Řídící struktury, malé a velké organizace Jitka Dvořáková, Lenka Navrátilová, Barbora Loudová VSRR

Řídící struktury Tvořena lidmi Vzájemné vazby : nadřízenost, podřízenost, spolupráce A) formální B) neformální

Formální řídící struktury Existence norem Zajišťují chod společnosti Nemělo by jich být příliš mnoho – ztráta volnosti pro rozhodování Hůře se přizpůsobují změnám Mají aplikovat do všech stupňů organizace základní myšlenky vedení

Neformální řídící struktury Vznikají spontánně mezi lidmi na pracovišti Neformální vedoucí osobnosti – přirozená autorita, zkušenosti Např. přátelství, sympatie => dobré prostředí pro práci Zápor : možnost vzepření se proti formální struktuře, tlak na jednotlivce

Obě složky jsou přirozenou a neoddělitelnou součástí a obě ovlivňují fungování organizace a efektivnost procesů

Cíl vedoucího pracovníka = Sladění zájmů skupin formálního i neformálního charakteru

Typy řídících struktur Útvarové řídící struktury = propojení řídících jednotek Věcné řídící struktury jsou dělené podle věcných hledisek

Řídící jednotka Základ každé řídící struktury Vedoucí pracovník a jemu bezprostředně podřízení pracovníci Členění : Podle vztahu vedoucího pracovníka Podle vztahu k transformačním procesům Podle stupňů řízení organizačních systémů

Podle vztahu vedoucího pracovníka Formální skupiny autokratické - Vedoucí pracovník má pravomoc, možnost rozhodování, určuje cíle a činnosti skupiny - Na pracovnících se požaduje pouze splnění úkolů, žádná iniciativa - Atmosféra „podezíravosti“ a „hrozeb“ a malá pravděpodobnost objektivního rozhodování

Podle vztahu vedoucího pracovníka Formální skupiny liberální - pravý opak autokratických skupin - iniciativa, nápaditost - důvěra v pracovníky => vedoucí pracovník neovlivňuje způsob provedení úkolu - neexistuje formální kontrola a tresty Zápor: preference individuálních zájmů Klad: motivace k osobnímu růstu

Podle vztahu k transformačním procesům Řídící jednotky liniové bezprostřední účast na řízení hlavních procesů v řídící struktuře jsou rozhodující složkou Řídící jednotky štábní hlavních procesů se účastní zprostředkovaně slouží vedoucím k řízení úkolů v oblasti plánování a kontroly

Podle stupně řízení organizačních systémů Vyšší úrovně – vedení organizačního systému Střední úrovně – vedoucí pracovníci, kteří pracují na nižších stupních Nižší úrovně – přímí nadřízení pracovníků, kteří se zúčastňují transformačního procesu

Rozdělení organizací Malé Velké

Malé organizace - přímý kontakt s vedením podniku = důvěra na základě poznání osobních problémů pracovníků - ztrácí se anonymita = důležitost pracovních výkonů - ochota vyměnit vysoké příjmy za větší flexibilitu a uspokojení z práce - participace na rozhodování, vzdělávání i na výsledcích - jednoduchá organizační struktura umožňující přímé vedení a kontrolu

Nevýhody malých organizací Omezené prostředky na propagaci a reklamu Větší nároky na obchodníky Potlačení marketingových aktivit ve prospěch čistého obchodu V obchodním týmu musí být lidé zaměřeni kreativně a analyticky Vyšší intenzita práce a nepříznivé pracovní podmínky Nižší dostupnost finančních zdrojů Nedostatek majetku

Velké organizace Velký vstup a výstup = ovlivňují národní hospodářství Více subsystémů = téměř žádný kontakt s vedením podniku Většinou pevně stanovená pracovní doba – směnný provoz Anonymita Nemožnost zásahů do vedení

Zdroje a použitá literatura Havlíček, Kašík : Marketingové řízení malých a středních podniků Koźmiński: Systémové řízení Paterson : Teorie řízení Khol: Řídící činnost Hron: Teorie řízení

Děkujeme za pozornost