Doprovázení jako základní postoj služby ve věznici možnosti a hranice služby aneb Jeden Spasitel už přišel Jakub Hučín Stráž pod Ralskem – květen 2017

1. Vztah jako prostor setkávání s klientem pomáhající profese jako lidské doprovázení (ne pozice expert-zdravý vs.klient-postižený) společné pro křesťanství a pomáhající profese – důraz na vztah, na vztahovost (křesťanství – náboženství vztahu) prostor, ve kterém se s odsouzeným setkáváme, a léčivé médium je vztah dva aspekty, které odsouzení nezažili – podpora a konfrontace negativní zkušenosti ze vztahových vzorců, které se opakují (dětský domov, věznice…)

Přenos/protipřenos přenášíme si své rané zkušenosti ze vztahů s autoritami a aplikujeme je na situace, ve kterých se s autoritami potkáváme negativní zkušenosti ze vztahů vězněných – dětský domov, dysfunkční rodiny, kdy vztah k autoritě nebyl něco sytícího, ale zdroj ohrožení, boje proto automatické nastavení na boj, obranná reakce při setkání s autoritou i my reagujeme na základě svých osobních dynamik

Nestabilnímu klientovi-vězněnému nejvíce pomáhá stabilita doprovázejícího, stabilita, čitelnost a pevnost vztahu, který je předvídatelný

2. Vědomí vlastní křehkosti doprovázejícího Jaká je naše schopnost být stabilní a udržet stabilní vztah? v jakých podmínkách jsme vyrostli my – co je v našich dynamikách, v našich motivacích? zažili jsme jistou citovou vazbu, anebo byla nějak oslabená a my jsme si vytvořili obranné reakce, které používáme při kontaktu s druhými (péče jako uplatňování moci, syndrom zachránce...)? vědomí vlastního stínu

Tlak našich dynamik nás může vést ke krajnostem riziko, že neudržíme odstup, v tu chvíli už nemůžeme posloužit službou, která vyžaduje, abychom nebyli součástí riziko odtažitosti, mechaničnosti, kdybychom se příliš chránili

3. Obranné mechanismy (odsouzených ale i doprovázejících) obranný mechanismus, se kterým se ve věznici setkáme nejčastěji – agresivita má za účel ochránit prostor, integritu jedince pocit ohrožení je úzce spojený s pojmem hranic agresivita odsouzených, nebo doprovázejících je signál, že nějakým způsobem došlo k narušení hranice nezbytná dovednost u pracovníků pomáhajících profesi a zejména u duchovních - pracovat se svým hněvem riziko tzv. pasivní agresivity otázka možnosti hněv ventilovat (v týmu, vůči odsouzeným...)

4. Hranice odpovědnosti hranice nás nejen chrání, ale i ohraničují, dávají nám kontury, ukazují, kde až jsem já a moje odpovědnost a kde už je to záležitost druhého člověka snaha pomoci za každou cenu je překračováním hranice ztrácím vlastní kontury a nedávám možnost se ukázat druhému hranice naší odpovědnosti v týmu

5. Péče o vlastní kondici abychom dokázali rozpoznat hranici – svojí, hranici vlastní odpovědnosti, potřebujeme být dobře v kontaktu se sebou, být v kontaktu s vlastními pocity, rozumět jim schopnost poskytnout zdravý a stabilní vztah má ten, kdo má zdravý a stabilní vztah k sobě práce ve věznici = práce s vysokou mírou frustrace – vysoké riziko vyhoření