2. Vyznávat hříchy a věřit Pánu Pavel Ambros SJ KSV/ZPOV – Smíření – druhý křest

1. Věřím v odpuštění hříchů každý apoštol přidal jednu část Kréda předával katechumenům symbol = conlatio (souhrn příspěvků, totiž že Krédo je složeno z příspěvků jednotlivých apoštolů) desátý článek není podřadné nebo nižší hodnoty a důležitosti než první článek. Naopak jej reflektuje a rozvíjí. 340-397 sv. Ambrož

1. Věřím v odpuštění hříchů Vyznání víry v Nejsvětější Trojici Otec = dílo stvoření Syn = dílo spásy Duch Svatý = působení v církvi, která je jeho dílem

1. Věřím v odpuštění hříchů věřím v Boha x věřím [ne ve] svatou církev obecnou počátek víry, zdroj víry předmět víry

1. Věřím v odpuštění hříchů apoštolského vyznání víry nicejsko-cařihradským vyznáním víry (325-381)

1. Věřím v odpuštění hříchů „Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů.“ Proč není ve vyznání zmíněna zpověď a eucharistie?

1. Věřím v odpuštění hříchů brána k svátostem Křest ↓ Biřmování Eucharistie Zpověď = druhý stůl spásy po ztrátě milosti = druhý křest = forma křtu vyžadující nasazení

1. Věřím v odpuštění hříchů Křest účinek prvního stolu spásy zůstává, totiž že křest smazává všechny předchozí hříchy a natrvalo přiřazuje k církvi Zpověď druhý stůl spásy oživuje naši přináležitost – buď oslabenou, nebo ztracenou – k tělu církve, zahlazuje viny, podle toho, jak jsme do nich upadli

2. Svátost, která odpouští hříchy – jak ji nazývat? KKC 1423 Nazývá se svátost obrácení, protože svátostně uskutečňuje Ježíšovu výzvu k obrácení, návrat k Otci, od něhož jsme se vzdálili hříchem. Nazývá se svátost pokání, protože posvěcuje osobní i církevní proces obrácení, lítosti a zadostiučinění křesťana hříšníka.

2. Svátost, která odpouští hříchy – jak ji nazývat? KKC 1424 Nazývá se svátost zpovědi, protože odsouzení, vyznání hříchů před knězem je podstatným prvkem této svátosti. V hlubokém smyslu je také „vyznáním“, uznáním a chválou svatosti Boha a jeho milosrdenství vůči hříšnému člověku. Nazývá se svátost odpuštění, protože prostřednictvím kněžského rozhřešení Bůh uděluje kajícníkovi „odpuštění a pokoj“. Nazývá se svátost smíření, protože dává hříšníkovi Boží lásku, která usmiřuje: „Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20). Ten, kdo žije z milosrdné lásky Boží, je ochoten odpovědět na Pánovu výzvu: „Jdi se napřed smířit se svým bratrem“ (Mt 5,24).

2. Svátost, která odpouští hříchy – jak ji nazývat? 2.1 Svátost obrácení obrácení = metanoia (μετάνοια) pohyb – vykročit za hranice (řecky metá = μετά) uvažování (řecky nús = νούς)

2. Svátost, která odpouští hříchy – jak ji nazývat? 2.2 Svátost pokání (paenitentia) - kaji se, nelíbí se mi = pocit, který člověk má v sobě vůči sobě, když mu něco schází → prostupuje mě nelibost paenitentia – paena (trest) = člověk sám, když koná pokání sám na sobě, chce potrestat zlo, které způsobil dosáhnout sankcí narovnání za stav, který způsobil hřích a to formou přesného výpočtu dnů, měsíců nebo roků pokání trestat zlo, které způsobil

2. Svátost, která odpouští hříchy – jak ji nazývat? 2.3 Svátost zpovědi (vyznání hříchů) Neh 1,5–11; 9,6–37; Ezd 9,6–15; Dn 3,26–45; 9,4–19 vyznávat = učinit vyznání Hospodinu; vzdát úctu, klanět se = činí vyznání kvůli hříchů; = moje nevěrnost odkazuje na Boží věrnost → vztah mezi námi (Bůh a člověk)

2. Svátost, která odpouští hříchy – jak ji nazývat? 2.4 Svátost odpuštění „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme naším viníkům.“ (Mt 6,12) Bůh ochotný odpouštět (Neh 9,17) Bůh mnoha odpuštění, slitování a milosrdenství (Dan 9,9) NZ: nechat jít, nechat běžet, přestat brát do úvahy (házet do moře, Mich 7,19)

2. Svátost, která odpouští hříchy – jak ji nazývat? 2.5 Svátost smíření - stát se jiným (řecky ἄλλος) než tím, čím jsem byl předtím a to prostřednictvím přijetí jiného duchovního postoje, který působí obnovení vztahu

2. Svátost, která odpouští hříchy – jak ji nazývat? Z těchto silných prohlášení nám nesmí uniknout vlastní a hlubší poselství: jakkoli se člověk namáhá neklást překážky, smíření není dílem jeho kajících skutků, ale je dílem Boží milosti a iniciativy, v posledku, podíváme-li se analyticky na samou podstatu pokání, pak je zcela dílem Božím v nás a naší předchozí a následné svobody, která se může projevit ve své původní kráse, totiž jako nutná podmínka vztahu.