ETIKA Etické problémy umírání a smrti 1

Jistota smrti X nejistota kdy a jak. Thanatologie - interdisiciplinární nauka o smrti (biologie, medicína, filozofie)

Umírání - proces 3 stádia: prae finem in finem post finem Autonomie, důstojnost

REZIGNACE →DŮSTOJNÝ KLID E. Kübler- Rossová: psychická odezva probíhá autonomně a není přímo závislá na informacích lékaře psychická křivka prožívání nemoci: ŠOK POPŘENÍ AGRESE SMLOUVÁNÍ DEPRESE REZIGNACE →DŮSTOJNÝ KLID

Jak se chovat? nejistota zdravotníků – jak se eticky správně chovat? respektovat jednotlivé fáze (např. dle Kübler - Rossové) nebrat nemocnému naději umožnit co nejdéle normální život spolupráce rodiny, psychologa, lékaře svépomocné spolky pacientů .

Prae finem - blížící se smrt Povědomost o neslučitelnosti se životem (nikdo by neměl zemřít dřív psychicky než fyzicky) Adaptabilní negligace - vytěsňování nepříjemného Zastřené vědomí, zaměření na biologickou existenci Nutná emoční podpora Každý vážně nemocný by měl mít někoho pro otevřenou komunikaci Etický problém – míra informovanosti nemocného

In finem Ritualizace smrti Nikdy nebyl člověk tak sám, jako v moderní době Odsun, vytěsnění „dál“, hospice, LDN, pečovatelské domy… Tradiční model - umírání doma.

HOSPIC respekt lidské důstojnosti není osamocen bez bolesti Hospic /Cecilie Sauders, M. Svatošová/ Hospic sv. Anežky České – Červený Kostelec (1996) Paliativní medicína = útěšná, zmírňující, laskavá Mobilní hospic Home care „Terapie může někdy skončit, ale NIKDY NESMÍ SKONČIT PÉČE.“

Principy paliativní péče Neodvrací se od nevyléčitelně nemocných, ale chrání jejich důstojnost a klade hlavní důraz na kvalitu života. Dokáže úspěšně zvládat bolest a další průvodní jevy závěrečných stadií smrtelných onemocnění. Podporuje život, avšak pohlíží na umírání jako na přirozený proces, neusiluje ani o urychlení, ani o oddálení smrti. Je založena na interdisciplinární spolupráci a na celostním pohledu na nemocného člověka, a integruje proto v sobě lékařské, psychologické, sociální, existenciální a spirituální aspekty. Vychází důsledně z individuálních přání a potřeb pacientů, respektuje jejich hodnotové priority a chrání právo pacienta na sebeurčení.

Zdůrazňuje význam rodiny a nejbližších přátel nemocných, nevytrhává nemocné z jejich přirozených sociálních vazeb, ale umožňuje jim, aby poslední období života prožili v důstojném a vlídném prostředí a ve společnosti svých blízkých. Nabízí všestrannou účinnou oporu příbuzným a přátelům umírajících a pomáhá jim zvládat jejich zármutek i po smrti blízkého člověka. Vychází ze zkušenosti, že existuje zásadní rozdíl mezi špatnou a kvalitní péčí o umírající, a že umírání nemusí být provázeno strachem, nesnesitelnou bolestí a nesmyslným utrpením.

Indikace pro přijetí do hospice pokročilé stádium většinou onkologického onemocnění léčba směřující k vyléčení nemoci byla ukončena a je nahrazena léčbou negativních dopadů nemoci stav pacienta není stabilizován vzhledem k jasně definovanému terminálnímu nebo preterminálnímu zdravotnímu stavu péči o pacienta není možné zajistit v domácím prostředí

Post finem Pozůstalí, rodina Péče o mrtvé tělo „komercionalizace smrti“ Kde má být umírající? Kam umístit tělo zemřelého? Jak sdělit rodině? Předání osobních věcí zemřelého? Pohřeb, vytěsnění smrti

Charta umírajících 1999, Rada Evropy Paliativní léčba a léčba bolesti Ochrana lidských práv a důstojnosti nevyléčitelně nemocných a umírajících 1999, Rada Evropy Paliativní léčba a léčba bolesti Autonomie nemocného, právo na sebeurčení Absolutní zákaz ukončení života nevyléčitelně nemocného www.umirani.cz

Jak respektuji člověka a jeho hodnoty? Jak respektuji nemocného, jaký je můj vztah k němu? Jsem skutečně přesvědčen o rovnosti všech lidí? Jsem člověkem soucítícím a plnícím své povinnosti?