Zpracováno: Autor: Mgr. Petra Adamovská
Čárka ve větě jednoduché
Jsou grafické značky, které od sebe oddělují části textu s ohledem na jejich významové vztahy. Patří k nim: tečka, čárka, středník, otazník, vykřičník, dvojtečka, uvozovky, pomlčka, tři tečky, závorky, odsuvník.
Věty v souvětí a některé polovětné konstrukce od vět v souvětí. Složky několikanásobných větných členů. Výrazy, které jsou do věty vloženy nebo k ní volně připojeny.
A. Složky několikanásobného větného členu B. Volně připojené větné členy C. Prostředky uvolněné stavby větné
Čárkou se oddělují: - bezespoječná spojení: Mluvil pomalu, klidně, s pečlivou výslovností. - spojení různými spojovacími výrazy (jakož i, ba, ale, ač, popřípadě, avšak…): To je věc těžká, ba nemožná. Přijdeme zítra, popřípadě pozítří. Je to zajímavá, ač poněkud náročná kniha. - spojení dvojitými spojovacími výrazy (jak - tak, jednak - jednak, ani - ani, nejen - ale i, buď – nebo, ať už – nebo, aspoň – když už ne…): Toto řešení je jednak efektní, jednak efektivní. Byl to člověk na jedné straně velkorysý, na druhé straně zas malicherný. Vyniká jak svědomitostí, tak houževnatostí. - spojení souřadicími spojkami a, i, ani, nebo spojujícími větné členy v jiném než slučovacím vztahu: Přijdeš zítra, nebo pozítří? Kouření je drogová závislost, a ne pouhý zlozvyk. Teď, nebo nikdy. - spojení spojkou a s dalšími spojovacími výrazy (a tedy, a proto, a tak, a tudíž, a zejména, a hlavně, a především) Čárkou se neoddělují: - složky několikanásobného větného členu spojené spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím: Dnes ani zítra nemohu přijít. Neumíme si představit život bez rozhlasového či televizního přijímače. Do Ostravy se dostanete vlakem nebo autobusem. - členy ustálených spojení: křížem krážem, jakž takž, zuby nehty, sem tam, nahoru dolů, jakýs takýs, daleko široko, před pěti šesti lety, hlava nehlava, cestou necestou, ve dne v noci, čím dál tím více, chtěj nechtěj, staří mladí… - přívlastky postupně rozvíjející: omšelý starý borový kmen, včerejší odpolední výuka… - údaje místa a času v datech: V Havířově dne 6. března 2014, Ostrava
- Přídavná jména, která stojí vedle sebe, mohou mít dvojí významovou platnost: 1. jsou složkami několikanásobného přívlastku – oddělují se čárkou: Byl to obrovský, nezapomenutelný úspěch. 2. jsou složkami přívlastku postupně rozvíjejícího – čárkou se neoddělují: V sebelepším počítačovém programu se vždy najde nejméně jedna nemilá programátorská chyba. POZOR! Někdy je možné pojetí obojí, užití čárky záleží na pisateli, na tom, co chce vlastně říci: Sáhnu po jiném (,) kvalitním díle téhož autora.
- volný přívlastek: Tato kniha, vydaná ještě před válkou, patří k autorovým nejlepším pracím. Toto dílo, považované za skvost národní literatury, vyšlo poprvé v roce (Proti tomu těsný přívlastek: Dílo považované za skvost národní literatury a dílo průměrné….) Volný přívlastek dodává pouze rozšiřující, nikoli zásadní informaci k jednomu jevu. Těsný přívlastek vymezuje, vyčleňuje, ohraničuje, popř. definuje jediný jev uvnitř většího počtu jevů. - volný doplněk: Stál tam, hlavu skloněnou, a mlčel. Na kameni sedí pěnkava, hlavičku na stranu. Získal si, chlapec tehdy ještě ne devítiletý, obdiv a vážnost dospělých. - přístavkové spojení: Umělci, zejména básníci a filmaři, často vidí svět v metaforách. Psal to včera, tj. v pondělí. Koupil to lacino, za pár korun. POZOR! Výrazy uvozené spojkami neboli, čili, aneb se čárkami neoddělují.
- samostatný nebo dodatečně připojený větný člen, oslovení, citoslovce: On neměl nikdy dost, ten chamtivec. Byla to perná práce, přesvědčit ho. Člověče, to nemáte nic lepšího na práci? Haló, počkejte! Ach, jak je tu krásně! Propána, kam jsme se to dostali! - vsuvka: Tato věc je, upřímně řečeno, velmi nepříjemná. Vy jste ovšem, nemýlím-li se, za dodržení termínu přímo zodpovědný. Globální oteplování se stalo, jakkoli se nám to nelíbí, tvrdou realitou. Vsuvka je nevětný nebo větný útvar, který není do věty skladebně začleněn a doplňuje, zpřesňuje či komentuje obsah dané výpovědi. Kromě čárek může být oddělena od okolního textu závorkami či pomlčkami. (Ustálené jednoslovné výrazy, jako pravděpodobně, prý, bohužel, tuším, prosím, se většinou čárkou neoddělují: Přijďte prosím zítra.)
Pravidla českého pravopisu: školní vydání. Kolektiv autorů. Praha: Pansofia, 1993, 383s. ISBN Kostečka, J.: Český jazyk pro 2. ročník gymnázií. 1.vyd. Praha: SPN, 2001, 248 s. ISBN