Desatero 1/3 – přirozený mravní zákon „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“(2Moj 20,2)

Biblický text (2Moj 20 a 5Moj 5) Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. 1. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. 2. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. 3. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. 4. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 5. Nezabiješ. 6. Nesesmilníš. 7. Nepokradeš. 8. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. 9. + 10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

Dvě desky desatera První deska desatera obsahuje první tři přikázání týkající se vztahu k Bohu. Druhá deska čtvrté až desáté, které vytváří správné vztahy mezi lidmi. Pořadí jednotlivých přikázání není náhodné. Jsou řazena od nejdůležitějších.

Odpověď na Boží přísliby „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“(2Moj 20,2) Bůh činí z Izraelitů svobodný národ a ukazuje jim, jak mají svobodu naplňovat. To nejskutečnější otroctví je otroctví hříchu. Zachovávání desatera je odpovědí Bohu na jeho konání a nabídku spásy.

Desatero – přirozený mravní zákon Přirozený mravní zákon je „návod“, který poznáváme ve svém svědomí, abychom správným způsobem používali lidskou přirozenost. Příkazy a zákazy desatera poznávají všichni lidé. Je zde společný souhlas v nezákladnějších pravidlech lidského chování. Můžeme říci, že tohoto využil Norimberský proces.

Svědomí Co je to svědomí?

Svědomí Co je to svědomí? Mravní schopnost rozumu rozlišovat dobro a zlo.

Svědomí Co je to svědomí? Mravní schopnost rozumu rozlišovat dobro a zlo. Jak může rozdělit svědomí?

Svědomí Co je to svědomí? Mravní schopnost rozumu rozlišovat dobro a zlo. Jak může rozdělit svědomí? Předcházející a následné.

Svědomí Jaký je význam předcházejícího svědomí?

Svědomí Jaký je význam předcházejícího svědomí? Radí před zamýšleným jednáním. Hřích musí být vždy vědomý. Jeho hlas je pro nás zavazující, podle něho nás Bůh bude soudit. Je nezbytné k naplnění a štěstí člověka

Svědomí Jaký je význam následného svědomí? Výchovný význam – chválí nebo vyčítá. Můžeme přidat, že je to naše vnitřní nespokojenost s tím jakými jsme oproti tomu, jakými bychom měli být. Odpuštění hříchů přináší mír do našeho nitra.

Svědomí Svědomí je třeba vychovávat, učit ho vnímat šíři lidského života. A také je třeba si uchovávat jeho přímočarost. Umět se nechat svým svědomím obžalovat a ne vinu popírat. K výchově svědomí nám slouží zkušenější lidé a hlavně BOŽÍ SLOVO.

V jednoho Boha věřiti budeš. Podstatu tohoto přikázání jsme si vysvětlili u Abraháma. Jedná se postoj spolehnutí se na Boha a jeho přísliby. Je to první a nejdůležitější přikázání. Jeho nedodržování se projevuje ve všech ostatních. Formulováno je kladně, tedy především nás vede k tomu, co máme dělat.

V jednoho Boha věřiti budeš. Oblast rozvíjení víry modlitba naslouchání Božímu slovu účast na obřadech církve vzdělávání se ve víře (děti náboženství) Klasifikujte, zda se jedná o těžký nebo lehký hřích.

V jednoho Boha věřiti budeš. „Úlety“ ve víře magie, spiritismus, věštění budoucnosti, pověra (astrologie) uctívání Boha jinak, než nám přikázal Klasifikujte, zda se jedná o těžký nebo lehký hřích.

V jednoho Boha věřiti budeš. Hříchy proti víře nevěra pochybování o víře blud odpad od víry schizma Klasifikujte, zda se jedná o těžký nebo lehký hřích.

V jednoho Boha věřiti budeš. Hříchy proti naději zoufalství opovážlivé spoléhání na Boží milosrdenství Klasifikujte, zda se jedná o těžký nebo lehký hřích.

V jednoho Boha věřiti budeš. Hříchy proti lásce lhostejnost nevděčnost duchovní omrzelost, lenost, vlažnost nenávist proti Bohu Klasifikujte, zda se jedná o těžký nebo lehký hřích.

Nevezmeš jména Božího nadarmo Náboženství pohanské národů bylo prostoupeno magií – snaha o vládnutí božstev a nadpřirozených sil. Vycházelo z názoru, že znalost jména umožnila disponování s daným božstvem. Bůh tento přístup přísně zakazuje. Postoj víry vede k odevzdanosti a ne snaze ovládnout a použít Boha ke svým cílům.

Nevezmeš jména Božího nadarmo Podstatou je tedy respekt vůči Bohu a všemu, co Bohu zvláštním způsobem náleží (kostel, řeholnice, kříž, Bible,…) Jakýkoliv neúcta nebo přímo útok proti těmto skutečnostem je hříchem proti 2. přikázání.

Nevezmeš jména Božího nadarmo rouhání (nadávání Bohu nebo posměšné mluvení o něm) klení (nadávání Bohu bez vnitřního úmyslu) křivá přísaha (dovolávání se Boha za svědka v nepravdivé věci) svatokrádež (věci nebo zneuctění svátosti) lehkovážné braní Božího jména nadarmo lehkovážná přísaha Klasifikujte, zda se jedná o těžký nebo lehký hřích.