Ing. Arnošt Klesla, Ph.D. léto 2015 N_MaEk Manažerská ekonomika 2. tutoriál 4/ Výnosy, náklady a hospodářský výsledek 5) Modelování nákladů a analýza bodu zvratu Ing. Arnošt Klesla, Ph.D. léto 2015

N_MaEk Manažerská ekonomika léto 2015 Ing. Arnošt Klesla, Ph.D. Rozsah: 10 hodin KS/ semestr. 5 kr. ukončení: zk. N_MaEk_B/vM2PH: 1/ Pá 6. 2. 17:15–18:45 S11, 2/ Pá 20. 2. 15:30–17:00 S11, 3/ 17:15–18:45 S11, 4/ So 7. 3. 9:45–11:15 S11, 5/ 11:30–13:00 S11

N_MaEk Manažerská ekonomika léto 2015 Ing. Arnošt Klesla, Ph.D. Rozsah: 10 hodin KS/ semestr. 5 kr. ukončení: zk. N_MaEk_B/vM3PH: Pá 20. 2. 13:45–15:15 S23, Pá 6. 3. 15:30–17:00 S24, 17:15–18:45 S24, Pá 3. 4. 15:30–17:00 S23, 17:15–18:45 S23

Cíle předmětu Cílem předmětu je poskytnout studentům nezbytné vědomosti a dovednosti z oblasti manažerského řízení podniku.; Po úspěšném absolvování budou studenti schopni:; - aplikovat metody finanční analýzy; - aplikovat metody hodnocení investičních projektů; - využívat základní metody kalkulací nákladů; - vyhodnotit majetkovou a kapitálovou strukturu organizace.

Výukové metody a zakončení předmětu Přednášky a cvičení v prezenční formě, řízené skupinové konzultace v kombinované formě formou tutoriálů, v kombinovaném studiu povinná účast na tutoriálech 50 % Metody hodnocení Požadavky na zápočet: aktivní účast na tutoriálech a absolvování písemného testu s možností získat max. 25 bodů Požadavky na zkoušku: Závěrečný písemný test zahrnující průřezový okruh otázek s možností získat max. 25 bodů. Student může doplnit písemné odpovědi ústním vysvětlením. Minimální skóre pro úspěšné zakončení předmětu je 60% bodů z tutoriálů, průběžného a závěrečného testu (stupeň E). Klasifikace podle stupnice A – E v rozpětí 50 – 31 bodů.

Literatura povinná literatura SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 2000. ISBN 80-7179-388-4.  MIKOVCOVÁ, H. SCHOLLEOVÁ, H. Praktikum podnikové ekonomiky pro bakalářské studium, Plzeň, Aleš Čeněk, 2009, ISBN 978-80-7380-209-7 SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-3494-1. doporučená literatura KISLINGEROVÁ, Eva. Manažerské finance. Praha, 2004. C.H.BECK.  VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. Praha: VSE, 1998. 

Osnova 1)Postavení podniku 2)Založení a život podniku 3)Kapitálová a majetková výstavba podniku 4) Výnosy, náklady a hospodářský výsledek 5) Modelování nákladů a analýza bodu zvratu 6)Kalkulace nákladů a cen v podniku 7)Zásobování, výrobní činnost a odbyt 8)Financování a rozvoj podniku 9)Řízení cash flow, běžné financování podniku 10)Rozhodování o investicích 11) Analýza výsledků podnikové činnosti, controlling, interní audit 12) Strategie podniku, podnikatelský plán

2. tutoriál 4) Výnosy, náklady a hospodářský výsledek 5) Modelování nákladů a analýza bodu zvratu

Výnosy, náklady a hospodářský výsledek 4. téma Výnosy, náklady a hospodářský výsledek

Náklady jsou peněžní objemy, které podnik účelně vynaložil na získání výnosů; bez vazby na reálné platby. Tak se odlišují od výdajů. Náklady podniku tvoří: běžné provozní náklady (spotřeba materiálu, energie, osobní náklady); odpisy investičního majetku; ostatní provozní náklady; finanční náklady (úroky a jiné finanční náklady); mimořádné náklady (dary, odměny, mimořádné odměny).

Členění nákladů Ekonomická klasifikace: Mzdové náklady; Náklady na materiál a služby; Kapitálové náklady; Režijní náklady;

Členění nákladů 2. Náklady přímé a nepřímé: Přímé náklady jsou mzdy nebo přímý materiál, Nepřímé náklady jsou režie Některé přímé a nepřímé náklady mohou být kalkulovány v peněžních jednotkách, jiné mají nefinanční charakter (čas).

Členění nákladů 3. Kapitálové náklady:  (často se používá zkratka CAPEX z anglického capital expenditures), jinak investiční náklady, jsou náklady podniku na pořízení nového a obnovu starého (nejen) fyzického majetku, jako např. zařízení, nemovitosti, průmyslové a technické vybavení. V účetnictví jsou investiční výdaje započteny k účetním aktivům.

Členění nákladů 4. Manažerské pojetí nákladů Náklady fixní a variabilní, podle vztahu k objemu produkce Pracuje se s ekonomickými náklady, které zahrnují i oportunitní náklady (částka peněz, která je ztracena, když nejsou zdroje použity k financování lepší ušlé varianty s přihlédnutím k podstupovanému riziku). Náklady nejsou peněžní výdaje! Účetně musí vždy náklady souviset s výnosy v daném období!!

Klasifikace nákladů Druhové spotřeba (suroviny, materiál, energie, provozní média); odpisy (budov, strojů, výrobního zařízení, nástrojů, nehmotného IM); mzdové a ostatní osobní náklady (mzdy, platy, provize, sociální a zdravotní pojištění); finanční náklady (pojistné, placené úroky, poplatky); náklady na externí služby (opravy a údržba, nájemné, dopravné, cestovné).

Klasifikace nákladů Účelové: podle místa vzniku (nákladová střediska – cost center): výrobní: technologické náklady (jednicové - jsou podchyceny v THN); náklady na obsluhu a řízení (režijní - jsou rozpočtovány); režijní (náklady na správu podniku) podle výkonů (kalkulační třídění): přímé (souvisí přímo s určitým druhem výkonu); nepřímé (společné více výkonovým druhům). podle procesů (Activity Based Accounting ): – (procesní účetnictví): kalkulace podle dílčích procesů; ABC – Activity Based Costing – podle činností;

Výnosy jsou peněžní částky, které podnik generoval na základě svých podnikatelských aktivit za určité účetní období, a to bez vazby na reálné inkaso. Tím se odlišují od příjmů. Podkladem pro plánování výnosů je marketingový a obchodní plán. Výnosy podniku tvoří: provozní výnosy získané v provozně-hospodářské činnosti podniku; finanční výnosy získané z finančních investic; mimořádné výnosy získané z mimořádných aktivit (například odprodej nepotřebných aktiv)

Rozdíl mezi výnosy a náklady tvoří hospodářský výsledek podniku; Je-li > 0 , pak zisk – výnosy převýší náklady, Je-li < 0, pak ztráta – náklady převyšují výnosy, Funkce zisku: Kritérium pro rozhodování ve všech základních otázkách strategické výstavby podniku; Hlavní zdroj akumulace, tedy tvorby finančních zdrojů pro další rozvoj podniku; Základ rozdělování důchodů mezi vlastníky, investory a stát. Základní motiv veškerého podnikání; Důležitá součást měřítek výkonnosti (poměrové ukazatele, EVA, apod.)

Výkaz zisku a ztráty - Výsledovka Jestliže rozvaha (bilance podniku) je statická a zachycuje aktiva a pasiva v daném okamžiku sestavování rozvahy, výkaz zisků a ztrát se vztahuje vždy k určitému časovému intervalu Zisk měří rozsah, v jakém výnosy překročily v účetním období náklady vynaložené na tvorbu příjmu. Základní funkcí výsledovky je zjistit hospodářský výsledek běžného účetního období ve struktuře výnosů a nákladů, ale je také podkladem pro hodnocení ziskovosti vložených prostředků. Výsledovka se obvykle dělí na dva segmenty, a to na provozní a neprovozní. Provozní segment odráží výsledky hlavních, dlouhotrvajících činností společnosti. Neprovozní část sumarizuje účetní výsledky všech ostatních aktivit.

Struktura výkazu zisků a ztrát + tržby za prodej zboží− náklady na prodané zboží= obchodní marže + tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb− náklady související s provozní činností= provozní výsledek hospodaření + výnosy z finančních činností− náklady na finanční činnost= finanční výsledek hospodaření − daň z příjmu za běžnou činnost= výsledek hospodaření za běžnou činnost + mimořádné výnosy− mimořádné náklady− daň z příjmů z mimořádné činnosti= mimořádný výsledek hospodaření

Kategorie zisku

Výkaz zisku a ztráty - Výsledovka ukazuje, jakého hospodářského výsledku společnost dosáhla za sledované a minulé období. Výkaz zisku a ztrát je podle zákona o účetnictví povinnou součástí účetní závěrky. Forma výkazu zisku a ztráty je v ČR upravena, používá se buď ve zkrácené nebo plné verzi. Zájemce z ní získá základní přehled o hospodaření společnosti, velikosti tržeb, nákladů v základním členění (materiálové, mzdové, odpisy…) a výši zisku. Pro získání detailnějšího přehledu o hospodaření společnosti je vhodné si prostudovat i výroční zprávu a přílohu k účetní závěrce, kde bývají uvedeny další doplňující informace.

Plánování hospodářského výsledku Základním předmětem plánování je provozní HV, ve kterém se projevuje síla a využití investičního majetku. Finanční HV odráží strategii financování. Mimořádný HV zachycuje mimořádné operace (prodej majetku), obvykle jde o jednorázové úvahy ve strategickém plánování Ke stanovení základu daně z příjmů se dospěje korekcí zisku před zdaněním o: Přičitatelné položky (daňově neuznatelné položky); Odečitatelné položky (výnosy z cenných papírů, kladný rozdíl účetních a daňových odpisů); Odečty (daňové ztráty z minulých let, náklady na projekty V&V), 23

Originální anglická vyjádření různých forem zisku EBIT …… zisk před úroky a daněmi, koresponduje s naším PHV; NOPAT… tentýž zisk upravený o daňový úrokový štít = EBIT * (1 – sdp); EBT …… zisk před zdaněním (hrubý zisk) = EBIT – nákladové úroky; EAT …… zisk po zdanění (čistý zisk) = EBT – daně, Další známí ukazatelé odvození ze zisku jsou: EBDIT…… zisk před odpisy, úroky a daněmi = PHV + odpisy; EBITDA… zisk před úroky, daněmi, odpisy a amortizací = EBIT DA– amortizace.

Sestavování výsledovky pro potřeby manažerského plánování Plánování výnosů I Agregované přístupy určují prognózu budoucí výše tržeb jakožto časovou řadu - trendové křivky, které promítají trendy z předcházejícího období do vývoje v plánovacím časovém horizontu; - Nevýhodou agregovaných metod je, že nerespektují změny externích faktorů, které mohou objemy prodejů podniku ovlivňovat, ale ani strategii podniku v oblasti tržního zaměření produkce.

Sestavování výsledovky pro potřeby manažerského plánování Plánování výnosů II. Desagregovaný přístup je založen na rozčlenění výrobního programu do určitého počtu komodit, které se plánují separátně v členění podle konkrétních trhů. Přitom se vychází z: - marketingového výzkumu trhu; - ekonomické výhodnosti jednotlivých komodit (tržních cen); - zásadních rozhodnutí podniku z hlediska strategických cílů a strategií jejich dosažení; - identifikované míry rizika. Desagregovaný přístup umožňuje vytvářet scénáře tržeb, a tak posilovat připravenost podniku na zvládání situací při vzniku odchylek skutečnosti od plánovaných hodnot.

5. téma Modelování nákladů a analýza bodu zvratu

Modelování nákladů Fixní náklady – náklady se se změnou objemu výroby nemění, popř. se mění skokem, tj. jsou neměnné pouze v určitém intervalu (např. odpisy se nemění až do doby, než koupíme nový stroj) Variabilní náklady – náklady se mění v závislosti na objemu výroby a to buď proporcionálně (lineárně) – se změnou objemu výroby o 1 % se změní variabilní náklady také o 1 %, nebo nadproporcionálně (progresivně) – se změnou objemu výroby o 1 % se změní variabilní náklady o více než 1 %, nebo podproporcionálně (degresivně)– se změnou objemu výroby o 1 % se změní variabilní náklady o méně než 1 %.

Modelování nákladů CN = FN + VN vn = dCN/dQ = dVN/dQ CN = FN + vn*Q Nákladové funkce při homogenní výrobě a lineárním průběhu nákladů Vývoj celkových nákladů v závislosti na dosahovaném objemu výroby (Q) lze vyjádřit pomocí nákladové funkce. Celkové náklady (CN) se skládají ze dvou složek – fixních nákladů (FN) a variabilních nákladů (VN). CN = FN + VN Ze složky celkových variabilních nákladů můžeme zjistit variabilní náklady připadající na jeden kus výrobku (vn), které vyjadřují změnu celkových variabilních nákladů při změně objemu výroby (Q) o jeden kus. vn = dCN/dQ = dVN/dQ Nákladová funkce bude mít potom tvar: CN = FN + vn*Q Vynásobíme-li objem výroby v kusech cenou výrobku (P), získáme objem výroby vyjádřený v korunách (Q*)

Bod zvratu Q* = FN / (p- vn) V hodnotovém vyjádření Q x p  (anglicky break even point) je takové (kritické) množství produkce firmy, při kterém nevzniká žádný zisk ani ztráta. Dosahuje-li firma této produkce, pak se tržby rovnají nákladům. T = CN Dosazením za tržby a celkové náklady získáme rovnici: p*Q = FN + vn*Q Vzorec pro výpočet bodu zvratu po úpravě v naturálním vyjádření: Q* = FN / (p- vn) FN - fixní náklady podniku (celkové) p - cena ks vn - variabilní náklady na ks P – vn = tzv. příspěvek na úhradu fixních nákladů a tvorbu zisku. Je to částka, kterou přispívá každý výrobek (resp. každá koruna produkce) na uhrazení fixních nákladů a po jejich uhrazení dále na tvorbu zisku V hodnotovém vyjádření Q x p

Bod zvratu

Příklad: Firma potřebuje zjistit, kolik výrobků musí minimálně prodat, jestliže její fixní náklady činí 900 000 Kč, variabilní náklady na 1 výrobek činí 990 Kč a prodejní cena je 1 300 Kč. Bod zvratu =

Příklad: Bod zvratu = 900 000 1 300 – 990 = 2 904 ks Firma potřebuje zjistit, kolik výrobků musí minimálně prodat, jestliže její fixní náklady činí 900 000 Kč, variabilní náklady na 1 výrobek činí 990 Kč a prodejní cena je 1 300 Kč. Bod zvratu = 900 000 1 300 – 990 = 2 904 ks Bod zvratu nám ukáže, zda náš prodejní záměr bude mít vůbec smysl. Pokud zjistíme, že jsme schopni prodat 2 900 kusů výrobků a bod zvratu je 2 904 ks, znamená to, že nemá smysl se do výroby pouštět nebo bude nutné výrazně změnit náklady či cenu.

Bod zvratu pro více produktů Firmy většinou vyrábějí více druhů produktů, proto musíme vyjádřit bod zvratu v penězích. Bod zvratu pak vyjadřuje minimální výši tržeb, která bude potřebná k tomu, aby podnik začal dosahovat zisku. Bod zvratu pro více produktů = BEP = fixní náklady celkový krycí příspěvek : tržby

Příklad: Firma vyrábí dámské kožené a koženkové kabelky. Variabilní náklady u koženkové kabelky činí 570 Kč na 1 ks, u kožené kabelky 1 050 Kč. Cena koženkové kabelky je 890 Kč u kožené 1 650 Kč. Předpokládáme roční prodej 1 100 ks koženkových a 900 kožených kabelek. Fixní náklady činí 790 000 Kč. Položka koženková kožená plánované tržby 979 000 1 485 000 variabilní náklady celkem 627 000 945 000 krycí příspěvek 352 000 540 000 Bod zvratu = 790 000 (352 000 + 540 000) : ( 979 000 + 1 485 000) = 2 182 320 Kč Zisk začneme tvořit až po dosažení tržeb ve výši 2 182 320 Kč (pokud se nezmění poměr ve vyráběném sortimentu).

Modely Nákladové modely lze využít i pro nalezení objemu výroby (QZ), jež zajistí určitou výši zisku (Z). Je to takový objem výroby, při kterém platí podmínka, že tržby budou dost vysoké na to, aby pokryly celkové náklady a zisk

Modelování Nákladové modely lze využít i pro nalezení objemu výroby (QZ), jež zajistí určitou výši zisku (Z). Je to takový objem výroby, při kterém platí podmínka, že tržby budou dost vysoké na to, aby pokryly celkové náklady a zisk: T = CN + Z P * Q = FN + vn * Q + Z Tedy Qz= FN + Z / p - vn

Modelování Nákladové modely lze dále využít pro analýzu limit nákladů a ceny. Můžeme například zkoumat o kolik mohou maximálně vzrůst náklady nebo klesnout ceny, aby ještě podnik nebyl ztrátový. Obdobně můžeme položit otázku jak vysoké mohou být (při dané úrovni FN, p a Q) maximálně variabilní náklady na jednotku produkce, aby ještě nebyl podnik ztrátový. Minimální hranici ceny (při dané úrovni FN, b a Q) vyjádříme takto: p = FN/Q + vn