Náklady – základ manažerského účetnictví Hana Bohušová Náklady – základ manažerského účetnictví Přednáška č. 2

Předmět manažerského účetnictví Přednáška č. 2 Předmět manažerského účetnictví Manažerské účetnictví se zaměřuje na vnitřní rozměr hospodářské činnosti podniku a jeho předmětem je hodnotová stránka jednotlivých aktivit jako základních složek činnosti podniku. Uskutečnění jednotlivých aktivit vyžaduje vklady potřebných ekonomických zdrojů, a to v určité struktuře a množství. Při uskutečňování jednotlivých aktivit probíhá transformace vynaložených zdrojů ve výstupy – výkon. Uskutečněné výkony jsou pro podnik nositelem určité ekonomické užitečnosti převoditelné na peníze. Každá transformace má předem stanovený cíl, určitým způsobem vymezený postup, uskutečňuje se na určitém místě a v kompetenci určitých orgánů.

Přednáška č. 2 Podstata nákladů Náklady představují v peněžní formě uskutečněné měření vynaložení ekonomických zdrojů v určité aktivitě, uskutečněné účelně a účelově. Podstata nákladů: uvědomělé vynaložení složek majetku na uskutečnění dané aktivity, přinášející očekávaný ekonomický prospěch danému subjektu, obětování složek majetku na určitou příležitost zajišťující jejich předpokládané zhodnocení, převoditelnost na peníze

Účelnost a účelovost Účelnost – vynakládání nákladů a vytvoření výkonů je cílevědomě řízeno a musí být uskutečňováno racionálně a hospodárně Účelovost – náklady jsou spojeny s určitým výkonem (příčinný vztah)

Náklady a výdaje Výdaj – jakékoliv vynaložení majetku podniku bez zřetele na účel použití, předcházejí nákladům a náklady dávají výdajům reálný smysl. Věcný nesoulad: ne vždy jsou výdaje nákladem, neexistuje-li účelový vztah k výkonům (dividendy, odvod DPH, apod.), ne vždy výdaje předcházejí nákladům (tvorba rezerv) Časový nesoulad: řeší se časovým rozlišováním

Výnosy a příjmy Výnosy: ekonomický prospěch převoditelný na peníze a získaný účelným využitím ekonomických zdrojů (rozsah a cena), externí x interní výnosy Příjmy: přírůstek ekonomických zdrojů bez ohledu na jejich použití

Průběh nákladů ve výrobním procesu

Přednáška č. 2 Objekt nákladů Objekt nákladů je určitá jednoznačně vymezená aktivita, za kterou je potřebné pro účely řízení kvantifikovat náklady a zhodnotit užitečnost jejich vynaložení. Spojení nákladů a ekonomického prospěchu s příslušným objektem zajišťuje jejich věcnou a příčinnou souvislost.

Kriteria racionality vynaložení nákladů I Přednáška č. 2 Kriteria racionality vynaložení nákladů I Cílem aktivity podniku je zhodnocení obětovaných složek majetku (zisk). Racionalitu vynaložení nákladů lze hodnotit prostřednictvím specifických kriterií. hospodárnosti – odráží racionalitu vynakládání a využívání ekonomických zdrojů v dané transformaci: forma úspornosti, kde se zdůrazňuje minimalizace nákladů na zajištění daného rozsahu výkonů, forma výtěžnosti, kde se prosazuje úsilí o maximalizaci objemu výkonů z daného rozsahu vynaložených ekonomických zdrojů, Hospodárnost je kriterium racionality vynakládání a spotřeby ekonomických zdrojů  jednotlivých transformacích, měřítkem hospodárnosti je vývoj nákladů na jednotku výkonu (průměrné náklady).

Přednáška č. 2 Příklad Společnost plánuje vyrobit 10 000 výrobků o normované spotřebě materiálu 20 Kč na 1 kus. O jakou formu hospodárnosti jde jestliže: činila skutečná spotřeba materiálu 160 000 Kč, (160 000 : 10 000 = 16 Kč/ks) z disponibilního materiálu bylo vyrobeno 12 500 výrobků (200 000 : 12 500 = 16 Kč/ks) .

Kriteria racionality vynaložení nákladů II Přednáška č. 2 Kriteria racionality vynaložení nákladů II Kriterium ekonomické účinnosti (efektivnost) zhodnocení nákladů. V absolutním rozměru se projevuje ve formě přebytku ekonomického prospěchu nad vynaloženými náklady (hospodářský výsledek aktivity). V relativním rozměru se měří poměrem mezi získaným ekonomickým prospěchem a vynaloženými náklady (nákladová rentabilita): ziskovost produkce = hospodářský výsledek / výkony, výnosnost nákladů = hospodářský výsledek / náklady, nákladovost výkonů = náklady / výkony, rychlost obratu vložených prostředků, která vyjadřuje intenzitu s jakou se prostředky zúčastňují reprodukčního procesu (kolik výkonů je podnik schopen vyrobit a prodat za období) Ekonomická účinnost se může zvyšovat i při zhoršující se hospodárnosti (růst průměrných nákladů je vykompenzován růstem jednotkových cen).

Kriteria racionality vynaložení nákladů III Přednáška č. 2 Kriteria racionality vynaložení nákladů III Kriterium efektivnosti vyjadřuje míru dosažení očekávaných záměrů (řízení pomocí cílů a úkolů) a hodnocení míry jejich dosažení (pomocí rozdílů –odchylek) Efektivnost vyjadřuje míru dosažení predeterminovaných cílů a úkolů, měří se formou rozdílů od předem stanovených hodnot. Kritéria efektivnosti: zhodnocení vlastního kapitálu: ROE, zhodnocení aktiv: ROA.

Kriteria racionality vynaložení nákladů IV Přednáška č. 2 Kriteria racionality vynaložení nákladů IV Kriterium solventnosti vyjadřuje stálou, dlouhodobou schopnost podniku hradit své závazky. Kriterium likvidity se vymezuje jako schopnost podniku dostát svým okamžitým závazkům. Struktura vlastního a cizího kapitálu je základním dlouhodobým kritériem finanční stability a také měřítkem finančního rizika.

Úkoly manažerského účetnictví v oblasti nákladů Přednáška č. 2 Úkoly manažerského účetnictví v oblasti nákladů Úkoly manažerského účetnictví v oblasti nákladů: kvantifikace nákladů pro potřeby vykazování a oceňování jednotlivých složek rozvahy ve finančním účetnictví, zjišťování a vyhodnocování aktuálně vynaložených nákladů pro potřeby běžného řízení a kontroly, uspořádání informací o nákladech pro potřeby rozhodování a výběru optimálních variant, které budou uplatněny v budoucnosti. Pro uvedené účely nestačí jediná interpretace obecného pojmu nákladů, ale je nutné vycházet z rozmanitosti podmínek jeho uplatňování. Zásada: určitému úkolu v manažerském účetnictví přísluší odpovídající interpretace pojmu nákladů.

Možná pojetí nákladů finanční pojetí nákladů, Přednáška č. 2 Možná pojetí nákladů finanční pojetí nákladů, hodnotové pojetí nákladů, ekonomické pojetí nákladů.

Finanční pojetí nákladů I Přednáška č. 2 Finanční pojetí nákladů I Tradičním úkolem manažerského účetnictví je kvantifikovat náklady pro potřeby vykazování ve finančním účetnictví. Obsah nákladů a jejich kvantifikace jsou v tomto případě podřízeny pravidlům platným pro finanční účetnictví odvozeným ze zásad uplatňovaných ve finančním účetnictví. Finanční pojetí nákladů je založeno na aplikaci formy koloběhu prostředků (projevem nákladů je tržně ověřené vynaložení peněz).

Finanční pojetí nákladů II Přednáška č. 2 Finanční pojetí nákladů II Náklady ve finančním pojetí se vymezují jako primární vynaložení peněz na uskutečnění určitých aktivit. Očekávaná náhrada má zajistit návratnost vynaložených peněz, teprve přebytek znamená zisk. (koncepce zachování nominálního peněžního kapitálu). Za náklady jsou považovány pouze ty využívané nebo spotřebované ekonomické zdroje, které jsou podloženy reálným výdejem peněz. Druhým znakem, který může činit problémy při poskytování informací pro řízení, je kvantifikace nákladů na úrovni skutečných (historických) pořizovacích cen.

Náklady produktu a náklady období Přednáška č. 2 Náklady produktu a náklady období Rozlišování nákladů produktu (výkonu) a nákladů období je významné z hlediska vykazování majetku v rozvaze a hospodářského výsledku , (ve výkazu zisků a ztrát, v rozvaze).

Náklady produktu (výkonu) Přednáška č. 2 Náklady produktu (výkonu) V uskutečněných výkonech ve finančním účetnictví jsou vykázány pouze náklady produktu (costs), ve kterých jsou oceněny příslušné složky aktiv. Nedochází k jejich finální spotřebě kompenzované dosaženými výnosy, jsou označovány jako náklady nezanikající (v období, ve kterém byly vynaloženy). Jsou to veškeré přímé náklady vynaložené v souvislosti s daným výkonem (jednicové mzdy, jednicový materiál, případně i výrobní režie). Představují tu část nákladů vynaložených v příslušných aktivitách, které se ve finančním pojetí nákladů identifikují s příslušnými výkony a prodělávají s nimi celý koloběh.

Náklady období (expenses) Přednáška č. 2 Náklady období (expenses) Část nákladů, kterou nelze přiřadit k jednotlivým výkonům a nestává se součástí ocenění výkonů v rozvaze. Bezprostředně nepřispívají k ekonomické užitečnosti jednotlivých složek aktiv a k jejich převoditelnosti na peníze (odbytová režie, správní režie, případně výrobní režie). Jsou vynakládány na všeobecné zajištění hospodářské činnosti podniku a nejsou identifikovatelné s příslušným výkonem. Náklady období se v období jejich vzniku vylučují z koloběhu hospodářských prostředků a vykazují se jako položky výkazu zisků a ztrát. Jejich vyloučení z koloběhu znamená snížení hodnoty majetku, označují se jako náklady spotřebované, které odčerpávají výnosy v daném období, někdy jsou označovány jako náklady zanikající.

Přednáška č. 2 Příklad Podnik vynaložil na výrobu deseti výrobků náklady ve výši 100,- Kč. Osm z nich prodal za 120,- Kč. Zbylé dva neprodané výrobky jsou oceněny na úrovni vlastních nákladů jejich výroby, které činí 20,- Kč. Zjistěme zisk a nákladovou, resp. výnosovou rentabilitu podniku ve sledovaném období. Rentabilita nákladů=zisk/náklady=40/80= 0,5 Rentabilita výnosů=zisk/výnosy=40/120=0,33 Výkaz zisků a ztrát Náklady 100,- Tržby z prodeje 120,- Zisk 40,- Změna stavu výrobků 20,- 140,-

Příklad (pokračování) Výkaz zisků a ztrát Náklady Změna stavu výrobků Náklady celkem 100,- -20,- 80,- Tržby z prodeje 120,- Zisk 40,-

Hodnotové pojetí nákladů Přednáška č. 2 Hodnotové pojetí nákladů Posláním manažerského účetnictví je poskytovat informace o nákladech pro běžné řízení a kontrolu a kontrolu skutečného průběhu aktuálně uskutečňovaných procesů, a to buď po linii výkonů nebo po linii útvarů. Cílem je vyjádřit podmínky průběhu příslušných aktivit, které existují v reálném čase jejich uskutečňování. Nelze využít finanční pojetí nákladů (nedokáže postihnout veškeré faktory, které ovlivňují návratnost spotřebovaného množství ekonomických zdrojů). Účelu lépe vyhovuje hodnotové pojetí nákladů, které je odvozováno z výrobní formy koloběhu prostředků.

Základní odlišnosti hodnotového pojetí nákladů od finančního pojetí Přednáška č. 2 Základní odlišnosti hodnotového pojetí nákladů od finančního pojetí Spotřebované nebo využité ekonomické zdroje se oceňují na úrovni cen, které odpovídají jejich věcné reprodukci (reálná hodnota). Předmětem zobrazení jsou i faktory, které nemají odpovídající ekvivalent výdaje peněžních prostředků, ale svými důsledky ovlivňují ekonomickou realitu dané aktivity – dodatkové náklady.

Přednáška č. 2 Kalkulační náklady Náklady, které se v hodnotovém pojetí vykazují v jiném rozsahu než ve finančním pojetí nebo nejsou ve finančním pojetí vykazovány vůbec: náklady, které se ve finančním účetnictví vykazují v jiném rozsahu nebo jiným způsobem, náklady, které nejsou ve finančním pojetí vykazovány vůbec a v hodnotovém pojetí jsou příslušným aktivitám přiřazovány dodatečně.

Rozdílně vykazované kalkulační náklady Přednáška č. 2 Rozdílně vykazované kalkulační náklady Kalkulační odpisy Kalkulační úroky Kalkulační rizika Dodatkové kalkulační náklady Kalkulační podnikatelská mzda Kalkulační nájemné

Kalkulační odpisy Ve FÚ se odpisuje do výše 100% historické ceny (zajištění plné návratnosti peněz vložených) – princip zachování nominální hodnoty kapitálu, V MÚ se vyjadřuje skutečné hodnotové opotřebení a skutečné snižování ekonomické užitečnosti majetku v době uskutečňování příslušných aktivit (vychází se z reálné hodnoty).

Kvantifikace kalkulačních úroků: Kalkulační úroky Použitý kapitál se v hodnotovém pojetí považuje za výrobní faktor, proto je nutné jeho použití vyjádřit v nákladech – prostřednictvím kalkulačních úroků. Kvantifikace kalkulačních úroků: Výše celkového vázaného kapitálu Kalkulační úroková míra

Kalkulační rizika Ve FÚ lze zohlednit rizika v přesně vymezených situacích (tvorba rezerv) V MÚ je cílem správně vyjádřit spotřebu ekonomických zdrojů ve vztahu k aktivitám – vhodné zahrnout i rizika, která s aktivitou souvisejí (náklady v podobě kalkulačních rizikových přirážek – odchylky spotřeby materiálu, zmetky).

Přednáška č. 2 Příklad Prodejní divize podniku zaměřeného na prodej počítačů má své prostory v budově, která byla vložena do podniku formou věcného vkladu jedním z vlastníků. Její výsledky jsou tak nesrovnatelné s jinými divizemi, které mají prodejní prostory v najatých objektech. Podnikové vedení zatěžuje proto tuto divizi kalkulačním nájemným, jeho výši odvozuje z průměrné úrovně nájemného, které se v dané lokalitě zpravidla vyžaduje. Zobrazte uvedenou skutečnost v podnikovém účetnictví.

Rozdíly mezi finančním a hodnotovým pojetím nákladů Shoda – uplatnění ekonomických zdrojů je založeno na výdeji peněz (mzdy, spotřeby materiálu), lze přejmout z FÚ, Jiný rozsah ve FÚ a MÚ – kalkulační náklady jiné výše (odpisy, úroky, rizika), Položky nejsou ve FÚ zachyceny – dodatkové kalkulační náklady Položky nejsou zachyceny v MÚ – neutrální náklady finančního účetnictví (dary, soudní výdaje, odprodej položek majetku)

Ekonomické pojetí nákladů Přednáška č. 2 Ekonomické pojetí nákladů V ekonomických teoriích je řešena otázka optimální alokace ekonomických zdrojů, a to podle kriteria maximálního ekonomického užitku. Náklady ekonomických zdrojů se nevymezují výší prostředků, které byly vynaloženy na jejich pořízení, ale možnou užitečností při jejich využití.

Přednáška č. 2 Oportunitní náklady Nepředstavují reálně vynaložené náklady, které byly vynaloženy na vytvoření určitého produktu, ale fiktivní ocenění omezených ekonomických zdrojů. Představují maximální ušlý efekt, který vznikl použitím omezených zdrojů na určitou alternativu. Využití v MÚ v oblasti rozhodovacích úloh,

Příklad Účetní jednotka A hodlá koupit provozovnu za 500 000 Kč ze svých vlastních zdrojů, účetní jednotka B na úvěr s úrokovou sazbou 4% p.a. splatný za rok. Účetní jednotka A: Celková částka výdajů 500 000 explicitní , ale přichází o částku, kterou by mohl získat při jiném zhodnocení částky (např. termínovaný vklad). Účetní jednotka B: Celková částka výdajů 520 000.

Klasifikace nákladů v manažerském účetnictví Přednáška č. 2 Klasifikace nákladů v manažerském účetnictví členění podle druhů vynaložených ekonomických zdrojů (druhové členění), členění podle účelu vynaložení (účelové členění), členění podle závislosti na změnách v rozsahu aktivity (objemu) výkonů, členění z hlediska potřeb rozhodování, další.

Druhové členění nákladů Přednáška č. 2 Druhové členění nákladů Odpovídá peněžně vyjádřené struktuře ekonomických zdrojů vstupujících do dané transformace: náklady odpovídající vynaložené živé práci, náklady odpovídající spotřebě hmotných prostředků, náklady odpovídající opotřebení majetku, náklady odpovídající spotřebě a použití prací a služeb externích subjektů, náklady odpovídající bezprostřední peněžní úhradě. Znaky: externí, prvotní, jednoduché.

Účelové členění nákladů Přednáška č. 2 Účelové členění nákladů Základním charakteristickým znakem je účelovost a účelnost: členění nákladů po linii výkonů, členění nákladů po linii útvarů.

Členění nákladů po linii výkonů Přednáška č. 2 Členění nákladů po linii výkonů náklady technologické a náklady na obsluhu a řízení: náklady technologické – bezprostředně se odvozují z transformačního procesu ekonomických zdrojů, náklady na obsluhu a řízení – vytvářejí podmínky pro bezprostřední technologický proces, náklady přímé a nepřímé: náklady přímé – lze bezprostředně, průkazně a hospodárně identifikovat s objekty a výkony, se kterými příčinně souvisejí, náklady nepřímé – objektům a výkonům se přiřazují pomocí nepřímých početních postupů, náklady jednicové a režijní: náklady jednicové – vykazují se v samostatných konkrétních položkách ve vztahu ke zvolené jednici výkonu, náklady režijní – vykazovány v komplexních položkách (režie).

Členění nákladů po linii útvarů Přednáška č. 2 Členění nákladů po linii útvarů Náklady podle místa vzniku: zajištění věcných a časových proporcí mezi objemem výkonů a potřebným rozsahem opakovaných zdrojů, optimální využití zdrojů, zajištění optimálních proporcí, náklady podle odpovědnostních útvarů: oceňování předem stanovenými pevnými cenami, dochází k meziútvarovým převodům nákladů.

Náklady podle závislosti na změnách v objemu výkonů Přednáška č. 2 Náklady podle závislosti na změnách v objemu výkonů Základní formy závislosti nákladů na změnách v objemu: náklady fixní, náklady variabilní: proporcionální, podproporcionální - zvyšují se, ale pomalejším tempem, nadproporcionální - zvyšují se rychlejším tempem, náklady celkové, průměrné a přírůstkové.

Návratnost nákladů, bod zvratu, příspěvek na úhradu Přednáška č. 2 Návratnost nákladů, bod zvratu, příspěvek na úhradu Bod zvratu – bod na úrovni aktivity, ve kterém je zajištěna plná návratnost celkových nákladů. Kritický bod objemu udává počet jednotek výkonů, při kterém jsou celkové náklady a celkové výnosy shodné. Příspěvek na úhradu (fixních nákladů a tvorbu zisku) – forma rozpětí (marže), které představuje rozdíl mezi jednotkovým výnosem (prodejní cenou) a jednotkovými variabilními náklady.

Členění nákladů z hlediska potřeb rozhodování Přednáška č. 2 Členění nákladů z hlediska potřeb rozhodování relevantní náklady: musí odrážet složitost uskutečnění daného rozhodnutí, musí vyjadřovat podmínky, které budou platit v budoucnosti při vlastní realizaci daného rozhodnutí, navrhované alternativy se od sebe liší, irelevantní náklady.

Děkuji za pozornost