Vývoj oční optiky

Rozdělení na 3. období období před vynálezem brýlí (před rokem 1285) klasické období – od doby vynálezu brýlí do doby vynálezu kontaktních čoček (cca od roku 1300 do roku 1887) současné období - období zdokonalování technologií a materiálu (po roce 1887)

Důvod vývoje oční optiky Potřeba lepšího vidění (např. na čtení → vynález knihtisku, využívání obrazové techniky a hlavně počítačů ) Technika a vynálezy (nové materiály, lepší přístroje na vyměření, zjednodušení zpracování – nové technologické procesy) Touha po poznání (např. vzdělání)

Náznaky použití čoček V hrobkách Egypťanů nalezeny soubory skleněných kuliček (z doby kolem r. 3300 př. n.l.) Rozpor, zda se jedná o kuličky se zvětšovacím účinkem nebo ozdobu

Kolem roku 2200 př. n. l. V Thébách zachován obraz foukačů skla a ve zříceninách paláce v Ninive byl nalezen skleněný střep, který býval spojnou čočkou (určil to optik Sir David Brewster).

Euklides – zakladatel geometrické optiky (310 -280 př. n. l.)

Antická teorie Říká, že z oka vycházejí neviditelné paprsky, které ohmatávají předmět. Počet těchto paprsků prý je však omezen, takže „vejde-li se“ předmět mezi 2 nejbližší paprsky, nemůže být pozorován. Aristoteles namítal, že vycházejí-li paprsky z oka, museli bychom vidět i v noci. Jeho námitka nestačila k vyvrácení této teorie.

Šíření světelných paprsků a zákon lomu Výklad odrazu světla podal alexandrijský učenec Herón

Císař Nero Používal při sledování gladiátorských zápasů broušený smaragd. Kritická analýza jeho fyziognomie i tehdejších možností ukazuje spíše na to, že šlo o pomůcku ke snížení jasu (a ke změně barvy na příjemnější zelenou), než o pomůcku korekční.

Lucius Annaeus Seneca (4 př. n. l.) byl římský filozof, dramatik, básník a politik. konstatuje, že malá písmena lze zvětšit a učinit zřetelnějšími, díváme- li se na ně skrze skleněnou kouli naplněnou vodou.

Kolem roku 450 n. l. v Řecku je zmínka o krátkozrakosti (myopii) jako nevyléčitelné chorobě.

Kolem roku 1000 n. l. K renesanci antických poznatků z optiky a k dalšímu zkoumání dochází u Arabů kolem r. 1000. V těchto suchých oblastech byly oční choroby vždy časté a proto oční lékařství a optika důležité.

Alhazen (arabsky Muhammad ibn al-Hasan ibn al-Hajtham) (roku 965 – byl arabský vědec, který se zabýval astronomií, optikou a matematikou. vynalezl temnou komoru řešil problémy teoretické geometrické optiky zkoumal zobrazení zrcadly a čočkami.

Alhazen shrnul v Káhiře poznatky z optiky v díle Poklad optiky (roku 1025), které se stalo základní encyklopedií na dobu 500 let.

Anglický mnich Roger Bacon (roku 1214 - 1294) byl významný filozof a vědec

mnich Roger Bacon zabýval se fyzikálními pokusy a dospěl k mnoha základním poznatkům (například k zákonu o odrazu světla a lomu paprsků) použil temné komory k pozorování slunečního zatmění („aby se bratřím nezkazily oči“) předpovídal, že budou sestrojeny přístroje, jimiž bude vidět předměty „větší a blíž“. objevil aperturní aberaci zrcadel a čoček (dříve nazývanou sférická či otvorová vada) své poznatky shrnul z příkazu papeže v dílech Opus Maius, Opus Minus a Opus Tertium.