Název školy ZŠ a ZUŠ J. E. Purkyně Libochovice Autor Bc. Jiří Grüner Název VY_32_INOVACE_14_Gregoriánský chorál Téma Gregoriánský chorál Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.2803
Anotace Prezentace je určena žákům 6. tříd základní školy. Žáci se seznamují s pojmy jako je chorál, středověk, užití chorálu a udržování chorálu. Je možné propojit s hodinami dějepisu a různými ukázkami středověké hudby.
Monodiální sloh chorální Gregoriánský chorál
Úvod Sloh chorální: 7 – 2 pol. 10. století. R. 313 se křesťanství stalo státním náboženstvím Říma. Nezbytnou složkou křesťanského náboženství byla hudba. Hudba se poté začala rozdělovat na východní a západní oblast.
Porovnání hudby východní a západní Východní hudba Západní hudba Krátké představy, vsuvky, dozpěvy v žalmech. V 5. – 7. století se rozrůstaly ve větší celky. Tyto celky se nazývají KÁNONY – soubor posvátných spisů. Západní hudba přejímá znaky z hudby východní. Později dochází k samostatnému vývoji. Zde je první utřídění a sjednocení zpěvů biskupem Ambrozem – sám byl autorem některých žalmů.
Papež Řehoř Veliký (Gregorius Magnus) Byl papežem v letech 590 – 604. Jeho zásluhou byla v Římě obnovena škola pěvců, která měla za úkol dbát na správnou interpretaci chorálů a reprodukci, pečovat o výchovu pěveckého dorostu. Později se tomuto chorálu říká gregoriánský.
Charakteristické znaky gregoriánského chorálu 1. ve zpěvu se střídá zpěvák a sbor 2. ve zpěvu se střídají dva sbory 3. melodika je ovlivněna církevními tóninami 4. zpívá se buď text je jeden tón, nebo na více tónů 5. rytmus se řídí deklamací slova 6. vznikají sekvence – nový druh církevního zpěvu v 9. – 10. století, jedná se o slávu svatých 7. jedná se o jednohlas Autoři sekvencí: W. A. Mozart – Requiem, A. Dvořák – Stabat Matter
Užití gregoriánského chorálu 1. Církevní obřady: mše – části: Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus dei. 2. Cantus firmus – pevný zpěv: většinou ve skladbách v renesanci a baroku. Má melodický a obsahový základ.
Seznam použité literatury a internetové odkazy CMÍRAL, Adolf. Evropská hudba středověká - jednohlas. In: Základní pojmy hudební. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n. p., 1957. str. 198 - 200