Občanská společnost, demokracie, totalita

Občanská společnost "Demokracie je natolik silná, nakolik je v ní rozvinutá a fungující občanská společnost." Viz. Str. 116-119 učebnice

Znaky OS OS je vše, co není stát tvoří meziprostor mezi privátní a veřejnou sférou hájí partikulární zájmy (= částečné, dílčí) nezávislá na státu (stát do její činnosti a programu nezasahuje, nefinancuje tuto sféru může, pokud......... odkud je tato oblast financována?)

přicházejí odtud signály státu, že zde není něco v pořádku posiluje vědomí, sounáležitost a odpovědnost občanů nelze ji redukovat jen na společnost občanů (proč?) není to protiklad státu

V rámci OS vznikají nevládní neziskové organizace: Církve a náboženské společnosti (registrace na ministerstvu kultury) Veřejnoprávní korporace: Hospodářská komora ČR profesní komory: Agrární, Lékařská, Stomatologická, Architektů, Advokátní,...dbají na odbornou a morální úroveň profesí Rada hospodářské a sociální dohody = tripartita; tvoří ji: vláda + odbory + podnikatelé Nadace - sdružení majetku, poskytují finanční prostředky pro realizaci veřejně prospěšných aktivit Obecně prospěšné společnosti

demokracie

Původ slova z antického Řecka demos (lid) + kratos (vláda) = vláda lidu 6.-4. stol. PNL Princip podřízení menšiny většině a uznání rovnosti a politických práv občanů Tvorba vůle lidu se realizuje všeobecnými volbami Základní formy demokracie jsou přímá a zastupitelská Základem demokracie je člověk jako občan V širším smyslu zahrnuje postoje a názory člověka a občana ke světu, k ostatním lidem, ke společnosti

Princip podřízení menšiny většině a uznání rovnosti a politických práv občanů Tvorba vůle lidu se realizuje všeobecnými volbami Základem demokracie je člověk jako občan V širším smyslu zahrnuje postoje a názory člověka a občana ke světu, k ostatním lidem, ke společnosti

Cílem je hledání ideální forma demokracie Nesmí být ohrožena pravicovými ani levicovými totalitními režimy

Reálná demokracie – základní principy Státní moc nepochází od panovníka ale od všech lidí Svobodné volby založené na všeobecném, přímém, tajném a rovném hlasovacím právu Stát slouží lidem, nikoliv lidu státu Dodržování všech základních lidských práv a svobod Politická rovnost, rovnost před zákonem Právní stát, tzn. Vztah mezi občanem a státem je vymezen pomocí práva Dělba státní moci

Nezávislost soudní moci Vláda většiny, tzn. politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny Práva menšin Decentralizovaná státní správa Ekonomický systém založený na svobodném podnikání Právo na soukromé vlastnictví Aby se dalo hovořit o demokracii, musí být tyto principy víceméně splněny a dodržovány

Základní otázky demokracie Proč demokracie? Jde o jediný politický systém, který je založen na principu suverenity lidu; státní moc se odvíjí od lidu; vláda všeho lidu Kdo je „lid“? Lidem se myslí všichni dospělí občané neboli všichni, kdo mají rovné volební právo; důležitý je věk a občanství Proč vláda většiny? Ideální demokratický sytém by byl asi takový, ve kterém se všichni lidé souhlasili s daným politickým rozhodnutím. To je však pro různost názorů ve společnosti složené z plurality skupin a jednotlivců nemožné.

Co se myslí většinou (lidu) Co se myslí většinou (lidu)? Více než polovina, jestliže se rozhoduje mezi dvěma alternativami. – tzv. absolutní většina Jak zabráníme „tyranii většiny“? Vládne – li v demokracii většina, neznamená to, že bude vládnout spravedlivě, že nebude utiskovat menšinu. Řešení pomocí tzv. omezené vlády. Vládní rozhodnutí se může pohybovat jen v mezích, ve kterých je k tomu vláda zmocněna. Výkonná moc je vázaná zákonem, tj. může být uplatňována jen v mezích stanovených zákonem. O tom, zda vláda nebo parlament překročil své pravomoci, rozhoduje Ústavní soud. Omezená vláda tedy předpokládá dělbu státní moci.

Způsoby demokratické kontroly Přímá demokracie – volby a referenda (korigování rozhodnutím většiny občanů) - nutná politická vzdělanost voličů - nutný také zájem se politického života účastnit

2) Nepřímá demokracie – zájmové skupiny – snaží se získat vliv na úrovni státních orgánů - problém zmanipulovatelnosti demagogy - např. Křesťanská mládež, Duha, Romská iniciativa

Formy demokracie Zastupitelská demokracie – politická rozhodnutí přijímají v zájmu lidu jeho na určité období zvolené zástupci jako doplněk je přímá demokracie (referenda) Většinová demokracie – klade důraz na většinová rozhodnutí lidu - snaha omezit vliv zájmových a nátlakových skupin

Konsensuální (pluralitní) demokracie - politická rozhodnutí jsou výsledkem střetu různých politických sil vzešlých většinou z dvoukolového politického systému Konsociační demokracie – vláda v zemích s rozdrobenou politickou kulturou (např. díky náboženským, národnostním konfliktům)

Nereální demokracie – vychází z demokratických pravidel, ale není naplněna v realitě Fiktivní demokracie – polit. systém, který sám sebe vidí jako demokratický, ale reálně není

Způsoby demokratické kontroly Formální způsob – prostřednictvím voleb a referenda + vláda je korigována rozhodnutím všech - zneužitelný způsob demagogy, ne všichn stejně vzděláni Neformální způsob – kontrola prováděna prostřednictvím organizovaných skupin

Občan a právo v demokratickém státě Primát jednotlivce přes státem Nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná základní lidská práva a svobody Rovnost lidí v důstojnosti i právech Pravidelné volby založené na principech hlasování Demokratické zákony by měly být obecné a jednoznačné

Právo na soudní ochranu Každý člověk má právo na soudní ochranu, jestliže byla porušena jeho práva Každý má právo odepřít výpověď, nikdo nesmí být nucen vypovídat proti sobě nebo osobě blízké Nikdo nesmí být zadržen bez písemného obvinění O vině a trestu může rozhodovat jedině soud Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy Zákaz retroaktivity (nesmí být přijat zákon se zpětnou vazbu) Všichni účastníci v řízeni jsou si rovni Nikdo nesmí být za stejný čin trestán dvakrát Policie nesmí vniknout do soukromého obydlí bez rozhodnutí soudu

Stoupenci demokracie Perikles T. G. Masaryk (svoboda je cílem a podstatou demokracie)

Kritika demokracie Vládne určitá uzavřená skupina lidí Vláda většiny, která může své názory a vize vnutit menšině Volební proces (nedostanou se odborníci, ale lidé, která navrhne stranická byrokracie)

Kritika demokracie: teorie elit Teorie elit vzniká na přelomu 19. a 20. stol. (i když první zmínky už u Platóna) Za zakladatele je považován Vilfredo Pareto Vytvoření sociálního kuželu, na jehož vrcholu stojí elita Elita jsou ti, kdo nejen v politice obsazují vrcholné pozice

Kritikové demokracie Platón – vláda všech = vláda i nevzdělanců a lehce ovlivnitelných jedinců Alexis de Tocqueville (když boháči vládnou sami, je osud chudých vždycky ohrožen; a když vydávají zákony chudí, je osud bohatých ve velkém nebezpečí)

Totalita, typy diktatur politický systém, jehož vládnoucí skupiny neuznávají žádné meze své pravomoci a snaží se regulovat všechny aspekty veřejného a soukromého života. Základními znaky totalitarismu jsou autokratická vláda a prosazování politické ideologie v oblasti veřejného i osobního života. Zpravidla je provázena a podmíněna státním nevolnictvím, zákazem cest do zahraničí, uzavřením hranic. Totalitarismus je nedemokratickou formou vlády, typicky nastolovanou masivní ideologickou propagandou a neskrývaným terorem a brutalitou. Od autokracie se odlišuje tím, že usiluje o „totální“, naprostou moc, a to zpolitizováním veškeré společenské i individuální existence. Totalita je obecně charakterizována propojením autoritativní vlády a politické ideologie.

Totalitní stát zcela ovládá a řídí ekonomiku, potlačuje svobodu slova a kritiku režimu. Totalitní režim zasahuje do všech stránek veřejného i soukromého života, přesněji smazává rozdíl mezi soukromým a veřejným životem a neuznává svobodného jedince ani žádnou hranici své moci

Rysy totality státem vynucovaná ideologie, jediná strana ovládající státní aparát, policejní kontrola a sledování občanů včetně používání mimosoudní represe a zastrašování, centrální řízení ekonomiky, uzavření hranic, monopol na prostředky masové komunikace.

Typy diktatur Fašismus Komunismus Nacismus Státní kapitalismus Politologové: Hannah Arendtová, Karl Popper

Lidská práva Práva fyzických osob První významný dokument – Magna charta libertatum (1215) – omezení pravomocí krále Jana Novověk – reformační hnutí – požadavek na svobodný výklad Písma, vyznání a svědomí Později právo na odpor proti panovníkovi Osvícenství – nezcizitelnost přirozených práv

J. Locke – právo na život, zdraví a majetek (stát slouží k jeho ochraně, nikoli se vznikem státu) Pol. 18. stol. – Deklarace nezávislosti USA (1776) a ve Francii Deklarace práv člověka a občana (1789) Tyto dokumenty se staly základem všech moderních listin lidských práv

R. 1791 byla americká Deklarace doplněna o 10 dodatků tzv R. 1791 byla americká Deklarace doplněna o 10 dodatků tzv. Listina práv (Bill of Rights) – Kongres nesmí uzákonit žádné náboženství, nesmí omezovat svobodu projevu, tisku, shromažďování a petiční 20. stol. – dvě světové války ukázaly potřebu chránit lidská práva 1948 – Všeobecná deklarace lidských práv a svobod – pouze deklarační charakter (dobrá vůle každého státu, zda bude dodržovat)

1968 – Mezinárodní konference o lidských právech v Teheránu (zrušen deklarativní prvek) – zdrželo se 8 států (ČSR, SSSR, PLR, Jugoslávie aj.) Tyto státy měli zásadu, ztotožnil – li se jedinec se státem, měl právo na práci, na odpočinek po práci, zabezpečení ve stáří, právo na bezplatné vzdělávání Socialistický stát měl totiž v rukou celou ekonomiku a společnost

1966 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech – normativní závaznost pro členy OSN Pro státy V Evropy až po KBSE v Helsinkách r. 1975

Evropská úmluva o lidských právech Participace i nezávislých organizací – Charta 77, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (str. 310) Nyní – Amnesty International, Human Rights Watch

Nedůležitější dohody o lidských právech 1945 – Charta OSN 1946 – Komise OSN pro lidská práva 1948 – Všeobecná deklarace lidských práv 1956 – Úmluva zakazující otroctví 1984 – Úmluva proti mučení 1989 – Úmluva o právech dítěte 1998 – stálý Tribunál pro válečné zločiny

Listina základních práv a svobod Součást Ústavy ČR 5 hlav Hlava první – obecná ustanovení Hlava druhá – lidská práva a základní svobody Hlava třetí – práva národnostních a etnických menšin Hlava čtvrtá – hospodářská, sociální a kulturní práva Hlava pátá – práva na soudní a jinou právní ochranu

Státní občanství Viz. Str. 81, učebnice