Sluneční soustava

Slunce Slunce vzniklo asi před 4,6 miliardami let a bude svítit ještě přibližně 7 miliard let. Stejně jako všechny hvězdy hlavní posloupnosti i Slunce září díky termonukleárním reakcím v jádře. Povrch se neustále mění, vznikají a zanikají sluneční skvrny, protuberance, erupce i jiné sluneční útvary. Slunce ovlivňuje ostatní tělesa Sluneční soustavy nejen gravitačně, ale i zářením v širokém spektru vlnových délek, magnetickým polem i proudem nabitých částic.   

Merkur Merkur je nejmenší planetou Sluneční soustavy. Je ze všech planet nejblíže Slunci a proto má také ze všech planet nejkratší dobu oběhu. Má také velmi vysoké teploty na povrchu. Přivrácená strana ke Slunci má přes 500°C. Protože Merkur nemá atmosféru, dochází k velkým výchylkám teplot. Odvrácená strana od Slunce má naopak -180°C. Zatím jedinou sondou, která prolétla kolem Merkuru byl Mariner 10. Byl vypuštěn v roce 1973 jako první se pokusil navštívit oběžnou dráhu dvou planet. Nejprve roku 1974 proletěl kolem Venuše a pak letěl k Merkuru. K Zemi poslal 8 000 fotografií. Zmapoval většinu povrchu Merkuru.

Venuše Venuše je planeta typově, rozměrově i vzdálenostně nejbližší Zemi. Je proto také nazývána sesterskou planetou. Jenže podmínky na Venuši jsou zcela jiné než na Zemi. Atmosféra je tvořena z 96% oxidem uhličitým. Ten způsobuje skleníkový efekt a ohřívá planetu na 400°C a na rovníku až na 500°C a dosahuje tedy vyšších teplot než je na Merkuru, který je dvakrát blíž ke Slunci. A i přes nízkou rotační rychlost zde nejsou velké rozdíly ve dne a v noci. To je způsobeno větrnými proudy, které obletí atmosféru za 4 dny. V horních vrstvách atmosféry vanou silné větry o rychlosti 350 km/h. Na povrchu již tak silné větry nevanou. Rychlost je pouze několik km/h. Jenže protože atmosféra má na Venuši vysokou hustotu, má silné účinky na překážky. Mraky se skládají především z oxidu siřičitého a kapiček kyseliny sírové. Zcela obklopují planetu a zahalují povrch planety. Proto povrch planety není viditelný a k jeho pozorování se musí použít radary.

Země Země je největší z planet zemského typu. Má také nejvyšší hustotu, ze všech planet ve Sluneční soustavě. Je také jediným vesmírným tělesem, na kterém je prokázán život. Je také nejbližší planetou ke Slunci, která má přirozenou družici, Měsíc. Ten vznikl "krátce" po vzniku Země. Je několik teorií jeho vzniku, ale vzhledem k jeho složení je nejpravděpodobnější teorie, že se ještě rozžhavená Země srazila s tělesem velikosti Marsu, spojila se s ním a vyvrhla část materiálu do vesmíru, kde se později zformoval Měsíc. Země a Měsíc obíhají okolo společného barycentra, které je asi 1800 km pod povrchem Země. Rotace Měsíce je synchronizována s jeho oběhem kolem Země. Proto je ze Země vidět pouze jedna Měsíční strana.

Země Země má, jako všechny planety, tvar elipsoidu s malou excentricitou(přesněji má tvar geoidu). Ta je způsobena rotací a odstředivou silou, která při této rotaci vzniká. Rozdíl rovníkového průměru je asi o 43km větší než je vzdálenost pólů. Ovšem zakulacení Země je mnohem méně výraznější než zakřivení v důsledku nerovnosti. Proto lidé dlouho považovali Zemi za placatou. To bylo zcela vyvráceno až vesmírnými lety Vnitřek Země je rozdělen na vnější křemíkovou pevnou kůru a plášť, tekuté vnější jádro a pevné vnitřní jádro. Tekuté vnější jádro umožňuje existenci magnetického pole díky konvekci jeho elektricky vodivého materiálu. Kůra je široká od 5km(na dně oceánů) po 70km(pod pohořími). Oceánská kůra se skládá z křemíku, železa a hořčíku. Kontinentální kůra je složena z křemíku, sodíku, draslíku a hliníku. Je rozlámána na různé litosférické desky, které se pohybují a způsobují zemětřesení a změnu zemského reliéfu.

Země Plášť zasahuje do hloubky 2890km. Z větší části je složen z materiálů bohatých na hořčík a železo. Jejich bod tání závisí na tlaku. Protože je zde žár a při cestě do hloubky se zvyšuje tlak, spodní části této oblasti jsou považovány za pevné, zatímco horní jsou polotekuté. Jádro se dělí na dvě části. Pevné vnitřní jádro s poloměrem okolo 1250 km a tekuté vnější jádro o poloměru zhruba 3500 km, které se rozprostírá se kolem něj. Vnitřní jádro je pevné a skládá se především ze železa a z menší části z niklu. Vnějším jádro, obklopující vnitřní, je složeno ze směsi tekutého železa a niklu. Země je díky své vzdálenosti od Slunce jedinou planetou, kde voda existuje v kapalném skupenství, což je hlavní podmínka pro vznik života. Země je ze 71% pokryta vodou. Pouze 29% tvoří souš. Atmosféra Země je složená ze 78% z dusíku 21% kyslíku a zbytek tvoří jiné plyny, z nichž nejdůležitější je oxid uhličitý, který vyváří skleníkový efekt a ozón, který zachycuje UV záření.

Zajímavosti a Země v datech Průměr 12 745,6km Vzdálenost od Slunce: průměrná 149 597 887 km v aféliu 152 097 701 km v perihéliu 147 098 074 km Doba oběhu kolem Slunce365,26 dne Doba otočení kolem osy 1 den Hustota 5,52 gcm-3 Hmotnost 5,976 · 1024 kg Objem1,1 · 1012 km3 Počet přirozených družic1

Mars Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy , druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru. V období, kdy je Mars v opozici ke Slunci a Země se tak nachází mezi těmito dvěma tělesy, je Mars pozorovatelný na obloze po celou noc. Mars vznikl podobně jako ostatní planety našeho systému přibližně před 4,5 miliardami let. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Do 60. let 20. století se všeobecně věřilo, že polární čepičky Marsu jsou složené ze zmrzlé vody.

Jupiter Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, v pořadí pátá od Slunce. Sluneční soustava je někdy popisována jako dvojsystém skládající se ze Slunce a Jupiteru jako hlavních dvou členů a dalších menších těles. Okolo planety se nachází slabé prstence, které jsou ze Země špatně viditelné Jupiter je složen z relativně malého kamenného jádra, obklopeného kovovým vodíkem, posléze kapalným vodíkem, až nakonec plynovým vodíkem. Neexistují přesné hranice přechodu mezi různými fázemi vodíku; podmínky se pozvolna plynule mění z plynu na kapalinu.

Saturn Saturn je šestá planeta sluneční soustavy, po Jupiteru druhá největší v této soustavě. Planeta byla pozorována již starověkými astronomy a jmenuje se po římském bohovi Saturnovi. Saturn je nejvíce zploštělá planeta ve sluneční soustavě. Její rovníkový průměr je přibližně o 10 % větší než polární průměr (rovníkový průměr je 120 660 km, polární průměr je 98 000 km). Saturn obíhá Slunce ve střední vzdálenosti 1426,9 miliónu km, což je přibližně dvojnásobek vzdálenosti Jupitera od Slunce a téměř desetinásobek vzdálenosti Země od Slunce.

Uran Uran je radioaktivní chemický prvek,kov, patří mezi aktinoidy. Prvek objevil v roce 1789 Martin Heinrich Klaproth, v čisté formě byl uran izolován roku 1841. Uran je v čistém stavu stříbrobílý lesklý kov, který na vzduchu pozvolna nabíhá – pokrývá se vrstvou oxidů. Rozmělněný na prášek je samozápalný. Není příliš tvrdý a dá se za obyčejné teploty kovat nebo válcovat. Při zahřívání se stává nejprve křehkým, při dalším zvyšování teploty je však plastický.

Neptun Neptun je osmá a od Slunce nejvzdálenější planeta sluneční soustavy. Pojmenován je podle starořímského boha Neptuna. Neptun je svým vzhledem, velikostí a hmotností jakýmsi dvojníkem Uranu. Atmosféra Neptunu je o mnoho bouřlivější, proměnlivější než atmosféra Uranu. Mraky různé výšky jsou v něm unášeny rychlostí více než 1 000 km/h. (až 2 000 km/h.). Neptun je velmi daleko od Slunce a proto dostává 900krát méně Sluneční energie, než Země. Zajímavostí však je, že vyzařuje 2,7krát více energie, než přijímá.

Závěrečné otázky Slunce je naše nejbližší ... Jaký průměr má Země ? Hvězda 12 745,6 km Plynní obři Slunce je naše nejbližší ... Jaký průměr má Země ? Jak se říká planetám (Jupiter, Saturn, Uran a Neptun) ?