Právní základy ochrany osobnosti fyzické osoby v občanském právu © Vladimír Plecitý, 2011

Literatura k předmětu „Ochrana osobnosti“ Základní literatura : Knapp, V. a kol. : Občanské právo hmotné, učebnice pro právnické fakulty, sv.I, třetí aktualizované a doplněné vydání, ASPI Publishing, Praha 2002 (kapitola Ochrana osobnosti fyzické osoby, str. 189 – 198) Švestka, J. a kol. : Ochrana osobnosti podle občanského práva, 4. podstatně přepracované a doplněné vydání, Linde, Praha 2004 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (od 1. 1. 2014) Hurdík, Jan et al. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. 308 s. ISBN 978-80-7380-377-3. Články a odborné statě v časopisech

Právní úprava – základní právní předpisy Listina základních práv a svobod – ústavní zákon č. 2/1993 Sb. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech – publikováno ve Sbírce zákonů pod číslem 120/1976 Sb. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod – publikováno ve Sbírce zákonů pod číslem 209/1992 Sb. Úmluva o právech dítěte – publikováno ve Sbírce zákonů pod číslem 104/1991 Sb. Úmluva o ochraně lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny – Úmluva o biomedicíně a Dodatkový protokol o zákazu klonování lidských bytostí – publikovaná ve sbírce mezinárodních smluv pod číslem 96/2001 Sb.m.s., s účinností pro Českou republiku od 1. října 2001 Občanský zákoník – zákon č. 40/1964 Sb., ve znění poslední novely (§ 11 – 16) Občanský zákoník – zákon č. 89/2012 Sb. (§ 77 – 80, § 81 – 117, § 2951, § 2956 – 2957)

Listina základních práv a svobod – některá ustanovení : Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Čl.2 odst. 3 Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Čl. 3 Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Čl. 4 Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. (2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem. Čl. 6 Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. Nikdo nesmí být zbaven života.

Čl. 7 Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. Čl. 10 Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho dobré jméno. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. (3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Čl. 12 Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Čl. 13 Nikdo nesmí porušit listovní tajemství … Čl. 17 (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

K dalším právním předpisům, které doplňují a rozšiřují občanskoprávní úpravu osobnostního práva a přispívají k celkové účinnosti institutu ochrany osobnosti : Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon). Kromě nové úpravy obsahuje také významnou novelu zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, - zavedl nové instituty ochrany práv třetích osob, tj. právo na odpověď a právo na dodatečné sdělení, - novinkou je ochrana zdroje a obsahu informací. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů - zřídil Úřad pro ochranu osobních údajů, jako nezávislý orgán, který je, kromě jiného, povolán k ochraně subjektů při neoprávněném zneužití jejich osobních údajů.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce – ve znění novel Ochrana pracovní cti a důstojnosti zaměstnanců rovné zacházení se všemi zaměstnanci zákaz diskriminace a zákaz ponižování lidské důstojnosti, tj. např. zákaz sexuálního obtěžování, a další úpravy Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině – ve znění novel Zejména ochrana jména a příjmení ochrana osobnosti nezletilých z hlediska jejich důstojnosti jako lidských bytostí zapracována Úmluva o právech dítěte Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů Ucelená právní úprava této problematiky respektující základní práva a svobody fyzických osob jako pacientů Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách

Zákon č. 451/1991 Sb., tzv. lustrační zákon a zákon č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností Státní bezpečnosti – ve znění novel Úprava problematiky tzv. lustračních sporů Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí a zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím – ve znění novel Realizuje právo na informace vyplývající z Listiny – čl. 35 odst. 2 – každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů, čl. 17 odst. 1 – svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny Zákon č. 121/2000 Sb., tzv. autorský zákon a zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích a zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů – vše ve znění novel Jedná se o úpravu tzv. zvláštních osobnostních práv Jde o zvláštní úpravu, která se realizuje bez ohledu na to, zda se dotčená fyzická osoba dovolá i občanskoprávní ochrany všeobecného osobnostního práva, či jiné ochrany např. přestupkového nebo trestního práva

Závěr : Právní prostředky občanského práva zaměřené na ochranu všeobecného osobnostního práva fyzických osob mají na širší působnost norem tohoto právního odvětví univerzálnější rozsah a dosah a tím i širší možnost nápravy, než – zpravidla citelnější – právní prostředky, kterými disponuje vzhledem ke svému zaměření trestní právo, popř. správní právo. To se projevuje např. v tom, že trestněprávní, popř. správní sankce jsou založeny na principu zavinění a občanskoprávní prostředky na principu bez zřetele na zavinění.