Osobnost manažera a styly řízení Vypracovaly: Tremlová Jana Urbanová Veronika Truncová Jana Bartoníčková Eva

Osobnost manažera Manažer v procesu řízení - při vykonávání manažerské funkce jsou potřebné určité vlastnosti a schopnosti, které oddělují manažera od ostatních pracovních funkcí. Pojem manažer - je to rozhodující činitel v řízení a postavení firmy, na jeho kvalitě závisí hospodářská politika dané firmy.

Vznik profese manažera a jeho postavení v řídící hierarchii Postavení manažera v procesu řízení můžeme znázornit schématem: zaměstnanec – manažer – vlastník

Typy manažerů Linioví (nižší) manažeři - vedení zaměstnanců při plnění každodenních úkolů – vykonávají kontrolu, napravují chyby, řeší problémy vyskytující se v provozu, … Střední manažeři - koordinují vykonávané úkoly se záměrem dosažení organizačních cílů Vrcholoví (top) manažeři - formulování organizační strategie, organizace, vedení lidí a kontrolování plnění cílů

Manažerské role - Mintzbergův přístup Interpersonální role - manažer vystupuje jako představitel, vedoucí a spojovatel. Informační role - pozorovatel, šiřitel a mluvčí. Rozhodovací role - podnikatel, řešitel rušivých událostí, distributor zdrojů a vyjednavač.

Ideální manažer a jeho charakteristiky Podle Druckera: dvě hlediska Zdatnost - schopnost dělat věci správně Efektivita - schopnost vybrat nejvhodnější předmět podnikání Předpoklady se dají rozdělit také na: Vrozené - temperament, inteligence, sociální schopnosti… Získané - schopnost klást otázky, objevovat a řešit problémy, síla představivosti, zdravý úsudek atd.

Podle J. S. Livingstona můžeme kvality manažerů vyjádřit ve třech vzájemně propojených rovinách: Potřeba řídit Potřeba pomoci Schopnost vcítit se

Profil a osobnost manažera Klasické funkce: plánování, organizování, kontrola Práce s lidmi: komunikování, motivování, vzdělávání, řízení kariéry, odborný vliv, charisma, dovednosti, měl by přesvědčovat, zmocňovat, umět zaujmout Zaměření do budoucnosti: musí být vizionářem, umět koncepčně myslet, ovládat techniky strategického řízení, být otevřený vůči změnám a všemu novému Trvalé zlepšování: uplatňování nových přístupů, metod a technik v řízení, ale i v činnosti útvarů, které manažer řídí Znalosti – jejich doplňování a rozvoj

Základní kompetence manažera = způsobilost úspěšně vykonávat příslušné pracovní činnosti. Hodnocení kompetence lze rozdělit: Odborné znalosti -získávány především vzděláním.

Praktické dovednosti - získávají se především tréninkem a praxí. Sociální zralost - lidská, mravní kvalita lidí, zčásti dědičná, zčásti získaná výchovou. Charakterové vlastnosti jsou projevem sociální zralosti manažera.

Styl řízení a řídící práce = navyklý způsob realizace role řídícího pracovníka, navyklý způsob plnění úkolů, zejména opakujících se. Vnitřní stránka - způsob jednání s lidmi v rozhodování, ukládání úkolů, motivaci, koordinaci, informování, kontrole, hodnocení práce atd. Vnější stránka - uspořádanost, organizovanost pracoviště, úkolů a pracovní doby i úroveň metod a řešení úkolů řídící práce. Individuální styl řídící práce - je dán jeho osobností, dále podmínkami, v nichž působí, zejména pak kolektivem a individualitami těch, jejichž řízení je mu svěřeno.

Přístupy k poznávání a rozboru stylu řízení Styly řízení práce poznáváme především pomocí sociologického výzkumu: - dotazníkové metody - měření postojů - rozhovorem - přímým pozorováním

Styl řízení z hlediska identifikace vedoucího Jedna z metod vychází ze zkoumání tendencí identifikace vedoucího s požadavky nadřízených nebo podřízených. Kritérium posuzování je význam, který pracovník přikládá požadavkům uvedeným v následujícím schématu:

při sklonu ve směru ‘‘b‘‘ o tendenci k liberálnímu, Jestliže se pracovník přiklání výrazně ve směru ‘‘a‘‘ , jde o tendenci k autokratickému řízení, při sklonu ve směru ‘‘b‘‘ o tendenci k liberálnímu, ‘‘sousedskému‘‘ řízení. Autokrat: staví na první místo svého zájmu výrobní a pracovní úkoly. Jeho styl řízení vychází z názoru, že podřízení pracovníci nejsou dostatečně schopní, vyhýbají se odpovědnosti, nemají ctižádost a že k práci je musí přinutit neustálým dirigováním a sankcemi. K pozitivním rysům tohoto stylu patří rychlost rozhodování a komunikací a z toho vyplívající rychlé reagování na změny.

Liberál (sociální typ ): projevuje minimální zájem o úkoly a maximální zájem o lidi, umožňuje uplatnění schopných. Nesprávně oceňuje požadavky svých podřízených, podléhá jejich tlaku, stanoví si nízké a pouze krátkodobé cíle, konflikty neřeší, ale snaží se je utlumit, není ochoten se angažovat pro nové a nést riziko, ochotně deleguje pravomoc. Správný styl řízení vyžaduje proporcionální rozdělení zájmu o výrobu a práci na jedné straně a o vztahy k lidem a jejich potřebám na straně druhé.

Individuální styl řízení řídící práce Podle intenzity preference dvou kritérií (výroby a péče o lidi) lze orientačně vymezit několik typů individuálního stylu řízení.

Některé typy jsou již uvedeny, proto přiblížíme ty ostatní: Lhostejný typ Byrokratický typ Sousedský typ Harmonický typ Poradní typ Týmový typ

Zdroje: BĚLOHLÁVEK, František, KOŠŤAT, Pavol, ŠULEŘ, Oldřich, Management, 2001 HRON, Jan, Teorie řízení, ČZU Praha, 2008 KOZLER, Josef, MATĚJKA, Jan, Ekonomika, management, marketing v kostce, 2003 Management, Učební a studijní text zpracovaný na základě osnov pro 2-leté denní nástavbové studium, SOU potravinářské Praha H. Počernice) http://www.miras.cz/seminarky/management-profil-manazera.php http://www.podnikatel.cz/firma/management/styly-rizeni/

Děkujeme za pozornost 

Procentické vyjádření spolupráce: Janina:25% Verča:25% Jana:25% Evča:25%