PŘEDNÁŠKY Z DIDAKTIKY ČESKÉHO JAZYKA A SLOHU se zaměřením na žáky se SVP JAROMÍRA ŠINDELÁŘOVÁ.

PŘEDNÁŠKY Z DIDAKTIKY ČESKÉHO JAZYKA A SLOHU se zaměřením na žáky se SVP
JAROMÍRA ŠINDELÁŘOVÁ

TÉMATA PŘEDNÁŠEK Celková charakteristika vyučovacího předmětu český jazyk a literatura, jeho složky a jejich integrace. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Charakteristika ŠVP. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Pojetí jazykového vyučování z hlediska vývojového a jeho představitelé. Současné pojetí výuky. Osobnost učitele českého jazyka a jeho předpoklady. Proces vytváření vědomostí ve vyučování češtině – předpoklady osvojení jazykových kompetencí a performancí. Příprava na vyučovací hodinu českého jazyka. Metody a postupy práce oživující výuku a podporující kreativitu žáka v hodinách českého jazyka. Vybrané problémy z výuky různým jazykovědným disciplínám (zvláště fonetika, morfologie, lexikologie, slovotvorba, syntax) a jejich řešení. Pojmy – termíny a poučky ve vyučování češtině. Některé aspekty tvorby a změn školské terminologie; stav současné jazykovědné terminologie, nosnost termínů z hlediska příslušného stupně školy. Místo definic a pouček ve výuce. Algoritmus. Zásady uplatňované ve vyučování českému jazyku. Poznávací procesy uplatňované a rozvíjené ve vyučování českému jazyku. Čeština jako prostředek interkulturní komunikace ve škole. Výuka češtiny jako cílového (druhého) jazyka z pohledu žáků-cizinců. Hodnocení a klasifikace žáků v předmětu český jazyk a literatura.

STUDIJNÍ LITERATURA Základní literatura:
Čechová, M. – Styblík, V.: Čeština a její vyučování (Praha: SPN, 1998) Kostečka, J.: Do světa češtiny jinak. Didaktika českého jazyka a slohu pro vyučovací praxi (Jinočany: H & H, 1993) Mareš, J. – Křivohlavý, J. – Baran, P.: Komunikace ve škole (Brno: Masarykova univerzita, 1995) Šebesta, K.: Od jazyka ke komunikaci (Praha: Karolinum, 2005) Rozšiřující literatura: Čechová, M. – Oliva, K. – Nejedlý, P.: Hrátky s češtinou II (Praha: SPN, 2007) Hauser, P. a kol.: Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ (Brno: MU, 2007) Hausenblas, O.: Vrátíme smysl hodinám češtiny? (Praha: PF UK, 1997) Jelínek, J.: Úvod do teorie vyučování českému jazyku (Praha: SPN, 1980) Pastyřík, S.: Selecta didactica (Hradec Králové: Gaudeamus, 2005) Svoboda, K.: Metodika vyučování českému jazyku a slohu (Praha: SPN, 1965 a 1970) Svoboda, K.: Didaktika českého jazyka a slohu (Praha: SPN, 1977) Víška, V.: Vybrané aktivizující metody výuky v hodinách českého jazyka na ZŠ (Hradec Králové: Gaudeamus, 2009)

1. Celková charakteristika vyučovacího předmětu český jazyk a literatura, jeho složky a jejich integrace od 1. třídy ZŠ – ukončení studia na SŠ 1. třída: základy techniky čtení, grafika 2. třída: začíná jazyková výuka Postavení ČJ ve vyučovacím procesu: centrální postavení základní význam – úspěch v ostatních předmětech univerzální význam – ve společenské praxi koncentrační význam (využívá zkušenosti, ovlivňuje úroveň vyuč. procesu)

1. Celková charakteristika vyučovacího předmětu český jazyk a literatura, jeho složky a jejich integrace mnohostranný význam → mezipředmětové vztahy: I. směr od výuky mateřštiny k ostatním předmětům (výuka cizího jazyka atd.) II. úspěch v ČJ je závislý na úrovni komunikační praxe v ostatních předmětech specifický mezipředmětový vztah – mezi ČJ a cizím jazykem (např. gramaticko-překladová metoda, srovnávací metoda …)

1. Celková charakteristika vyučovacího předmětu český jazyk a literatura, jeho složky a jejich integrace specifický mezipředmětový vztah – mezi ČJ a odborným předmětem: obohacování slovní zásoby žáka osvojování odborného terminologie žákem rozvíjení kompetence žáka vybírat vhodná pojmenování a tvořit složitější jazykové konstrukce v odborném stylu

1. Celková charakteristika vyučovacího předmětu český jazyk a literatura, jeho složky a jejich integrace Složky předmětu ČJL a jejich integrace komplexní vyučovací předmět založený na práci s jazykovým materiálem: složka jazyková (v širším slova smyslu): složka jazyková v užším slova smyslu (gramatika,lexikologie, zvuková a pravopisná stránka, obecné výklady o jazyce) složka slohová – neoddělovat ji v praxi od jazykové složky! složka literární umělecký styl (jako jedna z funkčních stylových oblastí)

1. Celková charakteristika vyučovacího předmětu český jazyk a literatura, jeho složky a jejich integrace Literární (umělecké) texty a jejich význam pro jazykovou složku předmětu vzor pro kultivované vyjadřování žáka podnět pro rozvoj řeči žáka (nové vyjadřovací prostředky a způsoby jejich užití) prostředek k obohacování slovní zásoby žáka pochopení sémantiky jazykových prostředků podnět k vlastní slohové tvorbě žáka pěstování estetického cítění

1. Celková charakteristika vyučovacího předmětu český jazyk a literatura, jeho složky a jejich integrace Literární (umělecké) texty a jejich význam pro další vyučovací předměty estetickovýchovný předmět úzký vztah k výchovám – HV, VV

1. Celková charakteristika vyučovacího předmětu český jazyk a literatura, jeho složky a jejich integrace Klasifikace z obou složek v předmětu ČJL pro pedagogy obtížnější, složitější příležitost pro žáka (slabé výsledky v jedné složce vylepšit v druhé složce) – podnícení zájmu Rozložení složek – časová relace 1. stupeň: 4 : 1 2. stupeň: 3 : 2 3. stupeň: 1 : 2

1. Celková charakteristika vyučovacího předmětu český jazyk a literatura, jeho složky a jejich integrace Konec prezentace. Děkuji za pozornost.

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. RVP ZV MŠMT s platností od 1. září 2013 změnilo Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, do kterého byly doplněny Standardy pro základní vzdělávání. Standardy jsou vytvořeny pro základní úroveň, tedy stanoví nepodkročitelné minimum toho, co musí žák na konci 5. a 9. ročníku základní školy znát a umět.

Opatření ministra s přílohou Standardy (PDF).
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Opatření ministra s přílohou Standardy (PDF). Upravený RVP ZV byl zveřejněn v první polovině roku 2013 a pro školy je účinný a závazný od

2 2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů
2 2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. ČÁST A 1 VYMEZENÍ RÁMCOVÉHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V SYSTÉMU KURIKULÁRNÍCH DOKUMENTŮ 1.1 Systém kurikulárních dokumentů 1.2 Principy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání 1.3 Tendence ve vzdělávání, které navozuje a podporuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání ČÁST B 2 CHARAKTERISTIKA ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ 2.1 Povinnost školní docházky 2.2 Organizace základního vzdělávání 2.3 Hodnocení výsledků vzdělávání 2.4 Získání stupně vzdělání a ukončení základního vzdělávání ČÁST C 3 POJETÍ A CÍLE ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ 3.1 Pojetí základního vzdělávání 3.2 Cíle základního vzdělávání 4 KLÍČOVÉ KOMPETENCE

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. 5 VZDĚLÁVACÍ OBLASTI 5.1 JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE 5.1.1 ČESKÝ JAZYK A LITERATURA 5.1.2 CIZÍ JAZYK 5.1.3 DALŠÍ CIZÍ JAZYK 5.2 MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE 5.2.1 MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE 5.3 INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE 5.3.1 INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE 5.4 ČLOVĚK A JEHO SVĚT 5.4.1 ČLOVĚK A JEHO SVĚT 5.5 ČLOVĚK A SPOLEČNOST DĚJEPIS 5.5.2 VÝCHOVA K OBČANSTVÍ

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA 5.6.1 FYZIKA 5.6.2 CHEMIE 5.6.3 PŘÍRODOPIS 5.6.4 ZEMĚPIS (GEOGRAFIE) 5.7 UMĚNÍ A KULTURA 5.7.1 HUDEBNÍ VÝCHOVA 5.7.2 VÝTVARNÁ VÝCHOVA 5.8 ČLOVĚK A ZDRAVÍ 5.8.1 VÝCHOVA KE ZDRAVÍ 5.8.2 TĚLESNÁ VÝCHOVA 5.9 ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE 5.9.1 ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE 5.10 DOPLŇUJÍCÍ VZDĚLÁVACÍ OBORY DRAMATICKÁ VÝCHOVA ETICKÁ VÝCHOVA FILMOVÁ/AUDIOVIZUÁLNÍ VÝCHOVA TANEČNÍ A POHYBOVÁ VÝCHOVA

6.1 OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA 6.2 VÝCHOVA DEMOKRATICKÉHO OBČANA
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. 6 PRŮŘEZOVÁ TÉMATA 6.1 OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA 6.2 VÝCHOVA DEMOKRATICKÉHO OBČANA 6.3 VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH A GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH 6.4 MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA 6.5 ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA 6.6 MEDIÁLNÍ VÝCHOVA 7 RÁMCOVÝ UČEBNÍ PLÁN 7.1 Poznámky k rámcovému učebnímu plánu 7.2 Poznámky ke vzdělávacím oblastem

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. ČÁST D 8 VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI 8.1 Vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním 8.2 Vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním 8.3 Tvorba školního vzdělávacího programu v základních školách při zdravotnických zařízeních, ve školách při dětských diagnostických ústavech a ve školách při školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy 9 VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ MIMOŘÁDNĚ NADANÝCH 10 MATERIÁLNÍ, PERSONÁLNÍ, HYGIENICKÉ, ORGANIZAČNÍ A JINÉ PODMÍNKY PRO USKUTEČŇOVÁNÍ RVP ZV 11 ZÁSADY PRO ZPRACOVÁNÍ, VYHODNOCOVÁNÍ A ÚPRAVY ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU SLOVNÍČEK POUŽITÝCH VÝRAZŮ Příloha 1 Standardy pro základní vzdělávání Příloha 2 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání – upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením

NÁRODNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ
ŠKOLNÍ ÚROVEŇ STÁTNÍ ÚROVEŇ RVP PV RVP ZV příloha RVP ZV-LMP RVP G RVP GSP RVP ZŠS RVP ZUV RVP JŠ NÁRODNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ předškolní vzdělávání základní RVP SOV střední ostatní RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ZPRACOVANÉ PODLE RVP ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY, PRO NĚŽ NEBYL VYDÁN RVP

Systém kurikulárních dokumentů
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Systém kurikulárních dokumentů RVP PV – Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání; RVP ZV – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a příloha Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV-LMP); RVP ZŠS – Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální; RVP ZUV – Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání;

RVP G – Rámcový vzdělávací program pro gymnázia;
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. RVP G – Rámcový vzdělávací program pro gymnázia; RVP GSP – Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou; RVP SOV – Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání; RVP JŠ – Rámcový vzdělávací program pro jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky

Pojetí základního vzdělávání
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Pojetí základního vzdělávání Základní vzdělávání navazuje na předškolní vzdělávání a na výchovu v rodině. Základní vzdělávání na 1. stupni usnadňuje svým pojetím přechod žáků z předškolního vzdělávání a rodinné péče do povinného, pravidelného a systematického vzdělávání. Je založeno na poznávání, respektování a rozvíjení individuálních potřeb, možností a zájmů každého žáka (včetně žáků se speciálními vzdělávacími potřebami). Vzdělávání svým činnostním a praktickým charakterem a uplatněním odpovídajících metod motivuje žáky k dalšímu učení, vede je k učební aktivitě a k poznání, že je možné hledat, objevovat, tvořit a nalézat vhodnou cestu řešení problémů. Základní vzdělávání na 2. stupni pomáhá žákům získat vědomosti, dovednosti a návyky, které jim umožní samostatné učení a utváření takových hodnot a postojů, které vedou k uvážlivému a kultivovanému chování, k zodpovědnému rozhodování a respektování práv a povinností občana našeho státu i Evropské unie. Pojetí základního vzdělávání na 2. stupni je budováno na širokém rozvoji zájmů žáků, na vyšších učebních možnostech žáků a na provázanosti vzdělávání a života školy se životem mimo školu.

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Základní vzdělávání vyžaduje na 1. i na 2. stupni: podnětné a tvůrčí školní prostředí, které stimuluje nejschopnější žáky, povzbuzuje méně nadané, chrání i podporuje žáky nejslabší a zajišťuje, aby se každé dítě prostřednictvím výuky přizpůsobené individuálním potřebám optimálně vyvíjelo v souladu s vlastními předpoklady pro vzdělávání. K tomu se vytvářejí i odpovídající podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Přátelská a vstřícná atmosféra vybízí žáky ke studiu, práci i činnostem podle jejich zájmu a poskytuje jim prostor a čas k aktivnímu učení a k plnému rozvinutí jejich osobnosti. Hodnocení výkonů a pracovních výsledků žáků musí být postaveno na plnění konkrétních a splnitelných úkolů, na posuzování individuálních změn žáka a pozitivně laděných hodnotících soudech. Žákům musí být dána možnost zažívat úspěch, nebát se chyby a pracovat s ní. V průběhu základního vzdělávání žáci postupně získávají takové kvality osobnosti, které jim umožní pokračovat ve studiu, zdokonalovat se ve zvolené profesi a během celého života se dále vzdělávat a podle svých možností aktivně podílet na životě společnosti.

Cíle základního vzdělávání
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Cíle základního vzdělávání Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. V základním vzdělávání se proto usiluje o naplňování těchto cílů: umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Klíčové kompetence souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti ZV : kompetence k učení kompetence k řešení problémů kompetence komunikativní kompetence sociální a personální kompetence občanské kompetence pracovní

Úroveň RVP Úroveň ŠVP Klíčové kompetence Cíle základního vzdělávání Výchovné a vzdělávací strategie školy Cílové zaměření Výchovné a vzdělávací strategie vzdělávacích oblastí vyučovacích předmětů Vzdělávací obsah Učební osnovy Očekávané výstupy Rozpracované výstupy (Standardy pro základní vzdělávání) Učivo Rozpracované učivo

Kompetence komunikativní
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Kompetence komunikativní Na konci ZV žák: formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění využívá informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Vzdělávací oblasti RVP ZV je orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí. Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou tvořeny jedním vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými vzdělávacími obory: Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk, Další cizí jazyk) Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace) Informační a komunikační technologie (Informační a komunikační technologie) Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět) Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství) Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis) Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova) Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova) Člověk a svět práce (Člověk a svět práce)

2. 2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů
2. 2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. 1. Charakteristika vzdělávací oblasti, která vyjadřuje postavení a význam vzdělávací oblasti v základním vzdělávání a charakterizuje vzdělávací obsah jednotlivých vzdělávacích oborů dané vzdělávací oblasti. Dále je v této části naznačena návaznost mezi vzdělávacím obsahem 1. stupně a 2. stupně základního vzdělávání. 2. Cílové zaměření vzdělávací oblasti – k čemu je žák prostřednictvím vzdělávacího obsahu veden, aby postupně dosahoval klíčových kompetencí. 3. Vzdělávací obsah vzdělávacích oborů je tvořen očekávanými výstupy a učivem. V rámci 1. stupně je vzdělávací obsah členěn: na 1. období (1. až 3. ročník) 2. období (4. až 5. ročník).

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. 4. Očekávané výstupy mají činnostní povahu, jsou prakticky zaměřené, využitelné v běžném životě a ověřitelné Vymezují předpokládanou způsobilost využívat osvojené učivo v praktických situacích a v běžném životě. RVP ZV stanovuje očekávané výstupy: na konci 3. ročníku (1. období) jako orientační (nezávazné) na konci 5. ročníku (2. období) a 9. ročníku jako závazné Učivo je v RVP ZV strukturováno do jednotlivých tematických okruhů (témat, činností) a je chápáno jako prostředek k dosažení očekávaných výstupů. Pro svoji informativní a formativní funkci tvoří nezbytnou součást vzdělávacího obsahu. Učivo, vymezené v RVP ZV, je doporučené školám k distribuci a k dalšímu rozpracování do jednotlivých ročníků nebo delších časových úseků. Na úrovni ŠVP se stává učivo závazné.

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Do RVP ZV se vkládají jako Příloha 1 Standardy pro základní vzdělávání. jsou určeny na pomoc školské praxi a jejich smyslem je účinně napomáhat při dosahování cílů stanovených v RVP ZV

JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Charakteristika vzdělávací oblasti
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace zaujímá stěžejní postavení ve výchovně vzdělávacím procesu. Dobrá úroveň jazykové kultury patří k podstatným znakům všeobecné vyspělosti absolventa základního vzdělávání. Jazyková výuka, jejímž cílem je zejména podpora rozvoje komunikačních kompetencí, vybavuje žáka takovými znalostmi a dovednostmi, které mu umožňují správně vnímat různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat i prosazovat výsledky svého poznávání. Obsah vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace se realizuje ve vzdělávacích oborech Český jazyk a literatura, Cizí jazyk a Další cizí jazyk. (Další cizí jazyk je od školního roku 2013/2014 vymezen jako součást vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace. Škola zařazuje Další cizí jazyk podle svých možností nejpozději od 8. ročníku v minimální časové dotaci 6 hodin).

Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura:
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura: jsou potřebné nejen pro kvalitní jazykové vzdělání jsou důležité i pro úspěšné osvojování poznatků v dalších oblastech vzdělávání užívání češtiny jako mateřského jazyka v jeho mluvené i písemné podobě umožňuje žákům poznat a pochopit společensko-kulturní vývoj lidské společnosti vytvářejí se předpoklady k efektivní mezilidské komunikaci tím, že se žáci učí interpretovat své reakce a pocity tak, aby dovedli pochopit svoji roli v různých komunikačních situacích a aby se uměli orientovat při vnímání okolního světa i sebe sama

ČJL má komplexní charakter tří složky:
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. ČJL má komplexní charakter tří složky: Komunikační a slohová výchova Jazyková výchova Literární výchova Ve výuce se však vzdělávací obsah jednotlivých složek vzájemně prolíná.

Komunikační a slohová výchova:
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Komunikační a slohová výchova: žáci se učí: vnímat a chápat různá jazyková sdělení číst s porozuměním kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo slyšeného textu různého typu vztahujícího se k nejrůznějším situacím, analyzovat jej a kriticky posoudit jeho obsah ve vyšších ročnících se učí posuzovat také formální stránku textu a jeho výstavbu

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Jazyková výchova: žáci získávají vědomosti a dovednosti potřebné k osvojování spisovné podoby českého jazyka učí se poznávat a rozlišovat jeho další formy Jazyková výchova vede žáky k přesnému a logickému myšlení, které je základním předpokladem jasného, přehledného a srozumitelného vyjadřování. Při rozvoji potřebných znalostí a dovedností se uplatňují a prohlubují i jejich obecné intelektové dovednosti (např. dovednosti porovnávat různé jevy, jejich shody a odlišnosti, třídit je podle určitých hledisek a dospívat k zobecnění). Český jazyk se tak od počátku vzdělávání stává nejen nástrojem získávání většiny informací, ale i předmětem poznávání.

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Literární výchova: žáci poznávají prostřednictvím četby základní literární druhy učí se vnímat jejich specifické znaky, postihovat umělecké záměry autora a formulovat vlastní názory o přečteném díle učí se také rozlišovat literární fikci od skutečnosti postupně získávají a rozvíjejí základní čtenářské návyky i schopnosti tvořivé recepce, interpretace a produkce literárního textu žáci dospívají k takovým poznatkům a prožitkům, které mohou pozitivně ovlivnit jejich postoje, životní hodnotové orientace a obohatit jejich duchovní život Verbální i neverbální komunikace se může vhodně rozvíjet i prostřednictvím Dramatické výchovy, zařazené v RVP ZV jako doplňující vzdělávací obor.

KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení ověřuje fakta pomocí otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení a komunikační záměr partnera v hovoru rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj dorozumívá se kultivovaně, výstižně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou komunikační situaci odlišuje spisovný a nespisovný projev a vhodně užívá spisovné jazykové prostředky vzhledem ke svému komunikačnímu záměru

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. v mluveném projevu připraveném i improvizovaném vhodně užívá verbálních, nonverbálních i paralingválních prostředků řeči zapojuje se do diskuse, řídí ji a využívá zásad komunikace a pravidel dialogu využívá základy studijního čtení – vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky textu, vytvoří otázky a stručné poznámky, výpisky nebo výtah z přečteného textu; samostatně připraví a s oporou o text přednese referát uspořádá informace v textu s ohledem na jeho účel, vytvoří koherentní text s dodržováním pravidel mezivětného navazování využívá poznatků o jazyce a stylu ke gramaticky i věcně správnému písemnému projevu a k tvořivé práci s textem nebo i k vlastnímu tvořivému psaní na základě svých dispozic a osobních zájmů

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Učivo čtení – praktické (pozorné, přiměřeně rychlé, znalost orientačních prvků v textu), věcné (studijní, čtení jako zdroj informací, vyhledávací), kritické (analytické, hodnotící), prožitkové naslouchání – praktické (výchova k empatii, podnět k jednání), věcné (soustředěné, aktivní), kritické (objektivní a subjektivní sdělení, komunikační záměr mluvčího, manipulativní působení projevu, zvukové prostředky souvislého projevu a prostředky mimojazykové), zážitkové mluvený projev – zásady dorozumívání (komunikační normy, základní mluvené žánry podle komunikační situace), zásady kultivovaného projevu (technika mluveného projevu, prostředky nonverbální a paralingvální); komunikační žánry: připravený i nepřipravený projev na základě poznámek nebo bez poznámek, referát, diskuse písemný projev – na základě poznatků o jazyce a stylu, o základních slohových postupech a žánrech; vyjádření postoje ke sdělovanému obsahu, vlastní tvořivé psaní (komunikační žánry: výpisek, žádost, soukromý a úřední dopis, objednávka, teze, strukturovaný životopis, pozvánka, charakteristika, subjektivně zabarvený popis, výklad, úvaha)

JAZYKOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. JAZYKOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy žák spisovně vyslovuje česká a běžně užívaná cizí slova rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov, rozpoznává přenesená pojmenování, zvláště ve frazémech samostatně pracuje s Pravidly českého pravopisu, se Slovníkem spisovné češtiny a s dalšími slovníky a příručkami správně třídí slovní druhy, tvoří spisovné tvary slov a vědomě jich používá ve vhodné komunikační situaci využívá znalostí o jazykové normě při tvorbě vhodných jazykových projevů podle komunikační situace rozlišuje významové vztahy gramatických jednotek ve větě a v souvětí v písemném projevu zvládá pravopis lexikální, slovotvorný, morfologický i syntaktický ve větě jednoduché i souvětí rozlišuje spisovný jazyk, nářečí a obecnou češtinu a zdůvodní jejich užití

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Učivo zvuková podoba jazyka – zásady spisovné výslovnosti, modulace souvislé řeči (přízvuk slovní a větný), intonace, členění souvislé řeči (pauzy, frázování) slovní zásoba a tvoření slov – slovní zásoba a její jednotky, slohové rozvrstvení slovní zásoby, význam slova, homonyma, synonyma, obohacování slovní zásoby, způsoby tvoření slov tvarosloví – slovní druhy, mluvnické významy a tvary slov skladba – výpověď a věta, stavba věty, pořádek slov ve větě, rozvíjející větné členy, souvětí, přímá a nepřímá řeč, stavba textu pravopis – lexikální, morfologický, syntaktický obecné poučení o jazyce – čeština (jazyk národní, jazyk mateřský), skupiny jazyků (slovanské – především slovenština – a jiné, jazyky menšinové), rozvrstvení národního jazyka (spisovné a nespisovné útvary a prostředky), jazyk a komunikace (jazyková norma a kodifikace, kultura jazyka a řeči, původ a základy vývoje češtiny, jazykové příručky)

Rámcový učební plán (minimální časová dotace)
2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Rámcový učební plán (minimální časová dotace) 1. stupeň (1.–5. roč.) 2. stupeň (6.– 9. roč.) 3. stupeň ?

Rámcové a školní vzdělávací programy

Co je smyslem rámcových vzdělávacích programů?
Stanovit závaznou (standardní) úroveň pro jednotlivé etapy vzdělávání, kterou by měli dosáhnout všichni žáci. Odvíjet tuto úroveň od úrovně vědomostí a dovedností, které je žák schopen na konci vzdělávání prokázat, nikoli jen od výčtu učiva, které se má „naučit“. Umožnit ředitelům a učitelům rozhodovat o podobě vzdělávání na své škole a posílit jejich zodpovědnost za obsah a kvalitu vzdělávání.

Kurikulární reforma v ČR – systém nových kurikulárních dokumentů
Národní program vzdělávání Státní úroveň Rámcové vzdělávací programy RVP G(SP) RVP PV RVP ZV Jiné RVP RVP SOV Manuály Školní úroveň Školní vzdělávací programy Portál

Školní vzdělávací program (ŠVP)
Pedagogický dokument vycházející z RVP, který ze zákona vytváří každá škola ŠVP prezentuje vlastní zaměření školy, škola v něm může zohlednit zájmy a potřeby žáků, regionu apod. ŠVP obsahuje mimo jiné i učební osnovy (škola rozpracovává vzdělávací obsah z RVP)

Struktura ŠVP Identifikační údaje Charakteristika školy
Charakteristika ŠVP Učební plán Učební osnovy Hodnocení žáků a autoevaluace školy

Učební plán

Učební osnovy Název vyučovacího předmětu
Charakteristika vyučovacího předmětu Obsahové vymezení Časové vymezení Organizační vymezení Výchovné a vzdělávací strategie <<>> Rozpracování vzdělávacího obsahu Výstupy Učivo Tematické okruhy průřezových témat <<>>

Hodnocení žáků a autoevaluace školy
Pravidla pro hodnocení žáků způsoby hodnocení kritéria hodnocení Autoevaluace školy oblasti ( Vyhláška 15/2005 Sb.) cíle (zhodnocení stavu) nástroje (řízené rozhovory, školní dokumentace, dotazníky, hodnocení práce učitelů vedením školy…) časové rozvržení

Informační zdroje Publikace RVP www.vuppraha.cz www.nuov.cz
Metodický portál (

Vzdělávací obsah RVP RVP ZV
Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk) Matematika a její aplikace Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis) Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství) Člověk a svět práce Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova) Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova) Informační a komunikační technologie Člověk a jeho svět (1. stupeň)

2. Vymezení a principy RVP v systému kurikulárních dokumentů. Očekávané výstupy / cíle, učivo a prostředky ve vyučování češtině podle stupňů školy. Klíčové kompetence žáků na příslušném stupni školy. Charakteristika ŠVP a vzdělávání žáků se SVP. Konec prezentace

3. Pojetí jazykového vyučování z hlediska vývojového a jeho představitelé
Jaromíra Šindelářová

Pojetí/koncepce jazykového vyučování
3. Pojetí jazykového vyučování z hlediska vývojového a jeho představitelé Pojetí/koncepce jazykového vyučování = soubor principů (zásad), na nichž se vymezuje cíl, obsah a metody vyučování ČJ (RVP) změny společenské – změny v principech vyučování – změny v úrovni vědeckých poznatků

středověk – počátky vyučování ČJ
3. Pojetí jazykového vyučování z hlediska vývojového a jeho představitelé středověk – počátky vyučování ČJ školy farní, chrámové, klášterní školy městské nižší stupeň (základní/elementární) - česky vyšší stupeň – latinsky založení Karlovy univerzity bratrské školy – J. A. Komenský: při studiu latiny je vhodné vycházet ze své mateřštiny

až do 18. stol. nízká úroveň škol – učitelé ani žáci neuměli dobře ani číst, ani psát Václav Matěj Šteyer: příručka zvaná „Žáček“ - Výborně dobrý způsob, jak se má dobře po česku psáti nebo tisknouti (z r. 1668) r – školská reforma povinná šestiletá školní docházka školy triviální (česky, pouze psaní bez gramatiky) školy hlavní školy normální navrhovatel reformy: J. I. Felbiger - autor knihy Methodenbuch (Knihy metodní)– základní příručka pro jazykové vyučování naučit se číst a psát důraz na psaný projev

Přelom 18/19. stol. – začátek novočeského období, období dobropísemnosti zvládnout psanou formu jazyka nebyly učebnice, příručky NO Tomsa, Dobrovský, Hanka – mluvnické příručky ve školách se začíná učit pravopis, mluvnice, sloh (jednoduché jednací písemnosti) Druhá pol. 19.stol. rozvoj lingvistiky jako vědy mluvnické učivo nazpaměť, memorování pouček a pravidel přejímány německé lingvisticko-pedagogické názory Ch. G. Salzmann – přirozená metoda (Naturmethode) – vyučovat gramatiku jen příležitostně K. F. Becker – logicko-gramatická metoda – soustavná výuka mluvnice na výuce logiky Jakob Grimm – výuka gramatiky na nižších stupních není užitečná – škola má pěstovat jazykový cit (pouze jazykovou praxí) u nás: Karel Vinařický – čítanky (zároveň učebnice s mluvnickým přehledem, ovšem bez cvičení)

Výuka na středních školách
3. Pojetí jazykového vyučování z hlediska vývojového a jeho představitelé Výuka na středních školách začíná na zač. 19. stol. Josef Jungmann – vyučoval ČJ na gymnáziu v Litoměřicích učebnice: J. Jungmann: Slovesnost v pol. 19. stol. na konci NO zřízeny české školy (ecyklopedické, bez ohledu na jazykovou praxi): reálné gymnázia učebnice: Bíba: Teoreticko-praktické navedení k písemnostem Cvičení slohová pro hlavní a obecné školy (pro nižší stupeň)

Školská reforma z r. 1869 (reakční novela v r. 1883)
3. Pojetí jazykového vyučování z hlediska vývojového a jeho představitelé Školská reforma z r (reakční novela v r. 1883) prodloužení povinné školní docházky na 8 let zřízení škol měšťanských a obecných vliv Herbartova intelektualismu (formálně -gramatické pojetí) – zavedení soustavné výuky mluvnice G. A. Linder – teorie, která se stala základem vědeckého pojetí vyučování ČJ překonání herbartismu uplatnění psychologického zřetele k žákovi 3 cíle ve vyučování ČJ: praktický (rozumět projevu a umět se vyjadřovat) formální (myslet prostřednictvím jazyka) materiální (sdělovat vědomosti)

Situace u nás na konci 19. stol.:
3. Pojetí jazykového vyučování z hlediska vývojového a jeho představitelé Situace u nás na konci 19. stol.: rozvíjí se produkce metodik a učebnic rozvíjí se agramatické pojetí Antonín Janů: Jazyk mateřský a škola obecná (1897) - důraz na cvičení a příklad učitelovy mluvy, bez mluvnice Jan Mrazík: O vyučování jazyku mateřskému na školách obecných (1885) – důraz na vyjadřování žáků, bez mluvnice rozvíjí se hnutí za sloh volný (jako reakce na vázaný, řízený sloh) sloh oddělen od mluvnického vyučování odmítán sloh návodný (podle vzoru), zdůrazňována individualita žáky sloh chápán jako umění, kterému se nelze naučit, ale je možné ho podněcovat

Situace u nás na začátku 20. století:
3. Pojetí jazykového vyučování z hlediska vývojového a jeho představitelé Situace u nás na začátku 20. století: Pokračovatelem A. Janů a J. Mrazíka byl Josef Müller (1904 – 1939), metodik, autor učebnic s cílem: zaujmout žáky živými texty, využívat frazeologii, imitovat spisovný jazyk praktickými mluvními a písemnými cviky tzv. soustředěné vyučování – propracoval J. Sulík využít příležitost, vyučovat bez systému Václav Příhoda – navrhl přirozenou výuku bez mluvnické teorie X Otokar Chlup, František Trávníček – nápodoba nestačí, je zapotřebí učit mluvnici

Výuka na středních školách – nemění se, lingvistický přístup, nikoliv didaktický Po učebnicích Zikmundových přicházejí učebnice Jana Gebauera (velmi náročné): Mluvnice česká (I. Nauka o slově, II. Skladba) přepracoval Václav Ertl: Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské pro učitele a studium soukromé Příruční mluvnice jazyka českého přepracoval František Trávníček: Příruční mluvnice jazyka českého pro učitele a studium soukromé Pražský lingvistický kroužek předmětem výuky současný ČJ jazyk jako funkční systém – praktické ovládnutí ČJ teoretické znalosti podle potřeby jazykové praxe poznatky shrnovat v jazykový systém výuka mluvnice i na SŠ B. Havránek – L. Kopeckij – E. Starý – A. Získal: Cvičebnice jazyka českého I-IV (1933–1936) - didakticky propracované, analyticko-induktivní přístup

Druhá pol. 20. století společenské změny po r – změny ve vyučování ČJ sjednoceny cíle i obsah vyučování ČJ: národní škola (6–11 let) střední škola Zdeňka Nejedlého (11–15 let) výběrové střední školy (15–19 let) zdůrazněn význam mluvnice pro rozvoj myšlení autoři učebnic: Havránek, Jelínek – Haller školská reforma r. 1953 8 let + 3 roky – povinná osmiletá ZŠ a v návaznosti na ni jedenáctiletá SŠ mluvnice, sloh (přechodně přičleněn k literárnímu vyučování, pěstován na literárních tématech), literatura spor o jazykové vyučování O. Chlup: představově-psychologické pojetí (důraz na pozorování, zkušenost, nešlo mu o poznání stavby jazyka) X B. Havránek, A. Jedlička, F. Trávníček, J. Bělič, K. Svoboda: učení jazyku i o jazyce – ovládat jazyk nelze bez znalosti jeho stavby – tento názor převládl a prosadil se

Začátek 60. let 20. stol. 9 let a 4 roky - povinná devítiletá docházka v ZDŠ + 4 roky SŠ vypracovány učební osnovy a učebnice (platily 20 let) koordinátor učebnic: J. Bělič tendence „agramatické“ a „gramatické“ (přesouvání do nižších a vyšších ročníků) učebnice pro ZDŠ – zdůrazňován pravopis, mluvnice, slohová výuka jako výcvik dovedností, odtržený od jazykového učiva učebnice pro SŠ – zdůrazňován systém slohový, jazyková výuka opomíjena Další vývoj: přestavba školství: 10 let povinná školní docházka – 8 let na ZŠ + 2-, 3- a 4-leté SŠ 9 let povinná školní docházka – 9 let ZŠ + 4 roky SŠ RVP

Konec prezentace.

4. Současné pojetí výuky. Osobnost učitele českého jazyka a jeho předpoklady.

Současné pojetí výuky Pojetí vyučování v českém jazyce
Po r docházelo a dochází k polemikám nad celkovým pojetím systému vzdělávání v českém prostředí, což se dotklo i jazykového vyučování. Většina odborníků se shoduje ve formulaci cílů jazykového vyučování s G. Lindnerem, který vychází z potřeb žáka a vymezuje tři cíle vyučování jazyka: - praktický (rozumět projevům a vyjadřovat se) - formální (prostřednictvím jazyka myslet) - materiální (prostřednictvím jazyka sdělovat vědomosti)

Současné pojetí výuky Značné rozdíly v názorech odborníků ovšem najdeme při vymezení vztahů mezi cílem komunikačním a kognitivním. Zejména rozsah zvládnutí jazykového systému a jeho přiměřená interpretace vzhledem k věku žáků a jejich potřebám jsou totiž často chápány různě: „Ve vyučování českého jazyka se musí odrážet zřetel ke komunikačním potřebám. Žáci se mají umět vyjádřit spisovným jazykem v různých situacích k různému účelu. K tomu má sloužit především slohové vyučování. Osvojení spisovného jazyka se může založit jen na mluvnici. Komunikační zřetel je jí podřízen, není určující.“ (Hauser a kol. 1994, s. 10)

Současné pojetí výuky M. Čechová ovšem říká: „Cíl kognitivní – ovládnutí jazykového systému – je ve vztahu k cíli komunikačnímu cílem podřízeným, avšak podmiňuje jeho splnění v tom smyslu, že poznání stavby jazyka je do jisté míry podmínkou úspěšného spisovného funkčního komunikování.“ (Čechová, 1998, s. 10)

Současné pojetí výuky O. Hausenblas ovšem vidí danou problematiku především z pohledu žáka a formuluje cíle jazykového vyučování takto: „Nejobecnějšími cíli výuky češtiny ve škole tedy jsou: Naučit se dobře mluvit. Naučit se dobře číst Naučit se dobře psát. Při úsilí o získání těchto schopností žák potřebuje vybudovat a uplatňovat obecnější intelektuální schopnosti... Na jedinečném materiálu přirozeného jazyka se naučit pozorovat, že užívání jazyka je řízeno zároveň systémem jazyka i individuálními potřebami nebo přáním mluvčího... Intelektuální rozvoj je až na místě čtvrtém proto, že je ho možno pěstovat až během jazykových činností směřujících k prvním třem cílům. Pátý cíl je vlastně pouhou nabídkou pro ty žáky, kteří mají zájem a nadání.“ (Hausenblas, 1992, s. 11–12)

Současné pojetí výuky O. Hausenblas neodmítá gramatické učivo, ale doporučuje učitelům a tvůrcům učebnic, aby při motivaci a prezentaci učiva vycházeli z komunikačních situací. Na potřebu integrace komunikační a systémové jazykové výuky upozorňovala jako jedna z prvních rovněž M. Čechová (2003), v současné době se touto problematikou zabývá například Radana Metelková Svobodová. Na základě integrace jednotlivých předmětů se ovšem komunikační výchova stává záležitostí všech učitelů, jak na to například upozorňuje L. Zimová (2007).

Současné pojetí výuky Právě tento pohled na danou problematiku ukazuje komunikační výchovu v mnohem širších souvislostech a z něj také vychází filozofie rámcových vzdělávacích programů. Jako další složku komunikační výchovy můžeme dále vymezit mediální výchovu, na což poukázal například Karel Šebesta. Nabízí se ovšem otázka: jak se takto pojatá komunikační výchova odráží v didaktice českého jazyka a zejména v přípravě budoucích učitelů českého jazyka?

Současné pojetí výuky Další vzdělávání pedagogů
důraz na kontakt s učiteli z praxe semináře, workshopy, e-learning Zásadním problémem ovšem zůstává motivace učitelů k dalšímu sebevzdělávání. Chybí totiž kariérní řád, jenž by zohledňoval právě kvalifikaci učitele a jeho schopnost využívat ve vyučování nové poznatky a trendy. Na realizaci tohoto promyšleného systému vzdělávání chybí zejména finanční prostředky. (Milan Polák, Katedra českého jazyka a literatury PdF UPOL)

Osobnost učitele a proměny učitelské profese
Proměny učitelské profese, kvalita učitelského vzdělávání a profesní způsobilost učitelů jsou trvale v centru pozornosti pedagogické teorie, výzkumu a vzdělávací politiky v evropském i celosvětovém měřítku. Z historického hlediska nacházíme v každém období, usilujícím o změny ve školství, zájem a soustředění na učitele. Je to proto, že právě učitel je nositelem těchto změn. Každá předcházející generace pedagogů již od časů tereziánských reforem zahrnovala v dobách významných školských změn nová pojetí učitelského vzdělávání. Zejména od konce 80. minulého století jsou kultivace učitelů a zkvalitňování systému jejich vzdělávání považovány za hlavní nástroj vzdělávacích reforem a inovací v činnosti škol.

Rozhodujícím prvkem kvalitního fungování vzdělávacích systémů v každé zemi jak v minulosti, tak i dnes, je učitel a jeho všestranná kvalifikace. V evropských zemích je v současné době přípravě učitelů věnována velká pozornost. Uvádí se, že v Evropě studuje učitelství přes půl milionu mladých lidí.

Tomáš Garrigue Masaryk již začátkem 20. století zdůrazňoval důležitost vysokoškolské přípravy učitelů. Byl přesvědčen, že na nich záleží, „…jak poroste vzdělanost národa, která zajišťuje pevnost charakterů spolu s demokratickou výchovou“ (z projevu na 1. celostátním sjezdu učitelů ČSR v roce 1920 po vzniku samostatné Československé republiky).

POSTAVENÍ UČITELE VE VYUČOVACÍM PROCESU
Vyučovací proces je komplikovaným, dynamickým systémem, na který působí velmi mnoho faktorů. Učitel v něm hraje velmi důležitou roli a je nezastupitelným článkem vzdělávacího procesu.

Šnek automaticky používaných rolí

Profesní kompetence učitele
Požadavky dnešní doby na profesi učitele tvorba kurikula, týmová spolupráce, příprava a řízení projektů Vedle samotné přímé vyučovací povinnosti a přípravy na ni učitel pracuje s kurikulem, s obsahem vzdělání (tvorba ŠVP, výběr vhodných učebnic), což obnáší zcela nové nároky na rozhodování. Učitel pracuje v méně homogenních třídách, do kterých přicházejí integrovaní žáci, žáci s jiným mateřským jazykem a z jiného kulturního prostředí, často suplují psychologa při řešení agresivity žáků, šikany a užívání drog. Učitelé si musí osvojit nové přístupy k učení a nové metody, např. individualizaci výuky. Zásadní je dovednost naučit své žáky učit se a motivovat je pro celoživotní učení. Důraz na demokracii vyžaduje i demokratičtější přístup k žákům, méně dominantní vedení. Nový způsob výuky předpokládá i znalost nových způsoby hodnocení žáků, dovednost autoevaluace a vytváření vlastních evaluačních nástrojů.

Dalším okruhem jsou dovednosti v oblasti nových vzdělávacích technologií (příprava prezentací, internetových učebnic...), dovednost orientace v různě kvalitních informacích a mediální prezentace vlastní tvorby. Žáci mají mnohem snadnější přístup k informacím, učitel již nefunguje jako zprostředkovatel vědomostí. Základem jeho práce je naučit žáky získané informace používat, myslet v souvislostech apod. Jestliže toto nedělá, jeho funkce je ve škole minimální. Třída tohle velmi rychle pozná a zaujme k takovému učiteli příslušný postoj. Novým a náročným požadavkem jsou dovednosti v oblasti sociální komunikace, psychologie, speciální pedagogiky, poradenství (suplování psychologa při řešení agresivity žáků, šikany a užívání drog), práce s integrovanými žáky a interkulturní komunikace (žáci s jiným mateřským jazykem a z jiného kulturního prostředí), stejně jako dovednosti v oblasti komunikace se žáky a rodiči (předcházení mezním situacím...).

Neustálé zdokonalování v oboru se stává nutností, stejně jako znalost cizích jazyků. Nezbytnými dovednostmi se stávají tvorba. V přípravě, ale především ve vlastní pedagogické práci učitelů nabývají stále většího významu znalosti a dovednosti z oblasti psychologie, speciální pedagogiky, poradenství ... Učitel by měl umět analyzovat problémy v jejich souvislostech, odhalovat příčiny, navrhovat a realizovat řešení. Učitelská profese tak získává zcela jinou dimenzi, profesní příprava učitele se stává stále náročnější. Vymezení kompetencí učitele v rámci standardu může přispět i k pochopení a ocenění složitosti jeho práce veřejností (a možná i decizní sférou).

Důležitou roli musí sehrát fakulty připravující učitele. Pokud se mají učitelé se ctí vypořádat se změněnými nároky na svou profesi, potřebují nezbytně podporu všech ostatních partnerů a celé společnosti.

4. Současné pojetí výuky. Osobnost učitele českého jazyka a jeho předpoklady.
Konec prezentace

5. Proces vytváření vědomostí ve vyučování češtině – předpoklady osvojení jazykových kompetencí a performancí. Jaromíra Šindelářová

Vyučovací a vzdělávací proces
Vyučování ČJ = komplexní proces výchovně-vzdělávací: vytváření vědomostí, dovedností a návyků z oblasti jazykové pěstování a rozvíjení jazykových schopností postojů k jazyku a jazykovým jevům ovlivňování názorů na jevy povahy jazykové a jevy s nimi související (národ, myšlení…)

Vyučovací a vzdělávací proces
vytváření jazykové kompetence (schopnosti) vytváření jazykové performance (dovednosti užít tuto schopnost) osvojení vhodného verbálního chování včetně neverbálních komponentů, věnovat pozornost i parajazykové a extrajazykové složce projevu zdůraznění sémanticko-funkčního principu (vyjadřování významů, pragmatických funkcí, jazykové prostředky převádět do komunikačních situací)

Vyučování ČJ Komplexní přístup k učivu zahrnuje:
přístup funkční přístup systémový (strukturněsystémový) Cesta k osvojení poznatků se odráží: v systému vyučovacích hodin ve struktuře každé vyučovací hodiny

Osvojení poznatků ve vyučování ČJ
motivace – podnět vzbuzující zájem o učivo přesvědčit žáka o potřebě ovládnout konkrétní jazykový jev seznámení s učivem procvičování učiva systematizace učiva opakování učiva ověření výsledků – zpětná vazba (hodnocení, klasifikace)

1. etapa: motivace seznámení s novým učivem 2. etapa: vytváření vědomostí – proces, ve kterém se uplatňují různé myšlenkové (poznávací) postupy žáci musí dospět k abstrakci na jazykové rovině v urč. případech (např. při výkladu mluvnických kategorií) je zapotřebí odhlížet od skutečností mimojazykových nezaměňovat jazykové a mimojazykové jevy – odlišovat předmět označený (signifié) od označujícího (pojmenování = signifiant) u pojmenování rozlišovat stránku významovou + formální, význam věcný + gramatický vytváření pojmů rozlišovat znaky podstatné + nepodstatné (např. podmět na 1. místě ve větě)

Prvotní seznámení s učivem 1. stupeň x 2. stupeň 9 slovní druhů (bez částic) x 10 slovních druhů řady vyjmenovaných slov základní řada x rozšířená řada nepřeučovat, ale rozšiřovat a prohlubovat znalosti

upřednostňovat problémovou metodu (jazykové struktury osvojovat v průběhu činnosti, individuální i skupinová práce) pozitivně motivovat třídní kolektiv komunikačně zaměřit výuku s nácvikem komunikačních činností vést k osvojování gramatických struktur funkčně propojovat různé jazykové roviny řídit produkci žákovských komunikátů řídit percepci, porozumění projevu a jeho interpretaci

Recepce textu, zejména učebního sledovat proces fungování textu, zdokonalovat přijímání textu, pochopit záměr autora učitel v roli zprostředkovatele mezi učebnicí a žákem příliš náročný text budí u žáka nadměrnou tenzi – k odstranění tenze slouží výklad a vysvětlení učitele na základě jeho zkušenostního komplexu úlohou pedagoga je motivovat žáky prostřednictvím učebnicových textů

rozumová výchova rozvoj rozumových schopností žáků úzký vztah mezi řečí a myšlením pojetí a výklad o jazyce v učebnicích odpovídá nejnovějším vědeckým poznatkům žáci se procvičují v myšlenkových operacích (pozorování, analýza, syntéza, srovnávání, třídění, vyvozování obecných zákonitostí a jejich ověřování na konkrétních jazykových jevech apod.) organizační formy, metody a postupy pěstování paměti

Tvarosloví rozlišování slovních druhů morfologická, sémantická a syntaktická kritéria, např. kolem, cestující) rozlišování konkrétních a abstraktních substantiv např. psaní určování mluvnických kategorií (signifié x signifikant) např. děvče, dveře, dobytek, děti…...

Skladba věty podle postoje mluvčího oznamovací, tázací, žádací (rozkazovací, přací, zvolací) větné členy příslovečné určení příčiny, účelu, podmínky, přípustky

Nauka o významu a tvoření slov odvozování – sufixy (-ka), prefixy (po-); (v primární škole – „příponová část“) skládání… slovotvorné řady – zjišťování významových souvislostí, souvislost s vývojem společnosti... Pravopis mluvnické poznatky je zapotřebí mnohdy využívat najednou i/y poznatky o tvoření slov, z tvarosloví, skladby

Slovo přistupovat k němu jako k jednotce textu valence, spojovatelnost slov, syntaktické (syntagmatické) vztahy rozšiřovat slovní zásobu, chápat význam slov, vhodně užívat slova rozsah a obsah slova významové vztahy mezi slovy (synonyma, antonyma, homonyma) cvičení sémaziologická a onomaziologická frazeologie způsoby tvoření slov – rozbor slovotvorný (x stavba slova – rozbor morfematický) motivovaná (popisná) a nemotivovaná (značková) slova základové slovo, slovotvorný základ, slovotvorná řada

5. Osvojení poznatků ve vyučování ČJ
Konec prezentace

6. Příprava na vyučovací hodinu českého jazyka

Příprava na vyučovací hodinu českého jazyka
Kvalita pedagoga: vzdělání, kvalifikace lingvistické kompetence pedagogické a psychologické kompetence všeobecné kulturní kompetence (kulturní rozhled) mravní a další vlastnosti (např. i fyzické, vystupování apod.)

pružný celoroční tematický plán rozdělení učiva podle důležitosti z hlediska formování osobnosti žáka a komunikačních potřeb přílišný rozsah vede k monologickému projevu a výkladu učitele bez aktivizování žáků časté nedostatky nevyvážená stavba vyučovací hodiny mnoho nového učiva zdlouhavé zkoušení jednotlivých žáků ve třídě nedostatek času na výklad a procvičování nového učiva, zpětnou vazbu a dotazy žáků vypuštění závěru (shrnutí) vyuč. hodiny nedostatečná specifikace pokynů k samostatné či domácí práci žáci nedokáží postihnout podstatné z vyučovací hodiny, není jim jasný její cíl neefektivní metody, které neaktivizují žáky

Časový rozvrh vyučovací hodiny předem připravit: minimální program (nejstručnější varianta) maximální program (doplňující informace a další cvičení) Příklad: 5–10 minut: opakování 20–30 minut: expozice nového učiva 5–10 minut: shrnutí učiva 2–5 minut: zadání a pokyny k DC

Program vyučovací hodiny musí: dovolit učiteli reagovat podle situace ve školní třídě umožnit realizovat cíl hodiny individualizovat práci žáků podle jejich schopností a pohotovosti zařazovat skupinovou práci skupina homogenní či heterogenní být důkladně a pružně připraven promyšlená příprava a její písemný záznam Každá vyučovací hodina je a musí být do určité míry improvizací!

Postup učitele při přípravě vyuč. hodiny: stanovit téma vyuč. hodiny (co se bude probírat) stanovit cíl vyuč. hodiny (k čemu se má dospět) nezaměňovat téma + cíl, neboť téma je prostředkem k cíli neodtrhovat cíl vzdělávací a výchovný formulovat cíl až v průběhu přípravy na vyuč. hodinu, nikoliv na začátku, ale před vymezením metod, postupů a forem práce neformulovat více témat a cílů nezávisle na sobě Cíl je základní kategorie vyučovací hodiny, na níž závisejí kategorie další (formy, metody, postupy práce). Nesprávně stanovený cíl hodiny vede k nepřiměřeným metodám a formám práce. specifikovat cíle na cíle informativní, formativní a praktické

promyslit návaznost probíraného učiva (včetně mezipředmětových vztahů) motivovat žáky (naladit žáky, vzbudit očekávání, snahu dobrat se jádra problému – i citově zapůsobit, přesvědčit o užitečnosti probíraného učiva) zvolit vhodnou metodu a formu práce v každé etapě vyuč. hodiny, jejich kombinace metody činnostní metody aktivizující žáka: dialog (s problém. otázkami), samostatná práce, rozbor textu….. méně často volíme metodu monologického výkladu uvažovat o myšlenkových postupech nebo poznávacím procesu (K. Svoboda: „poznávací metody“) indukce, dedukce analýza, syntéza abstrakce, konkretizace konfrontace, generalizace, klasifikace analogie jejich kombinace

ETAPY VYUČOVACÍ HODINY: začátek hodiny: vhodné mluvní cvičení opakování, zkoušení předem vybrat žáky k ústnímu zkoušení předem určit, které žáky budeme v průběhu hodiny sledovat promýšlení otázek vyvozování nového učiva promýšlení otázek – problémové otázky: povzbuzují žáky k myšlení zvyšují zájem o vyřešení problému Proč? Z jaké příčiny? Za jakým účelem? Které podmínky musejí být splněny? x informační otázky typu: Kdo? Co? Kdy? Kde? Který? příprava odpovědí na kladené otázky (příliš obecné, široké otázky – neočekávané odpovědi) shrnutí, zopakování učiva na SŠ: samostatná práce s knihou, pomocnou knihou a odbornou literaturou samostatný zápis z výkladu – heslovitě, podstatné myšlenky zadání DC

Mimoškolní jazyková výchova institucionální (x spontánní) volitelné, nepovinné předměty (seminář českého jazyka) kroužky soutěže, olympiády

6. Příprava na vyučovací hodinu českého jazyka
Konec prezentace

7. Pojmy – termíny a poučky ve vyučování češtině
7. Pojmy – termíny a poučky ve vyučování češtině. Některé aspekty tvorby a změn školské terminologie; stav současné jazykovědné terminologie, nosnost termínů z hlediska příslušného stupně školy. Místo definic a pouček ve výuce. Algoritmus. Jaromíra Šindelářová

Pojmy – termíny a poučky ve vyučování češtině
Vytváření pojmů (zachycení podstatné vlastnosti daného jevu skutečnosti) postupně, systematicky poznatky doplňujeme a zpřesňujeme pracujeme s konkrétními příklady → podklad pro zobecnění od induktivního přístupu k deduktivnímu, ke generalizaci

Osvojování termínů J. Jelínek: „Termín jako přesné označení pojmu je prostředek fixace.“ od 40. let 20. stol. – jednotné školské mluvnické názvosloví základ položili B. Havránek a V. Šmilauer České normalizované jednotné školské názvosloví mluvnické (1941, upr. 1945) Základní pojmy mluvnické při vyučování českému jazyku (1947)

Rozlišujeme mluvnické názvy: značkové (nemotivované) – pád, vid….. popisné (motivované) – věta řídící, závislá…. Zkušenosti z praxe potvrzují, že popisné termíny žáci nezvládají lépe než značkové.

Některé popisné termíny nebyly vhodné, a proto byly pozměněny:
Některé aspekty tvorby a změn školské terminologie; stav současné jazykovědné terminologie, nosnost termínů z hlediska příslušného stupně školy. Některé popisné termíny nebyly vhodné, a proto byly pozměněny: větná dvojice → skladební dvojice neurčitý způsob (1. st. neurčitek) → infinitiv příčestí minulé činné, příčestí minulé, příčestí činné → příčestí činné (M. Čechová) příčestí minulé trpné → příčestí trpné souhláska, samohláska x písmena → ?“souhláskové písmeno“? (dosud neplatí, návrh) slovní základ (kořen a kmen) → kořen slova; slovotvorný základ česká x latinská terminologie → oba ekvivalenty

Místo definic a pouček ve výuce
Poučka didakticky upravená vědecká definice, odpovídající formulační a obsahové přiměřenosti žákům vystihuje podstatné vlastnosti pojmů na rozdíl od definice se v ní připouští nižší míra přesností i úplností musí respektovat požadavek na relativní úplnost a přesnost nesmí být v rozporu s vědeckou definicí adaptabilní – schopnost dalšího doplňování a zpřesňování ve vyšších ročnících bez negování jejího znění z nižších ročníků Poučení OBŠÍRNĚJŠÍ (BUĎ POPISNÉ, NEBO VÝKLADOVÉ) PODÁNÍ JEVU, bez nároku na definiční platnost NAPŘ. poučka: Přívlastek neshodný bývá vyjádřen podstatným jménem – připouští se i jiná možnost – může být vyjádřen jiným slovním druhem (v další etapě výuky)

Algoritmus starší pojetí: dnešní pojetí:
poučka by měla být co nejstručnější – jednovětná formulace dnešní pojetí: poučku je vhodné algoritmizovat – rozvrhnout tak, aby každá věta (nejlépe uvedená na SAMOSTATNÉM ŘÁDKU) obsahovala jeden podstatný znak určovaného jazykového jevu Algoritmický postup umožňuje uvádět znaky v gnozeologicky a didakticky nejvhodnějším pořadí.

Algoritmus Nebezpečí pro žáky při zvládání pouček:
Algoritmickým způsobem zpracováno gramatické učivo: Postup při určování: slovních druhů (K. Svoboda, Z. Dvořáková) větných členů a vedlejších vět (J. Jelínek, K. Svoboda) určování mluvnických kategorií, slovesných tříd a vzorů (M. Čechová, K. Svoboda) Nebezpečí pro žáky při zvládání pouček: učí se poučku doslovně – neosvojí si podstatu jevu učitel netrvá na doslovné reprodukci poučky – dochází k jejím posunům – nepřesnost, chyby Trvání na důsledném dodržování postupu ve vyšších ročnících může vést k ke snížení zájmu žáků, k časové nehospodárnosti – připouštíme skoky v řešení.

Algoritmus postup semialgoritimický:
Algoritmický způsob nelze uplatňovat u jevů složitějších či rozporných (tam, kde je možné uplatnit více řešení): postup semialgoritimický: promyšlený sled výsledek řešení je závislý na řadě různých faktorů vystihne-li se pravidelnost, zákonitost určitého jevu – formuluje se jako PRAVIDLO

Konec prezentace

8. Zásady uplatňované ve vyučování českému jazyku

Zásady uplatňované ve vyučování českému jazyku
Didaktické zásady obecně platné (pro všechny vyučovací předměty včetně ČJ) zřetel k věkovým zvláštnostem žáků zřetel vědomého osvojování učiva zásady názornosti, aktivnosti, soustavnosti a trvalosti Speciální zásady týkající se výuky ČJ zásady lingvistického přístupu a integrity jazykového vyučování (Jelínek, Čechová)

1. Zásada zřetele k věkovým zvláštnostem žáků Uplatňuje se: ve výběru učiva a jeho jednotlivých částí v množství a rozsahu učiva v jeho podání (včetně formulací) Pedagogický přístup: neklást na žáky příliš vysoké, nebo příliš nízké požadavky včas přejít od jednotného vzdělávání k diferencovanému – zavést diferencovanou výuku podle schopností žáků individuálně přistupovat k žákům PORUŠOVÁNÍ POŽDAVAKU PŘIMĚŘENOSTI VEDE VELMI ČASTO K PORUŠOVÁNÍ ZÁSADY JEHO VĚDOMÉHO OSVOJOVÁNÍ.

2. Zásada vědomého osvojování učiva je zaměřena proti verbalismu, formalismu a prakticismu. Od žáků vyžaduje: aby učivu rozuměli aby využívali získané vědomosti v praxi porovnávání pojmů s uvedením znaků shodných a rozdílných hledání příčinných vztahů mezi jevy jazykovými a mimojazykovými (sociálními) vhodná volba cvičení, jež žáky vedou k promýšlení jazykových jevů a tvořivému užívání získaných vědomostí v praxi

3. Zásada aktivnosti velmi často souvisí se zásadou vědomého osvojování učiva, neboť aktivita je jednou z podmínek osvojování učiva zahrnuje také žákovu aktivitu řečovou → (viz RVP pro vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace) → volba vhodných cvičení odpovídajících reálným komunikačním situacím zahrnuje i žákovu aktivitu při vyvozování poznatků (na přiměřených jazykových problémech) → různé formy samostatné práce žáků

4. Zásada názornosti (srov. J. A. Komenský) volba vhodných příkladů při induktivním i deduktivním postupu využití přehledů, tabulek, paradigmat, schémat, grafů, značek (symbolů)….. názorné pomůcky didaktická technika Jazykový materiál je nejvýznamnější názorninou v jazykových vyučovacích hodinách!

5. Zásada soustavnosti Vyžaduje vedení žáků: k poznání jazykovému systému a pochopení vztahů mezi jazykovými jevy (systematický výklad učiva) k navazování nových poznatků na poznatky již probrané a osvojené od postupu jednoduššímu ke složitějšímu POŽADAVEK SYSTEMATIČNOSTI: komplexní jazykové rozbory soustavné jazykové rozbory systém cvičení a úloh s vzestupnou obtížností

6. Zásada trvalosti (proti zapomínání) uplatňování všech uvedených zásad výběr učiva a jeho procvičování soustředit na podstatné jevy soustavné oživování vědomostí spirálově aktivní opakování: je prohlubující, aktivní a systematické

7. Zásada lingvistického přístupu výklady a odůvodňování jazykových jevů musí být v souladu s poznáním lingvistickým UKÁZKY ŠPATNĚ ODŮVODNĚNÝCH JAZYKOVÝCH JEVŮ: Domy stály píšeme tvrdé -y, protože si můžeme říci ty domy. Draci létali se píše měkké -i, protože jde o výjimku. Dívky a chlapci byli píšeme v přísudku měkké -i, protože chlapci mají v mluvnici přednost.

8. Zásada integrity jazykového vyučování jednota mezi složkou jazykovou a slohovou, jazykovou a literární rozvoj vyjadřování žáků s náležitými slohovými kvalitami ve všech složkách předmětu ČJL ústní i písemné vyjadřovací dovednosti zařazování přiměřených námětů ze života žáka a společnosti atd. ZÁSADA INTEGRITY PLATÍ I PŘI VÝUCE V OBLASTI JEDNOTLIVÝCH JAZYKOVÝCH PLÁNŮ (ROVIN) srov. např. při výuce shody přísudku s podmětem souvislost se slovními druhy v rámci morfologie

8. Zásady uplatňované ve vyučování českému jazyku
Konec prezentace.

potřeba pěstovat praktické vyjadřování
9. Pracovní postupy a formy v komunikační a slohové výchově, metody práce s žáky se SVP. potřeba pěstovat praktické vyjadřování klást důraz na aktivní metody práce možnost výběru je samou podstatou slohu

Pracovní postupy a formy v komunikační a slohové výchově, metody práce s žáky se SVP
Cílem slohového vyučování: vypěstovat kompetenci vytvářet kultivovaný jazykový projev adekvátní funkci a komunikační situaci Požadavky kladené na komunikační a slohovou výchovu: sdělnost projevu, výstižnost, slohová vhodnost, vytříbenost, jazyková správnost V současnosti dochází k vzájemného prolínání a k přecházení funkčních stylů, slohových útvarů i postupů, a proto neulpívat na předem daných modelech, útvarech a postupech

Pracovní postupy a formy v komunikační a slohové výchově, metody práce s žáky se SVP
Ontogenetické předpoklady: 6–11 let: pěstovat základní dovednosti a návyky ve vyjadřovací praxi – imitativní osvojování jazyka pěstovat řečové konvence společenského styku (pozdravy, omluva, poděkování…) – rozvoj řečové etikety větší sklon k vyprávění než popisu 11–15 let: opora v ukázkových textech (modelech, typech) – nikoliv pouhá nápodoba, nýbrž rozvoj samostatnosti a kritičnosti nižší frekvence podstatných jmen a sloves, vyšší frekvence přídavných jmen, příslovcí a spojek, prodlužování výpovědí 15 – 19 let: důraz na určitost a přesnost ve vyjadřování, vyšší schopnost abstrakce, estetického a sociálního cítění, zvyšuje se syntaktická úroveň ve vyjadřování

A. METODY ZÍSKÁVÁNÍ STYLISTICKÝCH ZNALOSTÍ (METODY POZNÁVACÍ)
KLASIFIKACE METOD A. METODY ZÍSKÁVÁNÍ STYLISTICKÝCH ZNALOSTÍ (METODY POZNÁVACÍ) 1. TEORETICKÉ poznávání zprostředkované učitelem sledování monologu (popis, vypravování, výklad, přednáška, vysvětlení) dialog žáků s učitelem samostatné studium odborného (učebnicového) textu spojené s diskusí

KLASIFIKACE METOD 2. PRAKTICKÉ
pozorování ukázkových jazykových projevů spojené s jejich analýzou, zobecňováním poznatků a zkušeností pomocí dialogu (s problémovými otázkami) pozorování a posuzování jazykových projevů běžné praxe

KLASIFIKACE METOD B. METODY CVIČNÉ 1. NIŽŠÍHO TYPU 2. VYŠŠÍHO TYPU
opisování imitování ( i po předběžném návodu) 2. VYŠŠÍHO TYPU propedeutická cvičení pozorování textu s komentováním (jako východisko další činnosti) analýza textu se syntézou a zobecňováním (formulované verbálně)

KLASIFIKACE METOD b) stylizační cvičení (konstrukční i korekturní)
podle jazykových rovin: lexikálněstylizační = pojmenovávací morfologickostylizační syntaktickostylizační = usovztažňovací podle způsobu práce: výběrová doplňovací obměňovací substituční transformační

KLASIFIKACE METOD c) textová cvičení konstrukční:
kompoziční – zpracování výstavby textu (osnovy), členění textu kompozičně-stylizační – zkracování, zjednodušování, rozšiřování, návaznost textu komplexní textová cvičení písemná: - písemná slohová práce s přípravou - písemná slohová práce bez přípravy komunikační cvičení ústní (dialogická a monologická) komunikační hry s pravidly (např..na prodavačky, učitele; na poště, u doktora, u telefonu…) mluvní a řečnická cvičení dramatizace korekturní: - úprava a oprava textů po stránce obsahové, kompoziční, stylizační

METODY OPAKOVACÍ A PROVĚŘOVACÍ
KLASIFIKACE METOD METODY OPAKOVACÍ A PROVĚŘOVACÍ společně s jinými předměty – verbální opakování ústní i písemné kontrolní slohové práce

OPRAVA A HODNOCENÍ SLOHOVÝCH PRACÍ
1. Sdělnost textu 2. Vztah k tématu 3. Vztah k formě 4. Výstavba projevu jako celku (soudržnost, odstavce, měkké a tvrdé přechody) 5. Výstavba výpovědí (z hlediska syntaktického) 6. Jazyková stránka v užším smyslu (slovní zásoba, tvarosloví, pravopis)

9. Pracovní postupy a formy v komunikační a slohové výchově, metody práce s žáky se SVP
Konec prezentace

10. Čeština jako druhý jazyk pro žáky-cizince v primární škole a jejich začleňování do výuky podle současné legislativy Jaromíra Šindelářová

Žáci-cizinci v české základní škole děti občanů ze států Evropské unie
Čeština jako druhý jazyk pro žáky-cizince v primární škole a jejich začleňování do výuky podle současné legislativy Čl. I Žáci-cizinci v české základní škole žák-cizinec („žák s odlišným mateřským jazykem“): žáci, jejichž rodiče mají jiné občanství než české děti občanů ze států Evropské unie děti cizinců s mezinárodní ochranou formou azylu nebo doplňkové ochrany děti ostatních cizinců (ze třetích zemí)

Povinná školní docházka žáků-cizinců
Čeština jako druhý jazyk pro žáky-cizince v primární škole a jejich začleňování do výuky podle současné legislativy Čl. II Povinná školní docházka žáků-cizinců týká se všech dětí cizinců pobývajících na území ČR déle jak 90 dnů (s mezinárodní ochranou formou azylu nebo doplňkové ochrany, ze zemí EU i ze třetích zemí) k přijetí do ZŠ nemusejí předkládat oprávnění k pobytu na našem území právo na školní stravování a zájmové vzdělávání poskytované školou ZŠ mohou navštěvovat nejdéle do konce školního roku, v němž dosáhnou sedmnáctého roku věku (event. podle § 55 školského zákona do osmnáctého roku)

Čeština jako druhý jazyk pro žáky-cizince v primární škole a jejich začleňování do výuky podle současné legislativy Čl. III Třídy pro jazykovou přípravu od – podle § 20 odst. 5 a 6 školského zákona ke vzdělávání všech žáků-cizinců v ZŠ se přistupuje stejným způsobem bezplatná příprava - zahrnující výuku českého jazyka přizpůsobenou potřebám žáka-cizince zajišťují (včetně vyškolení pedagogických pracovníků) příslušné krajské úřady (podle místa pobytu žáka ve spolupráci se zřizovatelem školy) Podle novely vyhlášky č. 48/2005 Sb. od určí podle § 10 krajský úřad (ve spolupráci se zřizovateli) školy, ve kterých je na území kraje poskytována bezplatná příprava. Seznam těchto škol je dostupný na webových stránkách krajských úřadů; také např. na:

Čeština jako druhý jazyk pro žáky-cizince v primární škole a jejich začleňování do výuky podle současné legislativy třídu nebo třídy pro jazykovou přípravu zřizuje ředitel školy má povinnost informovat rodiče žáků-cizinců (nebo jiného zákonného zástupce žáka-cizince) o možnosti navštěvovat třídu pro jazykovou přípravu, a to do jednoho týdne po přijetí žáka do základní školy ředitel školy, ve které je zřízena třída pro jazykovou přípravu a do níž žák-cizinec projevil zájem docházet, musí žáka do třídy s jazykovou přípravou zařadit, a to do třiceti dnů od podání žádosti

třída pro jazykovou přípravu:
Čeština jako druhý jazyk pro žáky-cizince v primární škole a jejich začleňování do výuky podle současné legislativy podle § 11 vyhlášky č. 48/2005 Sb. třída pro jazykovou přípravu: nejvyšší počet žáků 10 celková délka jazykové přípravy žáka je nejméně 70 vyučovacích hodin po dobu nejvýše 6 měsíců školního vyučování po sobě jdoucích obsah výuky českého jazyka je určen očekávanými výstupy vzdělávacího oboru Cizí jazyk stanoveného RVP pro ZV o absolvování jazykové přípravy vydá škola žákovi osvědčení

Na ZŠ v ČR se např. ve školním roce 2013/14 vzdělávalo
Čeština jako druhý jazyk pro žáky-cizince v primární škole a jejich začleňování do výuky podle současné legislativy Na ZŠ v ČR se např. ve školním roce 2013/14 vzdělávalo žáků-cizinců. Přestože u těchto žáků jazykové dovednosti ve vyučovacím jazyce nikdo plošně nezjišťuje, zkušenosti pedagogů, poradenských zařízení, univerzit i neziskových organizací ukazují, že velký počet z nich má vyučovací jazyk osvojen v omezené míře nebo vůbec, a proto potřebuje jazykovou podporu. Jazyková podpora však zatím v případě žáků-cizinců není řešena centrálně ani koncepčně. Některé školy si samy vytvářejí výukové materiály, jiné nikoli, pro výuku však není jasně definován vzdělávací obsah.

Čeština jako druhý jazyk pro žáky-cizince v primární škole a jejich začleňování do výuky podle současné legislativy Přestože má každý žák-cizinec plnící si povinnou školní docházku podle ŠZ nárok na jazykovou přípravu, dostává se jí jen omezenému počtu žáků (v roce 2013 si školy žádaly o jazykovou podporu pro 1800 žáků z více než ). Školy si na jazykovou přípravu žádají finance prostřednictvím tří rozvojových programů: 1. Zajištění podmínek bezplatné přípravy k začlenění žáků dětí-cizinců z třetích zemí do základního vzdělávání, zahrnující výuku českého jazyka přizpůsobenou potřebám těchto žáků 2. Zajištění podmínek základního vzdělávání nezletilých azylantů, osob požívajících doplňkové ochrany (osob „s mezinárodní ochranou formou azylu nebo doplňkové ochrany“), žadatelů o udělení mezinárodní ochrany na území ČR a dětí cizinců umístěných v zařízení pro zajištění cizinců 3. Zajištění bezplatné přípravy k začlenění do základního vzdělávání osob se státní příslušností jiného členského státu Evropské unie.

Čeština jako druhý jazyk pro žáky-cizince v primární škole a jejich začleňování do výuky podle současné legislativy Tento způsob financování jazykové přípravy je problematický zejména pro školy, kterým žáci bez znalosti češtiny přijdou během školního roku, případně školy, ve kterých je malý počet žáků cizinců. Zajištění této bezplatné přípravy k začlenění do základního vzdělávání upravuje vyhláška 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky (probíhá ve třídách s kurzy českého jazyka v rozsahu nejméně 70 hodin, v délce 6 měsíců). Tato hodinová dotace je pro osvojení češtiny na úroveň, aby mohl být žák bezproblémově začleněn do základního vzdělávání, nedostatečná.

Vzdělávání žáků-cizinců v ZŠ
Čeština jako druhý jazyk pro žáky-cizince v primární škole a jejich začleňování do výuky podle současné legislativy Čl. IV Vzdělávání žáků-cizinců v ZŠ skupina žáků se speciálními vzdělávacími potřebami děti cizinců s udělenou mezinárodní ochranou formou azylu nebo doplňkové ochrany (§ 16 školského zákona) žák znevýhodněný nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka (§ 1 odst. 6, vyhláška MŠMT č. 147/2011 Sb. s účinností od )

skupina žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
Čeština jako druhý jazyk pro žáky-cizince v primární škole a jejich začleňování do výuky podle současné legislativy skupina žáků se speciálními vzdělávacími potřebami využití speciálních pedagogických metod a postupů poskytnutí individuální podpory v rámci výuky a její přípravy využití poradenských služeb školy a školských poradenských zařízení individuální vzdělávací plán (na základě žádosti rodiče žáka-cizince nebo jeho zákonného zástupce a s písemným doporučením školského poradenského pracoviště ) služby asistenta pedagoga (pozici zřizuje ředitel školy se souhlasem krajského úřadu)

Hodnocení žáků-cizinců
Čeština jako druhý jazyk pro žáky-cizince v primární škole a jejich začleňování do výuky podle současné legislativy Čl. V Hodnocení žáků-cizinců (§ 15 odst. 6 vyhlášky č. 48/2005 Sb.) Úroveň znalosti českého jazyka se považuje za závažnou souvislost, která ovlivňuje výkon žáka-cizince. zejména v počátečním období hodnocení: slovní klasifikací klasifikací doplněnou slovním hodnocením (s hodnocením klíčových kompetencí vymezených RVP ZV) Na konci školního roku musí být žák-cizinec klasifikován ze všech vyučovacích předmětů, tedy i z předmětu český jazyk.

Čeština jako druhý jazyk pro žáky-cizince v primární škole a jejich začleňování do výuky podle současné legislativy Konec prezentace

11. Metodická doporučení pro práci s žáky-cizinci jako žáky se SVP v primární škole

navázat spolupráci s rodiči, vést s nimi řízený rozhovor
Metodická doporučení pro práci s žáky-cizinci jako žáky se SVP v primární škole navázat spolupráci s rodiči, vést s nimi řízený rozhovor vyžádat potřebnou dokumentaci (např. vysvědčení) seznámit je s chodem a organizační strukturou konkrétní školy seznámit je školským systémem v cílové zemi (webové stránky)

Metodická doporučení pro práci s žáky-cizinci jako žáky se SVP v primární škole
správně zařadit žáka-cizince do vyučovacího procesu (do ročníku), a to na základě těchto faktorů: věk žáka-cizince dosavadní vzdělávání znalost českého jazyka předškolní věk český vychovatel jednoletý až dvouletý odklad povinné školní docházky (s předchozím zařazením do MŠ) přípravná třída doporučení z pedagogicko-psychologické poradny souhlas rodičů souhlas ředitele školy

mateřský jazyk žáka-cizince skupiny: Slované a Neslované znalost komunikačního kódu společného žákovi a učiteli RJ, AJ motivace žáka k učení se vhodně motivovat žáky-cizince při výuce chválit za sebemenší pokrok stejné požadavky jako na české spolužáky odlišný kulturní vzorec chování jiný školský systém vycházet z předem stanovených jazykových a komunikačních kritérií

zařazení žáků-cizinců do konkrétní třídy je obvykle dáno kombinací výše uvedených faktorů vyvarovat se: mechanického zařazování žáků-cizinců podle věku automatického zařazování do ročníku podle ročníku absolvovaného v zemi, odkud přicházejí (stupeň ovládání vyučovacího jazyka) event. lze postupovat do vyššího ročníku rychleji (obdobně jako nadaný žák) než jeho mladší spolužáci velké rozdíly ve věku žáka-cizince od věku ostatních žáků ve třídě jsou nežádoucí a přinášejí problémy sociálního a biologického charakteru (max. dvouletý věkový rozdíl)

výuku organizovat speciálním způsobem
Metodická doporučení pro práci s žáky-cizinci jako žáky se SVP v primární škole výuku organizovat speciálním způsobem metody běžně užívané v základní škole metody uplatňované v ménětřídních školách metody užívané ve výuce s žáky s poruchami učení Typické formy a metody používané v malotřídní škole je však třeba tvořivě adaptovat.

ve škole s menším počtem žáků-cizinců nekumulovat v jedné školní třídě vyšší počet žáků-cizinců (3–4 v jedné třídě) ve škole s vyšším počtem žáků-cizinců nekumulovat v jedné školní třídě více než polovinu žáků-cizinců integrovat žáka-cizince do třídního a školního kolektivu, zabránit jejich společenské izolaci (ve třídě s nižším počtem žáků-cizinců je vhodnější, aby žáci-cizinci neseděli spolu; ve třídě s vyšším počtem žáků-cizinců mohou cizinci sedět vedle sebe a vzájemně si pomáhat) zapojovat žáka-cizince i do mimoškolní činnosti vybízet žáky-cizince ke spolupráci s ostatními žáky

seznámit se se základními sociokulturními a zkušenostními rozdíly
Metodická doporučení pro práci s žáky-cizinci jako žáky se SVP v primární škole seznámit se se základními sociokulturními a zkušenostními rozdíly předem připravit školní třídu na přijetí žáka-cizince: seznámit žáky ve třídě se sociokulturními odlišnostmi přenést část iniciativy na žáka-cizince výhody – rizika

navázat spolupráci: se školními poradenskými pracovišti pedagogicko-psychologickými poradnami nestátními neziskovými organizacemi Meta ( vzdělávání mladých migrantů služby pro učitele, výukové materiály a metodickou podporu (blíže viz na) Inkluzivní škola ( informační portál sdružení Meta začleňování žáků-cizinců nabízí zajímavá témata pro žáky i jejich pedagogy

10. Metodická doporučení pro práci s žáky-cizinci jako žáky se SVP v primární škole
Konec prezentace

PŘEDNÁŠKY Z DIDAKTIKY ČESKÉHO JAZYKA A SLOHU se zaměřením na žáky se SVP JAROMÍRA ŠINDELÁŘOVÁ.

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "PŘEDNÁŠKY Z DIDAKTIKY ČESKÉHO JAZYKA A SLOHU se zaměřením na žáky se SVP JAROMÍRA ŠINDELÁŘOVÁ."— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

PŘEDNÁŠKY Z DIDAKTIKY ČESKÉHO JAZYKA A SLOHU se zaměřením na žáky se SVP JAROMÍRA ŠINDELÁŘOVÁ.

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "PŘEDNÁŠKY Z DIDAKTIKY ČESKÉHO JAZYKA A SLOHU se zaměřením na žáky se SVP JAROMÍRA ŠINDELÁŘOVÁ."— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář