0. UKOTVENOST / IDENTITA Jakožto součást církve Kristovy nemá ČCE svůj původ ani svůj cíl sama v sobě, ale v Hospodinu, Bohu Izraele, který se v dějinách svého lidu překvapivě představil v Ježíši z Nazareta. Jakožto součást církve Kristovy je ČCE společenstvím, které ve své době vyhlíží a nalézá Boží království, žije z evangelia a zve k němu. Jakožto církev vzešlá z reformace ČCE uznává jako normu víry a života Boží slovo dosvědčené v Bibli. Opatrně přistupuje k instancím, které toto slovo zprostředkovávají. Jakožto dílčí církev určitého místa a dějin ČCE kriticky zvažuje svou zkušenost s pronásledováním, s menšinovostí, s národnostním a společenským emancipačním hnutím, s totalitními režimy i s postmodernou, a to s cílem žít z evangelia a zvát k němu pravdivě a přiměřeně.

LEPŠÍ/IDEÁLNÍ STAV Na své cestě dějinami si ČCE osvojila rysy, které chceme rozvíjet a chránit před zplaněním: – teologický důraz na Boží svrchovanost a lásku, na Bibli jako normativní zdroj vědění o Bohu, na jednotlivce, jeho svobodu a jeho odpovědnost – soustředění na sbor jako infrastrukturu víry – důraz na vzdělání – organizační důraz na demokratickou a rozumnou správu církve, ostražitost vůči zneužití autority – důraz na společenskou odpovědnost za spravedlnost a mír, podporu demokracie a občanské společnosti – estetické a kulturní preference: střízlivost, humor, skepse k autoritám

NAVRŽENÉ ZMĚNY, KROKY, OPATŘENÍ... V nadcházejících letech se ČCE soustředí na to... ...aby se nenechala určovat pouze vnější objednávkou ► Historická, hospodářská, vzdělávací, humanitární, politická, komunitní a další funkce církve představují důsledky víry. Sekulární společnost ale často od církve očekává právě jen tyto funkce. ► Úbytek členů i jejich nárůst závisí vždy také na tom, zda církvi vane do plachet vítr soudobého společenského diskurzu. Ten je třeba měřit nejen s ohledem na jeho úspěšnost, ale vzhledem k poslání církve. ...aby se uměla správně rozhodovat ► Při úvahách o společenském diskurzu a církvi je pomocí rozlišení D. Bonhoeffera na věci poslední (zásadní) a na věci předposlední (dobově podmíněné a proměnlivé). Podobně to formuluje Jednota bratrská: „V podstatném svorni, v případném volni, ve všem pak v lásce.“