PSYCHOSOCIÁLNÍ TEORIE Erich Fromm a Erik Erikson

Erich Fromm nar. se r. 1900 ve Frankfurthu nad Mohanem v ortodoxní rodině četl Marxe a Freuda – jejich myšlenky na něj zapůsobily, užil Marxových sociálních pojmů jako obecného rámce a potřebné psychologické prvky od Freuda v prvních letech se v práci s pacienty drží Freudova přístupu, pak své názory změnil a odchýlil se od klasické psychoanalytické teorie, ale pokládal se za Freudova žáka, který se pokouší rozvíjet jeho nejvýznamnější objevy, aby je obohatil a prohloubil tím, že je vyprostí z příliš ztížené teorie libida počátkem 30.let emigroval do USA, v New Yorku přijal učitelské místo na Americkém institutu pro psychoanalýzu – setkal se s Karen Horneyovou – postavila se proti tomu, aby učil bez lékařského vzdělání – byl mu omezen počet kurzů, proto odešel přestěhoval se do Mexika – r.1957 inicioval rozsáhlý výzkumný projekt zaměřený na účinky industrializace na mexickou venkovskou společnost po svých sedmdesáti letech – do Švýcarska – věnoval se odborné práci až do smrti r.1980

Hlavní důrazy Frommovi teorie sociolog, fylozof, historik, psycholog – vnímal životy jednotlivců v celkové perspektivě společnosti, kritický vůči vlivům moderní společnosti na člověka zdůrazňoval důležitost uvědomění si sebe samého a vnitřní hodnoty, podstatným znakem lidské povahy je svoboda za hl. problém společnosti – volba mezi tzv. robotismem a tzv. humanistickým socialismem humanisticky komunitární socialismus – jako systém na němž se bude aktivně podílet každý pracující člověk, práce bude přitažlivá a smysluplná, kapitál nebude využívat pracujících, ale pracující budou užívat kapitálu – odpovídá Alderově vizi společnosti jako spolupracujícího společenství

Pojem osobnosti definoval osobnost jako celek zděděných a získaných duševních vlastností, které jsou pro jedince příznačné a činí každého jednotlivce jedinečným dvě složky osobnosti: temperament a charakter temperament – hlavním nástrojem osobnosti, značně trvalý charakter – utváří hodnotovými volbami jedince, ovlivňovaný sociokulturním působením okolí

Produktivní a nonproduktivní charakter popisuje různé odstíny charakterového zaměření a rozlišuje dva základní vzorce – zpravidla se vyskytují v každém jedinci současně: produktivní char. – spočívá v obdarovávání druhých prostřednictvím lásky a práce – člověk miluje to, pro co pracuje a pracuje pro to, co miluje nonproduktivní char. – jedinec není schopen produkovat, musí to co potřebuje, dostávat od druhých – toho může docílit buď svým pasivním chováním nebo nějakým aktivním úsilím např. vykořisťováním

povaha obou char. vzorců je založena na dvou základních procesech: socializace – člověk si vytváří vztah k druhým a k sobě a je ochoten jim poskytnout péči socializace souvisí s rysy produktivního charakteru asimilace – člověk si získává či přisvojuje žádoucí předměty asimilace podporuje rozvoj nonproduktivního charakteru dobře přizpůsobená osoba má charakter založený na poměrně trvalém vzorci, v němž jsou tyto dva procesy vhodně smíšeny

Typy neproduktivní orientace Receptivní – očekávání veškerého hmotného a psychologického zajištění od vnějších zdrojů Kořistnická – osoba takto zaměřená očekává zajištění z vnějších zdrojů a zároveň je odhodlaná získat to, co potřebuje tím, že si to vezme nebo uloupí Hromadivá – uchovávání naschromážděného majetku, distancování od ostatních a vytváření si silné obrany proti zasahování vnějšího světa Tržní – vše, co člověk potřebuje, se řídí procesem výměny, konečné hodnocení věcí určuje trh. Jednotlivec se nehodnotí podle toho, jaký je, ale podle toho, jaký dojem činí. Lidské osobnosti jsou na prodej stejně jako jiné druhy zboží.

Lidské potřeby a láska počítá s pěti hlavními potřebami každé lidské bytosti: potřeba vztaženosti, potřeba transcendence, potřeba zakořeněnosti, potřeba identity a potřeba orientačního rámce zralá, dobře přizpůsobená osoba má schopnost integrovat tyto potřeby, člověk je schopen důvěrného vztahu k druhé osobě, aniž by ztrácel svoji identitu zralá láska – vyplývá z produktivní char. orientace – zralá láska je sjednocením za současného uchování vlastní integrity láska je aktivní silou v člověku, vede k překonání pocitu osamocení a oddělení , avšak dovoluje mu být sám sebou, uchovat si vlastní integritu Fromm aplikoval zásadu uzdravující moci lásky na terapii, kterou vymezil jako pokus pomoci pacientovi, aby získal či obnovil svoji schopnost milovat

Erik Erikson nar. se 1902 v Německu, dánským rodičům od nejrannějšího dětství prožíval krizi identity – hluboce ovlivnila jeho myšlení a nakonec se stala nejtypičtějším znakem jeho teorie osobnosti po maturitě začal cestovat po Evropě a hledal své pravé já, po roce se vrací zpět, aby studoval na umělecké škole, kariéru pak začal v Mnichově – tvořil dřevořezby, kresby a lepty r. 1927 – od bývalého spolužáka pozvání do Vídně – měl učit na soukromé škole děti, jejichž rodiče prodělali analýzu u Sigmunda Freuda, oženil se zde a poté, co se v Německu chopil moci Hitler, emigrovali do Ameriky věnoval se odborné práci jako psychoanalytik a badatel u Bostonu a pak na západním pobřeží Spojených států, později přijal profesorské místo na Kalifornské univerzitě – neměl obvyklé univerzitní vzdělání, ale jeho výzkumy a spisy už byly vysoce oceněny jeho kniha Childhood and society (1950) – zapůsobila na myšlení odborníků a veřejnosti byl známý svými pracemi o indiánských kmenech v Jižní Dakotě a v Kalifornii, dále pak svými psychohistorickými studiemi o Lutherovi, Gándhím, Maximu Gorkém a Hitlerovi

Hlavní body Eriksonovy teorie Modifikace psychoanalýzy – Erikson je postfreudián, modifikované psychoanalytické pojetí úspěšně aplikoval na život v moderní společnosti, omezil význam pudových motivů při utváření lidského chování.Podle něho jsou fyziologické tlaky na osobnost vyvažovány společenskými a kulturními vlivy. Epigenetická stadia lidského růstu – chápal vývoj osobnosti jako proces probíhající epigenetickými stadii od narození do dospělosti a stáří - epigenetický princip vysvětlil s Richardem Evansem – Epi znamená na a geneze znamená vznik, epigeneze – jeden prvek vzniká na podkladě jiného v čase a prostoru - toto uspořádání se mu podle jeho slov zdálo jednoduché na to, aby je převzal, rozšířil je tedy tak, že obohacuje nejen sled stadií, ale i jejich hierarchii Identita a ego – ústředním tématem vývojového procesu je utváření osobní identity, úzce souvisí s vývojem ego - než se objeví zralé ego, musí člověk získat přiměřený pocit identity - pojetí ego se liší od Freudova, ego se uplatňuje jak uvnitř mysli, tak ve vztahu k jejímu sociálnímu prostředí

Vývoj osobnosti navrhl a vyjasnil strukturu vývoje osobnosti jako osm stadií – každé stadium je popsáno v podobě psychologické krize, která obohacuje dva konfliktní póly stejně jako každá krize, obsahují stadia jak možnosti růstu, tak i prvky ohrožení růst nastává – konflikt je přiměřeně vyřešen, vyřešení přináší pro ego novou sílu – nazývá ctnost prvky ohrožení – uhýbání člověka před patřičným řešením konfliktu – převládne negativní pól a ctnost nevznikne negativní výsledek oslabuje ego, pokud není problém napraven, duševní vývoj jedince stagnuje, problém lze odstranit dodatečnou nápravou – návrat po vlastních stopách až k bodu, kdy došlo k negativnímu řešení, účinnější přístup k dosud nerozřešenému konfliktu a následně vytvoření chybějící ctnosti

Osm stadií : Důvěra proti základní nedůvěře – kojenec potřebuje potravu, zdravý spánek, nerušené vyměšování, kojenec se učí důvěřovat (osobě, která o něj pečuje), později i sám sobě. Ctností tohoto stadia – naděje – chápe jako podmínku, aby člověk zůstal naživu Autonomie proti zahanbení a pochybnosti – dítě se pouští do nových činností – chůze a mluvení, učí se ovládat vyměšování. Ctností – vůle Iniciativa proti vině – dítě plánuje, experimentuje, pouští se do nových aktivit. Přílišná snaha o úspěch, když jsou přehlíženy potřeby jiných lidí – vyvolává pocity viny. Ctností – účelnost Snaživost proti méněcennosti – dítě přechází od hry k produktivnějším činnostem, které vyžadují dovednosti a správné užívání nástrojů, úspěch vyvolává radost, neúspěch pocit méněcennosti. Ctností - kompetence

Identita proti zmatení rolí – příslib objevení sebe samého a hrozba ztráty sebe samého. Toto stadium sjednocuje všechny předchozí představy mladého člověka o sobě samém. Ctností - věrnost Intimita proti izolaci – intimita je zdravým spojením vlastní identity s identitou druhého beze strachu, že člověk ztratí sám sebe. Intimita by měla obsahovat závazek, může být vyjádřena sexuálně. Ctností – láska Generativita proti stagnaci – lidé se zapojují do společnosti, aby vytvářeli něco hodnotného – potomstvo, hmotné statky, umělecká díla, tvůrčí myšlenky. Ctností – pečování Integrita ego proti zoufalství – pokud se člověk ve stáří nemůže ohlédnout na svůj život s pocitem dobře vykonaného díla a osobního naplnění – nastupuje zoufalství. Ctností - moudrost