Základní veličiny efektivnosti podnikání Podniková ekonomika Základní veličiny efektivnosti podnikání

Výnosy a náklady Výnosy – peněžní částky, které podnik získal z veškerých svých činností za určité období, bez ohledu na to, zda došlo k jejich inkasu. Výnos vzniká okamžikem realizace (prodeje). „Částky, které podniku náleží.“ Náklady – peněžní částky, které podnik účelně vynaložil na získání výnosů, bez ohledu na to, zda byly v daném období skutečně zaplaceny. Náklad lze také vyjádřit jako spotřebu výrobních faktorů. Hospodářský výsledek (HV)– rozdíl výnosů a nákladů. Je-li kladný, jedná se o zisk, je-li záporný, pak o ztrátu. Výkaz zisků a ztrát (výsledovka) – přehled o výnosech, nákladech a hospodářském výsledku podniku za určité období. Sleduje se ve třech základních oblastech – provozní, finanční a mimořádné. Jedná se o tokový výkaz, neboť obsahuje tokové veličiny (vyjádřené za určité obd.).

Cash flow (peněžní tok – CF) Příjmy – peněžní částky, které podnik za určité období skutečně obdržel (inkasoval), bez ohledu na to, zda mu „náleží“ či ne. Jedná se o kladný peněžní tok (přírůstek). Výdaje – peněžní částky, které podnik za určité období skutečně vynaložil (zaplatil). Jedná se o záporný peněžní tok (úbytek). Cash Flow (resp. Net Cash Flow - NCF) – rozdíl příjmů a výdajů za určité období. Výkaz o Cash Flow (o reálných peněžních tocích) – poskytuje přehled o reálných peněžních tocích v podniku za určité období a to ve třech základních oblastech – provozní, finanční a investiční. Jedná se o tokový výkaz. Sestavuje se přímou nebo nepřímou metodou.

Cash flow (peněžní tok – CF) Přímá metoda – představuje zjištění všech příjmů a výdajů v podniku za dané období a jejich rozdílem zjistíme změnu CF. Nepřímá metoda – vychází z čistého zisku za dané období, ke kterému přičítá náklady, které nebyly výdajem a příjmy, které nebyly výnosem a odečítá výnosy, které nebyly příjmem a výdaje, které nebyly nákladem. Výsledek ukazuje změnu CF v daném období. Z uvedených definic vyplývá, že výnosy se nemusí v daném období rovnat příjmům a náklady výdajům a to jak z věcného, tak z časového hlediska.

Příklad Ukažme si časový rozdíl na příkladě: Podnik nakoupil v prvním období výrobní materiál za 700 Kč, okamžitě však zaplatil jen 200 Kč. V druhém období materiál spotřeboval a vyrobil výrobky, které prodal za 1 400 Kč avšak zatím obdržel pouze 800 Kč. Zaměstnancům zaplatil 300 Kč za práci. Ve třetím období došlo k vyrovnání všech dlužných částek s odběrateli a dodavateli. Jaká bude výše výnosů, nákladů, HV, příjmů, výdajů a CF v jednotlivých obdobích a celkem?

Příklad - řešení

Účetní výkazy Účetní výkazy jsou výsledkem tzv. účetní závěrky – představují souhrnný výstup účetních informací. Zobrazují jednak hospodářské procesy, probíhající ve firmě, dále slouží k řízení a hodnocení podniku, jsou součástí výročních zpráv podniku. Jsou podkladem a objektem tzv. auditu – kontrolní činnosti, která je povinná pro akciové a některé další společnosti

Vzájemné vztahy účetních výkazů Rozvaha, výsledovka a výkaz CF jsou navzájem propojeny Výkaz o CF + Příjmy Výdaje = Změna peněž. prostř. PS peněž. prostředků +/- Změna peněž. prostř. = KS peněž. prostř. Rozvaha Aktiva Stálá aktiva Oběžná aktiva Peníze Pasiva Vlastní kapitál HV běžného účetního období Cizí kapitál Výsledovka + Výnosy - Náklady … = HV běžného účetního období

Druhy zisku Od zisku, jak je vykazován ve výkazu zisku a ztrát, čili od zisku účetního, je nutné odlišit zisk daňový, který je oproti účetnímu zisku ovlivněn daňovými zákony, které stanoví daňově uznatelné položky výnosů a nákladů, odčitatelné položky atd. Od účetního i daňového zisku je dále nutné odlišit ekonomický zisk, který se stává základem pro podnikatelská rozhodnutí. Ekonomický zisk = účetní zisk – implicitní (oportunitní) náklady

Náklady podniku

Analýza nákladů Náklady – peněžní vyjádření účelně vynaložené spotřeby výrobních faktorů. Jsou spojeny ne s výdajem, ale se spotřebou, např. nákup materiálu není nákladem; ten vzniká až tehdy, když je materiál spotřebován ve výrobě. Náklady můžeme členit: 1) podle účelu na náklady výrobní (technologické) a na náklady na zajištění výroby (administrativní). 2) podle přiřaditelnosti na náklady přímé (lze je přiřadit konkrétnímu výrobku) a nepřímé (nelze přímo určit, který výrobek je vyvolal) neboli režijní. 3) podle druhu na náklady mzdové, materiálové, odpisy, atd. 4) podle vztahu k objemu výroby na náklady fixní a variabilní

Náklady fixní a variabilní Fixní náklady – náklady se se změnou objemu výroby nemění, popř. se mění skokem, tj. jsou neměnné pouze v určitém intervalu (např. odpisy se nemění až do doby, než koupíme nový stroj) Variabilní náklady – náklady se mění v závislosti na objemu výroby a to buď proporcionálně (lineárně) – se změnou objemu výroby o 1 % se změní variabilní náklady také o 1 %, nebo nadproporcionálně (progresivně) – se změnou objemu výroby o 1 % se změní variabilní náklady o více než 1 %, nebo podproporcionálně (degresivně)– se změnou objemu výroby o 1 % se změní variabilní náklady o méně než 1 %.

Průběh VN a FN Celkové (lineární) náklady Nadproporcionální průběh VN Objem produkce Kč Proporcionální (lineární) průběh VN Podproporcionální průběh VN Fixní náklady

Nákladové funkce při homogenní výrobě a lineárním průběhu nákladů Vývoj celkových nákladů v závislosti na dosahovaném objemu výroby (Q) lze vyjádřit pomocí nákladové funkce. Celkové náklady (CN) se skládají ze dvou složek – fixních nákladů (FN) a variabilních nákladů (VN). Ze složky celkových variabilních nákladů můžeme zjistit variabilní náklady připadající na jeden kus výrobku (b), které vyjadřují změnu celkových variabilních nákladů při změně objemu výroby (Q) o jeden kus. Nákladová funkce bude mít potom tvar:

Nákladové funkce při homogenní výrobě a lineárním průběhu nákladů Vynásobíme-li objem výroby v kusech cenou výrobku (P), získáme objem výroby vyjádřený v korunách (Q*) V tom případě můžeme vyjádřit variabilní náklady připadající na jednu korunu produkce (b*): Nákladová funkce bude mít potom tvar:

Nákladové funkce při heterogenní produkci a lineárním vývoji nákladů Pokud podnik vyrábí více výrobků, je nákladová funkce dána fixními náklady, variabilními náklady na jeden kus produkce jednotlivých výrobků (bA, bB,…) a objemy výroby pro jednotlivé výrobky (QA, QB,…)

Bod zvratu Předpoklad: veškerá vyrobená produkce bude prodána, čili podnik vyrábí pouze takové množství, které je schopen prodat. Bod zvratu představuje objem produkce, při kterém jsou celkové tržby (T) rovny celkovým nákladům (CN) a podnik tedy dosahuje nulového zisku. Dosazením za tržby a celkové náklady získáme rovnici: Objem výroby (Q), při němž je dodržena tato rovnost, představuje bod zvratu (QBZ), který získáme vyřešením rovnice.

Bod zvratu Pokud bude objem produkce vyjádřen v korunách, vypadá rovnice bodu zvratu následovně Vyřešením rovnice získáme bod zvratu v korunách (QBZ*)

Grafické znázornění bodu zvratu Tržby Kč Objem produkce Celkové náklady Zisk Fixní náklady QBZ

Příspěvek na úhradu fixních Rozdíl P-b (resp. 1-b*) představuje tzv. příspěvek na úhradu fixních nákladů a tvorbu zisku. Je to částka, kterou přispívá každý výrobek (resp. každá koruna produkce) na uhrazení fixních nákladů a po jejich uhrazení dále na tvorbu zisku. Fixní náklady Příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku Variabilní náklady Cena Zisk

Příspěvek na úhradu Na úrovni výrobku Na úrovni podniku Cena Fixní náklady na kus Kusový příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku Variabilní náklady na kus Cena Zisk na kus Fixní náklady podniku Celkový příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku Celkové variabilní náklady Tržby Zisk podniku

Vyřešením rovnice získáme hledaný objem výroby QZ Objem výroby potřebný pro dosažení určité úrovně zisku při lineárním průběhu nákladů Nákladové modely lze využít i pro nalezení objemu výroby (QZ), jež zajistí určitou výši zisku (Z). Je to takový objem výroby, při kterém platí podmínka, že tržby budou dost vysoké na to, aby pokryly celkové náklady a zisk. neboli Vyřešením rovnice získáme hledaný objem výroby QZ

Pro produkci vyjádřenou v korunách je podmínka vyjádřena takto: Objem výroby potřebný pro dosažení určité úrovně zisku při lineárním průběhu nákladů Pro produkci vyjádřenou v korunách je podmínka vyjádřena takto: Hledaný objem výroby v korunách (QZ*) zjistíme opět vyřešením rovnice

Limity variabilních a fixních nákladů a ceny Nákladové modely lze dále využít pro analýzu limit nákladů a ceny. Můžeme například zkoumat o kolik mohou maximálně vzrůst náklady nebo klesnout ceny, aby ještě podnik nebyl ztrátový. Všeobecně můžeme říci, že tyto změny mohou být maximálně do výše dosahovaného zisku. Jedná se o podobný problém jako analýza bodu zvratu, kde jsme se v podstatě ptali jaký musí být (při dané úrovni FN, b a P) minimální objem produkce, aby ještě nebyl podnik ztrátový. Obdobně si můžeme položit otázku jak vysoké mohou být (při dané úrovni FN, P a Q) maximálně variabilní náklady na jednotku produkce, aby ještě nebyl podnik ztrátový. Vyjádříme to vzorcem:

Limity variabilních a fixních nákladů a ceny Maximální výši fixních nákladů (při dané úrovni b, P a Q) ukazuje další vzorec: Minimální hranici ceny (při dané úrovni FN, b a Q) vyjádříme takto:

Jednicové náklady při lineárním průběhu nákladů Vydělíme-li rovnici celkových nákladů objemem produkce, můžeme vyjádřit rovnici jednicových (jednotkových) neboli průměrných nákladů (Nj).

Průběh jednicových nákladů Objem produkce Kč Jednicové fixní náklady Jednicové proporcionální náklady

Bod zvratu při nelineárním průběhu nákladů Při nelineárním průběhu nákladů může existovat i více než jeden bod zvratu a to v závislosti na průběhu křivek tržeb a nákladů. Křivky nákladů a tržeb jsou pak vyjádřeny nelineárními funkcemi. Stále však platí, že v bodě zvratu se tržby rovnají nákladům. Hledaný/é objem/y produkce najdeme opět řešením této rovnosti.

Bod zvratu při nelineárním průběhu nákladů Kč Objem produkce Celkové náklady Tržby Fixní náklady BZ1 QZ max BZ2 Zisk

Kalkulace

Kalkulace Kalkulací rozumíme postup výpočtu nákladů, resp. ceny na jednotku produkce (kalkulační jednici). Zároveň se kalkulace chápe i jako písemný výsledek této činnosti. V případě kalkulace jde v podstatě o snahu přiřadit vzniklé náklady tomu výrobku, který „způsobil jejich vznik“. 2 základní způsoby výpočtu nákladů: 1. Kalkulace s úplnými náklady Rozpočítává na jednotlivé výrobky veškeré náklady (přímé i nepřímé). Rozdíl ceny a vlastních nákladů výkonu je zisk. 2. Kalkulace s neúplnými náklady Rozpočítává na jednotlivé výrobky pouze přímé (případně variabilní) náklady. Rozdíl ceny a přímých nákladů je nazýván hrubé rozpětí.

Kalkulace úplných nákladů Při tomto způsobu výpočtu nákladů jsou veškeré v podniku vzniklé náklady přiřazovány na nositele nákladů. Pokud se jedná o náklady jednicové, pak jsou přiřazovány přímo, v případě režijních nákladů se tyto přiřazují nepřímo, a to obvykle pomocí přirážkových a připočítávacích klíčů. Postup sestavení kalkulace probíhá od položek přímých nákladů, přes rozvržení nákladů režijních k přirážce zisku a tím ke stanovení ceny. Schematicky lze postup znázornit kalkulačním vzorcem.

Všeobecný kalkulační vzorec 1. Přímý materiál 2. Přímé mzdy 3. Ostatní přímé náklady 4. Výrobní (provozní) režie Vlastní náklady výroby (součet položek 1 až 4) 5. Správní režie Vlastní náklady výkonu (součet položek 1 až 5) 6. Odbytové náklady Úplné vlastní náklady výkonu (součet položek 1 až 6) 7. Zisk (ztráta) Cena výkonu (součet položek 1 až 7) Uvedený vzorec představuje tvorbu ceny, která vzniká podle principu „náklady + zisk = cena“.

Metody kalkulace úplných nákladů kalkulace dělením kalkulace dělením s poměrovými čísly kalkulace přirážková kalkulace zůstatková kalkulace rozčítací

Kalkulace neúplných nákladů Při tomto způsobu výpočtu nákladů jsou na kalkulační jednici přiřazovány pouze náklady přímé (direct costing), eventuelně náklady variabilní (variable costing). Náklady režijní, resp. fixní zůstávají spolu se ziskem v bloku, nazývaném hrubé rozpětí, resp. příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku. Postup propočtu nákladů vychází od ceny, o níž se předpokládá, že je dána. Po vyloučení nákladů přímých (resp. variabilních) je získána hodnota hrubého rozpětí, či příspěvku na úhradu, který vypovídá o tom, jak je který výrobek schopen přispět k úhradě podnikových fixních nákladů a následně k tvorbě podnikového zisku. Lze tvrdit, že pro podnik je přínosem každý výrobek, jehož hrubé rozpětí (resp. příspěvek na úhradu) má kladnou hodnotu.

Kalkulace neúplných nákladů Kategorie hrubého rozpětí a příspěvku na úhradu lze schematicky znázornit takto: