela jasně. Teoretickým základem pro okultismus je esoterismus ( z řeckého „esoteros“ – uzavřený, vnitřní, vyhrazený několika jedincům). Esoterické učení je určeno zasvěcencům a uzavřeným skupinám. Zavazuje k uchování tajemství. Okultní praktiky se vykládají na základě zákonů esoterismu; okultismus je pak jako praktické dotažení esoterismu. WWW. VIRA.CZ Slovo „okultismus“ pochází z latinského „occultus“ - tajný, skrytý, utajený.

Reiki je léčitelská metoda vycházející z východních filozofií. Za zemi původu Reiki se uvádí Japonsko a jako zakladatel/objevitel je uváděn Mikao Usui. Japonsko Reiki předpokládá existenci vitální energie v těle člověka, existenci příslušných energetických center čaker a drah (meridiánů), kterými může tato energie proudit. Pokud jsou čakry vyrovnané a v meridiánech proudí energie bez překážek, člověk je zdravý a vitální. Reiki předpokládá také existenci aury jako duchovního pole těla, které s tímto energetickým prouděním souvisí. WP Jóga - v původním konkrétním významu znamená jho, nejbližší český překlad spojení - znamená obnovení spojení individuálního Já s universálním Bytím. WP. Reiki a Jóga …Uchylování se k tzv. přírodním léčebným metodám nesmí vést ani ke vzývání zlých mocností, ani ke zneužívání důvěřivosti druhých. KKC stupeň je o posedlostí Pokud meditační metoda vede k Trojjedinému Bohu, JE OK.

Homeopatii vytvořil jediný člověk, Samuel Hahnemann ( ). Narodil se 10. dubna 1755 v Míšni, vystudoval na knížecí škole Sankt Afra a medicínu studoval v Lipsku, Vídni a Erlangemu. Jako dvaadvacetiletý vstoupil do řádu svobodných zednářů. Do tohoto řádu byl uveden baronem Samuelem von Bruckenthalem, kterému Hahnemann sloužil jako domácí lékař a knihovník. Svou doktorskou disertační práci vypracoval pod vedením svobodného zednáře profesora Schrebera. V této práci se poprvé zmiňuje o Mesmerovi, vynálezci tzv. živočišného magnetismu, jehož názory silně ovlivnily Hahnemanna... Duchovní pozadí homeopatie je esoterní. Sám Hahnemann totiž mluví ve svých dílech mnoho o "bohu", který jej uvedl do tajemství nové léčebné metody a homeopatii označuje za "božskou cestu" léčení. Mohli bychom se tedy mylně domnívat, že Hahnemann byl věřící křesťan a že léčebná metoda, kterou nám zanechal, je "božím darem" pro nás. Homeopatie - základní informace

Proč žádají homeopaté přijetí homeopatie do rámce vědecké medicíny, jestliže operují duchovními silami? Věda se zabývá jen silami materiálními. Proč se homeopatie rozštěpila v celou řadu variant, zatímco vědecká medicína spěje k unifikaci a standardizaci? Jak je možné, že různé homeopatické školy udávají stejné léčebné úspěchy, když používají jiné přípravky a často i protichůdné postupy? Jestliže platí princip simile, proč penicilin nevyvolá u zdravého angínu a vitamin C kurděje? Hahnemann měl za to, že síla (energie) "ruky", která se při tření nebo ředění spotřebovává, přechází do léku a propůjčuje mu sílu, kterou dříve neměl, že jej potencuje (oduševňuje). Hahnemann tedy věřil, že síla léku protéká tajuplným způsobem z osoby výrobce do homeopatického medikamentu. Jak si ale tento jev vysvětlit v dnešní době, kdy naprostá většina léků je vyráběna v továrnách automaticky, často bez jediného doteku lidské ruky? Neexistuje tudíž žádné rozumové vysvětlení pro údajnou účinnost této metody. Pokud chceme o homeopatii uvažovat, musíme se tedy přeladit do úplně jiného světa - světa magie, magických rituálů (potenciace) a tajuplné kosmické energie, o jejímž původu nikdo nic neví. LOGICKÉ ROZPORY NĚKOLIK PŘÍKLADŮ, RESP. OTÁZEK, NA KTERÉ HOMEOPATÉ JEN TĚŽKO NAJDOU ODPOVĚĎ :

Jak víme, že je někdo prokletý? Prokletí se projevuje také určitými známkami a symptomy - duševní a citové zhroucení - opakované nebo chronické nemoci - neplodnost, náchylnost k potratům, ženské nemoci - rozpad manželství a rodiny - ustavičný nedostatek financí - časté nehody a „nešťastné události“ - série předčasných úmrtí, sebevražd, nevysvětlitelných úmrtí nebo vražd v rodině Prokletí a s ním spojené rodové zátěže jsou dalším negativním následkem, který může ovlivnit život celé rodiny do několika generací, jak čteme v Písmu. Učení o požehnání a kletbě patří v celém Písmu důležité místo (požehnání se zmiňuje 410x a prokletí 230x). Jedním z důvodů Ježíšovy smrti na kříži bylo zrušení kletby nad lidstvem propadlém hříchu a smrti a její proměny v požehnání: Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás. Stojí totiž v Písmu: „Proklet je každý, kdo visí na dřevě.“(Gal 3, 13) Prokletí

A)Prokletí z venku Každé prokletí má svoji příčinu. Naprostá většina prokletí na lidi dopadne bez jejich konkrétního zavinění. Stanou se obětí kletby, i když nic špatného neudělali. Každé prokletí jednak blokuje Boží požehnání a způsobuje mnohá neštěstí v rodině. Prokletí může být způsobeno někým, kdo rodinu proklel (a její členové nebyli chráněni milostí Boží a modlitbou), nebo je způsobena hříchy předků. Právě hříchy předků a především okultismus může způsobit něco, čemu říkáme rodové zátěže. Ty pak mohou mít různou podobu přítomnosti zla v rodině po mnoho generací: alkohol, násilí, potraty, nevěry, podivné nemoci, vegetativní poruchy, poruchy spánku, abnormální únava (tzv. únavový syndrom), poruchy přijímání potravy, psychické zátěže, nečekaná úmrtí, opakující se častá úmrtí, sebevraždy, těžké chronické poruchy, psychické obtíže a onemocnění,... B ) Kletby naší vinou Prokletí si do života můžeme přivodit sami také opakovanými hříchy, zvláště modloslužbou (tedy i okultismem a spiritismem), neúctou k rodičům a násilím na slabých (zvláště dobrovolným potratem nebo vraždou), praktikováním zvráceného sexu. Podle (Vojtěch Kodet) Druhy prokletí

Jak se vymanit z vlivu zlého? Co může udělat člověk, který se (z nevědomosti nebo vědomě) otevřel zlému? 1. Odevzdat svůj život Ježíši Kristu 2. Dělat pokání z toho, co jsme udělali (vyznat hříchy ve zpovědi), odpustit ostatním 3. Zříci se toho, co jsme udělali, a Zlého, který nás svedl 4. Prosit za osvobození a zrušení prokletí – někdy musíme být z prokletí a závislosti na zlu rozvázáni někým jiným 5. Uzdravení rodinného kmene (kořene) – mše sv. za uzdravení. Jak ve svém běžném životě předcházet útokům a vlivu zlého? Standartní, běžnou a každodenní prevencí a ochranou proti Zlu je život po boku Božím: -v každodenním vědomém životě z víry v Ježíše Krista -v každodenní modlitbě -v každodenní prosbě o Boží vedení -v každodenní prosbě o Boží ochranu -v četbě a rozjímání Božího slova – Bible -v životě ve společenství křesťanů -v hledání a naplňování Boží vůle -ve službě Bohu a bližním -v duchovním doprovázení -ve svátostech Vojtěch Kodet

I. Nebudeš mít přede mnou jiné bohy 1. Věřím, že mne Bůh miluje bez jakýchkoliv podmínek a zásluh? 2. Snažím se, aby Bůh byl na prvním místě v mém životě? 3. Nezapíral jsem víru?* 4. Nepochyboval jsem dobrovolně o některé pravdě víry?* 5. Nestyděl jsem se přiznat před ostatními ke katolické víře? Využívám příležitostí k vydávání svědectví o Bohu, Kristu a Církvi? 6. Naslouchal jsem s potěšením řečem proti víře?* 7. Vzdělávám se aktivně ve víře? Čtu si katechismus, Bibli a dobrou duchovní literaturu? 8.Nepohyboval jsem se ve společnosti víře nepřátelské (satanistické koncerty, spiritistické kroužky, zednářské nebo obdobné tajné spolky, komunistická strana)? Nebyl jsem jejich členem?* 9. Hledal jsem pomoc ve východních a jiných duchovních naukách ( mantry čakry, reiki....)?* Věřil jsem v učení o reinkarnaci? 10. Neúčastnil jsem se ze zvědavosti duchovních obřadů nekatolického vyznání? Toužím po jednotě všech křesťanů v lásce, ve víře a v jedné Církvi? Zpytování svědomí

11. Věřil jsem ve věštby, vykládání karet, snáře? Přijímal jsem magii, okultismus?* Sledoval jsem horoskopy? Přikládal jsem důležitost pověrám? Nevyvolával jsem duchy, nenosil talismany nebo amulety? 12. Nevyužil jsem služeb léčitele, který léčí nedovoleným způsobem (na základě více či méně skrytého doptávání se duchů a v návaznosti na bludné nauky)? 13. Byli pro mne přátelé, zábava, peníze, diskotéka, televize, počítač, tělo, city, pochvala a uznání,.. důležitější než Bůh? 14. Zanedbával jsem denní modlitby, zvláště ráno a večeř, před jídlem, a večerní zpytování svědomí? 15. Zoufal jsem si? Spoléhal jsem opovážlivě na vlastní síly či na Boží milosrdenství? 16. Nepropadal jsem smutku a sebelítosti? 17. Nebyl jsem vůči Bohu a svatým věcem lhostejný? Nebyl jsem na Boha nazlobený? 18. Snažím se co nejlépe opětovat Boží lásku? 19. Mám rád katolickou církev? Uznávám její učitelský úřad? Nebyl jsem pyšný? Modleme se: Otče náš… KONEC P. Edward Walczyk